Co takhle odstup, princi?

Původně jsem chtěl k prvnímu dni nového roku sepsat dojemný artikul, jak se máme na Fantasyplanet šickni rádi, i tu zrádcovskou mrchu Horkého, ale člověk míní, okolnosti mění. Shrnutí se ještě dočkáte, až bude čas utřídit si myšlenky, teď mi dopřejte trochu nenávistné terapie.

Co takhle svatbu

Co takhle svatba, princi? je československá televizní pohádka, která má na csfd.cz pěkných 70 % a osobně jsem ji měl včetně pokračování zapsanou jako ty fajn věci, na které jsem se v dětství koukal a s přibývajícím věkem na ně láskyplně vzpomínal pokaždé, když jsem musel čelit nejnovějším výtvorům, štědrovečerních przničů žánru.

A měl jsem dojem, že v tom nebyl jen epesní dekoltek Ivany Andrlové a její roztomiloušký nosánek, který trumfl až o pár let později nosánek Amélie z Montmartru.

Znáte to: kdysi se prostě filmy dělaly jinak. Hlavně ty pohádky, že jo. Byly skvěle napsané, zahrané, složené… dávaly smysl. To dneska už to neumí, a i kdyby uměli, tak to zabijí pokusy o trikovou smršť a tak dále a tak dále. Ovšem letos jsem ten filmeček, pokračování a Ivančin nosánek a dekoltek viděl znovu. Pravda, po víc jak lahvi vína, ale in vino veritas.

A víte co? Je to sračka. Strašná.

Konečně mi třeba došlo, že Vladyka měl vždycky hrát jen stárnoucí pedofily, rozhodně ne prince. Jeho obsazení je asi podobný fail, jako kdyby Dany de Vito dostal ne Tučňáka, ale Batmana. Karel Černoch je překvapivě fajn pořád, stejně jako Petr Nárožný, ale Bohdalka měla být preventivně utracena hned po nakrákání Rákosníčka a zbytek ansámblu vytrhne jen princeznička Babetka, jejíž dekoltek je taky moc hezký. Naopak Světlana Nálepková v roli femme fatale v pokračování Ať přiletí čáp, královno! je podobným přehmatem jako Vladyka.

Aby bylo jasno. Je to o tom, že chvílemi senilní, chvílemi jaksi pohádkově dědečkovsky bystrý král vyhodí správkyni zrcadel, protože jeho synátor je kretén (místo aby ji vyhodil za to, že nemaká, ale zpívá a tančí o pracovní době).

Synátora pak chce oženit a bodrý žravec (kdysi z lidu) Matěj ukecá vyhozenou zrcadlářku, aby připravila soutěžní klání pro dvě princezničky – jednu načančanou a druhou naspeedovanou a testosteronovou víc než Jason Statham. A to tak, aby si kretén nakonec vzal tu zrcadlářku, protože nač je urozenost erbu, bla bla, když je urozenost srdce, bla bla…

K tomu poslednímu asi tolik, že urozenost erbu značí prachy, půdu, moc a rozhodně se tím předejde tomu, co by následovalo v reálném světě po vyvrcholení zápletky: tedy že se dvě degenerované královské zrůdičky spojí a vykydlí celu tu zemičku, která je urazila nakvadrát. O tom, jakou logiku má loupat brambory coby důkaz kompatibility genofondu, to mi hlava nebere. A to jsem si to zkusil rozkreslit.

Ale co, je to pohádka, že jo? Ano, ale hlavně je to ideologická vymývárna mozků. Král dement, princ spratek, princezničky totální krávy. Zato holka z lidu to je intelekt a pevnost charakteru, normu plní na stodvacet, je pěkně od rány (s její vyřídilkou by ve středověku, na který tvůrci často a rádi odkazují, skončila do pěti minut znásilněná v hladomorně a plody oněch nečistých styků s nemytým hladomorníky by žrala prasata) a má dobré srdce. A postavu. Stejně tak Matěj, lidový chytrák… který ovšem spolyká tolik dekadentních lahůdek, že by v padesátých letech šel se Slánským nastavovat proces. To soudruzi úplně nedomysleli.

Zato domysleli spoustu písniček. Ty dokazují o šlechtě vše výše uvedené a o lidu, jak je moudrý a jak jeho chvíle přijde. S minimálními obměnami využitelné ve storce o rusé proletářce s jejím legendárním „My do vás taky!“

V podstatě všechno, co bylo v pohádkách natočeno před rokem 1989, bylo podobným sajrajtem doslova zamořeno, ale tady se to opravdu vymklo z ruky. S přihlédnutím k tomu, že Nárožný vzal roli krále evidentně jen proto, aby mohl loupat očkem (a loupe krásně, o tom žádná) do Ivančina dekoltku, to ale získává poměrně zvrácenou zábavnost. S velkým důrazem na to přídavné jméno, prosím pěkně. Mimochodem, tahle písnička…

… tak tahle písnička myslím znamená, že Babetka byla od mládí zneužívaná a ta druhá je kovaná lesbička. A všímáte si, jak se princ David má k Běle v mužském přestrojení? To se pak nedivíte, že jim to po coming outu neklape.

Ale nakonec by se to asi dalo přežít. Kdyby nebylo pokračování. To si v podstatě vytře zadek se základní premisou jedničky, kterou bylo polepšení prince skrze spáření se s lidem. Princ David je tu ještě větší kikot než v jedničce. A to ještě div neosouloží koně ve strachu o svou milou, aby to všechno hned zahodil jak nějaký Modrovous. Asi schizofrenie, u incestních královských degentů se to prý stávalo. A že v tom není sám, to ho neomlouvá. Zase, jsme v pohádce, ale proboha, tady jde o základní logiku příběhu napříč žánry!

Takže co tady sakra dělá komoří, který je v jedničce představen jako defraudant a kolaborant?! A co je to za ukrývání se děcka? To jako vezmu nemluvně, skočím do jezírka a vrazím ho první zpívající milfce, načež začnu ječet, jsme zachráněni? No, asi jo, dejme tomu, ale co je pak ta scéna, kde přijdou vojáci a chtějí děcko zkontrolovat? Člověk by čekal nějakou hru s napětím, přechytračením tupých poskoků utlačovatelského režimu. Ale ne, tady se řekne, to je jen můj Honzíček…

A vážně mi chcete namluvit, že princezna nepozná krále, byť ten je ve vskutku rafinovaném převlečením, když ten po ní chlípně loupal očkem dle vnitřní chronologie sedm let a měl na ní jistě bezpočet chlípných narážek?

Druhý film je prostě přehlídka momentů, kdy kašlete na nostalgii a shovívavost vůči žánru a chcete jen komentovat… jízlivě. Třeba že milá Běla potřebovala pořádně o… no, to je jedno. Nebo že Matěj, který vítězoslavně prohlásí, že lid není hloupý a sám teď půjde za nebezpečným vůdcem invaze a vysvětlí mu jisté drobné nedorozumění, asi nikdy neslyšel komorníka Alfréda a jeho „Někteří lidé chtějí vidět svět hořet.“ A jo, Běla sice sedm let nedala, ale jinak půjde s Davidem klíďo do války a všechno vyřeší náhle se objevivší princeznička Jana… no, děs.

Ale zase mě uklidňuje, že z díla, které natočil mistr televizního průměru Jiří Adamec ku oslavě pracovitého lidu utkví v paměti songy Bude bál nebo Když se načančám. A pak výčet všech těch lahůdek, co se jimi ta svoloč královská přejídá, zatímco děti v Africe hladoví.

No, každopádně mám poměrně strach pustit si jakoukoliv jinou pohádku mého dětství. A mé iluze o krásách starých pohádek jsou těžce narušeny. Co ty vaše?

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

42 komentářů

  1. Já v podstatě koukám jen na jednu (z Popelky a Mrazíka už lapám kopřivku), a to na S čerty nejsou žerty. A zatím nejenže nezevšedněla, ale taky vůbec nezeslábla. “Je to rebel…” je prostě megahláška 🙂

  2. To jako vážně? Po jedný a něco flašce? To spíš bylo napsaný při delirium tremens… :/
    Prostě, pokud autora zase postihne absťák, tak bych mu doporučil léčebnu, nebo ať si klidně něco nalije, ale klávesnici se vyhne.

  3. Co takhle odstup, autore?
    Vybrat si jednu z desítek starých pohádek, která – přiznejme si to – není žádná první liga, a pak ji stírat, je u mě buď laciné, nebo trolling, nebo oboje. Naprosto zbytečný článek, tedy kromě toho, že si autor intelektuálně zaexhiboval.

  4. to Mantelar: “intelektuálně”??? možná snad rádoby vtipně.
    Boris by se asi neměl dívat na pohádky. Nebo spíš by se nikdo neměl dívat na filmy, u kterých není cílový divák. Což vlastně platí i u knih. Nebo se dívat/číst může, ale pak by se neměl divit, že to není ono.
    Já se skoro na žádný film nedívám víckrát, i knihy čtu dvakrát jen výjimečně. Prostě už to nikdy není stejně dobré jako při prvním zhlédnutí. Když vím, jak to dopadne.
    A vím, že podobně jako Boris, bych ztratila iluze u filmů, které mě jako dítě bavily. Nejen u pohádek, ale i u indiánek, francouzských komedií s Funésem atp.

  5. Soudě podle většiny předchozích příspěvků, Boris fakt hezky přiložil pod kotel… Já mám oproti ostatním výhodu. Coby člověk, který čtvrt století žije bez televise (a ani předtím s ní moc nekamarádil), jsem dotyčnou pohádku (stejně jako spousty jiných) nikdy neviděl. Ani jsem netušil, že ta příšerná odrhovačka “Když se načančám” pochází právě odtud. Ale když to teď vím, mohu si aspoň směle říci, že jsem vskutku o nic nepřišel…

  6. to Tlustý zlý strýc Leonard
    A o tom to je. Pro nás “tatíky” to nikdo netočil. Ale pro děti to je supr pohádka. A já sám si o Vánocích ty písničky, posilněn dobrým portským, rád poslechnu. Zavzpomínám nostalgicky na dobu, kdy i mě tupost příběhu byla putna. Zasměju se fórkům. Zabroukám si odrhovačky. U čápa si zanadávám na Stropnickýho a prostě si tak užívám s rodinou tu sváteční pohodu…

  7. Nebude pes zakopaný v tom, že článek je ještě silvestrovský? 🙂
    To sice není apríl, ale lze to brát dost podobně.

  8. Ehm
    Jen pro ujasnění, pointa toho článku není intelektuální poprava, ale upozornění, že všechny ty výkřiky, jak se dneska dělají ty pohádky špatně, může být jen šálení nostalgie. Jasně říkám: ten film jsem jako malý měl fakt rád… i jako o něco starší… a teď jsem se na něj těšil, že si ho připomenu jako balzám za těch debilních Dvanácti měsíčků… a ono ejhle. Třeba zmíněné S čerty nejsou žerty jsem taky nedávno viděl a tam to fungovalo pořád… ale opravdu se bojím, že to bude jedna z mála výjímek.

  9. to BoriHokr
    Tak možná by bylo dobrý, aby příště pointa tak nějak vyplynula z textu článku a nebyla vysvětlena až později v komentářích.
    Pro jistotu jsem si ten článek ještě jednou přečetl a žádné srovnání se současnou tvorbou tam prostě nevidím. Pouze drobná zmínka, bez uvedení jakéhokoli vodítka, co je tím myšleno.
    Stále to na mě působí jako opilecké štkaní nad tím, že dětství je už tam, kde slunce nesvítí a nic ho nedokázalo nahradit. Příště bych prosil rozbor Princové jsou na draka, Princezny se zlatou hvězdou a třeba ještě Císařova pekaře.
    Rozpor mezi námi bude asi v tom, že já nikdy intelektuální hloubku v těch pohádkách nehledal a tak nejsem zdrcen tím, že tam žádná není. Až to bude inzerováno jako drama, nabízející mravní poučení pro děti a mládež, tak takovouhle popravu pochopím. Jako pohádková veselohra to pro mě na 100% splňuje inzerované a nemám si na co stěžovat. Naopak to pro pobavení rád doporučím a v porevoluční tvorbě o žádné vhodné alternativě nevím.

  10. různý pohled na pohádky
    Fakt, že já jsem si takhle na počátku dospělosti všiml, nakolik jsou starší české pohádky ideologizované. Což jsem jako dítě naprosto nevnímal. Nějaký čas mi to vadilo, teď už to zase beru jako součást celkového koloritu. Akorát u “Myšího kožíšku” se vždycky pochechtávám, protože jedna vedlejší kladná postava vyvažující zlé rádce mi velmi připadá jako “sovětský poradce”. 🙂

  11. to Michael
    To je naprostá pravda. S tím nic nenaděláme. Ideologie byla tlačená na fest. Ale, na druhou stranu, jak moc je to asi v případě těhle pohádek “škodlivé”, když převrat provedla generace odkojená prakticky pouze touhle indoktrinací? 🙂

  12. Ano, i drive vznikaly desne pohadky, napriklad ty (a ze jich je), ktere uz si nepamatujeme :-). Ja si treba zrovna tu recenzovanou nevybavuju, mam jen matne tuseni, ze jsem ji kdysi videl. Dokonce ani “klasiky” nejsou uplne ciste, treba u “Princove jsou na draka” me totalne irituje ta rozvodova linka z “realneho” sveta, je tam zcela zbytecna, se zbytkem neladi, dramaturg mel asi zrovna dovolenou. Tenkrat mi to coby diteti jen bylo takove divne, dnes v tom vidim nezvladnute nutkani Sveraka poucovat lidi. Na druhou stranu Pysna princezna, Princezna se zlatym objektem na cele, Tri orisky, to jsou porad koukatelne pohadky, ktere zerou i nove generace deti. Rekl bych, ze kdyz lide zehraji na “uz to neni ono”, tak tim nenarazeji ani tak na obecnou uroven pohadek jako na to, ze uz nevidi vznikat nove “skvosty”. Ja teda taky zadny novy nevidim, ale beru na vedomi, ze mi uz neni deset, takze jsem se zavery opatrny. Myslim, ze urodu 90. let spravne oceni az nasledujici dekady.

    Mimochodem delal jsem jeden cas experimenty na detech a bez komentare jim nabizel ruzne veci. Treba “Jen pockej” se stalo velkym hitem, naopak milacek naseho detstvi Bolek a Lolek propadl (priznam se, ze ani ja jsem ted nejak nevidel, co me na tom tenkrat bralo). Nemuzu se doskat, az deti dorostou do Smoliku, opravdu jsem zvedav, co oni (a ja) na to, uz jsem je 30 let nevidel.

  13. Třetí princ je pohádka, která se mi libi i poletech.

    A ty vasne, ze ta pohádka je pro deti atd. Například pohádka 12mesicku slavila u deti obrovsky uspech a pak si clovek na CSFD cte: odpad, otresne, dnes uz se neumi tocit pohádky, není nad klasiku.

    Ja jsem myslenku autora pochopila 🙂

  14. Jako mladšímu mi v našich pohádkách asi nejvíc chyběly heroické prvky a pak vážně podané zlo. (Psal jsem o tom dokonce i ve své češtinské maturitní práci v roce 89, tehdy notně ovlivněn Tolkienem.) Zvláště to zlo se tak nějak zamlžuje humorem (Jiří Císler jako prověřený padouch). Co se týče heroismu, je to už asi dáno u Němcové, že hrdina si princeznu coby svou milou ukradne a uteče s ní, než aby o ni řádně bojoval. Holt jsme národ sedláčků… 🙂

    Jinak některé pohádky se v 70. letech myslím už točily na vývoz do Západního Německa, proto jsou hodně výpravné a obsahují minimum ideologie. Tři oříšky pro Popelku jsou prostě skvělé!

  15. Michaelovi: Mírně si to pleteš, to kradení princezen není Němcová, ale Erben (konkrétně Pták Ohnivák). Němcová tam ten heroismus naopak má, viz Bajaja – akorát že toho, co já vím, natočili jenom loutkového. Asi byl problém, kde sehnat někoho, kdo by svedl zahrát draka…
    Jinak mi z toho, co tu řekli ostatní, vychází tentýž závěr, ke kterému jsem sám dospěl už někdy koncem osmdesátých let: Pakliže někdo vezme jako základ pro filmovou pohádku klasiku (Němcová: Princezna se zlatou hvězdou, Potrestaná pýcha, Tři oříšky, koneckonců i ti nežertující čerti, nemýlím-li se; Erben: Zlatovláska, Slunečník s Měsíčníkem a Větrníkem; Perrault/Hrubín: Panna a netvor), funguje to. Jakmile chce býti novátorem a vymýšlí vlastní příběh, s pravděpodobností osmdesáti procent vznikne naprostá pitomost. (A těch dvacet zbylých procent připadá na šedý průměr typu shlédnout a zapomenout.)

  16. A než mi to někdo vmete, ještě malý doplněk: “Pták Ohnivák” ze začátku devadesátek (od Macourka a Vorlíčka) tohle pravidlo nevyvrací. Ten film JE naprostá pitomost, kterou nezachrání ani Roden coby ledový čaroděj, ale se stejnojmenou Erbenovou pohádkou nemá (až na ten název) pranic společného.

  17. bajaja!
    V našich podmínkách je občas na draka nejvhodnější Luděk Sobota… 🙂
    (Ale jinak máš pravdu, Erben miluje trpné motivy.)
    Když jsme u těch vyjímek, zrovna s Babajou jsem kdysi viděl docela pěkný film, který si pamatuju (což nutně nic nezaručuje) jako i celkem historizující, mnohahlavá saň vystrkovala hlavy z nějaké pukliny (tam jsem to vnímal jako trikově trochu slabší už coby dítě) a byl tam dokonce i národní akcent, neboť proti Bajajovi stál někdo, kdy byl německým rytířem.

  18. K tomu Bajajovi: http://www.csfd.cz/film/4932-princ-bajaja/
    Pokud jde o hodnocení pohádek: Myslím, že je vhodné nezapomínat, že jsou hlavně (ne výhradně) pro děti a pokud jsme v dospělosti zapomněli jaké to bylo když nám bylo 10 (což se, zdá se, panu Hokrovi povedlo dokonale), bude lepší se na ně nedívat…

  19. To Dardalion
    No, ale já to v tom článku říkám. A mimochodem, já po těch pohádkách nechci, aby byly intelektuální, já po nich chci, aby dávaly smysl. A třeba u těch mnou “ostřelených” dvojka absolutně ignoruje vše, co se stalo v jedničce, charakter prince prodělá naprostý reset. Což není nedostatek intelektualismu, a to je lenost scénáře a omlouvání sebe sama tím “je to pohádka”. A stejně tak je vlastně nelogická ta ideologie, když jí prosazuje postava Matěje, který vypadá na biedermeirovskýho buržou prvního řádu.

  20. (pohled otce tří dcer na pohádky – léta praxe…:-)
    Co mám zkušenost, tak děti na nějaký smysl kašlou. Hlavně pokud tam je to co si představují, že by tam být mělo. To znamená princezna – minimálně jedna (tři jsou tři…) drak (tváří se jako zlej, ale musí se dát ochočit), princ, (může to být nějakej venkovskej ňouma, ale musí se z něj vyklubat převlečený princ. Přeci jen si na konci vezme tu zachráněnou princeznu a ta vyžaduje určitý životní standard – tomu moje děvčata vždy rozuměla velmi dobře)) král, královna a někdo kdo dělá prvoplánovou srandu a je popletenej (může to být i samotný král) a pak taky někdo zlej, ale musí být jasně vidět, že je tam pro srandu.
    A hlavně, děti se o ty svoje vysněné hrdiny nesmí moc bát. Jinak vám v noci nespí, případně trvají na tom, že musíte pohádku sledovat společně. Pokud tenhle mix postrádá logiku (nemá to smysl), pak to dětem vůbec nevadí.
    Naopak pohádky s nějakým hlubokým morálním poselstvím – to je nebavilo
    Občas je potřeba se na svět podívat dětským, případně pubertálním pohledem.

  21. to BoriHokr
    Jasný. A jaký smysl u komedie je ideální? Podobným způsobem můžu potopit půlku her od Shakespeara, kde nikdo nedokáže poznat rozdíl mezi dívkou a chlapcem. Kde se ženy zásadně zamilují do mužů, kteří je ponižují. A tak bych mohl pokračovat. A to je vše určeno pro dospělé publikum.
    Ideologie tam prostě být musela. To bylo dáno dobou. S tím nic nenaděláme. Ale jak už tady bylo napsáno, dětem to je šumák. Pokud vezmeme třeba Sůl nad zlato, nebo Císařova pekaře a Pekařova císaře, tak tam je to práno do diváků daleko těžším kalibrem. A stejně pak diváci cinkali klíčema.
    Podle mě je prostě důležitý, aby se dílo líbilo cílovce. Ale to už výše rozebral KarelC a netřeba k tomu více dodávat. 😉
    A co se týká nostalgie, tak já prostě “svatbu” i “čápa” užil i o těhle vánocích. Ale o tom už jsem taky psal…

  22. ideologie?
    Nejsem si jist, nakolik tam byla ideologie. Ono se to jako argument nabizi, ale je to prilis pohodlna zkratka. Blbi monarchove a chytry lojza z lidu byli v pohadkach bezni uz pred Marxem, takze neni jasne, nakolik slo o ideologicky tlak rezimu a nakolik snaha scenaristu tlacit na pilu humorna. Neni problem najit pohadky z dob predlistopadovych, kde se monarchove chovaji pro zmenu inteligentne. Nekdy je ideologie zjevna, treba Krkonosske pohadky jsou desne, ale obecne bych byl spis opatrny.
    Pripomina mi to jednu veselou recenzi tusim od Fily, kde se rozpovidal o zlu normalizacnich komedii, ale kdyz vypsal, cim se podle nej normalizacni komedie vyznacuji, tak mi z toho vychazelo, ze naprosta vetsina komedii produkovanych Hollywoodem (vcetne mnoha velice kvalitnich) jsou normalizacni.

  23. ano, ideologie!
    Abychom si rozuměli: psal jsem, že jsem to vnímal v určitém stádiu dospívání.

    Na druhou stranu nevidím důvod, proč by režim, který byl ideologický, hlásal, že je ideologický, a na školách v hodinách občanské nauky učil, že správné je jen to ideologické umění (pochopitelně ideologické prospěšně, ne “reakčně”), proč by takový režim zrovna pohádky točil neideologické a pouštěl je v hlavních vysílacích časech, aniž by si toho někdo všiml a oprávněně to kritizoval.

    (Nyvě vzpomínám na naši zhruba třicetiletou, věčně podnapilou občankářku, která až se zoufalou naléhavostí třídě vykládala: “Ale když umělec namaluje květinu, a nechce tím divákovi nic dalšího říct, tak to přece nemá vůbec žádný smysl!”)

  24. Re: Michael
    Proc by rezim poustel neideologicke veci? Treba proto, ze tech spravne ideologickych nemel dost, nebo proto, ze ideologove to byli lini hlidat, nebo proto, ze se obcas rozhodli povolit oteze, duvodu by se jiste dalo vymyslet spoustu, kazdopadne se neideologicke veci nejen v TV objevovaly, at uz si o tom vase ucitelka obcanske nauky myslela cokoliv.

  25. Myslím, že nás debata unesla poněkud daleko a z mého tvrzení “některé pohádky byly ideologické” se kdesi cestou stalo “režim povoloval výhradně ideologická díla”, což jsem vůbec neřekl.

    Ať si o tom každý při sledování starších programů televize udělá vlastní názor. Nepatřím k velkým bijcům starých časů, ale rozhodně jsem rád, že jsou pryč!

  26. Ideologie
    Ideologie prosákne nakonec do každého díla. Je to podle mne dáno i dobou, ve které dílo vznikne. Je to určité zrcadlo jakéhosi obecného myšlení v dané době a z díla to nevymažeme.

    Co se týče Krkonošských pohádek – tam bych úplně nesouhlasil. On ten Krakonoš, který je nakonec vždycky zachrání není žádný komunista. Je to stejně, jako pan baron Trautemberk, majitel velmi rozsáhlých pozemků a tedy feudál jako poleno! Anče, Kuba a hajnej pouze lavírují většinou mezi nimi.

    V těch komediích šlo spíš o to, koho režim dovolil zesměšňovat. Například Veřejná bezpečnost – tedy moc výkonná a soudní byla téměř absolutní tabu. Naopak do faráře ses mohl strefovat, jak jsi chtěl. To nevadilo nikomu.
    A komedie o podvodníčcích musela vždycky končit tak, že z podvodu neměli nakonec nic a nebo rovnou skončili v kriminále. Že by to dopadlo jako třeba v Podfukářích – to za komančů neexistovalo. Na což dojela třeba i Velká sázka o malé pivo. Podle původního scénáře měl být kufřík prázdný a prachy z něj dávno ztopit hlavní génius Oldřich Kaiser. Ale cenzura si přála jasné mravní vyznění.

    Totalitní kinematografie by byla na několik knih.

  27. Nedávno jsem znovu viděl (občas si koupím levné DVD a promítnu starší film, abych si připomněl co a jak) “Co je doma, to se počítá, pánové”, první půlka byla i celkem zábavná, ale když pravá americká teta podstrčí svým českým příbuzným jen tak (zřejmě z výchovných důvodů) falešné dolary, které si oni nadšeně koupí za těžce vyšmelené peníze (aby si je hned vzápětí šli sami vyměnit do banky), nevycházel jsem z údivu.

    Co se týče zesměšňování farářů (pro naše totalitní filmy hodně příznačné), vždycky mi v historicky se tvářících pohádkách chyběl kněz jako kladná postava a víra jako něco, co pomáhá rytíři a nedá mu v těžkých chvílích padnout v hlubinu.

  28. Michael:
    A nebo “Příště budeme chytřejší, starouši” a tzv Šéfovské komedie. Jo a Buldoci a třešně! To byla taky hrůza! :-)) Na což navázala neméně úspěšná a již posttotalitní Kanárská spojka. :-)))
    Co se týče kněze v pohádkách – já bych se i minul. Už tak mám problém vysvětlit, k čemu je tatínkovi dobrá ta zlá macecha, kterou si přivede domů. Nebo co dělá unesená princezna s drakem, než ji přijede zachránit princ. 🙂

  29. Kdyby to byla řádně historicky pojatá pohádka, mohl bys říkat: “Víš, kněz je ten pán, který na hradě umí jediný pořádně číst i psát…” 🙂

  30. Re: Krkonosske pohadky
    Zrovna jedou, deti to zerou, ja se bavim. Krakonos je neuveritelna svine, agent provokater proti nemu hadra. Vylozene si uziva delani naschvalu tomu chudakovi Sudetakovi. Bije to do oci, divim se, ze mi to jako malemu nedoslo. Deti jsou strasne tvarne. Ale syn prokazuje nadejne znamky nezavisleho mysleni, v Jen pockej fandi vlkovi.

  31. Ale v *Jen počkej!* přece fandili vlkovi úplně všichni, to je jasný tahoun příběhů! 🙂

    Jo, ty *Krkonošské pohádky* se mi postupně začaly zajídat už někdy počátkem puberty. Dokonce je tam i díl, kde Krakonoš nemá co dělat, tak se rozhodne Trautenberka poškádlit, převleče se za nějakého cizího knížete a že prý by na Krakonoše rád táhnul s vojskem – Trautenberk to samozřejmě nadšeně schválí, načež zahřmí, zableskne se, ozve se veliký káravý hlas… jo, to už mi přišlo vážně trapné.

  32. (PS: Přitom by tomu na dobrou pointu stačilo málo: aby si mohl Trautenberk po svých hranicích holínky uběhat a komediálně vyhlížel armádu, načež by někde potkal sedícího Krakonoše, kterak pokuřuje, a ten by se mu vysmál.
    Takhle to ale vlastně schvalovalo existenci agentů-provokatérů…)

  33. Autorovi
    Milý autore, tohle je největší óda na kozy, jakou jsem kdy četla. Slovo dekoltek a jeho ( mluvnické) tvary je nejčastějším slovem v článku 🙂 Jsi šťastný člověk, že ti jich pan režisér naservíroval do pohádky tolik, abys při její kvalitě přežil dětství 🙂
    Jinak to, že tebou popsaný princ je kretén, dívčí diváctvo jistě zhodnotilo již dávno. Je možné, že nás děvčata chtěli touto pohádkou stimulovat k naší budoucí roli, abychom i s takovými beznadějnými pitomci měly trpělivost, neboť každý zaslouží šanci. Přesto jsme se takové ideologii vzepřely a našimi pohádkovými favority zůstali švec Jíra, král Miroslav, princ Václav, princ Radovan, mlynář Petr Máchal a milonář z Pretty woman 😉
    Doporučuji méně pít, poněvadž pravda bývá někdy krutá a zjištění, v jakých klamech jsi žil celé dětství, by tě mohlo přivést až k alkoholismu. Doufám, že jsi rovněž prohlédl lest s Ježíškem a omlouvám se, pokud jsem tě tímto odhalením ranila.

  34. Michael: …kněz je ten pán…
    To už pak není pohádka, ale Jméno růže 🙂

  35. Když už jsme tu tak u rozborů pohádek, nelze nevzpomenout zcela zásadní Strašidla ze Spessartu, Hospoda ve Spessartu a Zlaté časy ve Spessartu od našich přátel z tehdejšího Západního Německa. 🙂

  36. Viktor Janiš: A nemyslel to Boris přesně opačně – tedy, že i dřív se natáčely sračky, ale tolik nám to nevadilo, protože jsme byli děti. I když Boris byl asi dítě vyspělé, když mu tak utkvěl v paměti ten dekoltek.
    Nenadávala bych autorům filmových pohádek, protože samotné předlohy stojí za houby. Třeba ten zmíněný Pták ohnivák. Ani má malá dcerka nepochopila, proč ten idiotský princ neustále porušuje rady lišky Ryšky a ta ho stále dokola zachraňuje. Nehledě na to, že to byl prachsprostý zloděj. Ponaučení pro dítko je jasné: “Můžeš krást a podvádět, on se vždycky najde někdo, kdo tě z té šlamastyky dostane.” Ach jo.

  37. Gaba:
    Ale oni na konci toho prince popraví, ne? Jestli si to pamatuji dobře. Pravda, zase ho pomocí dobré vody vzkřísí, ale stejně tu sekyrku za krkem si užije… .-))
    Moje nejmladší pětiletá dcera má ze všech pohádek nejraději Kameňák. Nevím, kdo jí to pouští, ale zná to prakticky celé nazpaměť a jeden čas každému, kdo se vyskytl v jejím okolí tvrdila, že píchá jako včelička. Díky bohu, že už ji to přešlo. A to je tak, když toho nejmladšího potomka “vychovávají” její dvě starší pubertální sestry co nemají soudnost… 🙂

  38. KarelC:
    Nepopraví, bratři ho rozsekají na kusy. Dle mého by si zasloužili trůn oni, protože projevili alespon trochu iniciativy.
    Mají skvělý vkus, ty Vaše dcerky 🙂 Ale, abych byla spravedlivá, nikdy jsem Kameňák neviděla, soudím jen z ukázek.

  39. Gaba:
    Já věděl, že skončí nějak tak podobně humánně. 🙂
    Nenáročný film, který nepřináší žádné hluboké poselství a kde se ta moje nejmladší nemusí absolutně obávat o život hrdinů je ideální na zabavení. Něco jako za mého dětství Šimon a Matouš. 🙂 Jak tak chodím po různejch dětskejch kavárnách, hřištích a besídkách (zahradních restaurací s dětským koutkem .-), tak zjišťuji že není jediná, které se to líbí. Ti maloši to tam recitujou všichni. A taky různý animáky, ale v těch se nevyznám.

  40. Travesty
    Víte, kde se užívá to poslední? Odkud to já vlastně znám? Ano, ti lidičky, kdož na to tančí, síce vypadají jako ona princezná, ale až po použití většího množství mejkapu, pruhledné fólie a genderově nesedících šatu…

Zanechat odpověď