Já a pan Král

Je mi asi dvanáct, třináct let a se spolužákem Davidem prcháme k nim domů na kratičkou přestávku mezi normálním vyučováním a odpoledkou. Jeho maminka, vlídná a velmi sečtělá paní mi půjčuje velkou pevnou černou knihu s přebalem, na které je šedočervený obrázek velmi smutné, snad až vyplašené dívky a rudým nápisem vyvedené její jméno. Carrie. To byla moje první audience u pana Krále.

Steohen King

Carrie, ten podmanivý příběh týrané dívky, která se pak vzepře fanatické matce a krutým spolužákům, odstartoval lavinu. Není těžké se s takovou postavou aspoň malinko ztotožnit, když jste tlustá a neohrabaná a děcka ve třídě se vám smějou. Samozřejmě, pro dvanáctileté dítě jsou tam šokantní sprostá slova, explicitní popisy sexu mezi náctiletými a tak dál, ale nutno přiznat, že co se týče mé maličkosti, byla jsem díky své předčasné pubertě jaksi vyspělejší než zbytek mých vrstevníků. Takže zatímco oni četli literaturu pro náctileté anebo nečetli vůbec a radši pařili na Pentiích hry té doby, nebo začali hulit venku na hřištích, já si jako závislák chodila půjčovat knížky k Davidově mamince.

Řbitov zviřátek, má snad nejoblíbenější Kingova kniha, Prokletí Salemu, kde valila oči na nebohého čtenáře postava bledá a s rozpraskanými rty, jedna z nejlepších upířin které byly kdy napsány, a konečně Osvícení… a já se v noci bála na záchod, abych tam nenašla napsané DROM. Právě úžasné malby Petra Bauera na laseráckých vydáních se mi mohutně zaryly do hlavy. Musím zmínit i obrovský dík své mamince, která absolutně nehlídala, co čtu, a díky tomu mohla být má celoživotní zájmová deformita zdárně přiživována.

Jako fanynku do všeho, co má čtyři kola, mne uchvátila i Christine, ten démonický Plymouth Fury s bílou střechou a vražednou žárlivostí pod kapotou. A co načala maminka mého spolužáka, dopáchala laskavá a skvělá knihovnice v pobočce sídlící ve Strašnickém divadle, již bohužel neexistující, která mi na tátovu průkazku (kdy mi ani omylem nebylo patnáct let) nechávala půjčovat si další strašidelné pohádky od pana Krále. Cujo, ale ten mi nikdy nezabránil mít rád psy, TO, kde se moje averze ke klaunům naopak ještě prohloubila, Nezbytné věci… Temná věž mne naopak absolutně minula (a já doufám, že budu mít ještě dostatek času a peněz této sáze dluh splatit) a dokonce kniha, kterou byla schopna přečíst i moje jinak celkem bojácná sestra – Dračí oči – a okamžitě si ji zamilovat. Sestra si přečetla ještě jednu povídkovou sbírku, obsahující povídku Šroťák, a to jí udělalo celkem nehezky v její psychice, neboť shodou okolností v té době pracovala na brigádě v prádelně.

Doma jsem ale měla vlastně jen jednu Mistrovu knihu, Řbitov zviřátek; jenže tu jsem neopatrně půjčila a spolu s osobou, které jsem tuto důvěru projevila, zmizela v nenávratnu. Půjčování v knihovně stabilně pokračovalo, se závěrečným ročníkem na střední posloužila i sci-fi speciálka Jednorožec, kam jsem si vyprosila jít na praxi. Poslední akvizicí v tomto byla Holčička, která měla ráda Toma Gordona (opět aspoň částečné souznění, já tehdy sbírala hokejové kartičky). Pak přišli jiní autoři, jiné podněty a já se na léta od Kinga odklonila.

Jenže, stará láska nerezaví a tak jsem se tuhle při návštěvě knihkupectví plácla přes kapsu a koupila si dvě kingovky – Prokletí Salemu a Řbitov zvířátek. A tak se znovu můžu vydat s Benem Mearsem k Marstenovu domu a spolu s Louisem Creedem dozadu na mikmacké pohřebiště, kde jsou slyšet jen potápky dole u Prospectu. A hlavně věnovat vzpomínku a veřejně vyseknout poklonu těm dvěma úžasným ženám, které mne k panu Kingovi jako dobré dvorní dámy přivedly.

Nikdy v životě vám to nezapomenu.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

26 komentářů

  1. Carrie… Jojo, ta byla jednoznačně první – byť ve filmové podobě. Na piedestalu v mém případě ale dodnes stojí Zelená míle, která mě pořád dojímá jak v knižní, tak ve filmové podobě, Stejně tak ale nelze zapomenout na To nebo na Misery, tenhle chlap prostě umí. No, doufám, že na konci měsíce vyjdu jako obvykle a obohatím svou knihovnu o Pavučinu snů.

  2. První
    Za mě bylo první Prokletí Salemu. V Budějicích pod Černou věží (už ani nevím, co je tam teď, dlouho tam byl krám s CD a rockovejma mikinama) černá kniha s černým přebalem. Kdeže ty loňské sněhy jsou…

  3. Já a King
    Osobně jsem se s Mistrem zatím příliš nesetkala – četla jsem od něj jen pár povídek a paradoxně já jako nepisálek O psaní. 🙂 Ale brousím si zoubky na Temnou věž…

  4. První porevoluční vydání “Carrie” rozhodně není velká knížka, nýbrž tenký svazek ve standardním formátu a nemá (co si pamatuji tak ani neměla) přebal;-). Co se týká tvorby Petra Bauera, líbí se mi jen ty jeho malby, kde nejsou žádné postavy a hlavně nepříliš řemeslně zdařilé kýčovité ksichty na nebi (takže jeho obálky ke Kingovým románům se s mým vkusem vůbec nepotkaly). V policích domácí knihovny mi od mého oblíbeného pana Krále chybí dva tituly: “Dračí oči” jsem prodala, ty mě prostě neoslovily a “O psaní” jsem v době vydání ignorovala, teprve po přečtení půjčeného výtisku jsem knížku začala shánět (marně). Čtení Kingových knih je pro mě obvykle svátkem, užívám si zvláště vypiplanou psychiku postav. Těším se, až si po letech znovu přečtu “To”, “Svědectví” nebo třeba “Nezbytné věci”.

  5. já a King
    já jsem jako první koupil a přečetl Prokletí Salemu. Moc mě to neuchvátilo… no a pak jsem minulé léto dostal obrovskou chuť si přečíst něco od Kinga a pak jsem ho četl skoro měsíc – To, Misery, Osvícení. Letos bych rád pokračoval dalšími kousky

  6. Janě
    Ta psychika postav mi většinou připadá jak z nějaké přihlouplé psychologické příručky.

  7. 2 Šňupálek:
    Ok, Tvůj názor Ti neberu. Zkus mi přihrát jméno nějakého spisovatele beletrie (ideálně fantastiky), který to s psychikou postav umí lépe – jen pro srovnání. Dík.

  8. Já a King
    Má první Kingova kniha byla Mŕtva zóna, kterou vydala Smena v roce 1987. Dodnes ji považuju za jednu z jeho nej knih, rád se k ní vracím. Pro Janu677: knihu O psaní ti můžu přenechat.

  9. To a Nezbytné věci. Tyhle dva kusy mohu kdykoliv a kdekoliv.

  10. 2 N-10-Tikki
    Mám jedinou otázku: máš vydání z roku 2002 nebo 2005? To starší prý překládal Google Translator…

  11. to Jana 677
    No jo máte pravdu, mlhavost mých vzpomínek mne zradila, Carrie ještě přebal neměla, ale Prokletí a Řbitov už pak stoprocentně ano. 🙂 Děkuju za korekci. Tenká ano, ale větší formátem tuším ty knížky byly…?

  12. Dlouhý pochod nic?
    Po pravdě řečeno, já dávám před Kingem přednost Bachmanovi. On narozdíl od Kinga uměl psát tak svižně a věcně, bez tisícistránkového okecávání… 🙂

  13. 2 Jana 677: No jo, mám to otřesně přeložený vydání. Ale nechal bych ti ho zadara 🙂

  14. 2 N-10-Tikki:
    To jsi hodný, díky, ale já bych radši zaplatila za verzi, která se dá číst, aniž by měl člověk nutkání frustrovaně mlátit čelem do zdi 🙂

  15. 2 Šňupálek:
    Díky za tip, zkusím od něj něco sehnat a přečíst.

  16. 2 Vendula B.
    Já to doma zkontroluju, ale nemyslím, že Carrie v knihovně nějak přečuhuje oproti ostatním Laserovským kingovkám. Každopádně je to fuk, hlavně když se to dobře čte:-).

  17. to Jana 677
    V pořádku, já jsem moc ráda, že se tu debatí. 🙂

  18. 2 Vendula B.
    King je vděčné téma. Někdy by potřeboval přísnější redakci, která by více škrtala a nějaký bystrý betačtenář by měl pohlídat konce jeho románů, aby nesračkovatěly, přesto čtu jeho knihy moc ráda a už se mě to drží víc než 20 let:-). Občas mu zakonkuruje Dan Simmons a naštěstí nepadlo jablko daleko od stromu, takže synátor Joe Hill taky zdatně ukazuje růžky, přímo rohy:-D, ale jinak za Kingem (dle mého názoru) většina ostatních autorů hororu funí se značným odstupem.

  19. to Jana677
    Tak například Ramsey Campbell nechává Kinga daleko, daleko za sebou… Nebo Michael Shea, s tím se prostě nějaký King nedá srovnat…

  20. 2 Kulagin:
    Nemůžu se hádat – od Campbella jsem kdysi četla nějakou povídku a to druhé jméno mi nic neříká. Nejsem zdatná v angličtině a tihle dva autoři jsou našimi vydavateli zjevně opomíjeni.

  21. 2 N-10-Tikki
    cau, jak to ze je to otresne prelozene ? to se to neda cist ? ja uz ji shanim marne nekolik let, nikde ji nemaji 🙁 a dotisk bude kdo vi kdy

  22. to Tom
    O psaní – Vydání z roku 2002 je mizerně přeložené (získalo to i nechvalnou cenu za nejhorší překlad roku – Skřipec). Druhé vydání z roku 2005 už je s novým, dobrým překladem.
    Ale ten dotisk by bylo fajn udělat, stejně jako Čtyři roční doby.

  23. King
    King je moje srdcovka, už léta. Přivedl mě k němu kdysi kamarád s přezdívkou wendigo a já furt otravovala… až jsem vyfasovala Řbitov zviřátek. A bylo vymalováno. Kingovek mám plnou knihovnu a čas od času mě to chytne a já ty knížky všechny sjedu 🙂 Kromě Řbitova miluju Nezbytné věci a Pytel kostí. A Bachmanův Dlouhý pochod 🙂

  24. O psani
    Lidi ja nevim, porad nemuzu O psani nikde sehnat, nikde to nemaji. poradte prosim kde bych to mohla koupit. beru jakykoliv tip. dekuju 😉

Zveřejnit odpověď