Pomalu se nám blíží druhá série The Vikings (dle věštby 27. 2. 2014) a nevím jak vy, ale já se nemůžu dalších Ragnarových dobrodružství dočkat. Takže možná není od věci na trochu naladit na tu správnou notu, popřípadě si maličko doplnit vzdělání. Samozřejmě, nenásilnou formou… I když, to asi nebude v souvislosti s vikingy vhodně zvolené slovní spojení.
 |
Frans Gunnar Bengtsson: Zrzavý Orm
Zrzavý Orm je prostě klasika a fakt, že u nás vychází už po několikáté, to jen podtrhuje. Tenhle obsáhlý román švédského spisovatele Franse Gunnara Bengtssona se věnuje nejslavnějšímu období skandinávských dějin, resp. jejich sklonku kolem roku 1000. Hlavním Bengtssonovým hrdinou je dánský viking Orm, kterého čtenář sleduje během dobrodružných výprav do širého světa – do Anglie a Irska, do Normandie, na Pyrenejský poloostrov, ale i do daleké Kyjevské Rusi a staroslavné Byzance.
Zrzavý Orm ovšem stejně tak skýtá vhled do životních poměrů v raně středověkém Dánsku. Slovo viking se už tak nějak automaticky spojuje s válečnou vřavou, krveprolitím, ohněm a slzami a v tomhle směru Zrzavý Orm nezklame. Různé bojové střety a dobrodružství jsou samozřejmostí. Jak by taky ne, s ohledem na téma. Na přelomu 10. a 11. století ještě vikingové rozsívali hrůzu po většině Evropy. Jenže, Zrzavý Orm má i další (z mého dnešního pohledu možná dokonce větší plus, než jsou adrenalinové pasáže (od toho tu ostatně máme modernějšího Červenáka)). Je jím humor.
Ač se to může zdát jako svatokrádež, Zrzavý Orm je zatroleně vtipná kniha. Ne nadarmo taky vychází s geniálními ilustracemi Adolfa Borna. V neposlední řadě je na místě ocenit i vzdělávací rozměr. Bengtsson věděl o čem píše a jeho kniha (resp. knihy v závislosti na tom kterém vydání) přináší prokreslený, věrohodný a historicky přesný (v kontextu doby vzniku samozřejmě) obraz desátého století.
Takže pokud se chcete pobavit a ruku v ruce s tím se chcete o vikinzích něco nenásilnou formou také dozvědět, Zrzavý Orm je kniha přesně pro vás!
Jiří Starý a kol.: Eddica minora – hrdinské písně ze staroseverských ság
No a když zvládneme Zrzavého Orma, proč se nevrátit zpátky ke kořenům? Tam, odkud vyrašily kořeny moderní fantasy. Ano, k prastarým skandinávským písním a ságám. Eddu zná snad každý, v nedávné době ale vyšel nenápadný, leč o to zajímavější titul s názvem Eddica minora. Jedná se, jak lze podle názvu předpokládat, o výbor staroskandinávské poezie vikingské doby, která se dochovala spíše náhodou (sbírka je sestavena z básní, posbíraných z cca 24 textů různých rukopisů).
Vikingská kultura byla stejně jako jiné tradiční společnosti kulturou postavenou na mluveném, nikoliv na psaném slovu. Skaldská poezie začala být zapisována až pozdě, až době, když už byl i Sever dávno křesťanský, někdy během 12. a především ve 13. století. Výsledkem je zcela výjimečný soubor – třeba Píseň o hunské bitvě bývá pokládána za vůbec nejstarší dochovanou staroskandinávskou píseň – který krom uměleckého požitku (čímž zase pro leckoho stanou skandinávští vikingové v dost jiném světle, nejen jako hrdlořezové) ukazuje i život a především slavné činy dávných severských hrdinů, tedy i to, co sami vikingové měli rádi a jak se bavili.
Krom těchto písní kniha přináší také ukázky textů právních a magických, neboť jak s právem, tak s magií se poezie v očích raně středověkých Skandinávců úzce prolínala. No a fanoušky seriálu The Vikings by mohlo zaujmout, že jedna z částí knihy se jmenuje Ragnar Lodbrók a jeho potomci, přičemž pasáže jako Předsmrtná píseň Ragnara Lodbróka nebo Bitevní píseň už svým názvem slibují zajímavé počtení. Kniha je doplněna také poučeným úvodem týmu skandinavistů v čele s Jiřím Starým, takže opět nehrozí, že by se v tématu i neznalý čtenář ztratil. No ale hlavně, je to opět hodně hezké čtení.
Člověk hned pochopí, co na tom tatíček Tolkien vlastně viděl.
Snorri Sturluson: Sága o svatém Olavu
Podobného charakteru je i můj další tip, Sága o svatém Olavu proslulého Snorriho Sturlusona. Jde o jednu z nejslavnějších staroskandinávských ság, jejíž hlavním hrdinou je jeden z nejslavnějších norských panovníků, Olav Haraldson. Snorri Sturluson (1179–1241) už byl autorem bezpochyby křesťanským a na jeho příběhu je to poznat. Olav Haraldsson je pro něj prostě první norský světec, panovník, který přinesl do země víru ve spasitele a položil za ni život.
Ponechme stranou, že to nebylo ve skutečnosti tak jednoduché. Snorri byl ale taky Islanďan, takže vážně nečekejte bohabojné čtení pro svíčkový báby z Babovřesk. Snorri ve svém díle zachytil starší tradici a tak je tu král Olav Haraldson sice pojat jako klasický prototyp raně středověkého svatého panovníka, ale zároveň je bez obalu vykreslován jako proslulý a mocný vikingský válečník, který si dobyl nazpět otcovské dědictví – a přitom by the way šířil křesťanství.
Sága o svatém Olavu je tak napínavé čtení naplněné až po okraj adrenalinovou akcí. Olav Haraldson totiž několik let bojoval v Anglii po boku krále Aethelreda s Dány. Pak se vrátil do Norska, prohlásil se králem a začal dobývat i části země, které s tím nebyly plně srozuměny. V roce 1016 porazil Dány, kteří si nárokovali vládu nad Norskem podobně jako v Anglii. Ovšem už v roce 1026 byl poražen opozicí (podporovanou dánským králem Knutem Velikým) a o dva roky později musel odejít do exilu na Kyjevskou Rus, během cesty pobyl načas i ve Švédsku.
Další příležitost se Olavovi naskytla roku 1030 a nezdolný Nor jí využil. Vrátil se domů a hodlal si vybojovat své právo s mečem (možná sekerou) v ruce. Leč bitva u Stiklestadu, k níž došlo v roce 1030, se mu stala osudnou a Olav Haraldson v ní padl. Ostatně, sám Snorri nezemřel v posteli, ale byl v roce 1241 sťat ve sklepení svého domu. Drsný kraj, ta středověká Skandinávie… Už z tohoto drobného nástinu snad dostatečně vysvítá, že Snorriho sága, psaná typickým květnatým staroskandinávským stylem, je po čertech poutavým příběhem.
Ostatně, toho si byl vědom i autor takových kvalit, jakým byl Poul Anderson, který na Snorriho ságu navázal vlastní trilogií v příznačným názvem Poslední Viking. Jejím hrdinou je norský král Harald III. Sigurdson, nevlastní bratr svatého Olava, který padl roku 1066 v bitvě u Stamford Bridge jako spojenec proslulého Viléma Dobyvatele.
