Nepochybuji o tom, že své fanoušky si trojka filmových „transformerů“ najde. Ostatně, jednička, jeden z nejnudnějších filmů od doby středoškolského promítání dělení buněk, to zvládla. A stejně tak i dvojka, vedle které vypadala jednička když ne zábavně, tak alespoň tak nějak… nelobotomizovaně. A na rovinu: trojka je zatím nejlepší díl série. Stačilo málo: začít konečně zabíjet lidi.

Ale popořadě. Poměrně obsáhlá expozice nás seznámí s následujícími fakty: když dostávali na své domácí planetě Autoboti na budku, vyslali kamsi do vesmíru loď naloženou super špica technologií, která mohla zvrátit průběh bojů. Nezvrátila a místo toho havarovala na Měsíci, kde ji později našli amíci a pár kousků z ní si vzali domů… Jo, to byl ten „malý krůček pro člověka…“

Skok do přítomnosti. Sam Witněco má novou holku (nevím proč, tamta ho prý nechala a teprve ta nová je láska jeho života… než si představitelka začne vyskakovat na Michaela „Bůh je sakra kdo?“ Baye). A hledá si práci. Je to docela sranda, hlavně proto, že u pohovoru má Johna „Na starý kolena budu hrát jen pošuky light“ Malkoviche. Cítí se ve světě ztracený, takže když se po světě začnou množit vraždy spáchané Deceptikony, vjede do něj zase puberta (navíc jeho holka má šéfa, který je a) sexy b) dá jí jen tak medíka za dvě stě táců a c) je to k…a mocnej chlap) a rozhodne se, že svět bez něj zanikne.

Což je vlastně pravda, protože scenáristi si uvědomují, že i když je Sam Withergotkdo tentokrát nevýrazný jak princové Zdeňka Trošky, pořád je to jediná smysluplná a jakž takž sympatická postava v celém filmu. Takže musí být na place. Na place, kde to jinak bouchá, skřípe, bouchá, jiskří, bouchá, pateticky se pronáší patetické proslovy a ještě to tam občas bouchne atd.

Je potěšitelné, že se Bay drží svého kopyta: výbuchy, kamerové jízdy, zpomalené záběry hrdinů v ikonických postojích, dynamika v každém obraze atd. Žádné umění, ale akční jízda, kde má být vidět, že producenti zvysoka kašlou na státní dluh Afriky a kuc kuck hladovějící Somálčata – na druhou stranu tu máme zdvojnásobenou kvotu Afroameričanů a placenou reklamu Republikánů („Vyznamenání od koho? Od Obamy? My jsme tu republikáni…“). Aby bylo jasno, asi jsem zlý, ale také mě zrovna netrápí Somálčata a Afrika jako celek (i když je fakt, že těch pár záběrů, které jí Bay věnoval, je docela… poetických). Co mě trápí je, že ten film se se mnou naprosto míjí.

Začíná to už na začátku: Bay se snaží jak nikdy, propojuje archivní záběry s hranou rekonstrukcí, do toho pere válku Transformerů, ukazuje, jak skutečně probíhalo přistání na Měsíci, k tomu hudba, která křičí z plna hrdla: „EPIKÁÁÁÁÁ!!!“ A já si vzpomenu na jednu poznámku Phila Marlowa o dokonalém a geniálním plýtvání lidského intelektu a potenciálu. Velký detektiv to myslel trochu ironicky a trochu obdivně, mluvil totiž o královské hře. Já jen ironicky a jízlivě.

Protože veškeré formální fígle nemohou zastřít následující: Transformeři nikdy neměli na to, aby utáhli logicky fungující film. Tady nesmíte mozek vypínat, tady musíte zapomenout, že jste ho kdy měli. Proč je Megatron jednou za padoucha č. 1, pak za poskoka a pak málem za deceptikonského Ježíše Krista? Neřešit. Prostě máme zápletku, aby do sebe jedna horda šrotu mlátila s jinou hordou šrotu. Pravděpodobně se ty hroudy šrotu od sebe i něčím liší, ale já poznám jen toho žlutýho Bublu.

Což je druhý problém: mě auta nedojímají. Když někam jedou barevný kamion a pár sporťáků, kterým vyhrávají ve stylu „Teď sedni na zadek a buď dojatej, jak je to hrdinský“, tak to se mnou nic nedělá. Dejte mi koně, osamělou postavu v jeho sedle a klidně jen poloviční hudební doprovod a budu tahat kapesníky i ze sousedových kapes. Ale auto? Je to kus plechu. Sorry. Chápu, že Sam Witsralnanejpes.com chce zasunout do Bublova výfuku, ale moc nechápu proč vlastně, když má ty svoje velký samičky. Asi nějaký interní americký forek (což říkám jako fanoušek Kingovy Christiny).

Možná se to vyřeší ve čtvrtém díle, kde se ukáže, že Bubla má ve výfuku speciální feromony, ale nevím. Obecně mi prostě celá ta mytologie nesedla. I když vlastně, ona žádná mytologie neexistuje. Každý film asi začíná velkou pařbou scenáristů, kde se snaží vymyslet, co s tím, aby mohl Bay dělat všechny ty výbuchy a zpomalovačky s alespoň minimálním smyslem.

Nevěříte? Podívejte se na vedlejší postavy: je jich celá řada a v každém díle přibudou další. Je to v podstatě pokus omyl – tvůrci jich pár nahodí a na koho si ještě při psaní dalšího dílu pamatují, toho si nechají. Zbytek doplní z nových zdrojů. Za což ovšem tentokrát získává Bay hooodně plusových bodů – Frances McDormand a již zmíněný John Malkovich jsou naprosto úžasní, stejně jako A. Tudyk. Jejich skvělost ovšem jen podtrhuje, že filmu o robotech je nejlíp bez robotů.

Tedy až do poloviny filmu. Do té doby tvoří výbuchy jen asi třetinu stopáže, pak už poměrně slušných 85 %. Bay se rozhodne zdemolovat Chicago (že by mu něco provedl Robert Ebert?) a dostane se k tomu výše zmíněnému zabíjení lidí. V tu chvíli se Transformers 3 mění – bohužel jen chvílemi – na něco mezi Válkou světů (pana producenta Spielberga – respektive v její nejlepší části), mimozemskou obdobu Walking Dead a vzkaz tvůrcům Terminátora, kde že mají čerpat inspiraci… ano, lidé se mění v prachu, občas se zaleskne lebčička a hele, i ty roboti chrlí nějaký rudý olej a je snaha nás přesvědčit, že z nich jde vytrhnout něco jako páteř. A hlavně: poprvé v sérii do toho opravdu jdou i lidští vojáci a rozjedou velký kovový masakr. Tlesk tlesk.

Jenže jsou to jen záblesky, jinak to brzy sklouzne v to, co zbytek filmu: psychedelický záznam ze šrotoviště, kde před hlavní atrakcí pobíhá pár hezky vypadajících lidí – kteří se bohužel možná jednou dvakrát políbí, ale na povýšení filmu aspoň k průměru by to chtělo komando vojaček z Playboye (a klidně by je mohla vést ultra drsná F. McDormand) a relaistické využívání psů pro přenášení bomb jak za druhé světové. Já se na šrotoviště naposledy díval s chutí, když tam povstal Freddy. Tady povstane náklaďák.

Režie: Michael Bay
Scénář: Ehren Kruger
Hrají: Shia LaBeouf, Rosie Huntington-Whiteley, Josh Duhamel ad.
Premiéra: 30. 6. 2011

boris.hokr@fan­tasyplanet.cz