Inferium: A co když peklo doopravdy existuje?

Když jste byli mladší, určitě jste mnohokrát od rodičů slyšeli, že zlí lidé přijdou do pekla. Jenže co když doopravdy do pekla, nebo spíše Inferia, jak pekelná říše sama sebe nazývá, vtrhne armáda lidí a pokusí se ho dobýt vojenskou silou? Waffen SS proti satanovým legiím – bitva, která nemá ve světě ani pekle obdoby!

Pokud jste četli povídkovou antologii Ve stínu říše, budou vám jméno Romana Bureše a kupodivu i počátek příběhu Inferia připadat důvěrně známé. Ano, Bureš se rozhodl využít nosného nápadu a rozpracovat svoji povídku O lidském dobytku do podoby plnohodnotného románu. Ale rozhodně není důvod k obavám, protože původní povídka je vlastně jen rozjezdem celého příběhu a samotné Inferium nabízí mnohem více!

Mrazivý humor, humorné mrazení

Na počátku všeho stojí, trochu klišovitě, proroctví z úst umírajícího. Jenže v tomhle případě se jedná o klišé jen tak napůl – ale k tomu se ještě vrátíme poté, co si pár věcí vysvětlíme.

Inférium je státem, který se v mnoha ohledech podobá těm pozemským. V čele stojí dědičný rohatý vládce s titulem Satan, ekonomika je založena na hromadění bohatství (což samozřejmě vytváří i různé společenské vrstvy) a obyvatelé si denně dopřávají pro potěchu těla i duše ty nejtěžší pozemské hříchy. Významnou roli hrají také lidé. Inferiální farmáři, když mají šťastný den, si vykopou svého hříšníka ze země, a pak už nebožák jen trpí jako zvíře. A to doslova, protože pro pekelníky nejsou lidé víc než pouhá hospodářská zvířata. Mnohým „šťatlivcům“ se sice splní sen, protože v Pekle neexistují nemoci, zranění se hojí na počkání a není třeba jíst; jenže to v konečném důsledku hraje do karet spíše pekelníkům, kteří využívají dobytek (tedy lidi) jako neúnavný pohon všemožných strojů a zařízení nebo jako zdroj potravy – ďábel prostě přijde, kus si z nebožáka se slovy: „Klídek, to do zítra doroste!“ ukrojí a hotovo! Bureš stvořil poměrně originální svět, jehož hlavní devízou je jeho ztvárnění. V autorově popisném stylu je totiž obsažena velká dávka nadsázky a pekelně černého humoru. Mnohé nápady vám vyloudí úsměv na tváři, některé vás naopak mírně šokují či zhnusí.

A nyní už zpět ke zmiňovanému proroctví. To bylo vyřčeno starým pekelníkem na smrtelném loži, což přece jen není až tak úplně klišé… Poslední slova hovořila o lidském hříchu tak velikém, že ani samo nebe ho neunese. Jenže pekelníci nemají tušení, že jejich dobytek jsou nějací lidé, a že inferiální nebe je vlastně blána oddělující peklo a svět lidí, takže jen dojatě pokývají hlavami a jdou si po svém. Bohužel, jak tomu bývá, stačí jeden „aktivní blbec“, který se touží předvést před svojí dívkou, pár rukavic z dračí kůže-  a neštěstí je na světě. Tedy spíše v pekle, nebo ještě lépe v Infériu.

Peklo na zemi, země v Pekle

Protržení nebeské blány by samo o sobě nebyl až tak neřešitelný problém. Samael, jak se nenechavý rohatec jmenuje, však příliš nevychytal ani místo, ani čas kde k tomuto incidentu došlo. Na zemi totiž zuří druhá světová válka a průchod mezi světy se otevře přímo v jedné z plynových komor v německém koncentračním táboře.

Po prvotním šoku Němci zjistí, že ďábel bude nejspíš smrtelný; stačí jen nasadit dostatek zbraní těžkého kalibru. Nastalého zmatku využije Rónan a skočí se svojí chráněnkou, malou holčičkou, rovnou do chřtánu Inferia, protože lepší možnost zkrátka v danou chvíli nemají.

Ano, máte pravdu, o Rónanovi zatím řeč nebyla. Je to totiž „obyčejný“ lidský muž, který se ujal opuštěné holčičky, a ve snaze ji zachránit téměř obětoval svůj život když za její záchranou putoval až za brány koncentračního tábora. Ostatně, to, že hledá bezpečí v jámě, ze které před chvílí vylezl pekelný zplozenec, svědčí o zoufalosti jeho, respektive jejich, situace. A přitom chtěl Rónan uprostřed války jen trochu klidu a bezpečí ve své chaloupce hluboko v lesích… Život umí být občas pořádná mrcha!

Vylíčená situace je však pouhým opsáním zápletky povídky, ze které Inferium vychází, a zároveň předehrou k hlavním událostem knihy. Těžiště děje spočívá ve faktu, že Němci, kteří rozpoutali peklo na zemi, se s jedním světem nespokojí. Vědomi si své palebné převahy se rozhodnou naplánovat invazi do pekla a rozdat si to s armádou jeho inferiálního veličenstva Satana. A v pekle začíná být pořádně horko, protože nacistický plán vychází nadmíru dobře a pekelníci ozbrojení oštěpy a luky nemohou německým invazním silám konkurovat.

Výlet do historie

Roman Bureš se pustil do fantastiky těžkého kalibru. Rohatí démoni proti jednotkám SS – no řekněte, kdo to má? A protože už má autor mnohé zkušenosti ze své předchozí trilogie Propast času, která také nabídla čtenářům konfrontaci vojsk z různých historických období, využívá Bureš i zde svoji zálibu ve zbraních a boji a znalosti ze studia podobných střetů i v Inferiu; jen tentokrát přidal mnohem více fantastických prvků. To přidává na čtivosti a zábavnosti celého textu.

Kniha je tak zvláštní kombinací černého humoru a akce s podtextem, který ve čtenáři mnohdy vyvolá husí kůži. Občas se do temného momentu vloudí nějaký ten vtípek, občas se nad vtipnými pasážemi vznáší duch mužů s hákovým křížem…

Ta opravdová akce přijde vlastně až mnohem později, rozehrání celé situace přece jen chvilku trvá; jenže pak to stojí za to. Občas narazíte na drobné logické nesrovnalosti; například zbraněmi menších ráží jsou pekelné šiky téměř nezranitelné, na což je občas pozapomenuto. Ale jinak působí bitvy velmi uvěřitelně, obě znepřátelené strany mají svoji strategii… Zkrátka, Bureš nezapře, že má za sebou i několik historických románů – válku, byť v o něco modernějším hávu, umí prodat, akci píše čtivě a uvěřitelně (samozřejmě, v rámci možností).

Mnohé čtenáře potěší i fakt, že se v textu shledá s mnoha (většinou nechvalně) známými postavami z dob druhé světové války, což posiluje iluzi alternativního „historického“ válečného románu. Snaha co nejvíce přiblížit fikci realitě je v Burešově případě obdivuhodná, s detaily si opravdu vyhrál.

Při vojenském běsnění však dostávají dostatek prostoru i hlavní postavy, které dokáží ovlivnit vývoj celého konfliktu. Od samého počátku je jasné, že otázkou není, zda je Rónan obyčejným člověkem, ale kým vlastně je. Prostor projevit se však dostane i několik dalších postav včetně Samaela. Chování hrdinů i padouchů je konzistentní, každý se snaží jen zachránit si vlastní život a přežít válku. Nejsou to žádní superhrdinové, ale jen pěšáci snažící se vytřískat z nastalé situace co nejvíc pro sebe, což jim paradoxně dává mnohem lidštější tvář. Ale zároveň jasně cítíte, že jsou jednotlivci pouhými střípky v mozaice celé války, že sami nezmůžou vůbec nic.

Inferium s příměsí Asfaltu

Srovnání se neubráníte, ale rád bych dal pár argumentů k (ne)přečtení i lidem, kteří od uvedení hlavní myšlenky knihy temně mumlají cosi o asfaltu. Pokud nevíte, o co se jedná: Asfalt je kultovní týmovka Štěpána Kopřivy, která se odehrává v pekle, ve kterém řádí s týmem vysloužilců major Fluffenbach (jeden z vtípků z Asfaltu, ve skutečnosti se jmenuje Kuffenbach). Hlavní rozdíl tkví v tom, že Bureš pojal materiál mnohem seriózněji, zatímco Kopřiva psal prvoplánovou brakovku plnou krve a přestřeleného násilí. Inferium je díky své uvěřitelnosti a tématu mnohem mrazivější, a závěrečná pointa nejednoho čtenáře překvapí. Je znatelná silnější orientace na příběh; zkrátka, vyzněním jsou obě díla diametrálně odlišná.

Styčným bodem obou děl je i výskyt lidí. Zatímco v Asfaltu slouží lidé jako materiál, ze kterého je celé peklo zbudováno (protože hříšníků bude vždycky dost), Bureš „využívá“ lidi spíše jako obnovitelný zdroj, otrockou pracovní sílu. Oba autoři dokázali vymyslet originální a zábavné nápady, ale Bureš jede opět na poměrně seriózní vlně a Kopřivovu bizáru nemůže konkurovat. To ovšem nebylo ani účelem.

Obě díla si vzájemně nekonkurují, jen zkrátka stojí na podobném nápadu. A pokud máte Asfalt rádi a za každou cenu netrváte na zběsilé krvavé akci, bude vás Inferium bavit.

Na závěr srovnání ještě malé pošťouchnutí: Burešovo dílo má vážně parádní ilustraci na obálce, takhle se dělá obálka, která prodává!

Inferium je lehce rozporuplný titul. Ačkoliv je v něm mnoho nadsázky a humoru, vyznívá mrazivě. Po pozvolnějším rozjezdu se dočkáte parádní akce, u které je však namísto krve a násilí kladen důraz spíše na historickou přesnost. Roman Bureš píše čtivě a zábavně, věnuje dostatek prostoru postavám, rozpracovává příběh, disponuje širokou slovní zásobou i dostatkem fantazie. Oproti ryze akčním brakovkám je kniha umírněnější a výpravnější, na příběh je kladen větší důraz a pointa nejednoho čtenáře překvapí. Ale ze všeho nejvíc upoutá neokoukaný námět, který proti sobě postaví mocnosti pekelné a nacistické vojenské jednotky.

Roman Bureš: Inferium

Vydala: Epocha, 2019

Obálka: Žaneta Kortusová, Lukáš Tuma

Počet stran: 408

Cena: 299 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď