Puls nekonečna – Ivan Adamovič (ed.)

Kniha s podtitulem Kronika české science fiction 2 (první díl: Vládcové vesmíru) obsahuje díla časově vymezená od Vladimíra Babuly k Alexandru Kramerovi. Příběhy tedy pocházející částečně z onoho neslavného období, kdy se autoři často uchylovali ke scifi, aby v ní skryli narážky na panující komunistický režim. V knize však najdete i čistou scifi psanou takřka dobrodružným stylem. Ale podívejme se na sborník poněkud podrobněji.

Puls nekonečna

Kniha obsahuje třicet příběhů a je rozsáhlejší než předchozí díl. Už hned první mikropovídka Ivana Klímy Stroj na pohádky skrývá jinotaj zaměřený tentokrát na koncentrační tábory. Může ve vás vyvolat i pocit déja vu, protože byla zpracována do krátkého kresleného filmu, který několikrát běžel v televizi. Podobný námět má povídka Zmetek Františka Pilaře. I zde máme vynález, který má dětem dělat společnost, když rodiče pracují, a i zde se přístroj pokazí. Text má filozofický podtext, který jasně naráží na představu utopické společnosti, ke které mělo vést komunistické zřízení.

Titulová povídka Puls nekonečna Vladimíra Babuly pak obsahuje především optimizmus ve vidění budoucnosti. Příběh je v podstatě časovka, a tak máme možnost sledovat budoucnost očima autorova součastníka. Nevyhneme se ani cestě do vesmíru, takže se jedná o scifi se vším všudy. Jak editor uvádí, měl se příběh dočkat románové formy, ale bohužel, vzhledem k autorovu úmrtí, k tomu nedošlo. Už čistou časovkou je pak text Smysl života Josefa Švardy. Zaobírá se klasickým námětem, zda pomoci utlačovaným v minulosti. Jak však tento krok může ovlivnit budoucnost?

Případ FXC08 je krátkou povídkou Mileny Lamarové. Představuje budoucnost, kdy je člověk plně nahrazen stroji. Práce se tak dočká člověk, který se dostatečně věnuje zájmovým kroužkům a sportu. Na první pohled zastrašující budoucnost by se však v dnešní hektické době líbila nejednomu čtenáři.

Následující povídky jsou biologického zaměření a uspěly v literární scifi soutěži časopisu Věda a technika. Zatímco Milan Kozák v Hlavě medúzy představuje schopnost ovlivňovat mysl člověka pomocí neslyšitelných zvuků a neviditelných barev, povídka Případ BX autorské dvojce Vojtěcha Vacke – Ivan Vlk (přičemž o druhém není nic známo) se zaměřuje na jednoduché a vtipné řešení záhadného problému, kdy se člověk začne rozmnožovat dělením, což ale směřuje k úbytku inteligence.

Sborník obsahuje i několik kraťasů se vtipnou pointou, z nichž je asi nejpovedenější Hodina dějepisu Jiřího Sýkory. Ironická povídka čtenáře baví popisem postapokalyptického světa a naráží na hrozbu atomové války. Postapokalyptické scifi je ale v knize víc. Další krátká povídka Poslední od Josefa Koenigsmarka zachycuje moment apokalypsy a má humanitní a zároveň experimentální závěr. O nejbližších dnech po apokalypse vypráví už delší povídka Poslední šlágr. Námět osamělé dvojce v pustém světě je do značné míry psychologický, kdy se stane bujaré veselí z vlastnictví celého světa černou můrou a touhou po lidské společnosti. Text Konec srpna v hotelu Ozón od Pavla Juráčka je zasazen do už delší doby po apokalypse. Zachycuje skupinu žen, jejichž velitelka, starší žena, vede skupinu za obnovou civilizace. Setkání s mužem, kterého mladé ženy nikdy neviděli, je krokem vpřed, může však dopadnout všelijak.

Téma splašeného robota představuje povídka Alkohol Zdeňka Lorence. Spojení scifi tématu ve vesnickém prostředí tvoří zajímavý celek. Takřka dobrodružný příběh se zajímavou zápletkou utváří jeden z nejpovedenějších textů knihy.

Pokud si chcete přečíst scifi pro scifi bez různých jinotajů, přečtěte si delší povídku Jiný kontinent. Dobrodružný příběh je psán suverénním stylem výborného vypravěče Ivana Foustka. Na kontinentu zkoumané planety je zotročena rasa nemyslících mimozemšťanů. Jedná se o další z nejpovedenějších textů. Jiný dobrodružný příběh rozeného vypravěče je text Bubáci v Deception Bay Ludvika Součka. Tentokrát vypráví o přípravné misi cesty na jinou planetu, kterou má simulovat prostředí dalekého severu. Situace tří budoucích kosmonautů se vyvine nepředvídatelně a s ironickým nadhledem autora i hlavního hrdiny.

Puls nekonečna je studnice povídek, ve které si každý najde to svoje. Je tu několik příběhů, kterými autoři skrytě upozorňují na absurditu své doby a osloví přemýšlivé čtenáře. Jsou tu však i příběhy psány dobrodružnějším stylem, čímž můžou oslovit mladšího čtenáře a překvapit jej svojí kvalitou. Hovoří se o tom, že scifi zastarává, v knize je však spoustu příběhů, které fungují i v dnešní době, a pokud nejste vyložený hard scifista, tak si vás podmaní. Celá třídílná série Kroniky české scifi bude velmi záslužný počin a měl by si ji pořídit každý, kdo to se žánrem myslí vážně.

Druhý svazek Kroniky české science fiction, pojaté jako reprezentativní průřez českou sci-fi povídkou, zahrnuje období od konce 50. let, kdy po několikaleté odmlce začal být tento žánr znovu psán a vydáván, do konce 70. let. Povídky nejsou vybrány pouze z knižně vydaných sbírek, ale také ze stránek dobových časopisů či dokonce z nevydaných rukopisů. Čtenář tak dostává do rukou zatím nejplastičtější obraz české sci-fi povídky s těžištěm v kreativních 60. letech minulého století. Antologie obsahuje knižně dosud nevydané sci-fi od Ivana Klímy, Vladimíra Babuly či Ludvíka Součka, ale i vůbec poprvé vydané povídky Iva Štuky a Františka Pilaře. Nechybí ani klasici české sci-fi Jan Weiss, Ivan Foustka, Josef Nesvadba, Zdeněk M. Veselý či Václav Kajdoš. Každá s povídek je opět uvedena podrobným informačním textem o autorovi, některé také doslovem, díky čemuž je možno knihu používat jako skutečného průvodce dějinami české fantastiky. (anotace)

  • Editor: Ivan Adamovič
  • Překlad: –
  • Série: Kroniky české science fiction 2
  • Forma: hardback
  • Počet stran: 476
  • Cena: 399 Kč
  • Vydal: Plus, 2011

Také si přečtěte:

Recenzi na Vládcové vesmíru (Jan Červenka)

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Kupte si Puls nekonečna s 15% slevou (ušetříte 60 Kč).

Jan Michálek (redaktor)

jan.michalek@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Ach jo
    Když už chcete zaplácnout většinu recenze výčtem příspěvků, aspoň byste neměli packat jména: Jaroslav Šavrda, ne Švarda; Ludvík Souček, ne Ludvik. A naučit se skloňování lépe než “Případ BX autorské dvojce Vojtěcha Vacke – Ivan Vlk” a “výborného vypravěče Ivana Foustka.”

Zveřejnit odpověď