Warhammer – Jízda mrtvých – Abnett Dan

Dan Abnett je uznávaný autor knih ze světa Warhammeru především díky proslavené sáze Gaunt´s Ghosts (First & Only a další tituly). Jízdou mrtvých dostává své pověsti tvůrce, který se kvalitativně i formálně vymyká zavedeným škatulkám. Tato kniha je spolu s tituly Jacka Yeovila (Bestie v sametu) nepřehlédnutelně nejlepším románem ze světů Warhammeru a Warhammeru 40 000.

Abnett Dan - Warhammer - Jízda mrtvýchTuzemský čtenář zná od Abnetta už jen Ulrikova kladiva, která ale vznikla ve spolupráci s dalšími dvěma autory a Jízdě mrtvých se tak v celkovém součtu nemohou rovnat. Možná si však přesto ještě vzpomenete na příběhovou linii Dietera, Morrova kněze, bravurně vyprávěnou ve stylu americké drsné školy. Dle stylu jazyka je velmi pravděpodobné, že ji psal právě Abnett.

U nás se však tento autor proslavil především jako komiksový scénárista. A to ne jen tak ledajaký – je stvořitelem zabijácké dvojky Sinistera a Dextera, kteří mimo jiné získali ocenění za nejlepší novou sérii roku 1996 legendárního britského comicsového časopisu 2000 AD. A i když v jejich zápletkách jde primárně o tarantinovskou zábavu, na jazyku bublin je Abnett kvalitativně poznat.

Riders of the Dead (Jízda mrtvých) se mezi warhammerovskými romány vyjímají díky dvěma zásadním odlišnostem – realističnosti a stylu. I když dark fantasy poloha většiny knih z tohoto světa je velmi brutální a uvěřitelná (dobrým příkladem je trilogie Otroci temnoty od Gava Thorpeho), „Jízda“ jde mnohem dál. Pobývá v končinách, kam se odváží naprosté minimum jakýchkoliv knih jakéhokoliv žánru. Je hyperrealistická. Uveďme si příklad.

Tento román možno označit za válečnou fantasy, ale v málokterém zástupci tohoto žánru byste mohli hledat alespoň nějaký odraz skutečné(!) reality středověkého bitevního pole. Jak něco takového také chtít, když většina spisovatelů nikdy v žádném boji nebyla a historickou literaturu se jí k tomu studovat nechtělo. Navíc by to možná vydavatel neshledal komerčně přitažlivým. Čtenáře totiž čeká pohled na skutečnou válku. Válku, v níž i vycvičený voják při útoku nepřítele snadno zapomene, jak se jeho zbraň vůbec ovládá. Bude přimrazen děsem a ohlušujícími zvuky i zápachy řeže. Pochopí, že důležitý vliv na válku má vůle, ale ještě více štěstí. A pokud vůbec dostane šanci zabít svého prvního nepřítele tváří v tvář, pravděpodobně po činu strne ohromením a bude si to pamatovat po celý zbytek života. Nemluvě o nočních můrách a psychických poruchách, které si z boje neodvratně odnese. Ano, pochopit válku může jen ten, kdo se jí zúčastnil – je to nepřenosná zkušenost bez ohledu na množství napsaných válečných románů. Ale Abnett má opravdu blízko k tomu, abychom získali alespoň zlomek představy o skutečném pekle násilného umírání.

Stejně opravdový je i v líčení běžných lidských reálií a má přesný vhled do mechanismů fungování lidské duše. Krom bitevních scén kniha obsahuje množství strohých, leč břitce ostrých popisů běžného středověkého života. Je vidět, že si autor zvyky i reálie minulosti pečlivě nastudoval a čtenář se díky tomu často dozví něco opravdu zajímavě dobového – třeba o výrobě zbraní. Abnettovým darem (možná těžce vypracovaným) je schopnost předložit nám obyčejnou, každodenní skutečnost novým, neokoukaným způsobem. A to se daří jen mistrům realistické literatury.
Stejně tak je odlišný od běžných standardů jazyk knihy. Používá skutečně neotřelá přirovnání a autor s ním manipuluje s takovým přehledem, až získává text, který se nevidí moc často. Text, který je čtivý, nejen protože je dobře napsán a sestaven, ale především pro svěžest, která neunaví a ustavičně vybízí k objevování něčeho nového.
Ze součtu předchozích charakteristik vám oprávněně vypadne jedno jméno – Andrzej Sapkowski. Abnettův text svou kombinací lehkého, vyprecizovaného stylu, naturalistických, objevných podrobností a realismu skutečně slavného Poláka mnohým připomene. Postrádá však Sapkowského neúctu k vyprávěnému tématu a prostředí.

Jízda mrtvých je skutečným románem podle oficiální definice. Ta praví, že jeho nezbytnou součástí je vývoj hlavních postav. A ten je tu předveden skutečně ukázkově, tak extrémní změny charakterů, přitom však věrohodně podané, shledáte málokde. Abnett k tomu využívá některých geniálních prostředků, které mu fantasy Warhammer nabízí. Deformující síla Chaosu je i zde ústředním tématem příběhu dvou mladých říšských vojáků na jejich první vojenské výpravě proti severním nomádským kmenům uctívajícím Ničivé síly. Paradoxně se ale ukáže, že stejně významným a silným zdrojem změn v lidské psychice může být příroda a společnost. Tím je výlučnost Chaosu zredukována na sice podstatnou, ale přirozenou úroveň ostatních součástí tohoto světa.

Jinou netradiční metodou je tzv. přístup zevnitř. Celý příběh je podáván „z pohledu reality“. Ve skutečném životě i ti největší bojovníci vidí jen zlomky světa kolem sebe a rozhodně není samozřejmostí, že se ocitnou u všech klíčových událostí měnících historii. Reálie světa Warhammeru jsou tak sice podány velmi živě a přesvědčivě, s množstvím oživujících detailů, ale jsou to detaily běžného, obyčejného života. Extrémy a skutečné zvláštnosti jako např. výrazné mutace a Vyvolené Chaosu tu potkáte jen velmi zřídka. Tak vypadá skutečný život.

Zápletka není v knize tím hlavním, místo toho se autor soustředil na vypilování všech jednotlivých drobností tak, aby dokonale zapadly do struktury příběhu. Tak aby každý detail měl i v širším rámci svůj smysl. Stručnou ukázkou tohoto mistrovství je třeba i závěrečný střet všech jednajících postav, v němž autor bezezbytku zužitkuje všechny vazby, které si na ně čtenáři za celou knihu vytvořili. Stačí mu k tomu pár odstavců, ale vše je provedeno tak úsporně, že získaný efekt má úder kladiva. A to bez nadsázky.

Tato kniha je určena náročnějšímu čtenáři, který neočekává oslepující archetypální lákadla na každé stránce, ale naopak ocení náročnější jazyk s citem pro detail a unese skutečné lidské osudy bez jakéhokoli přislazování. Celý román si rozhodně nepotrpí na plané efekty pro efekty – je to válečný příběh, ale boje jsou jen jeho přirozenou, nikoliv však primární složkou. A z této vyváženosti všech jednotlivých součástí pochází výsledná neoddiskutovatelná kvalita celku.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Figurcon
    Pokud se chcete dozvědět více o fantasy Warhammeru, Warhammeru 40 000, hrajete hry z těchto světů nebo se zajímáte o hraní všeobecně, jste zváni na FigurCon 2005 (již tento víkend 16.-18. 12. 2005, Gymnázium Buďánka, Pod Žvahovem 463, Praha 5). Info http://figurcon.wz.cz

  2. Páčilo sa mi ako Abnett písal o kislevských okrídlených jazdcoch

  3. kniha je to vynikajicimezi knihami z warhammeru se radi skoro nejvyse…..je tu ale taky GotrekAbnett je o hodne lepsi nez sapkowski…ktery je celkem nuda

  4. Souhlasím s recenzentem, spolu s Yeovilem je to u nás zatím nejlepší Warhammer. A Zabíječi jsou dost slabé (kvalitou)knihy.

  5. Mna zas Yeovillove knihy velmi nudili, ale Abnettova Jizda mrtvych bola dobra … aj ked som asi od polovice tusil ako to skonci 🙂

  6. Recenzent by mnel nejprve precist v originale vice knih ze sveta WH nez jen ty prelozene, pac pak by nemohl nikdy napsat, takovy nesmysl, ze bestie z sametu je jdnou ze dvou nejlepsich knih ze sveta WH. fakt bych ocenil vic fundovane recenzenty.

  7. Mno, nevím přišlo mi, že autor tím myslel česky vydané knihy. Ale i kdyby ne, tak by nebylo ke škodě abys nemluvil obecně a napsal které přesně jsou lepší. Ocenil bych fundovanější komentáře…

  8. Yeovillove knhy sú slušne povedané naprd snaží sa pridať do svijich kníh dobrý príbeh a zápletku ale výsledok je dosť nudný a nezáživný(teraz narážam hlavne na Drachenfels a Bestii v sametu Genevieve nemrtvá je predsa len o niečom inom)Ale Kingovi zabíjači majú slušný príbeh, šialený spád a sú nabité akciou!!!

  9. recenzenti jsou kapitola sama pro sebe
    Recenzenti, kteří tu píší jsou naprostý magoři. Fascinuje mě, že úplnou sračku ohodnotí 8-10 (většina Gemmelů, Moorkoků atd… což jsou nesmyslné škváry, kterým neuvěří ani malé dítě) a výbornou knihu (jedna z nejlepších knih i mezi nefantazy) jako Zaklínač klidně 7mičkou. Jízda mrtvích je průměr na úrovni WH (tedy 5-6), kde vyčnívá jako spisovatel W. King a trošku Thorpe a podprůměr na úrovni literatury obecně. Nechápu, že si tito „recenzenti“ dovolí psát recenze, když literatuře a umění psaní obecně vůbec nerozumí… Když někdo píše fantazy, tak má být alespoň zábavný, když už kvalita chybí.

  10. Komentáře jsou kapitola sama pro sebe…
    Tak jsem se po ldouhé době probíral staršími recenzemi a narazil na tohle.Dewastator: Fajn, tohle je otázka vkusu, a tak je každá domluva těžká. Osobně si myslím, že Zabíječ měl skončit první knihou, jelikož takhle jde jen o další neopodstaněný mnohadíl. Problém je především v tom, že hrdina, který CHCE umřít (což je zajímavé a originální) udrží mou pozornost jen určitou dobu – právě tak tu jednu knihu. Pak nastává opakování až do naprostého zmagořeníKarlos chimenez: Můj hnusný názor na Zaklínače je možno spatřit zde: http://www.fantasyplanet.cz/knihy_detail.asp?id=2000Jinak, milý Karlosi, si musíš uvědomit, že každému se líbí něco jiného – ano, tvůj vkus není ultimátním měřítkem kvality, představ si to… A protože na rozdíl od místních dementních recenzentů literatuře zřejmě dokonale rozumíš, jistě dodáš levou zadní na FP nesrovnatelně lepší recenzi. A když už jsi tak dokonalý… Moorkoka neznám… Že by Moorcock? A je to Jízda Mrtvých, nikoli Mrtvích… To by se znalci literatury stát nemělo…

  11. Karlos Chimenez je prudič, nadávající na snad každou knihu, která tu měla recenzi…některý lidi to asi shlédávaj zábavnym, takhle fuckovat všechno na co narazej, nicméně když to vidim všude, už mi to trochu leze na nervy…

  12. Tak jsem se to pokusil přečíst, ale v polovině jsem toho nechal. Uznávám, že jsem trošku rozmazlený Gotrekem, kterému tohle nesahá ani po kotníky. Nejvíce mi u tohoto autora vadí to, že zbytečně všechno popisuje. Jakmile do děje vstoupí nová postava, tak ji popíše od chocholky na hlavě až po tkaničky u bot a jestliže se najednou objeví tři postavy, tak je celý odstavec jenom o tom že jeden měl mandlové oči zatímco druhý je měl oříškové, co všechno bylo na praporu, jestli měl třásně modré nebo zelené, dlouhé nebo krátké atd. atd. atd. Pak následuje popis místnosti od stropu až po podlahu a nezapomene dodat jaké bylo zrovna venku počasí. Hrůza, celé odstavce o ničem. Navíc ti rusáci…gospodarstvo, zdorovje, što? No prostě jsem to nedočet.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *