Shannarův meč: Legendární remake Pána prstenů

Monumentální fantasy román inspirovaný příběhem všech příběhů je vstupní pozvánkou do rozsáhlého postapo světa Terryho Brookse. Jaké je nové vydání nenáviděné i milované epické fantasy, která se navždy zapsala mezi základní posttolkienovská díla?

Shannarův mečShannarův meč je román značně kontroverzní. Jedni ho milují díky kouzelnému epickému příběhu se skvěle popsanými charaktery postav a velkolepými bitvami a souboji, zatímco druzí ho nenávidí za to, že sprostě vykrádá J. R. R. Tolkiena. Ostatně sám autor Terry Brooks se nikdy netajil tím, že jde vlastně o remake Pána prstenů.

Pokud někdo namítá, že si Terry Brooks na kopírování Tolkiena udělal jméno a spisovatelskou kariéru, tak má částečně pravdu. Ovšem jenom částečně. Nesmíme zapomenout, že Shannarův meč je jen začátkem rozsáhlé ságy, která už má s Pánem prstenů společného pramálo. Navíc i v Shannarově meči lze nalézt spoustu dějových linií, které jsou originální. Já bych Terryho Brookse nezatracoval.

Začátek knihy je sice podobný Společenstvu prstenu tak okatě, až je to úsměvné, ale zhruba od poloviny už jsou podobnosti s Pánem prstenů spíše vzdálené. Zůstává jen základní myšlenka jakéhosi společenstva hrdinů, kteří putují získat vzácný artefakt (Shannarův meč), aby s jeho pomocí zničili Pána černokněžníků (ano, něco jako Sauron). Cestou má mladý Frodo, tedy pardon, mladý Shea v ruce tři kouzelné kamínky, které ovšem nesmí moc používat, protože při použití ho Pán černokněžníků vidí. Mohl bych jmenovat dál, co všechno se podobá Tolkienovi, až třeba po elfa se známým trpasličím jménem Durin. To všechno jsou ovšem jen detaily, které přimícháním zcela nového příběhu tvoří samostatný fungující román, v mnohém dokonce velmi odlišný od Pána prstenů. Proto bych netvrdil, že se jedná o bezcennou napodobeninu. Shannarův meč chápu spíše jako poctu Tolkienovi. Terry Brooks nevykrádal, on jen použil známé prvky tak okatě, aby tím vzdal hold otci žánru. Pokud se čtenář oprostí od myšlenky, že se Brooks svezl na božském Pánovi prstenů, tak se může u Shannarova meče docela bavit.

Románu bych vytkl jen příliš zdlouhavé popisy na úkor menšího počtu dialogů. Navíc jsou Brooksovy rozvláčné popisy vystavěné do tak dlouhých odstavců, že při zběžném pohledu na otevřenou knihu to místy vypadá, jako byste se dívali na hustý text psaný do bloku (někde to opravdu dělá pouze tři odstavce na stránku). Tiskových znaků tedy musí být na těch 550 stranách opravdu hodně. Nakolik za to ovšem může překladatel, to netuším, protože nemám možnost porovnat odstavce s americkým originálem.

Každopádně lze s klidným svědomím říct, že Terry Brooks psát umí a v podstatě taky patří mezi elitu klasické fantasy, o čemž svědčí už úctyhodný počet titulů ze světa Shannary a jeho velká popularita v USA. Brooksův svět je dokonce tak populární, že se dočkal filmového zpracování ve formě televizního seriálu, jehož první sérii právě odvysílala Prima. Zde si neodpustím zmínku, že seriál z produkce MTV vypadá přesně tak, jako by byl od MTV (je značně zmršený). Herci jsou převelice cool, elfové mají současné moderní účesy a do toho hraje nějaký moderní popík, takže jakékoli kouzlo fantasy světa je totálně zabito komerční MTV produkcí. Prostě žádná další Hra o trůny se nekoná.

Nakladatelství Omega zjevně využilo příhodnou dobu vysílání seriálu k druhému vydání Shannarova meče (první vydal Classic v roce 1997). Fanoušky seriálu ovšem budu muset zklamat. Seriál obsahuje příběh až druhého románu, takže s Shannarovým mečem nemá vůbec nic společného, až na postavu druida Allanona. Na literární předlohu seriálu si tedy ještě musíme počkat. Omega ji má v plánu.

Doufám ovšem, že si dají s druhou knihou více práce. Mám rád, když jde vidět, že nakladatel vydal knihu s láskou k žánru. U Shannarova meče mám spíš pocit, že je vydaná kvůli seriálu, aby nakladateli rychle vydělala peníze. Těžký papír a velký formát by unesl pevnou vazbu a kniha mohla být odolnější. Ale budiž, to se dá odpustit, jelikož brožura je přece jen levnější. Skutečný problém je v tom, že je text nasázený příliš blízko hřbetu knihy, takže musíte brožuru otvírat zbytečně moc, a tím hrozí praskliny na hřbetu. Nevhodné hrbaté lamino mi dokonce prasklo i zepředu na obálce. Proč je text tak blízko vnitřku knihy, když do vnějších okrajů je odsazení zbytečně velké? Copak nakladatel za ty roky neví, jak umístit sazbu, aby se dala dobře číst, aniž by se poničil hřbet? Z obálky na nás září jakási digitální ilustrace meče, takže to vypadá moderně a současně, ale je to tak správně? Neocení fanoušek klasické fantasy spíše obálku prvního vydání, kterou zdobila malba opravdového umělce, Borise Valleja? Jistě, je to věc vkusu, ale já rozhodně sáhnu raději po nádherném fantasy obraze než po novodobých digitálních čmáranicích. Štětec je přece jenom štětec, není umělec jako umělec a k fantasy ze sedmdesátých let se digitální obrázek prostě nehodí. Opravdu trestuhodnou záležitostí je ovšem fakt, že nás Omega okradla o mapu. Z neznámého důvodu asi v nakladatelství usoudili, že čtenář mapu Brooksova světa prostě nepotřebuje. Zřejmě se jim na ni nechtěla zařizovat práva.

To bohužel nejsou jediné známky odfláknutého vydání. Pak tu máme ještě pár jazykových problémů. První vydání překládal věhlasný Jan Kantůrek a jeho překlad byl čtivější než ten nový. Rozhodně měl pan Kantůrek alespoň dost soudnosti, aby tvaroval jméno Shea podle vzoru starosta, čímž dosáhl poměrně čitelného skloňování češtinářsky těžko uchopitelného mužského jména Shea. V novém překladu jsem musel kroutit hlavou pokaždé, když se jméno Shea objevilo, protože nový překladatel s paní korektorkou zřejmě usoudili, že je vhodnější skloňovat to podle vzoru muž, takže tady máme v podstatě nečitelné tvary jako Sheae a Sheai. Občas se dokonce někdo zapomenul a jméno Shea je skloňováno úplně jinak. Korektorka též zaspala několik amatérsky krkolomných vět (např.: …vyrazil tak rázně, že ramenem narazil do rámu dveří a rázným krokem se blížil k hlavní místnosti hostince.).

Nejzajímavější ovšem je, že nový Shannarův meč sice na obálce odkazuje na seriál, ale není schopen držet se alespoň stejného překladu jako seriál. V Kantůrkově překladu i v seriálu jsou kouzelné kameny (původně elf stones) přeloženy krásným melodickým slovem elféiny, zatímco v novém překladu to jsou elfíry. Nevím, jestli si je toho vůbec nakladatel vědom, protože připravovanou druhou knihu na stránkách ohlašuje pod názvem Shannarovy magické elféiny. Stejné neshody se najdou i v zeměpisných názvech.

Jednoduše shrnuto, Shannarův meč je skvělá kniha, která by si ovšem zasloužila daleko lepší péči. Kéž by se jí pro příště ujalo spíše nějaké žánrové fantasy nakladatelství, které by nikdy nedopustilo, aby v tak monumentálním slavném eposu nebyla mapa světa.

Tímto apeluji na Omegu, aby se v druhé knize mnohé zlepšilo, protože právě druhá kniha patří mezi nejlepší romány Terryho Brookse a Shannarův meč vedle ní působí trochu jako slabší předehra.

Přesto má i Shannarův meč nezapomenutelné kouzlo a lze ho doporučit všem fanouškům Pána prstenů, kteří dokáží překousnout skutečnost, že se nechal Terry Brooks Tolkienem v mnohém inspirovat a nepokrytě napsal něco jako volný remake.

Terry Brooks: Shannarův meč
Originál: The Sword of Shannara, 1977
Vydal: Omega, 2016
Překlad: Adam Steinz
Obálka: Jiří Miňovský
Počet stran: 552
Cena: 399 Kč

Hodnocení: 80 %

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Tak ignorovat zavedený překlad jednoho z našich nejlepších překladatelů a pro nové vydání si vybrat někoho, kdo zjevně teprve začíná, tápe a seká chyby, to chce fakt svérázného podnikatelského ducha, ale asi i tak to vyšlo levněji. O absenci mapy ani nemluvě, je pravda, že ta taky něco stojí.

Zanechat odpověď

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *