Záře supernovy: Space opera vše v jednom

Z knihy Záře supernovy, kterou vydalo nakladatelství Brokilon, budou nadšení všichni milovníci vesmírných frakcí, bitevních lodí, futuristické technologie a dojde dokonce i na nějaké ty mimozemšťany. Co dojde, hlavní hrdina se na samotném počátku knihy dokonce s jedním spojí! (Ale kdo by čekal nějaký intergalaktický sex, bude zklamán.)

Záře supernovyAleš Pitzmos napsal velmi komplexní, široce pojatý příběh, jehož zápletka postupně graduje až do překvapivého finále. Nicméně celý tento počin má jeden velký háček. Autor v jediném, necelých 400 stran dlouhém románu odvypráví příběh o střetu dvou velkých vesmírných říší, stihne do děje zamotat armádu, námořnictvo, rozvědku, špiony, politiku, nedůvěru, nezbytné technohrátky s popisem cestování vesmírem i ty mimozemšťany. A to jsme zdaleka nevypsali všechno. Téma, ze kterého by jiní spisovatelé udělali minimálně trilogii, se podařilo Aleši Pitzmosovi komprimovat do jediného svazku. Pozor, podařilo se mu to dobře, kniha umí zabavit, polechtat nervy i vyvolat strach, nicméně Záře supernovy je jako film komprimovaný z Bluray na CDčko. Je to kurňa dobrá space opera, ale něco jí ustavičně schází.

Čtenář na každé stránce bude objevovat pestrobarevný a velmi propracovaný svět, ve kterém se příběh odehrává. Pravda, dvakrát originální není – na jedné straně máme ty „zlé“, tedy Vesmírnou asociaci, což je svazek největších megakorporací ovládajících Zemi a celou řadu dalších sektorů. Proti nim stojí „hodní“ separatisté říkající si Extrasolární společenství, kteří se vymanili z otroctví a rozhodli se život zasvětit svobodě a boji za ni. Boj je tu důležité zmínit, neboť se odtržení části planet Zemi ani za mák nelíbilo, takže válka na sebe nenechala dlouho čekat.

To rozdělení na „zlé“ a „hodné“ je v knize velice patrné. Hlavně v počátku s tím čtenář nebude mít žádnou potíž a hladce přilne k Extrasolárcům, nicméně i ti v boji o holý život také ztratí věneček a špetičku si ty své svobodou omývané ručičky zasviní.

I když se autor popisu kulis věnuje jen okrajově, z každé věty je cítit, že si zejména Vesmírnou asociaci do detailů promyslel. Představa ne občana, ale spotřebitele ve společnosti ovládané trhem, který už dávno není svobodný a konkurenční, vzbuzuje velký zájem. Autor bohužel pootevřené dveře rychle zavírá a uhání dál za cílem dokončit příběh během čtyř set stránek.

A to platí i o vesmírném boji. Příběh si to žádá, čtenář lačnící po vesmírných bitvách si to žádají, leč autor hladovějícím military scifistům předhazuje jen pár fragmentů monumentálních střetů. Ty stojí za to. Ledva se však fanoušek bojů na úrovni vesmírných flotil pořádně začte do zuřivé bitvy, scéna už mu končí a okénko kamery se přesouvá dál.

Nejčastěji totiž sleduje hlavního hrdinu – Patricka Kerra. To je ústřední bod celé knihy, kolem něj se všechno točí a právě pomocí eskapád jediného muže autor nejčastěji popisuje strašlivý konflikt, na jehož konci hrozí extrasolárním separatistům naprostá záhuba.

Patrick Kerr býval elitní supervoják Vesmírné asociace, pak zradil, málem ho zabili, on se spojil s mimozemšťanem a znovu se dal do práce pro své nové pány. „Bomba,“ řekne si čtenář, jakmile se tohle dozví během prvních pár desítek stran. Jenže pak nadšení opadne.

Opět narážíme na uspěchanost. Jestli to ve výše popisovaných případech tolik nevadilo, právě u hloubky jednotlivých charakterů bude čtenář cítit největší slabinu knihy. Pitzmos příběh pojal skutečně v intergalaktickém měřítku, čili postav má v něm jako na Orloji a ty zrazují, přísahají loajalitu nebo konají závažná rozhodnutí. A pokaždé je jim třeba bezvýhradně věřit, aniž by pro jejich činy existoval jasný důvod. Autor naštěstí s postavami nedělá žádné prudké veletoče, byť se mu kniha hemží složitými vztahy založenými na lásce, touze i nenávisti. Veškeré volby přirozeně vyplývají z příběhu samotného. Postavám lze jejich chování věřit, byť trocha nedůvěry ve čtenáři zůstane.

Asi nejvíc bude čtenáře štvát hlavní hrdina. Respektive autor, že s hlavním hrdinou, kterého propojil do jednoho humanoida s mimozemšťanem v poměru 1:1, strašně dlouhou dobu vůbec nic nedělá. Tedy kromě chození, mluvení a mluvení sám se sebou. Na druhou stranu, v knize nastane moment, kdy si většina čtenářů řekne: „AHA!“ Nicméně i tato naprosto luxusní pointa jen podtrhuje celkový neduh knihy, tedy že je v ní od každého trochu a ve výsledku nic.

Aleš Pitzmos napsal naprosto dokonalý kompilát různých témat space opery, z nichž každému věnoval jistou část knihy. S každým kouskem si dal práci a ty spoluvytvářejí velmi komplexní vyprávění. Záře supernovy je dobrou knihou, čtivou, příběh má hlavu i patu, potěší i pobaví čtenáře, nicméně z většiny stránek budou smutně koukat nevyužité možnosti každé příběhové linky. A to je škoda.

Aleš Pitzmos: Záře supernovy
Vydal: Brokilon, 2016
Obálka: Lukáš Tuma
Počet stran: 386
Cena: 298 Kč

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď