Marellion aneb Nakreslete si svého asterionského hrdinu (PR)

Nakladatelství Mytago chystá novou knihu z prostředí Asterionu, která ponese název Marellion – po stejnojmenném dávném knížecím městě Arvedanů, dnes tajemstvím a hrůzou opředeném Městě mrtvých. Právě do Marellionu zavítají hrdinové čtveřice příběhů, které pro vás chystají Hanina Veselá, Jan Č. Galeta, Zbyněk Kučera Holub a Radovan Kolbaba. Zatímco obálku knihy kreslí Tomáš Kučerovský, rozhodli jsme se, že pro vnitřní ilustrace dáme prostor vám – tedy příznivcům Asterionu, začínajícím ilustrátorům, zkrátka komukoliv, kdo by chtěl ztvárnit některého z asterionských knižních hrdinů.

Magnólie a démon - Hanina Veselá

Níže naleznete náměty na obrázky, které pro vás vybrali autoři jednotlivých příběhů.

Své černobílé kresby můžete zasílat na mailovou info@mytago.cz do konce června. Nejlepší z nich zařadíme jako doprovodné ilustrace do připravované knihy – na jejich tvůrce čeká autorský výtisk.

Stíny nad Tarosem, Jan Č. Galeta

místo:

Podzemní katakomby. Rozlehlá kruhová místnost, osvětlená velkým lustrem se svíčkami

osoby:

Danuta – dlouhé blond vlasy (trochu vlnité), úzká tvář, trochu špičatá brada. Vysoká, štíhlá, s výraznými ženskými křivkami. Oblečená v tmavě modré šaty s výstřihem, dlouhými rukávy a splývavou sukní, vyšívané bílými rostlinnými ornamenty. ALE – sukni těch šatů má rozervanou na cáry, celá pravá a přední část sukně je pryč a zbytek je potrhaný. Nohy jí tak kryje jen bílá spodnička po kolena. Na chodidlech má nějaké balerínky bez podpatku.

Marin – vlasy hnědé, asi na pět prstů dlouhé, ne zrovna upravené (takže rozčepýřené :-)). Tvář oválná, velké oči, výrazné líce a rty. Je menší než Danuta cca o 10–15 cm, postavu má normální, chlapskou, na sobě kalhoty, košili a krátký nezdobený obyčejný kabátec, u pasu pochvu na lovecký tesák.

děj:

Akční soubojová scéna. Marin s tesákem v ruce bojuje se dvěma zombiemi (oba muži, odění v bílém pohřebním rubáši, jeden zombík má rozseknutou hlavu, druhému docela čerstvě chybí levá paže (z pahýlu trčí kost), zombíci bojují jen holýma rukama). Danuta stojí maličko stranou, v levačce vrhací nůž, kterým míří na jednoho zombíka (možná varianta – nůž už hodila, zombíkovi se zabodl do oka a on právě padá k zemi).

Drikův druid, Hanina Veselá

Plavenská psionička Magnólie má vizáž prsaté, pihaté zrzky, nosívá splývavá roucha a právě má audienci u drakočlověka Drika Oranžového. Drik v lidské podobě vypadá jako mladý bůh s poněkud krutým úsměvem a jeho atributem je zlaté žezlo s krvavou krůpějí. Pohrává si s ním, kdykoliv je jen trochu netrpělivý, což bývá poměrně často. V pozadí této scény se může nacházet temný druid Gargan, u nějž právě probíhá skřetí proměna. Stejně jako ostatním skřetům, i jemu trčí po stranách ze rtů zahnuté kly. Uprostřed holé lebky se mu táhne dlouhý pruh černých vlasů, který nosívá svázaný do copu. Kdysi to byl krásný muž, ale to už dávno není pravda a proměna ve skřetí stvůru si neúprosně vybírá svou daň…

Město s černou duší, Radovan Kolbaba

Dvojice draků v pobořeném městě porostlém vegetací, jako módní doplněk v okolí klidně i nějací ti nemrtví, ozbrojení jako vojáci armády. Jeden z draků se snaží vzlétnout – hlavou míří vzhůru a mává křídly, ale druhý drak je zakousnutý do jeho ocasu a nedovolí mu to. Ten vzlétající může být trochu tmavší (je zelený), zatímco ten dole světlejší (bílý). Důležití jsou především ti dva draci, jestli k nim bude i „omáčka“ (město a nemrtváči) už není tak důležité.

Volání Marellionu, Zbyněk Kučera Holub

Dvojice albirejských hrobníků seděla na zápraží svého přízemního domku. Slunce se sklánělo k západu a pomalu mizelo za hřbitovní zídkou. Parný letní den střídala chladná noc…


Za nízkým hrobnickým domkem se rozkládá zahrada se starým vzrostlým dubem. U stěny domku stojí lavička a na ní sedí Uřvaný Chlíst s Raglim, dva ze svérázných albirejských hrobníků. Uřvaný chlíst je hubený čahoun s hřívou dlouhých vlasů, které mu zakrývají tvář, Ragli malý mužík v záplatovaném kabátě, s pleškou, chomáči vlasů na skráních, krysím obličejem a řídkými naježenými vousky namísto kníru. Hrobníci svorně popíjí z jedné lahve kořalky a mezi nimi, jednomu z nich na klíně, příp. pod lavičkou se vyskytuje hrobnický mazlíček Kostička – velký tygrovaný stříbrosrstý kocour.

Místo hrobníků může na lavičce sedět kat Zir – je to mladík s andělskou tváří, plavé vlasy nosí stažené do culíku, obléká se do kožené vesty a na rameni má tetování kočky. Popravčí meč nosí na zádech, hlavice zbraně je tvarována do podoby kočky s vyceněnými zuby.

Nechť si ilustrátor zvolí kompozici obrázku sám – jedinou autorovou podmínkou je hrobnický kocour. 🙂

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

1 komentář

  1. Nebude se náhodou termín prodlužovat, nebo je již uzavřený?
    Díky za info

Zanechat odpověď