TROLLEEG (1.část)

Příběh kudůka a pouštního trola v poslední baště civilizace v obrovské poušti, velké problémy, malá šance na přežití………
1.ČÁST

Kapitola 1.

          Nemám dnes prostě štěstí, přesně to mu prolétlo hlavou když se na něho podíval člověk s výrazem plným nenávisti a otupělosti. Cítil jak se na něho upírají všechny oči v zakouřené hospodě a chtělo se mu začít řvát. Muž vytáhl dlouhou dýku a začal s ní mávat kudůkovi před nosem. Ten ale nenechal nic náhodě a dobře mířeným váčkem s Kantarským kořením zasáhl lidského nedočkavce mezi oči. Váček praskl a spletenec kořenů začal na vzduchu syčet a ohýbat se, potom vzplál přesně ve chvíli kdy se dotkl mužova nosu.Člověk vyskočil a horlivě se snažil udusit oheň, mezitím už kudůk zmizel pod stolem a běžel mezi sloupy nohou směrem k východu a davům lidí na ulici. Když ztratil ochranu stolů,rychle se rozhlédl a zjistil nepříjemnou pravdu své situace. Přede dveřmi se tyčil půlkruh lidí ozbrojených meči a štíty se znaky rudě planoucího oka, pak mu okovaná bota natrhla hábit a z hlavy se mu sesunula kapuce. Nemám dnes vůbec štěstí, pošeptal si.

          Kde teď sakra vězí ten trol? Když ho není třeba tak kazí obchody, ale když jde o krk, tak zrovna spí. Gart se podíval na okno své cely,bylo tak třikrát výš než by dosáhl. Spletenec mříží se na něho šklebil jako nastražená síť. “Elfská fušeřina,” Gart se otočil, ze stínu ležely dvě krátké nohy. “Ale drží, určitě jim pomáhal nějakej trpaslík,” z rohu vystrčil hlavu mladý trpaslík, vypadal silně a jeho krásné šaty kontrastovaly s plísní na zdích. “Vítej, příteli kudůku, jsme společnými zajatci lidské chátry, a proto se ptám na tvé jméno”, Gart se podíval nedůvěřivě, nikdy neměl rád lidem podobné, ale trpaslík měl pravdu, třeba bude mít vlivné slovo, jeho oblečení tomu napovídalo, “Jsem Gart”,snažil se, aby to vyznělo důstojně a pohrdavě. “ Těší mě, kudůku, já jsem Nirmissen Hurden Bereden ret Silten, ze středního Vrchního království.Odkud jsi ty, kudůku?”, Gart se chtěl ohradit, že mu právě řekl jméno, takže není žádný kudůk, ale pak to zavrhl a v jeho hlase bylo cítit trochu zklamání “ Jsem Garttan, z Btarnských bažin, ” dal si záležet na posledním rituálním zavrčení a trpaslík zvedl obě obočí. Gart pokračoval “Jsem bývalým vojákem, trolleegem,” “Tak a mě říkej Nirme,” pak se k němu trpaslík naklonil a podal mu ruku, Gart zaváhal, ale pak opatrně natáhl svou proti trpaslíkovi chabou tlapu. “A kde je tvůj trolkek?” Gart se podivil, že trpaslík používá kudůkské pojmenování pro svěřeného válečného trola “Je ve stájích hospody U Velké brány” trpaslík se zatvářil zklamaně “jaký je to trol?” “pouštní, jako trolleeg jsem selhal, protože teď nemá pána, určitě zabije hodně lidí, až se probudí a já tam nebudu, ” trpaslík se usmál “Alespoň těch krys bude míň”. “A máš leegtus?” Gart se znovu podivil, že trpaslík zná jeho řeč “No, byla v mém cestovním vaku,” Gart zalitoval že píšťalu nemá v holenní kapse. “Tak tím naše šance s trolem zmizely, kudůku,” oba si povzdechli.

          K večeru se objevil muž v černém kabátu s červenými vzory, doprovázený dvěma strážci. “Vstaň, Nirmissene Hurdene Beredene ret Siltene, byl jsi vykoupen,” trpaslík vstal a podíval se na Garta, pak se k němu naklonil “ Dostanu tě odtud, kudůku, ” Gart byl rád, že to řekl, po jednom dni se s trpaslíkem znali dost na to, aby mu mohl věřit. A jako syn vůdce klanu Modrého štítu měl Nirm velkou moc, i když byl dočasně vyhoštěn, nyní za něho družina zaplatila, a to o něčem svědčí. “Věřím ti, Nirme ret Siltene,” trpaslík se usmál a odešel. Muž zavřel mříž a uchechtl se. Již jednou mu řekli, že za podvádění v zápasech rutgusů se podvádění trestá smrtí, neřekli mu jakou, ale trestá se smrtí.Neměl svému rutgusovi dávat ty bylinky, vyhrál, ale pak jeho bojový ještěr zemřel dřív, než Gart počítal, a to se mu vymstilo. No, snad mu pomůže Nirm, koneckonců ví kde je jeho trol.

Kapitola 2.

          “ Jsi Garttan, voják armády Drápu?” Gart se nedůvěřivě podíval na trpaslíka, který měl na hrudi stejný znak jako Nirm, po dvou dnech se to zdálo stále nepravděpodobnější, ale věděl, že se to stanePosílá mě ret Silten, potomek vládce klanu Modrého štítu,” Gart vyskočil k mříži,“Co neseš, posle?” trpaslík uhnul jakoby se lekl, jeho ruka okamžitě svírala sekeru na jeho rameni “mám zprávu, je určena Garttanovi , vojákovy…” Gart ho přerušil “armády Drápu, to jsem já, co neseš, posle” znělo to více netrpělivě, než by si přál. “ Tahle zpráva je pro tebe, Garttane,” s úklonou předal zapečetěpergamen, Gart si uvědomil, že kromě Nirma a tohohle posla nikdy neviděl podobný oblek na trpaslíkovi, vždy je měl v paměti jako rasu kopající v zemi, jako rasu válečníků, ne vážených, teď si také všimnul, že neví, co vlastně přesněten klan Modrého štítu je, dozví se to asi jindy, tohohle posla teď nebude zatěžovat, vypadal vyčerpaně. Gart roztrhl provázek a strhl pečeť se stylizací hory, jejíž polovinu tvořila sekera, vše v modrém vosku. Začal pozorně číst:

Příteli Kudůku!

Minulé dny jsem plnil závazek k tobě a své cti,
t
otiž že zařídím zrušení tvé případné popravy
tím,
že se pokusím využít svých přátel mezi
lidmi z vysokých pozic k tomu,
abych tě dostal
vězení, kd
e jsi se osvědčil přítelem.Bohužel,
mezery v lidských
zákonech, snažících se o
diskriminaci
jiných ras, mi nedovolili umožnit
řízení ohledně prokázání tvé viny ve věci použití
nedovolených mutantních látek v souboji
rutgusů.
Přesto pro tebe existuje naděje, a totiž šance na
to,
aby sis svůj život vykoupil v aréně Drápu, k
docílení
této skutečnosti jsem využil odvolání na
kudůkské zákony v samotné Zákonné knize lidí,
j
elikož jsi totiž kudůk, prioritou jsou zákony tvé
r
asy. A proto jsem byl schopen uskutečnit svůj
plán, budeš odveden do ubytovny účastníků boje
aréně. Omlouvám se, že jsem nedokázal víc, ale
a
lespoň minimální šance na tvůj život tu je a já sám
se zúčastním klání jako jeden ze Soudců abych mohl
p
odpořit tvé snažení. Jako doprovod nechť ti slouží
můj rádce Gäurnick.
Hodně štěstí, kudůku, budu tě
sledovat v aréně.

ret Silden

          Gart se podivil nad trpaslíkovou upřímností, muž v černém kabátci pokynul a stráž otevřela dveře, Gäurnick mu pokynul a Gart spěchal před ním, člověk v kabátci se na něho díval s neskrývanou zlobou. Vrátili mu jeho vak a Gäurnick mu vrátil jeho leeg’tus, alespoň se jeho šance zvyšují.Jeho nový příbytek u arény Drápu se moc nelišil od vězení, ale pohodlí slaměné postele, vyústění vodního kanálu a koberce na stěnách s výjevy bitev rozhodně změnou byly. Gäurnick se vrátil se správou k Nirmovi a Gart si konečně mohl odpočinout, vytrhal trochu slámy ze spodu postele a pak se uvelebil v matraci, jeho tělo připomínalo starou sedlovou deku, musí se vykoupat, ale až se vyspí, a taky musí za trolem, Gäurnick řekl, že je o něho postaráno, takže se pro něho staví ráno. Nyní Garta nerušilo ze spánku nic, až na zvuk trénujících bojovníků na dvorcích před arénou, tyčící se jako schránka nějaké bestie nad nic netušící kořistí.

KONEC PRVNÍ ČÁSTI

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. tak se kouknem sebe co si vytvořil-ale zdá se mi že u 6 tam na konci kus chybí…pozdravuje tě sobo

Zveřejnit odpověď