RECENZE: Kapka hněvu – FantasyPlanet

Když někdo začne zabíjet syny místního multimilionáře, nedají se nad tím jen přivírat oči. Ale co když dotyčný boháč není kamarád s policií? Pak nejspíš není jiná možnost než k případu přizvat soukromého detektiva.

Maximilián Lingr alias soukromé očko přišel k tomuto případu jako slepý k houslím. Stačil jeden telefonát od známého u policie a už měl namířeno na večerní dýchánek do velkého sídla místního milionáře. Konstantin Seruckyj, přezdívaný Konie, je nejen velká ryba v místním rybníčku, ale i bývalý přistěhovalec z Ruska, který tady za víc jak šest desetiletí pořádně nakrmil své bankovní konto.

Čas je však neúprosný a ke všem stejně nemilosrdný. Konieho zdravotní stav se horší a jen potvrzuje, kolik křížků už tento pán nese na svých starých ramenou. Klidné stáří ani odchod mu však nejsou přány.

Konie ovšem nemá jen tučné konto, ale také pět synů, kteří budou velmi brzy dědit – pokud se toho ovšem dožijí.

„Určitě jste už slyšel rčení, že každý řetěz je tak silnej jako jeho nejslabší článek. O rodině to platí dvojnásob.“

I když se Maxovi práce pro tuhle „mafiánskou sebranku prolezlou levotou skrz naskrz“ příčí, práce je práce. Do všeho vstupuje se svým osobitým humorem a pomalu zjišťuje, že tuhle práci mu byl čert dlužen. Minulost Konieho synů je totiž prolezlá tou nejsmradlavější špínou, jakou je lepší si ani nepředstavovat.

Na rozsahu dvou set stran autor Antonín Mazáč rozehrává pěkně špinavou hru. Tempo vyšetřování běží velmi svižně a čtenář se nechá velmi rychle a rád zlákat napětím a akcí. Jak by také ne. Antonín Mazáč není na poli české krimi detektivky žádným nováčkem, a moc dobře ví, jak ve čtenáři rozproudit adrenalin a přimět ho k otáčení stran se zatajeným dechem. V případě Kapky hněvu se zatajený dech nesjpíš úplně konat nebude, ale to ani trochu nesnižuje kvalitu vyprávění.

Text je velmi čtivý a i díky osobitému smyslu pro humor hlavního detektiva se čtenář rozhodně nudit nebude. Kapka hněvu nepatří do skupiny knih, u kterých byste se v noci báli opustit bezpečí peřiny nebo znechuceně odvracely zrak od popisů krvavých vražd. Naopak tahle detektivka přesně spadá do těch pohodových a napínavých, které zvládnou všichni čtenáři a ještě se u toho místy i královsky pobaví.

„Kretén, který vymyslel budík, bude nejspíš podobný chytrák jako ten, co píše jízdní řády, i když sám jezdí autem.“

Co se postav týče, nejvýraznější charakter tu měl právě síly postrádající velký taťka Konie, který nešetří ostřejším slovníkem, byť většinu prostoru si pro sebe uzurpuje detektiv Lingr. Postava hlavního detektiva si jistě získá sympatie mnoha čtenářů, byť právě ti, kteří už se s tvorbou Antonína Mazáče setkali, mohou mít pocit, že tento charakter už „znají“, jen z jiné knihy a pod jiným jménem. Ve výsledku však ani tohle zdání nijak neubírá kvalitě knihy, a čtenář může s překvapením zjistit, že mu stránky knihy uběhly pod rukama až příliš rychle.

Suma sumárum: Kapka hněvu je zdařilou českou detektivkou, která zpříjemní sobotní propršené odpoledne, pobaví mladší i starší a neurazí ani ostřílené čtenáře detektivek. Antonín Mazáč je už nějakou dobu výrazným jménem na poli české detektivky – a znovu ukázal, že naprostým právem.