Afghánistán navždy

Zbraně nezabíjejí lidi – to lidé zabíjejí lidi.

Hard-core military román Miroslava Žambocha Afghánistán navždy je konečně tady!
Tedy, e-čtenáři ho již možná mají nějaký ten týden strávený, ale v tištěné podobě vychází právě dnes, 30. března.

Tento příběh sleduje jednotku českých vojáků na misi v nehostinném Afghánistánu blízké budoucnosti, přibližně kolem roku 2028.
784 stran dlouhý román staví na premise, že Afghánci do své země nevpustí příslušníky žádné z armád mocností, které ji v minulosti okupovaly, tedy Brity, Rusy ani Američany.
Jenže v Afghánistánu, kde se bez sjednocené podpory jednotlivých kmenů ujímá nová, mnohými neuznávaná, vláda, začne být trochu horko.
Rada kmenů a jednotlivých starších je pochybovačná vůči vědě, ostražitá vůči vojákům jakéhokoliv druhu a zamítající rovnoprávnost žen.
Na tomto území pátrá po dosud neobjeveném genomu americký výzkumný tým tvořený čtyřmi vědkyněmi a jedním mužským průvodcem, který se začíná cítit ohrožen.
Je třeba ho lokalizovat a dostat za hranice.

Mise, která se dle oficiálních míst nikdy neuskutečnila, připadne operačnímu týmu Armády České republiky složenému z vojáků v aktivní záloze.
Nejde o profesionály z povolání, ale o civilisty s dobrovolnou dohodou s AČR.
Pravidelně cvičí, mají přidělené hodnosti i vojenské průkazy a v případě potřeby nastupují k nasazení.
Úkol, který dostanou, by pro zkušené profesionály působil až směšně jednoduše: najít malý výzkumný tým americké univerzity a dostat ho ze země.
Jenže pro jednotku aktivních záloh to není rutinní operace, ale zkouška, která prověří jejich výcvik, odhodlání i schopnost obstát ve skutečné válce.

Matyáš Horek, příslušník výsadkového komanda Aktivní zálohy ozbrojených sil Armády České republiky, se po desetidenním výcvikovém kurzu vrací do své domoviny.
Temná ulice ho ale nepřivítá tak přívětivě, jak by si zasloužil, a po příchodu domů opět spadne do stereotypů, které nemá rád, do důvodů, před nimiž utekl do krátkodobé vojenské služby.
Přivítání partnerkou ani vyhlídky na nadcházející večer, natož na společný život, nevypadají příliš dobře.
„Naštěstí“ mu zazvoní telefon a Matyáš dostane nabídku přímo z ministerstva.
Nabídku, která se samozřejmě dá odmítnout, ale momentálně pro to nevidí žádný důvod.
A touto nabídkou je účast v misi se stupněm utajení T.
Misi, která se vymyká úkolům, na které byl připravován.
Misi, jež se také částečně vymyká okruhu působnosti Aktivní zálohy AČR.
Matyáš, který v jedné ruce drží telefon a ve druhé panáka na uklidnění, si v ten moment uvědomí dvě věci: ví, co je momentálně důležitější, a současně i fakt, že si z vojenského cvičení, z kterého se právě vrátil, ani nestihl vybalit.

Nová afghánská vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů.
Americká vláda chce, aby se vědci v pořádku vrátili domů.
Všichni chtějí, aby se vědci v pořádku vrátili domů.
Oficiálně.
Co by se ale asi tak mohlo pokazit?
Jedno letadlo, tři desítky mužů a jedna žena.
Čtyři terénní vozy, pár raket, kulometů, minometů, granátů, pušek s několika desítkami tisíc nábojů.
A k tomu nic neodpouštějící afghánské hory, které samy o sobě dovedou sežrat expedici i bez nepřátel.

Afghánistán navždy, alias cesta tam a zase zpět, se stane pro jednoho překvapeného muže a jeho druhy ve zbrani horskou dráhou. Tato horská dráha vás ale nevezme jenom daleko a zase zpátky, naléhavě vysoko a hluboko, a nebudeme se bavit jenom o nadmořských výškách, ale i o fyzických a hlavně psychických silách jednotky AČR, která si i přes své nadšení, talent, štěstí a schopné vedení sáhne na dno.
A toto dno je podáno mistrně někým, kdo chápe, jak funguje kotva osudu, táhnoucí vás skrze veškerou snahu ke dnu.

Tvrdá nehostinná krajina a houževnatý nepřítel však nejsou to nejhorší.
Vstoupíte na bojiště plné hlubokých údolí, vzdálených horských svahů a válečníků schopných ustřelit veverce hlavu na tři čtvrtě kilometru.
Vojáci na vlastní kůži poznají, jak vzdálené a iracionální dokáže být chování civilního obyvatelstva v kulturách a společnostech, které by například Evropané označili za středověké, i když není nutné házet všechny do stejného pytle.
Dostanete náhled do mentality Afghánců i okolních států, kde hranice pro místní často znamenají jen čáru na mapě a kde příslušnost ke kmeni váží víc než příslušnost k národu či vlasti.

• „Jmenuji se Junus Khamidov a toto je moje hospodářství,“ muž ukázal rukou na sebe.
  „Přiveďte své lidi, dáme si šálek čaje a já vám přitom řeknu, jak se nejlépe dostanete k řece.
  Mezi poli je to bludiště cest a některé jsou dost mizerné, jiné slepé.
  Ušetříte spoustu času.
  A některé jsou zaminované,“ dodal, jako by nic.” – 

Je to hardcore military, v němž místy ucítíte tóny fantasy a přes rameno vám dýchá dozvuk velmi blízké budoucnosti.
Roli zde bude mít i zahraniční politika, ale vstupuje do děje velmi minimálně, formou intermezz, a to je pro čtenáře dobře.

Vojáci mají uvěřitelné charaktery, vyobrazené tak, že se vám nebudou plést.

Používání jmen je časté a v kombinaci s výbornou románovou výstavbou se vám pěkně vrací do paměti, takže i přes jejich větší počet si je nakonec zapamatujete.
Naučíte se mít tyto postavy rádi, což pak autor skvěle zúročí v napínavém finále knížky.
Silně zapůsobí a funguje i vývoj hlavního hrdiny, jeho psychiky i postojů, které se pod tlakem mění a tvrdnou.

Miroslav Žamboch v Afghánistánu navždy dobře pracuje s napětím a drží čtenáře ve střehu.
Nikdy si nemůžete být jisti, jestli v následujícím odstavci přijde krvavá akční scéna, nebo jen krátká, zdánlivě banální pauza u termosky s kávou.
Právě tenhle kontrast dává textu rytmus a nepříjemnou nejistotu, která funguje lépe než laciné cliffhangery, tedy něco, co vás nutí pokračovat dál ve čtení.
Současně perfektně pracuje s lidskou psychologií a dokáže tak vytvořit velmi zajímavé a chytré příběhové momenty.

Pro Žambochovy romány je typická velmi silná kompozice a dobrá románová výstavba.
Předhodí vám začátky, které spolehlivě navnadí, a naservírují konec, jenž dokáže dojmout, brát dech či jen dojet silnou finální fázi knížky s veškerou gracií.
Mezitím často přicházejí klidnější pasáže, jakési ticho před bouří, kdy se zpomaluje, rozmisťují se figurky na šachovnici a ladí se detaily hry.
Na některé čtenáře to může působit rozvláčněji, ale právě tady se rodí vypravěčská kvalita a získávají se kontextové informace, které se v závěru vrátí i s úroky.

U autora takto vypsaného je zřejmé, že spoustu věcí dělá již intuitivně, a současně dokáže aplikovat zpětnou vazbu na určitou rozvláčnost, kterou mohli čtenáři pociťovat během čtení trilogie Veterán, Kapitán, Válečník.
Zde, na téměř 800 stranách, nenajdete pasáž, kde to dře, je pomalá, nudná či zbytečná.
Autor v této knize poutavě popisuje svět i s jeho lokální ekosférou.
Svět usazený až do téměř cestopiseckých koryt, jimiž protéká různě tempově meandrující hlavní příběh, do kterého se vlévají dobře padnoucí vedlejší dějové linie či osobní příběhy.

Budete číst vícevrstvý lineární děj plný napětí, akce, epiky, lehkého příležitostného flirtu a neustálého cestování, které autor glosuje někdy až s romantickou poetičností kontrastující s mrazivým sevřením smrti vanoucí ze vzdálených velehor, jejíž vzdálené vytí nese vítr v doprovodu tichého drnkání na ostnatou strunu.

• „Taková zima snad nebyla. Nebo ano? Vzhlédl vzhůru. Měsíční záře vytahovala z hvězdného pozadí rozsypaných démantů ledové štíty okolních hor, dech se srážel v páru a část obrazu přemaloval jemným závojem. Asi opravdu byla taková zima.“

Jak je u Miroslava Žambocha zvykem, nespoléhá jen na fantazii, ale mnohé si zkouší na vlastní kůži.
Vydal se proto až do vysokých nadmořských výšek Vachánského průsmyku v severovýchodním Afghánistánu, aby zjistil, jak náročné je vést bojové operace v takových podmínkách.
Sám Mirek poskytl informaci, že soubor s doprovodnými fakty a poznámkami má přes 30 stran.
Díky tomu se můžeme těšit na realistické popisy, přesné reálie, vcelku zdatně zpracované technické detaily zbraní i vybavení; to vše s pro Mirka typickou autentičností čerpanou z vlastních zkušeností a mnoha konzultací.
Auru věrohodnosti přiživuje i důraz na rozlišování civilního a vojenského oslovování či salutování.
Těšte se na správné používání armádních termínů a pro vojáky typické způsoby, s jakými určité hodnosti oslovují vyšší či nižší šarže.

Text pracuje s hutnými, detailními větami a vyžaduje soustředění.
Čtenář musí být pořád „v obraze“, protože Žamboch hraje na přesnost, prostor, technické detaily a detailní popis krajiny.
Odměnou pro pozorného čtenáře je věrohodnost a pocit, že skrze četbu nesledujete příběh z povzdálí, ale jdete přímo s jednotkou.

Kniha začíná krátkým varováním, ale myslím si, že místo něj by tam Mirek mohl rovnou napsat, že je natolik autentická a psaná s takovým nadšením a řemeslnou jistotou, až hrozí, že se člověk zamiluje do role aktivních záloh.
Těch českých samozřejmě.
Ti, co u armády jsou, mohou mít jisté logické nebo technické připomínky či občasný nesouhlas, ale jsem si jist, že se při čtení této knihy budou cítit dobře.
Možná budou dokonce i hrdí na to, co dělají, kým jsou, a že příběh, který v textu prožijí, částečně znají i z vlastní nebo sdílené zkušenosti.

Román dokáže nabídnout momenty hrdinství i typického lidství, bratrství, zoufalství či rozhořčení.

• „Pokud vy zabíjíte své bezbranné, nejste pro nás lidé a nebudeme vás litovat.“
  Matyáš Horek

Prožijete příběh, ve kterém se charaktery vyvíjejí a pod nátlakem i vlivem časté přítomnosti smrti mění.
Zažijete nebezpečnou misi viděnou očima hrdiny, do kterého autor opět vtiskl velký kus sebe.

Vachánský koridor na pohraničí Afghánistánu a Číny vás vítá s otevřenou náručí.
Svačinu a munici s sebou!

• V hlavních rolích, v českém znění:
  • Praporčík Matyáš Horek (hlavní postava, praporučík, velitel družstva jedna)
  • kapitán Petr Novák (velící důstojník, v civilu nejspíše rockový zpěvák, výborný voják a charakter)
  • Kapitán Janeba (pilot letadla, příležitostný “pyrotechnik”)
  • Matějek (velitel mužstva tři)
  • Drahuš Kerner (velitel društva dvě)
  • Praporčík Klouzek (provianták, zásobování)
  • Svobodník Tran Van Alejandro (střelec, perfektní vrhač granátů, řidič)
  • Michael Reidl (člen teamu bezpilotních prostředků, proviaťák)
  • Martin Putěj (člen teamu bezpilotních prostředků, dronový expert)
  • Rotný Martin Bém (silák, zástupce velitele, ten na težkou práci, řezník, kuchař)
  • Kristina “Krist” Skočdopole (odstřelovač teamu jedna – a pořádná kočka)
  • Svobodník Tomáš habrů (ten chytrý, odstřelovač teamu dva)
  • Emanuel “Em” Horký (Gustav team, odolný versatilní voják)
  • Daniel Novotný (Gustav team)
  • Sklár (kulometčník)
  • Tomáš Pole (lingvista, tlumočník, maník do telefonů)
  • Roman Vojtíšek (řidič prvního vozu)
  • Četař Hezro (křesťan a zdravotník mužstva, s imidží desátníka Hickse z Vetřelců)
  • Tazi (jeden z nejstarších v jednotce, talentovaný řidič)
  • Kocman (tvrďák, frajer, a kulometčník teamu)
  • Blatný (střelec, kulometčník druhého družstva, majitel težkého osudu)
  • Bozek a Galský (Barbarian brothers)
  • A další…
•  Pro CET 21 vyrobila tvůrčí skupina Marie Poledňákové a Vladimíra Tišnovského.
  Pro Fantazy Planet přečetl a sepsal Michal Maléř

Autor: Miroslav Žamboch.
Název: Afghánistán navždy.
Nakladatelství: Triton.
Rok vydání: 2026.
Datum vydání: 30. dubna 2026.
Počet stran: 784.
Vazba: vázaná.
Jazyk: čeština.
ISBN: 978-80-7684-458-2.
Ilustrátor: Petr Vyoral.

Vyšlo i v limitované sběratelské edici o 150 kusech – rozebráno.

Díky, že čtete.
Mickey -.-