Je hezký umřít za úplňku je sbírka šesti povídek ze světa knihy Pravá bluesová kočka od autora Dominika Fialy. V rámci českého hororu se už čtenáři mohli setkat se způsobem vyprávění příběhu pomocí povídek, které na sebe na první pohled nijak nenavazují, ale některé postavy nebo události jsou jimi napříč zmíněny. V případě sbírky Je hezký umřít za úplňku je to podobné. Dominik Fiala se rozhodl dát dohromady povídky, které doplňují příběh Pravé bluesové kočky a jeho postav.
První povídka, která nese stejný název jako celá sbírka, vypráví o Edwardovi. Edward je polda. Dokonce velmi uznávaný polda. Ale také je to otec, který by pro svou dceru udělal cokoli. Když Ashley zmizí a její jméno se objeví na seznamu unesených dětí z okolí horského městečka Rain Falls, Edward se nekompromisně pouští do pátrání. Musí svou dceru najít, ať už ho to bude stát cokoliv.
Je hezký umřít za úplňku začíná jako napínavý thriller o únosech dětí, do kterého se později přimíchá kapka mystiky a legend. Autorův místy až poetický a psychologický styl psaní jde v některých pasážích do přímého kontrastu s akčním detektivním dějem. V závěru se však odehrává tolik věcí, až čtenář může být zmatený a v ději se lehce ztrácet.
Medový měsíc vypráví o dívce, která se bosa toulá krajinou a na nic si nevzpomíná. Neví kdo je, proč nemá boty ani kam má namířeno. Je v dosti zuboženém stavu. U cesty zastaví auto s mužem, který ji nabídne pomoc. A dívka si cestou začne vzpomínat…
Čtenář dlouho neví, co se vlastně děje a kdo tajemná dívka. Společně s ní se dozvídá střípky z nedávných událostí. Objevuje se tu hodně hloubání nad životem a filozofické myšlenky. Ti, kteří nemají Pravou bluesovou kočku přečtenou (tak jako já) se během čtení povídek mohou místy ztrácet a mít pocit, že jim něco uniká. U této povídky bych určitě doporučila mít zmíněnou knihu přečtenou. Povídka je chytře vymyšlená a sestavená, ale plně ji ocení spíš ti, kteří mají přečtenou Bluesovou kočku a jsou obeznámeni s postavami a jejich osudy z ní.
Asi nejslabší povídkou sbírky je v mých očích Vlkodlak. Za úplňku někdo zabíjí ženy. Místy se objevují logické nejasnosti a k přehlednosti moc nepomáhá ani korektura – k té se vrátíme později. Námět to moc neutáhl a povídka působí jako jedna kapitola vytržená z většího celku – pro lepší orientaci v ději bych opět doporučila mít přečtenou původní knihu. Vlkodlak navazuje lehce na první povídku, ale sama o sobě čtenáři příliš neřekne a nijak ho nezasáhne.
Spolknuté město má oproti předchozí povídce rozhodně potenciál zaujmout. Dívka vejde do hospody, kde si parta štamgastů vypráví historky. Zapojí se a přijde s příběhem, který je mnohavrstevnatý a drsnější, než by si parta chlápků troufala hádat. Povídka je místy příliš zamotaná. Vyprávění je psáno třemi různými pohledy a linkami – střídá se nejen prostředí, ale i přechod z er-formy na přímou řeč a ich-formu. Na povídku je to možná až moc a spíš to čtenáři ještě víc zamotá hlavu.
Povídka, která svou tajemnou, lehce sci-fi atmosférou vybočuje a zároveň zpracovává velmi zajímavý námět je Vlak duchů. Muž, jehož identitu zde nechci prozrazovat, se zúčastní zvláštního testu, nebo pokusu. Samotný popis procedury naláká a navnadí čtenáře k dalšímu čtení. A následně se toho v povídce stihne odehrát vážně spousta.
Závěrečná povídka Smutná hora je sympatickým zakončením celé sbírky.
Sbírka povídek je primárně určena čtenářům Pravé bluesové kočky, a právě oni by v ní mohli ocenit to, co čtenář bez předchozích znalostí světa a postav neocení. Autorův čtivý a těžší styl by si mohl získat pozornost milovníků magického realismu a psychologičtějších textů. Často se tu prolíná reálný svět s fantaskními a nadpřirozenými prvky, a od čtenáře žádá velkou pozornost.
Teď bych se ráda vrátila zpět ke zmiňované korektuře. Rušivým prvkem při čtení jsou převážně typografické a místy i stylistické chyby, které kazí plynulost čtení. V textu se objevují místa, která jsou označena jako přímá řeč, i když by jim v rámci logičnosti a lepší čtivosti textu slušela spíše kurzíva. Je zvláštní a matoucí číst akční scénu s přestřelkou, kde je odstavec monologu s přímou řečí a postava mluví tzv. ‚sama k sobě‘. Pokud by byl text v kurzívě a tahle ‚samomluva‘ by byla čtenáři prezentovaná spíš v podobě myšlenek nebo alespoň doplněna o slůvka ‚pomyslel si‘, dávala by situace větší smysl. V některých případech by to i zjednodušilo pochopení scény a přispělo k plynulosti čtení.
I přes drobné zapeklitosti dokáže sbírka Je hezký umřít za úplňku ve čtenáři vzbudit zájem o autorovu tvorbu. Navnadí ho na čtení Pravé bluesové kočky, doplnění kompletní dějové linky i příběhu postav. Raději bych však doporučila sáhnout nejprve po románu a až pak po této sbírce. Příběhy si pak užijete víc.
Dominik Fiala: Je hezký umřít za úplňku
Vydal: Fobos, 2026
Počet stran: 248
Cena: 399,- korun
