Martin Štefko patří k nejvýraznějším postavám současné tuzemské literární scény. Vede nakladatelství Golden Dog, které se soustředí především na hororový žánr, a sám je autorem několika úspěšných knih. Právě on je jedním z lidí, kteří pomohli dostat horor u nás ze zaprášených zákoutí do centra čtenářského zájmu. Martina jsem trochu vyzpovídal v rozhovoru, v němž jsme se bavili nejen o jeho vlastní tvorbě, ale především o fungování nakladatelství Golden Dog.
Martine, jsem rád, že sis udělal čas na naše čtenáře webu Fantasy Planet. Začal bych zcela obligátní otázkou. Co tě přivedlo ke čtení? Četl jsi už od mala, nebo se u tebe vášeň pro četbu rozvinula až později?
Vlastně už odmala. Začínal jsem někdy kolem desátého roku s foglarovkami, ale až v pubertě, kdy ostatní začali objevovat trochu jiné věci, já se ponořil do knih a zamiloval jsem si je, to budování světů, to, jak se zhmotňovaly v mojí fantazii. A to mi zůstalo vlastně až doteď. Když čtu knihu, kterou neznám – a to dělám často, protože se ke knihám nerad vracím – je to, jako kdyby přede mnou vyvstával nový/jiný svět. A je jedno, jestli je to hororová kniha, sci-fi, psychologické drama nebo třeba životopis nějakého muzikanta.
Kdyby si měl udělat žebříček pro tebe pěti nejlepších knih, které jsi v životě četl, jaké by to byly?
Uf… nerad dělám žebříčky, ale bez pořadí: Duna, To, Z pekla (komiks beru jako knihu), Cesta, Temná věž.
Je naopak něco, čemu se v literatuře vyhýbáš?
Jasně, mám oblíbené žánry, oblíbený typ literatury – horor, fantasy, rád objevuji literaturu jiných zemí, ujíždím na komiksu a knihách o hudebnících a skupinách, naopak fantasy se vyhýbám, nezajímá mě válečná literatura a romantiku jen, pokud je součástí příběhu v některé knize, co jsem rozečetl, cíleně určitě ne. Nezajímají mě trendy jako dark romance, romantasy, young adult jako marketingový trik, který neskutečně zafungoval, ale to je tak vše.
Co aktuálně čteš? A máš ještě vůbec čas či chuť ve volných chvílích číst, když pracuješ s knihami?
Mám chuť, čas už tolik ne. Chci číst něco, co nevydávám, co si chci přečíst. Takže aktuálně je to Hrůza od Arthura Machena a také Fahrenheit-182 od Marka Hoppuse.
Stíháš mimo knih i jiné zájmy? Třeba film či hudbu, nebo třeba sport?
Filmy… no s dcerou teď už popáté jedeme Stranger Things, protože se do seriálu zamilovala, takže to je tak jediné, na co koukám, hudbu poslouchám denně, abych se trochu odpojil od ruchu kolem mě. Sport… ten nikdy nehrál v mém životě úplně zásadní roli, takže jen rekreačně a málo. Takže mi z toho vychází jen knihy a hudba a pak maximum volného času, který mám, věnuji dceři.
Teď už bych přešel k nakladatelství Golden Dog. Ty jsi v jednom rozhovoru řekl, že jsi si nakladatelství založil, protože ti nikde nechtěli vydat tvoji knihu. Je to pravda?
Vlastně ano. Rozhodl jsem se – ze zpětného pohledu trochu hloupě – že jako prvotinu nabídnu Mrtví kráčí po zemi. Přece jen je to akční béčko se zombíky, cynickým humorem, není to zrovna něco, co na první pohled a slibuje velké prodeje, ne na českém trhu. A samozřejmě to tak dopadlo. Ale spíš mi vadil ne nezájem knihu vydat, ale spíš celkově nezájem nakladatelů komunikovat. V podstatě se mi nedostávalo odpovědí. Nelíbí se mi, že tak knižní trh funguje. A tak jsem si řekl, že to zkusím po svém. No a ono to nějak nabobtnalo. Ale už od začátku se snažím o to, aby ode mě měl autor co nejdřív odpověď, kde mu nastavím, jaké jsou podmínky, a pak co nejdříve dám vědět, jestli rukopis beru, či nikoli. Na druhou stranu, jak je toho hodně, ta doba čekání je pro autora aktuální zhruba 4 měsíce, než se někdy k rukopisu dostanu.
Jak vlastně vznikl název Golden Dog? A byly ve hře i jiné názvy?
Vlastně nebyly. Kdysi jsem napsal pohádkový příběh Zlatý pes a Létající medvěd a to anglické Golden Dog se mi tak líbilo – sám nevím proč – že jsem si říkal, pokud bych někdy založil nějakou společnost, bude to Golden Dog. No, tak nakonec je to nakladatelství. A líbí se mi, jak se to uchytilo, jak už si pod těmi slovy lidé představují něco konkrétního.
Nakladatelství nedávno oslavilo deset let. Je nějaká kniha, jež u Golden Dog vyšla, na kterou jsi opravdu pyšný?
Na všechny. Mám rád všechny knihy, které jsem vydal. Ale pokud mám jmenovat jednu, bude to Nikdy se nepřestala usmívat, a to konkrétně její třetí vydání. Když jsem vydával své předchozí knihy, po jejich vytištění se nikdy nedostavila taková ta dětská radost. Vlastně jsem si je nikdy neužil, prostě jsem je vyzvedl a snažil se je prodávat. Ale u třetího vydání Nikdy se nepřestala usmívat se mi poprvé při vyzvednutí stalo, že jsem byl nadšený z toho, co držím v ruce.
Je naopak něco, co se podle tebe nepovedlo, co bys chtěl změnit či vymazat?
Vymazat úplně ne, ale někdy si říkám, že jsem jako nakladatel až moc hodný a nechám si do některých věcí moc kecat. Je pár knih, které bych aktuálně nevydal, ale to je třeba i tím, že se víc odkláním od vydávání fantasy, které aktuálně vydám už opravdu jen Terce Kadečkové.
Nedávno u Golden Dog vyšla skvělá kniha Roztříštění, za kterou stojí tajemná Magdalena. Jsem si jist, že tajemnou identitu autorky či autora neprozradíš, ale můžeš alespoň říct, zda se od Magdaleny dočkáme další knihy?
Mám od ní dva rukopisy, jeden je sbírka povídek trochu v duchu Roztříštění, tedy celkem pěkná depka, to druhé je historický erotický román, tedy něco naprosto odlišného. Tam jsem hodně zvědavý, jak to lidé přijmou. Já mám erotiku rád, rád ji vydávám, ale vím, že spousta lidí s ní má problém, možná víc než s hororem.
Pokud by ti to nevadilo, rád bych čtenářům umožnil alespoň trochu nahlédnout do vaší kuchyně. Jak to v Golden Dog chodí, kolik lidí se o chod nakladatelství stará?
Primárně jeden člověk, tedy já. Já jsem ten, kdo čte rukopisy a rozhoduje o jejich vydání. Já dělám redakci, já většinu anglických knih překládám. Pak je to Michal Březina, bez jehož pomoci a bez jehož vizuálního cítění si nedovedu podobu Golden Dogu představit. Nepostradatelní jsou korektorky, kdy už mám tým, s kterým jsem spokojený. Na stánku mi nesmírně pomáhá Honza Vojtíšek, který je skvělý autor, ale že bude až tak dobrý prodejce, to jsem nečekal. No a o marketingovou stránku se stará Lucia Švorcová, díky níž je Golden Dog konečně víc vidět. Tohle jsou lidé, bez kterých by to nefungovalo, ale ten základ pořád leží na mých bedrech.
Co vše musí člověk udělat, aby si založil své nakladatelství?
Je toho mraky. Základní je administrativa, která je prostě otravná – živnostenské oprávnění, finanční úřad, pak účetnictví… Tohle je prostě to, co je součástí každého podnikání. No a pak mít štěstí na lidi kolem sebe, na lidi, kteří vám pomohou. Já to štěstí asi mám, protože je pár lidí, bez kterých bych si fungování GD nedokázal představit. No a pak samozřejmě doufat, že se objeví autoři a autorky, kteří vás zaujmou a které budu moct vydat. A to se mi také daří. A já jim všem moc děkuji.
Kolem a kolem je to prostě každodenní práce, alespoň v mém případě, která nikdy nepolevuje, protože pokud už jsou knihy připraveny a vytištěny, pořád přichází to nejnáročnější – dostat je k lidem
Jak vlastně funguje proces vydání knihy?
Celkem jednoduše. Autor/autorka mi pošle rukopis, já ho buď schválím k vydání, či nikoli. Pokud ano, podepíšeme smlouvu. Určili jsme si nějaké datum, kdy kniha vyjde. Jelikož je aktuálně edičák celkem našlapaný, autoři čekají v podstatě dva roky… Já vím, dlouhé, ale rychleji už fakt vydávat nestíhám. Pak se dělá redakce knihy. Jakmile se s autorem/autorkou shodneme na finální podobě textu, jde se s textem ke korektorce. Mezitím se připravuje obálka, kde se snažím, aby na ní autor participoval, ale poslední slovo mám já. Ono je někdy těžké, aby se více lidí shodlo. Ale většinou to není komplikovaný proces, navíc Michal Březina je skvělý obálkář. To už promýšlíme nějakou marketingovou strategii ke knize, aby byla vidět. Po korektuře se kniha sází – opět neocenitelná práce Michala Březiny – a nakonec jde na poslední korekturu. A tiskne se. To už knihu propagujeme, spouštíme předprodej. Ten proces se jeví pokaždé stejný, ale on je vždy jiný. Každá kniha je trochu jiná, každá chce něco jiného.
Jak funguje proces oslovení nakladatele?
Autor nebo autorka mi napíše, já dám vědět, jaké jsou podmínky, a čekám, jestli se znovu ozvou. Pokud kladně, tak pak jen musí počkat, až se k rukopisu dostanu. Ale aktuálně se mi podařilo frontu čekajících stáhnout, což jsem teď nejspíš zakřiknul. No a když se mi rukopis líbí, začíná celý proces přípravy knihy.
Kolik vám do nakladatelství přijde rukopisů za měsíc?
Zhruba něco mezi pěti a deseti, není to zase takové množství, abych se z toho zbláznil, navíc některé jsou tak mimo zaměření GD, že je jednoduše hned odmítnu.
Golden Dog se zaměřuje především na horor. Pohrával jsi si někdy s myšlenkou, že by u vás vyšlo něco zcela žánrově odlišného? Třeba nějaká romantická fantasy? 😀
Horor je pro mě stěžejní, ale máme thrillery, detektivky, trochu fantasy, trochu sci-fi, erotiku, poezii… I věci naprosto bez fantasy prvků. Golden Dog je celkem široce rozkročený, ale pravda, horor pořád hraje prim. A ne, romantickou fantasy ne… Nevím, jak dobré by to muselo být, aby mě to zaujalo.
Jaký máš názor na aktuální trendy v literatuře?
Loni jsem na Světě knihy na jedné besedě řekl, že jdu proti trendům, a tak to asi je. Celý hororový žánr mi přijde takový, že je vlastně proti trendům, je svůj, a já se snažím, aby Golden Dog byl také svůj. Jednou mi přišel rukopis, který autorka sama označila jako dark romance. Tak jsem si řekl, zkusím to. No, zkusil jsem, nevidím na tom nic zajímavého, takže dál pojedu to své.
Ale trochu si říkám, že Golden Dog pomohl spustit i hororový trend. Přece jen, před GD tady toho hororu tolik nebylo. Teď je to výrazně lepší.
Jak se díváš na recenze vašich knih? Řešíte je v nakladatelství nějak, nebo vás nechávají chladnými?
Přečtu si je, ale neřeším je. Zaprvé bych se z toho zbláznil. A zadruhé každý mám nějaký názor, já přece nebudu nutit člověku jiný názor, pokud to cítí jinak. Ale musím uznat, že ty kladné recenze celkově u produkce Golden Dogu převažují, za což jsem samozřejmě rád.
Na co se čtenáři mohou v nejbližší době těšit u Golden Dog?
Jsem rád, že mohu pokračovat v edici Old School Horror, takže po knize Pán nočních můr brzy následuje Černá ambrozie. Vydávám luxusnější vydání své knihy Mrtvé ženy, na což se také těším. Celkově je jedním z vrcholů knižního roku Svět knihy, takže tam chystám nejen Mrtvé ženy, ale i knihy Mastodon, Nepřiletí žádní ptáci, Neodpočívej v pokoji a Wrocławské krysy: Nemocnice. Prostě aby si každý přišel na něco nového. Právě vyšla kniha Zvrácenost od Ludmily Svozilové, což je skvělý psychologický horor, z kterého budete mít zaručeně depresi. Honza Vojtíšek předvedl to nejlepší ze sebe v knize 531 a Michal Březina vytvořil skutečně unikátní knihu Kosmo opera Tony Ramon – Kniha první: Daleký Bersaan. Celkově mi přijde začátek roku super, protože si skvěle vede Roztříštění, zaujalo Příliš silný kafe a samozřejmě také Rudý podzim: Lov na Jacka rozparovače.
A jaké jsou vyhlídky do budoucna?
Velké… Jako vždy. Já nějak nedovedu troškařit. Už několik let říkám, že musím zpomalit, tak mám pocit, že pořád zrychluji. Když ono je tolik skvělých autorů a autorek, tolik zajímavých projektů, které chci vydat… No, určitě pokračuje edice Zrnka temnoty. Něco zajímavého chystá Jirka Sivok, právě dělám na redakci antologie Válka je horor, kterou dal dohromady Tomáš Marton, bude nový Marko Hautala a také Mort Castle, ještě letos i nová Magdalena. Chystáme třetí knihu Oldy Suchého, já si konečně vydám první román své oblíbenkyně Lucy Taylor a nebude chybět antologie starých českých povídek, kterou dal dohromady Petr Boček. No a na druhou polovinu roku máme velký projekt, o kterém zatím moc prozradit nemohu.
Pokud dovolíš, ještě bych se zeptal na pár otázek ohledně tvojí autorské tvorby. Jak u tebe probíhá tvůrčí proces? A kde bereš na psaní chuť a čas?
Chuť by byla skoro pořád, čas bohužel není. Takže si ho utrhávám, kde to jde. Ale asi s klidem můžu říct, že za poslední rok jsem napsal jen pár stránek… bohužel. Jsem intuitivní autor, takže pokud mám v hlavě námět na příběh, který je dostatečně silný, že ho pořád omílám a mám pocit, že ho chci psát, tak prostě začnu psát. A ono to někam vede. Tohle mě na psaní baví nejvíc. Já vím, jaký příběh chci zhruba vyprávět, ale při samotném psaní se toho utvoří tolik, že někdy sám zírám, kam jsem se to dostal.
Máš nějaké spisovatelské vzory?
Vzory asi přímo ne, spíš autory, které jsem v mládí nasával a prostě ve mně z nich něco zůstalo. Ale už jsem si utvořil myslím natolik svébytný styl, že prostě už píšu jako Štefko. Ale jasně, tam na začátku na začátku nového milénia, to by hlavně Stephen King. Jak ale čtu víc a víc autorů, mám pocit, že z každého si trochu beru, nasávám jako houba vodu, a pak se to tak či onak v mojí tvorbě promítne.
Můžeme se v dohledné době těšit na nějakou novou knihu?
No, zatím nevím. Abych pravdu řekl, tak aktuálně je to s tím psaním trochu lepší, čas jsem si nějaký ukradl, ale co z toho bude, kdy to bude… to zatím nevím. Ale rád bych pokračoval v reedici série s Hankem Giorgiem. Což tedy není psaní, ale jen hezčí knihy. Takže teď vyjdou luxusnější Mrtvé ženy a časem i Farma zrůd a Fotograf.
Děkuji za tvůj čas a přeji hodně úspěchu tobě i tvému nakladatelství.
Moc děkuji!
