Je libo legendu, která voní slanou vodou, dobrodružstvím, dálkami a rumem? O jedné také nám povypráví Gina Agatha Renotière, autorka trilogie Třináct vlajek. A protože se i ona sama (ale prý bez loupení a vraždění) plaví na jedné starobylé lodi, nepřekvapilo nás, že její oblíbenou legendou jsou piráti, a samozřejmě i pirátky.
Od chvíle, co se plavím na historických plachetnicích, mě naprosto nadchly námořní legendy. Ať už se jednalo o různá vysvětlení námořnických pověr, příběhy o neuvěřitelných bytostech žijících na dně oceánu, nebo o kapitoly ze života slavných pirátů.
Kdybych si měla vybrat jednu z těchto legend, která mě ovlivnila nejvíc, byl by to příběh mé osobní pirátské svaté trojice: Anne Bonny, Calico Jacka Rackhama a Mary Read.
Příběh o trojici, jejíž zajetím skončila zlatá éra pirátství, je samozřejmě opředen mnoha konspiracemi a domyšlenými detaily. Většina pochází z pera kapitána Charlese Johnsona, jehož pojednání o nejslavnějších pirátech té doby se stalo senzací a hlavním podkladem pro onu romantizovanou verzi pirátů, kterou dnes známe z filmů a knih.
Každý čtenář však moc dobře ví, že dobře postavený příběh je často zajímavější než realita, která v případě Bonny, Rackhama a Read byla jistě daleko krutější a pochmurnější, než jak ji známe dnes. Ale copak neplatí totéž o všech legendách?
Calico Jack Rackham si získal svou přezdívku kvůli kalhotám z jemné látky, které s oblibou nosil. Byl znám jako „šarmantní pirát“, který velmi dbal o svůj vzhled a dokázal sladkými řečmi přesvědčit kdekoho k tomu, k čemu zrovna potřeboval. Svou pirátskou kariéru začal jako první důstojník kapitána Charlese Vanea na lodi Ranger. Kapitán Vane se zapsal také jako známý pirát, ale skrze jeho neotesanost a nevalnou inteligenci o své kapitánství brzy přišel. Připravil jej o ně právě Calico Jack, když na Rangerovi rozpoutal vzpouru a nechal kapitána Vanea vysadit na pustém ostrově. Tam ho později objevila loď britského námořnictva a dala Vanea popravit. Rackham se mezitím rozhodl změnit plavidlo. Vybral si menší a rychlejší loď Revenge.
Anne Bonny se stala pirátkou právě kvůli Calico Jackovi. Opustila pro něj manžela násilníka (dle jiných zdrojů ji od něj Rackham koupil) a utekla s ním na moře. Převlečena za muže a pod přezdívkou Tom se včlenila do posádky Rackhamovy lodi. Byla proslulá svou krutostí. Údajně trpěla výbuchy vzteku již od mala, jeden ze zdrojů barvitě popisuje incident, kdy jedenáctiletá Bonny neposlušné služebné vrazila do oka čajovou lžičku. Možná právě surovost byla důvodem, proč ji nikdo nepodezíral, že by mohla být ženou.
Poslední z trojice, Mary Read, měla na převlékání za muže postavenou celou kariéru. Několikrát nastoupila v převlečení do armády, kde se dokonce dostala na velmi dobrou pozici v kavalerii. Střídala identity podle toho, jak se jí to zrovna hodilo. Když nastoupila na loď Revenge jakožto lodník Mark, Anne Bonny, sama převlečená za muže, její lež brzy prohlédla.
Vznikl milostný trojúhelník, kdy se údajně obě ženy s Rackhamem po nocích scházely v kapitánské kajutě. Anne Bonny dokonce otěhotněla a byla dočasně z Revenge vysazena na jednom z karibských ostrovů, aby nebyla odhalena její pravá identita. Dítě se však narodilo mrtvé.
Po této nešťastné události se údajně Bonny stala ještě surovější než dříve. Začala také spolu se svou společnicí protestovat proti skrývání své pravé identity. Údajně měly jak Bonny, tak Read ve zvyku odhalovat během souboje s nepřítelem svá ňadra. Některé prameny uvádí, že to bylo proto, aby nepřítel věděl, že jej přemohla žena. Jiné tvrdí, že to byla taktika, jak nepřítele natolik překvapit, že nad ním získaly převahu. Všechny se ale shodují, že identity Bonny i Read nakonec vyšly v posádce Revenge najevo. Posádka však ženy nejspíš přijala, protože se dál plavily s Rackhamem, na poměrně vysokých pozicích.
Až do léta roku 1720, kdy se Revenge zmocnila obchodní lodi William. Posádka včetně kapitána údajně oslavovala toto vítězství v podpalubí tak bujaře, že si nevšimla lodi britského námořnictva, která plula okolo. První, kdo hrozbu zaznamenal, byly prý právě Bonny a Read. Mnoho zdrojů vykresluje lítý boj dvou žen proti mnohačetné přesile britských vojáků, jejich křik o pomoc, i to, jak Bonny prý volala na Rackhama, že pokud se nezvedne a nebude bojovat, zabije ho sama.
Revenge byla přemožena. Celá posádka zatčena a uvězněna v Port Royal. Rackhama jakožto kapitána čekala oprátka. Jeho tělo bylo vsazeno do klece a vystaveno na blízkém ostrůvku, jako varování pro ty, kteří by se snad sami chtěli stát piráty. Před popravou měla prý Anne Bonny možnost Rackhama v jeho cele navštívit. Traduje se, že mu řekla jednu jedinou větu: „Kdyby ses bil jako muž, nemusel bys teď zemřít jako pes.“
Jak Bonny, tak Read byly při zatčení těhotné. Křesťanská morálka nedovolovala popravit ženy v jiném stavu a připravit tím o život nevinné dítě. Byly tedy uvězněny do doby, než porodí.
Mary Readová se z vězení již nedostala. Zemřela ve své cele při porodu bez lékařské asistence i se svým dítětem. Poté, co prožila většinu života jako muž, se jejím koncem stalo právě její ženství.
Poslední v cele zbyla Anne Bonny. Jaký byl však její konec, to nejspíš zůstane tajemstvím. Prameny se shodují na tom, že z cely zmizela. Ale jak? Nebo kam? To nikdo neví. Někdo tvrdí, že byla popravena během těhotenství a není o tom žádný zápis, protože by se to příčilo Bohu. Jiní zas, že se jí vojákům zželelo a propustili ji na svobodu. Některé zdroje velmi ambiciózně hlásají, že se opět chopila své role muže-piráta a pokračovala v plenění, loupení a napadání královských lodí, aby pomstila své padlé druhy. Další mají za to, že pověsila pirátství na hřebík, pod jiným jménem se provdala do nižší šlechty a umřela jako matka početné rodiny v požehnaném věku osmdesáti let.
S jistotou to ale nejspíš nebudeme vědět nikdy. Nezbývá než trojice známých jmen a legenda. Legenda o ženách, které si skrze sílu našly místo ve světě mužů; o lásce, která byla zapovězena; o lítých bojích, o toleranci v pirátských posádkách, o hrdosti a nezlomnosti i za mřížemi vězeňské cely. Legenda, která se vypráví, zkoumá a přepisuje dodnes.
