Pravda, přečetla jsem tuto knihu jen jednou a už původně bílá polovina obálky není zas tolik bílá. To však není jediná vada na kráse tohoto díla. Skoro by člověk rád parafrázoval nesmrtelnou větu skeptického profesora Kellera v jednom nedávném televizním pořadu: Za co vlastně tu Magnesiu Literu dávají…?

Číst tuto knihu je tak trochu jako vstoupit do světa za zrcadlem, všechno se zdá absurdní, ale možná ne o nic víc než naše každodenní realita. Hrabošů, kteří hrabou především pod sebe, podobných lidem ne jen podle jména, je totiž v každém světě víc než dost…

Po díle zahraniční autorky jsem sahala trochu s obavami, protože se o současné překladové literatuře často tvrdí, že je samý brak. V tomto případě však výjimka potvrzuje pravidlo, kdy spojení spisovatelského umu, vhodného vzdělání autorky a poctivého edičního úsilí může vyústit v kvalitní výsledek. Věnujme mu tedy zaslouženou pozornost.

Když jsem brala tuto knihu do ruky, zajímalo mě, zda vydat prvotinu teprve šestnáctileté česko-italské autorky je skvělým marketingovým tahem, nebo editorskou sebevraždou. A možná, že ani jedno. Prostě jen stačí snít, psát, mít úžasné příbuzné a potkat Michala Davida.

Varování: toto není epická fantasy, na jakou jsme od Anny Šochové zvyklí! Je otázkou, zda je to vůbec fantasy, i když pár typických rekvizit žánru by se zde našlo. Autorka nás tentokrát zavede do téměř tuctového prostředí středoškolského srazu, na kterém se neděje nic zvláštního.