Jeho jméno vládne – a zní Faja

Rok 2016 byl pro českou fantastiku skutečně požehnaný na nové projekty a jména. Svou činnost zahájilo pozoruhodné nakladatelství Gnóm!, objevil se projekt Lehké fantazijno a také v tomto roce vyšel Naslouchač zatím neznámé Petry Stehlíkové. Čtenáři a recenzenti svorně zajásali nad originální českou fantasy pro mládež, ocenili propracovaný svět, vyprávěcí styl i kultivovaný jazyk, jakým je kniha napsána. Na loňské vánoce se dočkali pokračování s názvem Faja a nyní se chystá vydání i třetího, závěrečného dílu. Proč se tedy k sérii vracíme právě teď, v mezidobí, uprostřed léta? Protože je to skvělé čtení na prázdniny. Sama jsem to vyzkoušela. Knihy sice mají pevnou vazbu a zaberou v kufru místo, ale věřte mi, ani při nejhorším přehazování zavazadel z letadla do letadla se nerozpadnou.

Na písanie fantastiky nepotrebujete penis, široký hrudník ani bradu, míní Alexandra Pavelková

Alexandra Pavelková. Kdo by neznal jméno této již legendární slovenské spisovatelky fantasy a sci-fi literatury? Stála u zrodu i české fantastiky, když do ní přivedla nezapomenutelnou hrdinku – svou léčitelku Vimku. Patří mezi 12 „nesmrtelných“, odnesla si řadu literárních cen a zasloužila se o věhlas místní tvorby i v daleké cizině (kromě knih vydaných v češtině a polštině také ve filipínštině!). Vystudovala publicistiku a masmediální komunikaci se zaměřením na filmovou produkci a teorii filmu, ale nejprve si vyzkoušela různé profese, než nezakotvila zpátky v akademické sféře. Hovoří pěti jazyky, píše filmové a knižní recenze a také blog o kočkách, překládá, přednáší na conech, vede literární dílny. Přesto si říkám, zda ještě existuje nějaký sen, který si nesplnila…

Hrdina z šedé zóny

Kdo se obvykle uchýlí do stínu, do šedé zóny, aby zůstal skryt, na okraji zájmu a mimo pravidla společnosti? Hrdina poslední knihy Richarda Šusty se tam octne ne tak úplně dobrovolně. Šedá zóna se ale s nikým nemazlí, a kdo neobstojí, musí z kola ven.

Co leží za obzorem?

Mezi námi není snad nikdo, kdo by se aspoň jednou nezeptal: „Kdo jsem vlastně já?“ Julie Nováková se na to ve svých povídkách ptá často ústy svých hrdinů. Nechává je objevovat světy, ale jediné, co doopravdy odhalí, je vlastní nejistota.

Fikce se prolíná s realitou, minulost se současností a nikdo není tím, kým se zdát být.
Příběhy mají sílu prokousat se až do nitra vypravěčovy duše. Stačí vkročit na území, kde roste lilie zlatolistá…

1 2 3 13