„Já bych si moc přála, aby se dalo čarovat a aby to fungovalo.“ přiznává Věra Mertlíková

Co román, to název, který má něco společného s koněm. A nejenom název, celé je to o koních… O kom je řeč? O Věře Mertlíkové, známé autorce historické fantastiky. Kromě toho, že ráda a hodně píše, je také nadšená šermířka, jezdkyně, tanečnice, choreografka, kuchařka a zahradnice. Začala s povídkami a hned zaznamenala úspěch v řadě literárních soutěží (Žoldnéři fantasie, Daidalos, Cena Karla Čapka, Tovaryši kalamáře). Její poslední, v pořadí už čtvrtý román však z naznačeného pravidla vybočuje, i když koně v něm stále hrají významnou úlohu. V názvu se objevuje nový motiv – růže. Proč tato změna? Nezbývalo, než autorku vyzpovídat, abych její nové inspiraci přišla na kloub.

Trny neapolské růže

Trnová koruna, léčivý meč, transmutační kotlík, mechanický hlídací ptáček, mluvící stříbrná jablka (něco jako palantíry), létající koberec a prsten, díky němuž lze dýchat pod vodou – mají něco společného? Připomínají snad něco? A co se stane, když je použijete dohromady? Tak na to hledá novátorskou odpověď román Věry Mertlíkové Čas Růže.

Královny hrůzy stále mají co nabídnout

Vítejte ve viktoriánské době. Máme elektřinu, plynové osvětlení, železnice, kanalizaci a staví se londýnské metro. I tak muže stále vytáčí představa žen čtoucích romány, ovšem ženy-spisovatelky, to už je věc naprosto nesnesitelná… A přesto se jich našlo dost, které se nepodřídily společenskému nátlaku a rozhodly se psát děsivě dobré povídky.

Zákon genu platí, pánové!

Co spojuje hrách a tornádo? Je to jméno vědce – Mendel. A právě jeho životu a dílu je věnována antologie Zákon genu přinášející pestrou sbírku povídek v nejrůznějších fantastických subžánrech. Na své si přijdou milovníci alternativní historie, postapa, hororu, humoristické sci-fi i transhumanismu.

Sním o Vánocích krvavých

Co patří k Vánocům? Stromeček, dárky, bramborový salát? Betlémek na okně? Kapr ve vaně? Vánočka a kakao k snídani? Koledy, Mrazík a cukroví? Velký úklid, mytí oken v mrazu? Lití olova? Věštění z ledu? A co ještě? No přece hořící krb, deka a knížka. A to i když je trošku krvavá…

Černá píseň nad hromadami mrtvých

Pokud muž přizná, že touží po moci, zeptej se ho na toto: „Máš přátele?“ Pokud odpoví: „Celý svět je mým přítelem a já jsem přítelem celého světa,“ pak mu moc svěř, protože je jednak moudrý a jednak lhář. – Z Moudrosti císařovy: postřehy Caj Lina Velikého, prvního vládce Nefritového císařství.

Když vám v krvi koluje uhlí

Ostrava taková, jaká je. Černá i zelená. Modrá a bílá. Nekonečně inspirující a hluboko uložená v srdcích těch, kdo ji milují. A taky fantastická, jak dokazuje sbírka povídek Karbonové město s podtitulem Sangius Carbo.

1 2 3 16