Baldurs Gate

mirtax – Ke konci je to těžké, protože je to zmršené, nedokončené, šité horkou jehlou. Myslím že za bojovníka se to ani skoro nedá projít…

Ne-e… co to je? *zaujatá*

Ja som Bg2 hral, ale tak som si tie postavy dokazil, že sa hra stala strašne ťažká aj na najľahšej obtiažnosti. Najradšej hrám za klasického bojovníka.

Sun: Já vždycky hraju za mága, popřípadě zaklínače, je-li možnost, takže jsem pro Edwina, zvlášť když jsem přibrala Dynaheir, neměla absolutně žádné využití… Milostný život je celkem prča, pokud tedy si nehraješ na Casanovu a nesnažíš se dostat všechny… tři? (*Myslím*, že pro mužskou postavu byly tři možnosti spárování…) To se taky dost dobře může stát, že se o tvou maličkost začnou prát… a ona to není zrovna sranda, když už jsi dál ve hře… :)))

Alcuinovi: Nebude to náhodou to samé co u mě s Harrym? 😉 Dovolil bych si to tvrdit skoro stoprocentně, jen bys mi musel dát možnost přesvědčit tě, aspoň zpočátku – ona tě už ta hra pak přesvědčí sama 😉 Nejlepší PJ, kterého znám, by nezůstal chladný, kdyby zažil na vlastní kůži příběh a atmosféru BG světa. Teď, když máme oba komp, nestálo by za to, zkusit BG2 multiplayer? Časové výmluvy se neberou, protože to není nutné hrát od rána do večera 😉

Tak to se po tom budu muset poptat 🙂

Haer`Dalise si vybavuju, ale nikdy jsem ho neměl v družině, asi škoda;) Já měl svou postavu Klerika, Imoen čarodějku/zlodějku, Jaheiru druidku/bojovnici, Keldorna paladina a Minsca barbara/bojovníka a tu poslední postavu si nějak nemůžu vybavit. Řešení osobních problémů je skvělé, milostný život jsem nechtěl praktikovat, takže nevím… To Lillith: Výřečný jsem proto, protože mi to i po tolika letech strašně moc říká – ještě víc bych si pokecal o Planescapu;)

Heh… jsem zahanbena Sunovou výřečností… ^_^; V Baldurskách si opravdu můžete vyhrát jen vedením své gildy nebo řešením osobních problémů postav… nehledě na milostný život! ;))) Haer`Dalis (jeden z mých nejoblíbenějších – neříkám že nejpraktičtějších – charakterů) je kapitola sama o sobě. A co teprve až se sejde celá rodinka, to jsou teprve výměny názorů! Ach, ta nostalgie… Asi si to zase zahraju, už pro ten pocit… ♥

No právě, interakce NPC byla na tom to nejlepší. Každá postava měla svou osobnost, nebyly to jen poslušné loutky. Pravda je, že v jedničce to není tak výrazné jako ve dvojce, ale i tak, srovnáno s IWD1, to mělo mnohem větší kouzlo.

Nehledě na to, že pokud dostanu postavu do party tak, že se ke mně chce přidat, odpadá ono klasické “naházení si” brutálně silných postav. Dalo by se říct, že každá z postav vytvořená tvůrci BG byla osobnost a žila vlastním životem. Musím zamáčknout slzu v oku, když si vzpomenu na hrdinného Minsca a jeho křečka:), statečného vysloužilého Paladina Keldorna, na kterého doma čekala manželka s dětmi, přesto se vydal se mnou za dobrodružstvím a hlavně pak na moji milou malou Imoen… nebýt takto vytvořených postav, nikdy by se mi nepodařilo s hrdiny sžít tak, jako v BG. Pokud bych měl srovnat, tak IWD bych přirovnal k funkčně dostačujícímu, ale stroze zařízenému pokoji, kdežto BG ke komnatě vyzdobené těmi nejúžasnějšími věcmi… 😉 Nechal jsem se trochu unést, ale budiž:)

Já jsem hrál taky jen Icewind Dale a to proto, že jsem si na začátku mohl “urobit” celou svoji cool skupinu vyvolených nejlepších super hrdinů, jaké jen mohl svět Forgotten realms potkat, a pak jsem si je pomalu “vypiplával” až na, tuším, 17.level. BG mě smolilo právě kvůli toho, že se tam k vám chtěl furt někdo vtírat a já jsem si vytvořil -jen- jednu postavu. Naprd. Tedy později jsem se dozvěděl, že si tam lze taky vytvořit celou skupinu, ale to už jsem se k tomu nechtěl vracet. Přecejen – už je to minulost…

Mel: IWD je stejný jako BG, akorát bez valného příběhu. 🙂

Určitě. (Jedna z těch vyvolených :))

K ajsíku, mě to to příde jako strašně moc akčí baldurky jedničky, je skoro jako Diablo:(

|Jde to, ale dře to…|