Barad-Dür

Taky mi přídě, že sem toho bubeníka někde viděla, ale Arnold to nebude…..Odkud, že to vlastně jsou?

Ten bubeník vypadá jako arnold:) prominte mi jen tak připomínka 4fun…

Scara: Páč já sám jsem byl jeden ze šílících fanoušků…

Arkwen: Čož oto Autrálie nebo Amerika má pro mě zajmavých koncertů hafo, ale asi by to vyšlo na o dost víc než dva a půl tisíce a tak bohat ještě nejsem…

Skříťa: Da da.

Kdyby takhle byl nějakej fesťáček těch mých obl. kapel, tak bych proseděla třeba i několika hodinovou cestu v letadle, ač sem v tom ještě neletěla a nemůžu posoudit, jestli z toho mam strach.

Tak, tak. Teď mi jaksi došlo, že jsem nezmíl cenu. Vstupenka v přepočtu litřík, třičko skoro pětikilo a cesta též skoro litřík, celkem dva a půl tisíce a já jsem bez peněz. Nechce mi někdo zasponzorovat jídlo a pití, tak na půl roku než se má peněženka vzpamtuje z utrpěného šoku? Nicméně stálo to za to a jel bych bejval znovu.

Mňo. Nevíš, Viv, o nějaký kapele, u který by se dalo prohlásit, že má hodně dobrý bicí. Nějak si na ně potrpím, ale těch co je maj vskutku kvalitní a propracovaný moc nejni.

Byl jsem uháněn, abych napsal něco o mým výletu do Němec, takže tu máte, co jste chtěli.

Jelo se autem na festival Legends of Rock do městečka Ennepetal ležícího kousek od hranic s Holandskem, takže přes celý Německo. Vystupovat tam měly mimo jiné kapely mě dobře známé Guardian, Bride a Tourniquet, kvůli kterým jsem tam hlavně jel.

Odjezd byl v sobotu v jednu hodinu v noci z Mechova (Hradce Králové, což je vesnice kousek od Pardubic) v této sestavě tři Mechováci a já s kámošem Vládinem jakožto zástupci z Pce. Celkem pět, což bohatě stačilo na hojné otlačeniny pozadí a znecitlivění nohou během 18 hod. cesty tam i zpátky včetně pauz na wecko, zbavení se křečí (zvlášť ty za krkem, co vznikly během spánku v lehce nepřirozených polohách stály za to). Nicméně v sobotu kolem poledne jsme byly Ennepetalu a po chvíli dobývání info., kdeže ta koncertní hala má bejt, lámavou němčinou z jednoho Němce i v konečném cíli. Tou dobou tam ještě bylo pusto, ale zase jsme stihli shlédnout zkoušky jednotlivých kapel.

Kolem druhý začlo bejt náležitě zalidněno (Čechy jsme kupodivu žádný nepotkali) a v ve tři šla na plac první kapela Trash, ušla, ale nijak zvlášť nezaujala.

Další čtyři kapely jaksi chladil a čerpal síly na zlatou trojku, to jest víceméně jsem spal. Konečně kolem osmý šli na plac rockový Guardian, jejichž většinu hraných písniček jsem důvěrně znal. Navíc měli nejlepší kontakt s publikem plný srandiček aj tak. Během 15 min. jsem si stačil propotit svý nový tričko Tourniquet…

..tu je…

…dehydratoval jsem se a málem se zmrzačil při pobytu v kotli. Ono přetlačovaná se s borcem o 120 kg a 2 metrech je lehce o čumák.

Ju a též jsem úspěšně krátkodobě (naštěstí) zamiloval do jedný Němky, během jedný balady, kdy se všeci drželi kolem ramen a kejvali do rytmu. Žel na ni nemám žádnej kontakt a už jen proto je šance, že by něco mezi námi byla je tak 0,1 %. Vim, že si umim vybrat. Už jen ta vzdálenost a moje neznalost jazyka… Chjo!

Druhá perlička byly Bride, během nich jsem jen naslouchal a čerpal energii na zlatý hřeb večera. Jen je škoda, že jejich písničky nemám tolik naposlouchaný.

A konečně o půlnoci nastoupily Tourniquet (pro mě nejlepší nečeská kapela) se svým metálkem a hlavně parádními bubny.

Tu jsou v plném kráse:

Ted Kirkpatrick (drums)

Luke Easter (vocals)

Steve Andino (bass)

Aaron Guerra (guitar, vocals)

Byla nádhera jen tak sledovat jak už k obstojný soupravě bicích přidávaj další činely aj tak.

Takto nějak vypadal celkový efekt:

Prostě nádhera.

A když potom spustili notoricky známý songy… tak jsem se na chvíli dostal někam do sedmýho nebe. A osmiminutový sólo na bicí mě dostalo ze do kolen ouplně. Jeden by si myslel, že po pěti minutách Ted padne za vlast, ale on místo toho ještě zrychlil a ani na konci nevypadal unaveně. Navíc jsem jako bonus znovu natrefil onu německou holčinu (bylo vidět, že je ráda z toho,že mě vidí a nemyslím to ironicky) takže jsme několik skladeb blbli spolu. Jen nevim, kde brala tolik energie, já měl jazyk až na zemi a ona furt v pohodě. Holt asi nestrávila osm hodin v autě. Pokus o výměnu mejl adresy (kvůli ní bych se snad začal i učit německy) či tak skonal na absenci tužky a papíru a na tom, že spěchala na vlak nebo možná bus. Pitomá shoda okolností! Ale co život de dál. *pokrčí rameny*

Inak

Lill: Zajímavé. Já používám angličtinu, když mluvím sama se sebou, běžně. Obzvlášť na “rozhovory” filosofického charakteru. Občas se mi zdají sny v angličtině, legrační je, že ve snech mluvím mnohem lépe – plynně a spatra – než v reálu.

Ptáš se mě jestli jsem rozumněl? Dobrej džouk… Já jsem když se domluvím česky natož engliš.

Chatting in english now, are we? Well, that reminds me I should warn you that having tourists around me irritates me like hell (and I am sure we will not be able to avoid them in Prague) and I react to this with speaking english myself. Weird way to release stress, but it works. 🙂 I will try to restrain myself, though. 😀

He is on his tree and he is very busy now. He has not enough time to chat with you… (:

…And (partly) alive, on top of that. Good to know that. 😉

Baf… 🙂

Může se to zdát divný, ale ano. Vítej zpátky. 🙂

Gwyn: Na tom s tím chyběním i něco bude. Souhlasím s tebou.

A já se tu moc neukážu.. ale teď už asi zas jo.,chlemt