Cokoliv

Výbuchy vzteku, to není pro skřetici:) Skřetice vyznává heslo “pomsta, pivo, uzený, chutná nejlíp studený”. Pokud mě někdo točí, bavím se myšlenkama, jak mu to vrátím. Ti, co mě už trochu znají, obvykle vědí, že dokud s nimi mluvím – třeba i řvu – jsou v pohodě. Jakmile ale mluvit přestanu, sednu si do kouta a nechám je vychutnávat zdánlivé vítězství… následuje něco promyšleného.

Ja byl poradne nastvanej naposled asi ve 13. Vedsina lidi, co me zna, si me ani rozcilenyho nedovede predstavit. Proste se snazim si z niceho nic nedelat a ono se to nakonec vzdycky nejak vyresi 😀

já jsem normálně naprosto klidnej člověk (i když hodně nadávám, ale to doopravdy naštvaná nejsem), ale když už mě něco naštve, tak to stojí za to…

znáte ten pocit, když už jste tak naštvaní, že ani kopání do všeho co vám přijde pod ruku nepomáhá…? (Pravidelně se mi to stává na závodech – jenže do soupeře mlátit nesmím:o)

Passa: Že bych omylem objevil zdroj tvé agrese svou poznámkou o vychrtlosti? ;-)))

Skřetice nemívá moc agresivní stavy. Na točící situace většinou reaguju tím, že jsem protivná, než že bych chtěla něco rozbíjet. Ta destrukce jde dovnitř místo ven. Fakt je, že mě máloco dokáže vytočit doopravdy, v rámci zachování zdravého rozumu jsem si od většiny věcí vybudovala odstup (mimochodem přesna na to dojely moje vztahy se sborem – holky v altu nedokázaly pochopit, že vůbec nevnímám, že jsou na mě nasrané). Někdy to způsobuje nemilé situace, když někoho napůl žertem pošlu do háje, zahartusím – a on si to vyloží vážně.
Hry na odreagování vzteku jsem nehrála nikdy, asi proto, že by mi ten vztek nevydržel, než by počítač hru naloudil:) Ale někudy se to asi opravdu ventiluje, protože nedávno jsem se vzbudila ze sna, kdy jsem dala pár pěkných ran pěstí do obličeje člověku, který mě stál pěkných pár nervů. Ten sen se mi nelíbil.

Arya: Máš pravdu. Problém je, když to neudělají.
Hrál jsem v “dětství” kdeco, ale následky to nezanechalo. To už větší agresivitu ve mně probudí jedna cesta autem po Brně.

Tak pokud de o naštvání na skutečnou osobu, tak mi stačí si představit, a to velmi živě, jak dotyčnou persónu kvalitně ztřískám. Pomáhá to, ani nevíte jak ^_____^

Já si agresivitu vybíjím při psaní filmových recenzí ^_~

Jj jeste ted obcas zapinam stary dobry CS, kdyz mam hodne spatnou naladu. Neni nad to postrilet par teroristu. Ale asi by se to nemelo prehanet a znam taky pripady, co hrajou treba 8 hodin denne. Jinak souhlasim s Rean. Malokdo si dnes poridi dite a kdyz uz, tak na ne potom nema cas 🙂

Arya: Taky sis agresivitu n střílečkách spíš vybíjela, jako já? ;-))

problém je v tom, že dneska už je dítě luxus a ne samozřejmost, a proto se s ním taky tak zachází..

Inak k těm hrám… když občas chodil přes prázniny do net kavárny, tak pět šest desetiletech fracků nasáčkovaných u her tam bylo furt. Rodiče jsou přes den v práci a když ne tak stačí říct, že jde s kamarády ven… Jen nevim, kde na to hraní berou prachy. Holt asi dostávaj kapesný víc než tři stovky měsí, který jsem míval já…

Já jsem byla co se týče PC her velice naivní rodič a říkala jsem si, hry v kterých se závodní auty přece nemůžou být brutální………změnila jsem názor……….ať si mláďata radši dávají nějakou vojenskou strategii, u té je třeba aspoň pořádně myslet a kombinovat……..

nevykonny pocitac nic nezachrani