Fantasy knihy

Jestli dobře chápu, tak ti na Červenákovi vadí mimo jiné, že nadávky působí umělým dojmem. Nu nevim, já s tím problém neměl… zhusta je nepoužíval, a když tak zkrátka sedly. A podobnost v přímý řeči, tu jinak nepochobně je. Přece jen se jedná o dvě podobný postavy (Rogan a Zaklínač), který pokud srovnávám v rámci povídek, zabíjejí nejrůznější potvory. Oba mají bohaté zkušenosti a vystupují sebejistě, což se projevuje třeba tím, že dovedou ve vypjatých situacích mlčet. Nicméně tím podobnost pro mě končí. Dějově jsou povídky výrazně odlišný. To bych stejně tak mohl tvrdit, že Green vykradl Nikdykde, protože použil stejně jako Gaiman svět tvořený jinou tváří Londýna, který je v lecčem podivný a temný, ale přitom to jsou zcela odlišná díla, když se na ně podíváš blíž.

Ruw: koukala jsem co je v prvním díle za povídky… druhej díl je mnohem lepší a víc “Sapkovský”

nenáročný? Uf, já v Sapkových povídkách nacházím těžkou filosofii:o)
S tím Červeňákem je to možná je můj dojem (nebo možná i paranoia:o), ale přišlo mi to hlavně v přímých řečích, prostě mi přijdu stejně vykonstruovaný jako u Sapka; a obzvlášť mi to tak připadá u nadávek. Ono to pak ve výsledku vede k tomu, že se snaží navodit stejnou atmosféru – takovou “reálnou” (ve smyslu, že postavy nemluví jak kdyby spolkly příručku gramatiky a umí pěkně nadávat nebo se do někoho pěkně obout), ale to vše v obalu klasické hrdinské a übermenschské fantasy, která se k tomu prostě nehodí…

Právě mám rozečtenýho Zaklínače I. – poslední přání. Příjemný nenáročný povídky. Jen jsou poněkud poněkud předvídatelný ve smyslu, že za vším nějak stojí pěkná ženská.

Ju a celkem by mě zajmalo v čem Červenák Zaklínače kopíruje nebo znehodnocuje, jak rean tvrdí… teda pokud jsem ji špatně nepochopil. Zatím tam mnoho společnýho nevidím.

Od Greena mám rozečtenou Noční stranu a ta je báječná, čtivá, nápaditá.

Jestřáb a Rybářka jsem zabalil po třetí stránce. Nijaký a hlavně laciný. A jiný zkušenosti nemám.

Ony některý pasáže Jestřába a Rybářky taky za moc nestály…

Tak jsem si v knihovně natěšeně půjčila Popíjení půlnočního vína od S. R. Greena a musím říct, že takhle příšerný překlad už jsem dlouho nečetla. A práce redakce taky stojí za starou bačkoru … Přitom ta samá překladatelka dělala od Greena i sérii Morituri a tam s překladem žádný problém nebyl. Ani nevím jestli se mi to chce dočítat … i když druhou možnou činností na dnešní večer je učení se slovíček, takže to možná raději dočtu ^__^.

Který?

Corwin je dost velkej klaďas….sice teda ne jako Jakub Sklář 🙂

Mně nepřišlo, že se Corwin choval divně teda kromě toho, že měl něco se ségrou, ale ta rodina byla celá taková… jiná:-) Caine mi seděl nejlíp, klasická kladně záporná postava.

jo, Corwin je docela sympaťák:o)

Noc je samostatná, P.D. jsou povídky a Proměnlivá země je na povídky navazující román.

Navím jak vám, ale mě se od Zelaznyho nejvíc líbila Noc v osamělém říjnu a pak Prokletý Dilvish + Proměnlivá země.

dovolím si sem přesunout diskuzi o Amberu, potažmo o Zeleznym.
Ruw v Řetězci psal, že se mu líbil Jack Pán stínů – toho jsem četla, ale tehdá mi to nějak nesedlo. Je pravda, že se mi ani začátek Devíti princů moc nelíbil, byl hrozně triviální a podle mě docela amatérský. A mimoto mi trochu připomínal můj styl. Ale zrovna na trivialita se po chvilce dovedla k dokonalosti tím, že to krásně dosýpá a nezdržuje se. I když mám chvílemi pocit, že to trochu přehání s popisy, např. když detailně popisoval jednoho prince po druhém, jak vypadá, což ale stejně člověku neutkví v paměti. A hrozně se vyžívá v barvách, jako by nevěděl, co popsat jiného…

Perdido jsem vydržela asi na stranu 100 a pak jsem to odnesla zpět do knihovny a od té doby se tomuto autorovi vyhybám…..