Vtipy

Ještě doplnění maďarštiny:
*sekretářka – kafévároš
*šéf – kafévároškámoš

ad polština: na táboře jsme řešili jak se řekne ono polsky ono známé “šukat”, které poláci znají v jiném významu – a je to “ruchat”. No a pak jsme zbytek večera řešili, co si asi Poláci myslí o bratřích Veverkových…

Koná se kongres sexuologů. Už se pomalu chýlí ke konci a předsedající se rozhodne udělat malý sexuologický průzkum.

Zeptá se tedy: “Kdo z vás souloží každý den?” Zvedne se asi třetina rukou.

“Kdo souloží dvakrát týdně?” Zase se zvedne značný počet rukou.

“A kdo souloží jednou za 14 dní?” Zase několik rukou.

“A souloží někdo jen jednou měsíčně?” Opět několik rukou, ale již jen velice málo.

“A je tu snad někdo, kdo souloží jednou ročně?” Vzadu zvedne ruku šťastně se smějící muž.

“Prosím vás, proč jste tak šťastný, vždyť to je spíš hrozné,” ptá se předseda.

“Už zítra, už zítra.”

😀

:DDDD

John OReilly pozvedl půllitr piva a prohlásil: “Na to, abych strávil
zbytek života mezi nohama své ženy!”
A tohle mu vyhrálo soutěž o nejlepší přípitek v místním pubu.
Když se vrátil domů, pochlubil se manželce Mary: “Vyhrál jsem soutěž o nejlepší přípitek večera!”
Mary: “Ano? A čímpak jsi to vyhrál, co jsi řekl?”
John: “Abych strávil zbytek života sedíce v kostele vedle mé ženy!”
Mary: “No, tak to je velice hezké Johne.”
Následující den, když potkala na rohu Johnovy kámoše,jeden z nich s úšklebkem zvolal: “Mary, John vyhrál včera soutěž o nejlepší
přípitek o tobě.”
Mary: “Ó ano, řekl mi to a trochu jsem i byla překvapená.
Víte, on tam byl za poslední čtyři roky jenom dvakrát.
Jednou tam usnul, a podruhé jsem ho musela tahat za uši, abych ho tam vůbec dostala!”

Inak si dovolím doplnit:

* včela – seremed

* vosa – neseremed

* čmelák – neseremedturbo

* sršeň – neseremedturboagresor

Řízení letového provozu a Mojžíš:)

:D:D:D jdu zavolat eričáka a občastnit ho novou porcí vtipů….ty nemají chybu 🙂

Lord provádí zámkem a ukazuje své lovecké trofeje. Mezi hlavami je i hlava s podivným úsměvem. “To je taky váš úlovek?” “Ano. Tchýně. Do poslední chvíle si myslela, že ji budu fotografovat.”

Povídají si tři teplouši, čím by chtěli být, kdyby mohli změnit svůj život.
“Já bych chtěl být travičkou,” říká první
“Travičkou, proč travičkou?” nechápou ti dva.
“To je jednoduché. Jen tak bych si šelestil ve větřiku, svítilo by na mě sluníčko, bylo by mi teplo. Potom by přišli mladí chlapci, svlékli by se skoro donaha, lehli by si na mě a já bych je všude, všude hladil po tom krásném opáleném těle…”
“Jůůů, to by bylo romantické,” říkají ti dva.
“Já, já bych chtěl být vodičkou,” říká druhý
“A proč?” ptají se ho.
Jen tak bych si žbluňkal, bylo by teplo,léto, přišli by chlapci, svlékli se skoro donaha, naskákali by do mě, plavali a já bych je neustále objímal, hladil jejich opálená stehna a ramena, vnikal bych jim pod plavky…”
“To je vzrušující,” říkají druzí.
“A já,” dodává třetí, “bych chtěl být sanitkou”.
“Sanitkou? Proboha a co je na tom romantického”.
“Nic, ale je to strašně praktické. Představte si, že se mladík zraní, mě hned zavolají, otevřou mi zadeček, celého chlapa tam vsunou a já budu radostí dělat úúúú, úúúúú, úúúúú…”

Vede Mojžíš svůj vyvolený národ z Egypta, na novém místě se jich ptá:
“Tak co, zůstaneme? Líbí se vám tady?”
“Ne, nelíbí, nějak divně to tady smrdí!”
Jdou dál, po dalších dvou dnech:
“A co tady, zůstaneme?”
“Ne, tady to taky nějak smrdí!”
Jdou tedy dále a Mojžíš zase:
“Tak tady, ano?”
“Ano, zůstaneme – tady nic nesmrdí.”
….a tak od té doby mají Židé čistý vzduch – a Arabové ropu!

Na některých základnách je vojenská runway, civilní runway a mezi tím věž, co to řídí.
A jednou dostane věž rádiem otázku: “Kolik je hodin?”
A věž: “Kdo se ptá?”
“To je fuk, jaký je v tom rozdíl?”
“Rozdíl je docela podstatný.
Jestli je to let American Airlines, jsou tři hodiny.
Jestli je to let USAF, je patnácet hodin.
Jestli je to let vojenského námořnictva, je šest zvonů.
jestli je to let armádního letectva, velká ručička je na dvanáctce a malá na trojce.
Ale jestli je to let námořní pěchoty, je čtvrtek odpoledne a 120 minut do otevření baru.”

Arkwen: Tvůj známej má zajímavý kamarády ;-))

Po několika měsíční rozhodování sem se rozhodla vás umučit extrémně dlouhou příhodou kamaráda mého známého. Nechť je vykonáno právo útrpné:

Byli jsme kalit ve Trojce (Já, ‚Žeryk, Jakobo, Tommy, Mudrc) a táhli jsme to nonstop až do rána. Pak jsme šli k Ivanovýmu soudu. To, co následovalo, nemělo obdoby. Sešli jsme se před Kotvou, přišel i Zebra-Pakůň, ale Ivánek nikde. Asi po půl hodině (soud už dávno běžel) nám náhle Ivan zavolal, že je za rohem, a že si ho máme jít vyzvednout. Vykoukli jsme za roh, a naskytl se nám pohled, jaký se nevidí. Ivan stál hlavou opřený o lampu, v jedné ruce mobil a v druhé flašku s výmluvným nápisem Starorežná. Nebyl schopen chůze.

Vzali jsme ho a táhli směrem k soudu. V půlce cesty se Ivánek poblil jako svině, a lehnul si na kapotu mercedesu s tím, že bude spinkat. A to byl Ivánek korunní svědek dnešního procesu.

V RWS vypukla hádka, jestli ho vůbec má cenu pouštět do budovy. Byl jsem přehlasován, protože Jakobo prohlásil že střízlivější stejně Ivan nikdy před soudem nebude. Tak jsme ho vlekli dál. Těsně před soudní budovou Ivan upadl a nemohl vstát. To už jsem vystřízlivěl, a rozhodl jsem se, že ho tam nepustím – ono pohrdání soudem je pohrdání soudem. Tak jsem ho chytnul pod rameny. Jenže Ivan se se mnou začal prát, a jak jsme se prali, tak jsme narazili do těch soudních dveří a vlítli jsme dovnitř. Okamžitě přiběhl takovej ten soudní policajt, a začal na nás řvát, abychom se uklidnili. Chvíli vše vypadalo ok, jenže pak Ivana chytnul rapl a začal hrozně řvát na celej soud: „Kde mám telefon?“ a pak se otočil na toho soudního policajta a říkal mu: „Ty se mi hrozně líbíš v tý uniformě, nechceš dát pusinku?“ Jenže policajt se nasral a začal dělat problémy, že je z Ivana cítit alkohol (navíc měl Ivánek solidně poblitou botu).

No ale nechal nás projít takovým tím detekčním rámem, jenže ten začal houkat jako kráva. Přišlo se na to, že Ivánek si vzal k soudu kuchyňskej nůž! To už se policajt nasral a zavolal do soudní síně, že je Ivan totálně nasračky, a že ho teda jak svědka nepustí dovnitř.

Pustil ale všechny ostatní, jen já jsem byl vylosován, abych Ivana dotáhl zpět na metro.

Jenže když Ivan viděl že se dostali dovnitř, tak chytnul tu svou tvrdohlavou náladičku a chtěl tam taky. Ta soudní ochranka se sním pochopitelně hádala a Ivan udělal největší demenci jakou jsem kdy viděl. Vyndal mobil a zavolal na 158 že mu brání ochranka ve vstupu do soudní budovy, na což má on, jako občan 🙂 nárok. Mimochodem Ivan tam volal tímto způsobem: „Dobrý večer (bylo půl desáté ráno), já chci oznámit porušování práva, ochranka mě nechce pustit k mému důležitému jednání, prý proto, že jsem opilý, ale já měl jen jedno pivo k obědu! Jak u jakýho soudu jsem? No přece v Praze tak jsem přijeďte!Já musím dovnitř, jsem korunní svědek!!!“

Pak začal vyhrožovat soudní ochrance že si na ně zavolal fízly. Ochranka nevěřila svým očím. Pak se Ivanovi chtělo na záchod, ale ochranka ho odmítla pustit do budovy a jeden z nich (už tam stáli tři, na začátku tam byl jeden) mu ironicky řekl, ať se jde vychcat na ulici.

No a Ivánek šel, vylezl ven a přímo na Ovocným trhu plným lidí se otočil a začal chcát před turistama na soudní dveře. To dost nasralo jednoho securiťáka a vyběhl ven a chtěl Ivana napálit. Jenže to jsem zas vylítnul já a začali jsme se hádat (taky jsem nebyl střízlivěj, znáte mě). Ten securiťák mi furt nadával že se chováme jako kdybychom přišli z pravěku, na to jsem mu řekl, že my jsme děti Vršovic. Na tento argument už nenašel securiťák slov.

Ivan se ale na něj naštval a znova volal 158 a chtěl si na něj stěžovat, tak mu na 158 řekli že

tam posílaj hlídku. To mě vyděsilo, Ivan by jel stoprocentně na záchytku, takže jsem Ivanovi

navrhl, že půjdeme do hospody. Jenže Ivánek nechtěl odejít z ulice kde byl soud, takže jsme

museli jít do pizzerie na Ovocným trhu. Ivan navíc neměl peníze, a tak jsem ho musel založit.

Dal jsem si tam asi nejdražší pivo ve svém životě. JEDNO MALÉ PIVO – 40 KČ.

Objednal jsem rovnou dvě, číšníkovi dal st