Vtipy

Spadne letadlo na poušť, zachrání se jenom dva týpci.
“Co budeme dělat?”
“Hmmm…zkus vystřelit, třeba nás někdo uslyší.”
Vystřelí, čekají…nic. Tak se vydají na cestu, jdou nějakou chvíli a pomalu jim docházejí síly.
“Zkus znova vystřelit, třeba nás teď už někdo uslyší.”
Vystřelí, čekají…nic.
Tak se plahočí dál a když už se jen plazí z posledních sil, navrhne jeden znovu:”Zkus ještě naposled vystřelit, teď už nás musí někdo slyšet!”
“Nemůžu, došly šípy.”

Němec, Ital a Čech sedí u piva a kecají.
Němec povídá: „Koupil jsem manželce přímo dělo, udělá stovku za 7 vteřin!”
Ostatní dva vrtí hlavami „To snad ne, a co to je?”
“No přece Porsche!”
Ital na to říká „Tak to já jí koupil ještě větší, udělá stovku za 3 vteřiny!”
„Nekecej, co to je?!”
„No přece Ferrari!”
A Čech na to povídá: „To je nic, té mojí to udělá stovku za vteřinu!”
Ti dva na něj koukaj a nevěřícně kroutí hlavami.
„Za vteřinu?, nic takového snad ani není, co to je?”
„Digitální váha!”

Veronika a Michal jsou pacienti v blázinci. Jednoho dne se procházejí okolo bazénu a vtom Michal náhle skočí do vody. Potopí se jako kámen a už nevyplave. Veronika okamžitě skočí za ním, aby ho zachránila. Ponoří se na dno a vytáhne Michala ven. Když se o tomto hrdinském činu dozví ředitel ústavu, okamžitě dá příkaz propustit Veroniku z blázince, protože poznal, že je duševně naprosto stabilní a příčetná. Přijde k ní a říká: “Veroniko, mám jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Nejprve dobrá zpráva, a sice můžeš opustit ústav, neboť jsi byla schopna zachránit jinému pacientovi život. Myslím tedy, že jsi opět mentálně v pořádku. Špatná zpráva je ta, že se Michal, kterého jsi zachránila, krátce poté oběsil v koupelně na pásku z kalhot jeho obleku. Je mi to líto, je mrtev.” Veronika se na něho krátce podívá a prohlásí: “On se neoběsil, já jsem ho tam pověsila, aby uschl.”

Jede pět chlápků v autě a blíží se k policejní kontrole. Řidič říká ostatním: “Voe, tohle je auto pro čtyry, voe, a nás je tady pět, voe.” “Co budem dělat, voe?” ptá se jinej chlápek. “Ty voe, nezbejvá nic jinýho, voe, než aby sis vlezl do kufru, voe, a dělal rozbitý sklo, voe!” poradí řidič. Chlápek poslechne. Auto zastaví na kontrole a policajti se ptaj: “Kolik vás je v tom autě?” “Čtyry, voe!” “A co máte v kufru?” “Voe, rozbitý sklo, voe!” Policajt obejde auto, zaťuká na dveře od kufru a ozve se: “Cink, cink, voe!”

Dva policisté neměli kde bydlet, a tak si koupili dva vyřazené spací vagóny.
“Já to mám celkem dobré,” povídá první, “ale mám na vagóně napsáno nekuřáci, a tak musím chodit kouřit ven.
“Ty se máš,” na to druhý, “to já mám na záchodě cedulku:
Používejte jen za jízdy a než ten vagón roztlačím, tak se většinou vždycky poseru!”

Dr. Laura Schlesingerová je rozhlasovou moderátorkou v USA a posluchačům, kteří ji zatelefonují do její show, uděluje rady. Před nedávnem prohlásila, že se jako dbalá křesťanka nemůže za žádných okolností příznivě stavět k homosexualitě, protože ta je podle Třetí knihy Mojžíšovy (Leviticus 18, 22) ohavností.

Následující text je otevřený dopis jednoho občana Spojených státu dr. Schlesingerové, uveřejněný na Internetu.

Drahá paní doktorko!

Ze srdce Vám děkuji, že vynakládáte tolik obětavého úsilí, abyste lidem přiblížila Boží zákony. Lecčemus jsem se díky Vašemu vysílání naučil a o toto poznání se snažím podílet s co největším počtem lidí. Například, když se někdo pokouší obhajovat své homosexualní chování, připomenu mu prostě Třetí knihu Mojžíšovu (Leviticus 18, 22), kde jasně stojí, že jde o ohavnost. A basta fidli. Jenže od Vás ještě potřebuji poradit ohledně několika speciálních zákonů a způsobu, jak je dodržovat.

Za prvé: Když u oltáře obětuji býka jako zápalnou oběť, vím, že je to libá vůně pro Hospodina (Leviticus 1, 9). Problémem jsou moji sousedé. Tvrdí, že je to nelibá vůně pro ně. Mám je odrovnat?

Za druhé: Rád bych prodal svou dceru do otroctví, jak to dovoluje Druhá kniha Mojžíšova (Exodus 21, 7). Jakou přiměřenou cenu bych dnes podle Vašeho názoru měl za ni chtít?

Za třetí: Vím, že se nesmím dotknout žádné ženy, je-li ve stavu menstruační nečistoty (Leviticus 15, 19-24). Problém je v tom, jak se to o ni dovědět. Zkoušel jsem se ptát, ale většina žen reaguje na dotaz podrážděně.

Za čtvrté: Leviticus 24, 44 ustanovuje, že mohu vlastnit otroky, muže i ženy, získám-li si je ze sousedních národů. Jeden přítel má za to, že se to vztahuje na Mexičany, ale na Kanaďany ne. Proč nesmím vlastnit Kanaďany?

Za páté: Mám souseda, který o sobotách vždycky pracuje. Exodus 35, 2 jasně stanoví, že musí zemřít. Znamená to pro mě morální závazek, abych ho vlastnoručně usmrtil?

Za šesté: Jeden můj přítel si myslí, že i když pojídání všeho, co nemá ploutve a šupiny, jako mušlí a humrů (Leviticus 11, 10) je prezentováno jako hodné opovržení, je to ohavnost menší než homosexualita. Mně se to ale tak nejeví. Mů?ete mi to nějak víc objasnit?

Za sedmé: Leviticus 21, 20 praví, že se nesmím přiblížit k hospodinovu oltáři, jsou-li mé oči stiženy nějakou nemocí. Přiznávám, že nosím brýle na čtení. Musí můj zrak být dokonalý, anebo se na tohle dá použít nějaká obezlička?

Za osmé: Většina mých mužských přátel si dává stříhat vlasy i přistřihovat vousy, přestože to Leviticus 19, 27 jednoznačně zakazuje. Jakou smrtí mají sejit?

Za deváté: Podle Leviticu 11, 6-8 vím, že dotknu-li se kůže mrtvého vepře, budu nečistý. Smím doufám hrát kopanou míčem z vepřovice, když si navléknu rukavice?

Za desáté: Strýc má statek. Proviňuje se proti Leviticu 19, 19, protože osívá totéž pole dvojím druhem semene. Navíc nosí jeho žena šaty utkané z dvojího druhu vláken (bavlna + polyester). On nadto často zlořečí a rouhá se. Je opravdu zapotřebí té námahy se svoláním cele vesnice, abychom je ukamenovali (viz Leviticus 24, 10-16)? Nestačí, když je formou drobného rodinneho obřadu upálíme, jako se to dělá s těmi, kdo se vyspí s tchyní (Leviticus 20, 14)?

Vím, že jste se všemi těmito věcmi podrobně zabývala a tak jsem pln důvěry, že nám budete moci být nápomocna. A ještě jednou mockrát děkujeme za to, jak nám připomínáte neměnné a věčné Boží slovo.

S obdivem Váš oddaný učedník a fanoušek

Jake

školní autobus mi připomíná jeden obrázek, půjdu ho najít

Na břehu ostrova stojí zarostlý fousatý muž a mává rukama na loď plavící okolo.

– “Kdo je to” ptá se jeden pasažér kapitána.

– “Nevím ale vždy se takhle raduje když plujeme kolem”.

hehe, to je jako to s těma ovcema…:oD

krodýli s čepičkama a bez botiček:oD

Aspon nejake rozptyleni :). Takhle se prodluzuje pracovni doba? 😀 😀

Muž v baru narazí na jiného patrona a zeptá se ho, zda mu smí objednat drink. “No jasně,” zní odpověď.
Po chvíli se první muž ptá: “Můžu vědět odkud pocházíte?”
“Jsem z Irska,” odpoví druhý.
První zareaguje: “Ale neříkejte, já pocházím taky z Irska. Dejme ještě jednu rundu na Irsko.”
“Ale samosebou,” odpoví druhý.
První se dál zvědavě ptá: “A odkud z Irska?”
“Z Dublinu,” zní odpověď.
“No to je neuvěřitelné. Já taky z Dublinu. Dejme ještě rundu na Dublin.”
Nyní se ptá druhý prvního: “A do které školy jste chodil?”
“Do školy svaté Marie,” odpovídá první.
“No ne, já jsem chodil do stejné školy a končil jsem v šedesátém druhém.”
“Opravdu neuvěřitelné!” pronesou unisono.
Mezitím se v baru objeví jeden štamgast a když k němu přijde barman, tak se ho zeptá: “Nazdar, co se to tu děje?”
“Ale nic zvláštního,” odvětí barman, “jenom O´Malleyovy dvojčata se zase ožírají.”

Ranger přijede do rezervace bažin na Floridě a chce si pořídit pár pravých krokodýlích bot.
Jenže mu nikdo nechce dát slevu.
Tak zařve: “Asi se vypravím do bažin ulovit si krokodýla sám za rozumnou cenu!”
A jeden z obchodníků mu poví: “Fajn. Možná narazíte na dva mariňáky co řekli totéž před pár dny. Od té doby je nikdo neviděl.”
Tak Ranger vyrazí, prodírá se bažinou, a najednou uvidí hrozivého, desetimetrového krokodýla. Sleduje ho a uvidí, že se řítí přímo na jednoho z mariňáků.
Krokodýl vyskočí z vody a chňapne po mariňákovi. Jenže co se nestane. Mariňák ho chytne za krk a očividně bez námahy ho zabije.
Ranger trochu povystoupí, aby se na to podíval, a najednou uvidí okolo mariňáků hromadu podobných krokodýlů.
A v té chvíli mariňáci vytáhnou krokodýla na břeh a zklamaně prohlásí: “Sakra, tenhle taky nemá boty!”

Během prohlídky vojenského prostoru jde ministr obrany po mostě střeženém jedním vojákem. Předpokládá, že ten se postaví do pozoru a zasalutuje. Ale voják nic.
“Vojáku proč jste mě nepozdravil? Nevíš, že jsem ministr obrany?”
“Vím pane ministře, ale podle článku 236 Základního pořádku je zakázáno vzdávat poctu na mostě,” odpovídá rázně voják.
Ministr samozřejmě nezná dopodrobna Základní pořádek, a tak jen mávne rukou a odejde.
Na ministerstvu mu to však nedá, najde si článek 236 a čte: “Voják musí být vždy smělý a vynalézavý.”

V Blanenským okrese kousek od Brna je vesnice Úsobrno:) Strašná díra.