Vtipy

Úsměv na stranu splňuji já, ale se smajlíky to asi nemá nic společného, protože je nepíšu ^_^

usmev na stranu?(-:

Elaine: Ty tvoje džouky jsou smrtící:-DDDDD

Že žiješ v moderní domě poznáš, protože:

1. bez přemýšlení zadáš tvůj PIN mikrovlnce

2. už léta jsi nehrál pasiáns s pořádnými kartami

3. máš seznam s 15 čísly telefonů, abys ses dovolal své rodině, která má jen tři členy

4. pošleš mail kolegovi, který sedí hned vedle tebe

5. ztratil jsi kontakt s přáteli, kteří nemají e-mailovou adresu

6. po dlouhém dni v práci se doma hlásíš firemním jménem v telefonu

7. z pevné linky doma voláš přes nulu

8. máš již 4 roky stejné pracovní místo, ale tři různé firmy

10. všechny televizní reklamy mají na straně www adresu

11. propadneš panice když vyjdeš z domu bez mobilu a vrátíš se pro něj

12. když ráno vstaneš, ještě před kafem spustíš Outlook

13. při úsměvu nakláníš hlavu … tedy: : – )

14. usmíváš se pod fousy při čtení tohoto textu

15. je to ještě horší, když už víš, komu tento mail přepošleš

16. jsi příliš zaměstnán, aby sis všimnul, že na této stránce schází devítka

17. a díváš se zpět, jestli ta devítka skutečně schází

…. a teď se směješ …

No tak jedem, pošli to dál …. ono to sedí, nebo ne?

😆

Dlouho tu nic nebylo tak pár hezkých básniček.

Sedí myška v rohu, v pastičce má nohu, sedí tiše, občas pískne, asi mrcha brzo chcípne.

Dvoumetrová potvora vkročila k nám do dvora, asi už k nám nevkročí, má motyku v obočí.

Velmi rychle chvátá Janko, s rychlíkem ho spájá lanko.

Víte proč mě srdce bolí? Vykopli mě z autoškoly. Víte proč a já to beru, házím šavli v trenažeru.

Malinký krteček z hlíny měl domeček, šláp mu na něj chlapeček, z domečku je hrobeček.

Měl jsem doma oříška, kopli mi ho do bříška. Inu byl to dobrý pes k večeři včera dnes.

Poblil se nám mraveneček, ví to celá obora. O půlnoci byla bečka, máme z měho notora.

V pytlíčku Vitany našel jsem myšku, asi tam potvůrka hledala klid před světlem před hlukem, už ji mám v bříšku. Masový knedlíček tak jak má být.

Letěla včelička, vypíchla si očička, spadla do rybníčka, sežrala ji žabička.

Arya: zrovna u tebe jsem ráda;-)

Hlasuju pro Public Relations a následující technickou podporu prodeje.

Elaine: Zase jsi mě rozesmála ^^

Ruw: ten první je hezčí…:)

Víte proč se panenka Maria na všech portrétech tváří tak smutně?

???

Protože si přála dceru.

Jé, to mi připomnělo napsat tu básničku Teríse… díky, lidi:)

Žena příjde ke knězi a říká:Otče, přicházím s problémem. Doma mám dva papoušky, samičky, a ty pořád opakují jednu a tutéž větu.
“Jakou větu, dcero?” táže se kněz. “No, říkají: Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?” “To je ale obscénní,” vykřikne zhrozeně kněz. Pak se ale zamyslí a povídá: “Možná, že bych věděl o něčem, co by váš problém mohlo vyřešit. Doma mám dva papoušky, samečky, které jsem naučil modlit se a číst bibli. Přineste své papoušky ke mně domu, dáme je do klece k Johanovi a Josefovi a ti naučí ty dvě vaše nezbednice zbožnosti a modlitbám.Pak jistě přestanou opakovat tu… frázi.Děkuji mnohokrát, otče, Bůh vám to zaplať. Tohle by skutečně mohlo pomoci,”odpoví žena.Příští den přinese své dvě papoušice ke knězi domů. Když vstoupí do bytu, skutečně uvidí v kleci dva papoušky, kteří drží růženec a modlí se. Žena s nadšením přistoupí ke kleci a vpustí do ní své dvě papoušice. Po několika vteřinách se z klece ozve: “Ahoj, my jsme dvě coury, nechcete se pobavit?” Místností se rozhostí napjaté ticho. Pak se jeden šokovaný papoušek podívá na druhého a povídá: Odlož růženec,Pepo, naše modlitby byly vyslyšeny.

JEJÍ deníček:

V sobotu večer se choval podivně. Chtěli jsme si jít někam sednout. Byl naštvaný. Možná kvůli tomu, že jsem byla s kamarádkou celý den po nákupech a přišla jsem pozdě. Skoro jsme nepromluvili, tak jsem zkusila navrhnout jít někam jinam. Neprotestoval, ale přesto pořád mlčel a byl duchem nepřítomný. Když jsem se zeptala, co se děje, řekl jen: “Nic”. Ptala jsem se ho, jestli je naštvaný kvůli mně. Ale odpověděl, že to nemá se mnou nic společného a že si nemám dělat starosti. Když už jsme jeli domu, řekla jsem mu, že ho miluji, ale nevěnoval tomu pozornost. Jednoduše nechápu, proč mi neřekl: “Také Tě miluji”. Když jsme došli domů, cítila jsem, že jsem ho ztratila a že už se mnou nechce nic mít. Jen nepřítomně seděl a koukal do prázdna. Pak jsem si šla lehnout. Přišel o 10 minut později a k mému překvapení zareagoval na mé něžnosti. Pak jsme se milovali. Avšak stále jsem měla pocit, že je svými myšlenkami daleko ode mne. To bylo na mně příliš, tak jsem se rozhodla, že si otevřeně promluvíme, ale on již spal. Než jsem usnula, tak jsem plakala. Nevím, jak to půjde dál. Jsem si skoro jistá, že má jinou. Pak můj život nemá skoro žádný smysl.

JEHO deníček:

Sparta sice prohrála, ale večer jsme si prima zašukali.

Skřetíc:tak to bych nerada:-)))