Vtipy

Hollywoodská mužská hvězda čte ve své místnosti ranní noviny. “Glórie,” volá na svoji ženu. “Glórie, četla jsi už dnešní drby v novinách? Jednoduše směšné. Píší tady, že jsi si zbalila kufry a opustila mě. Glórie, slyšíš mě? Glórie! Glórie?”

Proč ten Silm tak umírá?

Alcuin: Zjevně ^__^

Tahiri – Tak to asi žiješ v pohádce.

Co mají společného víly, vodníci a sexuálně nefrustrovaní informatici?
Všichni se vyskytují jenom v pohádkách.

Víte proč nosí matfyzáci kostkované košile…
Aby si určili souřadnice kde je svědí záda…..
Co odpoví matfyzák na otázku, kolik je 1+1?
V prváku: “2”.
V druháku: zamyslí se, naťuká to do kalkulačky a řekne, že 2.
Ve třeťáku: sedne k počítači, napíše vlastní programovací jazyk, v tom to naprogramuje a časem zjistí, že je to něco kolem 2.
Ve čtvrťáku: “Přece si nebudu pamatovat každou blbou konstantu!”
V páťáku: “Tím se zabývají jenom numerici.

Umřel nám Silm. Takže ho rozhýbu….
Konzervativec, charismatik a liberál sedí na loďce uprostřed jezera a loví ryby. Najednou jim dojdou červi. Konzervativec pokrčí rameny, chvíli se tiše modlí, pak vkročí na hladinu, přejde na břeh, nabere červy a stejnou cestou se vrátí zpět. Za chvíli ovšem návnady dojdou znova. Charismatik se usměje, s pozdenutýma rukama zahlaholí modlitbu, přejde po vodě na břeh a znovu se vrátí se červy. Po chvíli opět dojdou a ti dva se tak dívají na liberála, kterému začne být ouzko. No ale co má dělat, tak se úpěnlivě pomodlí, opatrně vkročí na hladinu a okamžitě jde ke dnu jako kámen. Konzervativec se tak za ním dívá a poznamená: “Zdá se, že náš bratr neví, kde jsou tu pod hladinou ty kůly.” Charismatik se podiví: “Jaké kůly?”

Elaine: Asi nejhezčí ikonka. 🙂

ja se ted smeju nad pratchettem……nebo tady:)

Hezký:-))

😀

Alc:) Zvlášť skvělej je po té, co člověk dočte Temného anděla od Waltariho, kde jedna postava prakticky celou knížku rozumuje o trojjedinosti Boha…:))))

Tahiri: jen skoro? Já úplně!

Na zahradě u františkánů rostla u zdi nádherná jabloň a nesla ty nejchutnější plody. Bratři se o ni pečlivě starali, ale k čemu všechna ta práce, když většina ovoce spadla za zídku, do zahrádky dominikánů… Když tak zase jednou přišli o všechnu úrodu, rozhodli se chudí bratři tomu udělat přítrž a stěžovali si u biskupa. Biskup se rozhodl záležitost vyšetřit a navrhl teologickou disputaci. Kdo v ní zvítězí, bude moci užívat plodů. Dominikáni si zamnuli ruce a vyslali bratra knihovníka, který znal Písmo zpaměti řecky i latinsky a suverénně se pohyboval ve všech teologických oborech. V klášteře františkánů nastalo pozdvižení. Věděli, že vše je ztraceno, oni nepěstovali moudrost, ale chudobu. Nakonec se nabídl nejodvážnější: kuchař, s kulatou, téměř holou hlavou a prostorově výrazným tělem. Po nóně se sešli u biskupa. Kuchař se hned bránil, že nedovede užívat učená slova, a tak biskup nařídil, aby se disputace konala beze slov.
Začal dominikán a ukázal jablko, o něž se přeli.
Františkán vytáhl z kapsy kousek tvrdého chleba.
Knihovník vytyčil ukazovák.
Kuchař se nenechal zahanbit a natáhl dva prsty.
Dominikán přidal třetí prst.
Františkán se ukazováčkem rychle dotkl čela.
Spocený knihovník rezignovaně vztáhl ruce vzhůru.
Kuchař široce rozpažil a spokojeně se usmál.
Bylo po všem a jablka připadla františkánům. Dominikáni to nedokázali pochopit a hned se vyptávali, co se stalo:
„Jsou to mystici, bratří,“ děl knihovník. „Začal jsem dogmatickým traktátem o prvotním hříchu a poukázal na jablko hříchu, které zapříčinilo pád celého lidstva.“
Dominikáni pokyvují, že to byl vynikající začátek.
„Ale dostal mě nejvyšší kristologií, ukázal mi kousek chleba… Chápete? Chléb poslední večeře, kdy se za nás obětoval náš Pán a kdy sejmul to jablko hříchu, které jsem tam tak vyzývavě třímal. Připadal jsem si hrozně.“
Bratři kazatelé jej chápavě poplácali po ramenou.
„Zkusil jsem se bránit a přešel do útoku v neochvějných základech víry. Vsadil jsem na jistotu a začal jedním prstem: je jeden Bůh! Apeloval jsem na jednotu, unanimitas!“
Dominikáni hltali každé slovo. Skvělý smeč!
„Stejně tvrdě mě odrazil, když jemně dvěma prsty upozornil: ale má dvě přirozenosti: Božskou a lidskou.“
Dominikáni stáli bez dechu.
„V poslední chvíli jsem se vzpamatoval a hodil v sebeobraně de Deo Trino: tři prsty… Bylo to zbytečné, jen se dotkl čela a jasně mi dal najevo, že předhazuji pro lidi nepochopitelné tajemství. Skoro jako bych viděl našeho svatého Otce Augustina na břehu moře, ano, tak jsem si připadal, pošetile rozjímající o podstatě Nejsvětější Trojice.“
Dominikáni se po sobě ani nedívali.
„Vzdával jsem se a jen jsem vztáhl ruce v oslavě Boží Moudrosti: Bůh je veliký… A víte, co udělal on? Na to nadosmrti nezapomenu. Jediným gestem rozpřáhl ruce, jakoby vydechl ten entitativní atribut Boží bytnosti: Nekonečný!“
Kuchař se přiřítil, hlasitě funě, a jásal:
„Máme to! Ale hulvát to byl, ten knihovník. Hned jak jsme se sešli, vytáh’ jabko a vytahoval se s ním, že nám je všechny sežrali. To mě naštvalo, tak jsem vytáh’ starej chleba, aby se živili tím. A von začal útočit, chtěl mi prstem vypíchnout voko! Tak jsem se nedal a pohrozil mu, že mu vypíchnu vobě voči! Už asi nevěděl, jak se bránit, když mi řek’, že mi vypíchne tři voči, tak jsem se dotknul hlavy: Seš blbej nebo co? A už to vzdával, eště se sice pokusil vyhrožovat, že na nás přijdou shora a namlátěj nám, tak jsem mu jasně naznačil, ať klidně přijdou, že je nás víc. A tak to vzdal!“

Napsala bych tu neskutečně dlouhej vtip, ale bojím se, že mi to forum nepobere:))

Já se takhle zbavila party lidí, kteří mailu využívali jako fora na organizování srazů. Protože jsem se s nimi nechtěla srážet… šli do ignoru:)