Vtipy

Romská komunita si stěžovala u české televize, že je
málo pořadů věnovaných menšinám.
Vedení ČT se proto rozhodlo vysílat pořad Policie pátrá
dvakrát denně.

http://www.komik.cz/obrazky/9539-kuracky-vuz/

Co musí dělat žena, aby měla šťastné manželství:
Chápat plně svého muže a aspoň trošku jej milovat.
A muž – ten musí milovat svoji ženu a ani náhodou se nesnažit ji pochopit!

glokva se musí vyprávět 🙂

Glokvička…

A bude to bráno jako sebeobrana,hzhh

Je osmnácté století. Do jednoho přístavu se z dlouhé plavby vrací jedna loď. Protože se jedná o dobu, kdy řádilo mnoho pirátů, byla loď samozřejmě při návratu poškozena a mnoho námořníků za to zaplatilo životem.
Z lodi vystoupí kapitán a jde do přístavní putyky. Tam se ptá, jestli tam nejsou nějaký lidi, který by s ním šli na další plavbu, že ztratil mnoho lidí a že má výnosnej kšeft. Přihlásí se mu pár lidí, ale není to dost. Tak se ptá, jestli neví o někom, kdo by jel taky. Jeden námořník se zvedne a povídá: “Kapitáne, jestli chcete nějakýho dobrýho námořníka, běžte tamhle na molo, tam sedí takovej chlápek, kterej si maže chleba nějakou pomazánkou a žere to, jmenuje se GLokva, tak tomu řekněte, ten s váma pojede…”
Kapitán se tedy vydá na molo a tam opravdu sedí nějakej člověk, kterej si maže chleba pomazánkou a žere to. Kapitán mu říká: “Vy jste Glokva?” Glokva na to: “Jo,” a přikusuje k tomu chleba namazaný pomazánkou.
Kapitán říká: “Víte, sháním námořníky, který by šli se mnou na loď, a někdo mi říkal, že byste šel.” Glokva si neustále maže chleby a žere je a odpovídá: “Kapitáne, klidně, ale chci po vás jednu věc…,” a přikusuje chleba s pomazánkou.
Kapitán říká: “Cokoliv, jen když pojedete.” Glokva si kousne chleba s pomazánkou a s plnou pusou říká: “Mě by stačilo, kdybych si s sebou moh vzít nějaký chleby a pomazánku.” Kapitán povídá: “to si klidně vem. Dohodnuto tedy.”
Glokva si na loď naloží asi třista chlebů a čtyři sudy pomazánky a plavba začíná. Počasí je vcelku dobré, námořníci si na nic nestěžují, jenom Glokva sedí dole v podpalubí, maže si chleby pomazánkou a žere to a nic ho nezajímá. Jenže co se nestane – přijde bouře a loď se poničí, takže musí námořníci makat za dva. Glokvu to ale vůbec nezajímá a maže si ty chleby s tou svojí pomazánkou a je spokojenej…
Námořníci pak začínaj reptat, že Glokva nic nedělá a ať teda vypadne z lodi.
Kapitán jde proto do podpalubí a říká Glokvovi: “Hele Glokvo, já jsem tě vzal na loď a povolil jsem ti vzít si tyhlety tvoje chleby a tu tvojí pomazánku. Ale venku byla bouře a naše loď je poničená, tak koukej začít něco dělat, nebo tě vyhodíme z lodi…”
Glokva si maže chleba pomazánkou, žere ho a odpovídá: “Tak mi kapitáne doneste nějaký dřevo, dláta, pilku, kladivo a hřebíky a uvidíte, co se stane…”
Kapitán na Glokvu, který stále ukusuje chleba s pomazánkou nevěřícně kouká a pak říká: “GLokvo, já mám smysl pro humor, ale tohle je trochu moc. Já ti to nechám donýst, ale jestli se nic nestane, tak jdeš ok amžitě z lodi…” Glokva ukusuje chleba s pomazánkou a pokýváním hlavy souhlasí.
Nějaký námořník pak přinese Glokvovi všechno co si přál a Glokva sedí den v podpalubí, z kterého se ozývá řezání pilou, zatloukání hřebíků a jiná práce se dřevem a po tom dni vyjde na palubu s takovou bedýnkou, která má tři díry nahoře a dvě dole a říká kapitánovi ukusuje chleba s pomazánkou: “Tady máte glokvičku, dejte ji na příď a uvidíte, co se stane.”
Kapitán říká: “Glokvo, ty si ze mě děláš srandu, ale já tě klidně z tý lodi vyhodím, ale protože jsem zvědavej, tak máš poslední šanci,” a dá glokvičku na příď. Glokva se vrátí do podpalubí, maže si tam chleby pomazánkou a žere je.
Najednou jede kolem ruská loď, kapitán ruské lodi vezme do ruky dalekohled a sleduje glovkovu loď. Najednou zaostří na příď a nadšeně křičí: “Jaka krasnaja glokvička!!!” Okamžitě rusové přirazí loď ke glokvově a nabízejí tisíce rublů za glovkičku. Kapitán je trochu překvapen, ale pak se probere a okamžitě glokvičku prodá. Všichni námořníci jsou spokojeni, jenom Glokvovi je to jedno, sedí si v podpalubí, maže si chleby pomazánkou a žere je.
Pak ale přijde druhá a mnohem silnější bouře.
Utrhne se jeden stožár, několik námořníků zahyne. Všichni musí makat za tři a jenom Glokva si sedí dole v podpalubí, maže si chleby pomazánkou, která už mu lehce kysne, a žere je.
Námořníci samozřejmě reptají a tak jde kapitán znovu za Glokvou a jejich rozmluva se opakuje. Glokva si maže chleba pomazánkou a žere je, kapitán mu vysvětluje, že musí něco dělat a tak dále. Glokva si kousne chleba s pomazánkou a řekne: “Tak mi sem kapitáne přineste ještě víc dřeva než minule, hřebíky, pilku, kladivo, hoblík, dláta a na co si vzpomenete a uvidíte, co se stane…”
Kapitán na to: “Glokvo, jednou ti to vyšlo, ale to byla strašná náhoda, takže ti radím, aby sis ze mě nedělal srandu…” Ale přesto mu nechá všechno nanosit. A Glokva tři dny v podpalubí dře, řeže pilou, zatlouká hřebíky, hobluje a tak dál až nakonec, ukusuje chleba s pomazánkou, vynese dvakrát větší bedýnku na palubu a říká kapitánovi: “Tohle dejte na příď a uvidíte, co se stane.” Kapitán žeroucímu Glokvovi nevěří, ale přesto dá novou glokvičku na příď…
Najednou jede kolem německá loď. Německý kapitán sleduje dalekohledem Glokvovu loď, pak zaměří na příď a nadšeně zakřičí: “Ach, eine schöne glokwichka, die muss ich haben…” a přirazí loď. Německý kapitán nabízí za glokvičku desetitisíce marek a glokvova loď samozřejmě nabídku přijme.
Všichni slaví, že mají na rok z čeho žít, jenom Glokva sedí v podpalubí, maže si ty chleby zkyslou pomazánkou a žere je, jako by se nic nedělo…
Pak ovšem glokvova loď narazí na piráty. Bojují dlouho, až nakonec piráty odrazí, ale ztratí mnoho námořníků a loď je dost zdevastovaná. Každý námořník nyní maká za pět. Glokva ale sedí v podpalubí a maže si hnijící chleby kvasící pomazánkou a žere je.
Námořníci, ačkoliv uznávají Glokvu za všechno, co pro ně udělal, jsou si vědomi, že jim to bude k ničemu, když nedoplujou do přístavu a začínají reptat. Kapitán jde do podpalubí a se slzou v oku říká Glokvovi, který ukusuje zelený chleba se smradlavou zkvasenou pomazánkou: “Víš, Glokvo, udělals toho pro nás hrozně moc, máme teď z čeho rok žít, ale chápej, přepadli nás piráti a nahoře se maká, a ty musíš taky přiložit ruku k dílu, jinak budeme muset na tvoje dobrodiní zapomenout a hodit tě do moře, morálka musí bejt…”
A Glokva znuděně ukusuje zelený chleba s zkvasenou pomazánkou a odpovídá: “Tak mi kapitáne doneste ještě třirát víc dřeva než minule, pilu, hoblík, hřebíky, kladivo, dláta, vrták a na co si vzpomenete.” Kapitán přikáže všechno Glokvovi poskytnout. Celý týden se z podpalubí ozývají zvuky jako z dřevařské pily, bušení kladiva, řezání atd. Za týden vyjde Glokva na palubu a nechá si svolat tři námořníky, kteří mu pomůžou vytáhnout novou, ještě mnohem větší bednu, která má deset děr nahoře, pět dole a předá ji kapitánovi se slovy: “Dejte to napříď a uvidíte, co se stane.” Kapitán dá glokvičku na příď a Glokva odchází do podpalubí, bere chleba, maže ho pomazánkou a žere to.
Zanedlouho pluje kolem anglická loď. Kapitán anglické lodi prohlíží dalekohledem Glokvovu loď, najednou spatří na přídi glokvičku a v téměř orgasmickém stavu vykřikne: “Oh, what a nice glokvichka!!! It must be mine!!!” A anglická loď přirazí a její námořníci rovnou lopatami hází desetitisíce liber na palubu glokvovy lodi, pak si vezmou glokvičku a spokojeně odplují.
Všichni na Glokvově lodi jsou nadšení, že mají celý zbytek života z čeho žít, jenom Glokva je v podpalubí, maže si odporný temně zelený chleba třicetiprocentní pomazánkou a žere to.
Nakonec loď dopluje až k přístavu a kapitán přijde dolů za Glokvou, který si maže zelenou hnilobu třicetiprocentními kvasinkami a žere to, a říká mu: “Glokvo, moc ti jménem celé posádky děkuju, to cos pro nás všechny udělal ti do konce života nezapomenem… Ale mohl bych tě o něco poprosit? Mohl bys mi na památku udělat taky takovou jednu glokvičku?” A glokva si ukosne kus plesnivé hmoty a povídá: “Ale to víte kapitáne, udělám, přineste mi všechno dřevo, co máte na palubě a spoustu nářadí, hřebíků, šroubů a tak…”
Kapitán mu všechno přinese a nechá ho pracovat. Glokva tvrdě dře dva týdny, celou tu dobu loď krouží kolem přístavu, aby náhodou nenapadlo Glokvu zdrhnout. Za dva týdny Glokva vyleze a svolá celou posádku, aby mu pomohla vynést kapitánovu glokvičku. Námořníci vynesou na palubu velikánskou bednu, která má dvacet děr nahoře, deset dole.
Kapitán kolem toho chodí a nakonec se nesměle zeptá Glokvy, který přežvykuje zelenou hnilobu s bílou tekutinou: “Víš, Glokvo, ty jseš moc hodnej, žes mi to udělal, ale neuraz se, k čemu to vlastně je?”
A Glokva odpoví: “Tak to hoďte do vody a uvidíte, co se stane.” Kapitán říká: “Ale Glokvo, víš jakou to má cenu? Za to bych si koupil půlku tohohle přístavu…” A Glokva na to: “Hoďte to do moře a uvidíte co se stane!” Kapitán chvíli váhá a nakonec nechá posádku, aby vzali glokvičku a hodili jí do moře.
Glokvička dopadne na hladinu a pak se ozve: “Glo, glo, glo…”

:DD

Fondue
No ono hlavně i to sýrové fondue je už odnož obyčejného fondue, což jsou kousky masa na špejli ráchané v kotlíku vroucího oleje:)

Ruwe, tenhle byl taky dobrej:DDD

Fondue je přece takové to švýcarské sýrové, kdy se roztaví sýry se šnapsem v kotlíku a máchají se v tom křupavé kousky chleba……….v životě jsem to nejedla, ale fakt bych to chtěla zkusit……varianta ovoce a čokoláda je odnož……….

No fondue je teplý sýr :)))

Víte, jak se jinak dá říkat Eltonu Johnovi?
Fondue…
Elton je totiž také teplý sir…

Děduška, je to pravda, že jsi se znal s bohatýrem Iljou Morumcem?
No, znal, neznal….
Tak znal nebo neznal? Jak to bylo?
No tak to já jedu takhle stepí na svém koníku a proti mně na svém bujném oři bohatýr Ilja Muromec. Měl stříbrný luk a hbité střely, přijel ke mně, namíří na mne luk a praví: slez z koně.
Nu, měl stříbrný luk a hbité střely, tak jsem slezl z koně.
I praví bohatýr Ilja Muromec: stáhni si gatě.
Nu, měl stříbrný luk a hbité střely, tak jsem stáhl gatě.
Povídá mi: vytentuj se.
Nu, měl stříbrný luk a hbité střely, tak jsem se vytentoval.
I praví bohatýr Ilja Muromec: sněz to.
Nu, měl stříbrný luk a hbité střely, tak jsem to snědl.
I začal se smát bohatýr Ilja Muromec, smál se tak, až mu stříbrný luk a hbitá střela spadly na zem. I přiskočil jsem, vzal jsem luk a hbitou střelu a pravím:
Slez z koně.
Nu, měl jsem stříbrný luk a hbitou střelu a tak slezl z koně.
Pravím mu: sundej gatě.
Nu, měl jsem stříbrný luk a hbitou střelu a tak si sundal gatě.
Pravím: vytentuj se.
Nu, měl jsem stříbrný luk a hbitou střelu a tak se vytentoval.
Pravím: sněz to.
Nu, měl jsem stříbrný luk a hbitou střelu a tak to snědl.
Ale, děduška, znal ty bohatýra Ilju Muromca, ili něznal?
Znal, neznal…. pojedli jsme spolu…

Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon a ozve se tichý hlas:
“Probudil jsem tě?”
“Hmm, ano…”
“Tak to je dobře,protože já se ještě učím,ty hajzle!”