Vtipy

Zmíněná véta mé dostala taky 🙂

Chudáci pavoučci 🙂

V nasem byte se nam za tu dobu, co se ruzne stehujeme, balime a vybalujeme, nastradalo strasneho harampadi. koberce, krabice a dvorek stale vypadal jako jedno velke skladiste.
a tak kdyz jsme pred barakem uvidely dve pohovky, zajasaly jsme.
ne ze bychom si je pretahly domu, aby toho nebylo malo a davaly si na pohovkach z ulice slofika, ale znamenalo to, ze nekdo objednal tzv. velke popelare, kteri odvazi velke veci clovek pak po pul desate vytaha vse, co uz povazuje za odvezenihodne a kdyz to nerozkradou bezdomovci nebo studenti, odveze to brzo rano popelarska ceta.
mrkly jsem s lenkou na sebe a zacalo rodeo.
nejdriv jsme vytahaly vsechny krabice, ktere nam ikea venovala, koberce z lencineho pokoje, jeji stare prahy a jine tramy, ktere jsme uz ani nedokazaly identifikovat. docela nam to ocejpalo a tak jsme se dostaly do rezimu neohorzeneho dekramatizera domacnosti, ze jsme se rozhodly.
a to … nejak se konecne vyporadat s velkym stolem, ktery uz si jen tak matne vzpominal, co to je byt stolem a ktery stal nejmene nekolik let na dvore, proprseny, prolezly, polorozpadly a hlavne opravdu ohavny a predstavujici semeniste ryznych pohybujicich se veci, ktere jsme si ani nechtely predstavovat my.
stal tam tak dlouho proto, ze byl (ano, spravne, pisu byl :-)) pana majitele, ktery se jaksi nevyjadroval, jake pravo na neho mame a co by se s nim vlastne melo delat.
moje hypoteza, kterou jsem hned okamzite strelila do spinaveho placu uz setmeleho dvorka nad ztrouchnivelym stolem byla, ze majitel stejne nevi co s tim, a tak ani nedava najevo co jako, protoze je proste liny s tim neco delat. clovek je zodpovedny za veci, kdyz je ma a mel by mit i kdyz uz si mysli, ze je nema.
hypoteza byla jednomyslne odsouhlasena a s radosti, kterou jsme uprime predstiraly obe z nas, jsme se na nej vrhly s umyslem dopravit ho pred dum.
nas dum je takova nudle.
jsou dvere, uzka chodbicka, na ni navazuje dalsi uzka chodbicka, v ktere si vsimnete, ze jde o kuchyn az kdyz to nevyberete a vrazite do mrazaku a hned na to se zabijete o lednici, pak uz staci jen vybrat druhou zatacku, protahnout se mezi futry a naleznete se v mistnustce, ktera usti pochodem kolmo vpravo ve dvere na dvorek, cestou na nej jeste doporucuji nezbourat sprchovy kout, ktery se tam tesni jako by ho tam nekdo jen odlozil a ktery se msti tim, ze mu odpadava jedno cele futro.
a tou nudli je potreba protahnout vse, co musi prijit na ulici, tedy i nas stul.
stal v rohu, kam se snad bali i pavouci, kterych jsme se baly my, nebot dobre tusili ty pavouky, ktere my jsme ani netusily, ze muzou existovat.
dobra metoda proti strachu je zpev.
lenka zacala halekat primo na lesy…….. to me trochu znervoznelo…
usoudila jsem tedy, ze budeme potrebovat vyzbroj, zvlaste potom, co pouhe dupani na jednu nohu stolu, aby se aspon trochu zlomil a my ho mohly transportovat v mensich castech nasi nudli pri ztrate nejmensiho poctu pavouku po celem byte, vubec nezabiralo.
zjistily jsme, ze vse je temer na padrt, ktera sice drzi silou vule a predevsim drzi nespocet vseho mozneho hmyzu a spinu, ale nohy stolu jsou nezdolne primontovane.
vyzbroj byla nutna.
kazda jsme si navlikly velke gumove rukavice (podotykam k barvitejsimu vykladu – oboje ruzove) , kombinacky do ruky jedne, elektrickou placacku za pas, tenisku na dorazeni pavouku do ruky druhe, kuraz a zasobu veselych pisni, ktere po velmi kratke dobe presly ve vykriky ci zbesile uprky.
stul jsme musely otocit a ja vybavena navic smetackem jsem sla do prvni linie.
hlavy padaly, nohy letaly, oci nestacily vypadavat z dulku.
vychytaly jsme si bezva techniku. ja to, co jsme odsoudily k zahube (at uz z hledisek pravnich, opravnenych ci jen ze strachu a nevedomosti) prihrala smetackem na dostupne misto, lenka ho rozjiskrila placackou (a opravdu! kdyz do pavouka pustis proud dvou tuzkovych baterek, dost to zajiskri, samozrejme , ze parada ohnostroje spociva na velikosti pavouka, ale my dosahly temer silvestrovske urovne!)
a ja dorazela botaskou. musim jeste dodat, ze se pak na dvorku rozprostrel podivny smrad, ktery jsem analyzovala

Tak to je HUSTÝ…

Mam pocit, že už sem ho slyšela 😀

Na Sibiři žil mužik se třemi syny.
Měli malý dřevěný domek a v maštali jednu kravičku.
Jednou našel otec krávu mrtvou a začal si zoufat:

“Jak se teď uživíme, nebude mléko, máslo ani sýr na prodej!”
A oběsil se.

Našel ho první syn a začal si zoufat:
“Co si počneme, jak se uživíme, kráva nám zdechla a náš dobrý otec se nám oběsil…”

Řekl si, že se utopí.
Došel k rybníku, vysekal do ledu díru, když vtom se vynořila vodní víla a povídá:
“Iljo, vím o tvém trápení, ale když se se mnou 20x pomiluješ tak ti pomůžu. Pokud to nezvládneš, utopím tě.

Ilja souhlasil a pomiloval ji jednou, dvakrát, devatenáctkrát, ale podvacáté už nemohl a víla ho utopila.

Brzy našel jeho tělo druhý syn a začal si zoufat.
A řekl si, že se také utopí.

Vysekal si novou díru, ale opět se vynořila vodní víla a povídá:

“Serjožo, vím o tvém trápení, ale když se mnou 10x pomiluješ, tak ti pomohu. Když to nezvládneš, utopím tě.”

Serjoža souhlasil. Ale skončil vyčerpaný při devátém milování a víla ho utopila.

Když našel mrtvoly bratrů i třetí najmladší syn, nenapadlo ho nic rozumnějšího, než se jít také utopit.

No a z rybníka se zas vynoří vodní víla a povídá:

“Sašo, vím o tvém velkém trápení, když se mnou 5x pomiluješ, tak ti pomůžu. Když to nezvládneš, utopím tě.

Sášovi sa ale její návrh příliš nezdál, a tak praví:
“A mohl bych tě pomilovat 10x?”

“Ale ano!” se zájmem odvětí víla.

“A mohl bych 20x?

“Ale samozřejmě, drahý Sašo.” Odpověděla už celá rozradostněná víla.
“A nezdechneš pak jako ta kráva?”

Dvě maminky si povídají o tom, co nejvíc bolí. Poslouchá je děda a praví:”Nejvíc bolí když jdou zuby.”
“A Vy si to dědo pamatujete?”
“Včera jsem je snědl s polévkou a dneska ráno vyšly.”

V Bratislavě stojí turisté pod Michalskou věží, když najednou přiletí rogalo, narazí do věže a zřítí se dolů. Za chvíli na to přiletí druhé rogalo a situace se opakuje. Turisté se zděšeně ptají na chodníku sedícího žebráka, co to má znamenat. Ten jim suše odpoví: “Viete, chudobná krajina, chudobní teroristi!“

Ve městě se rozmnožili holubi a všechno bylo zaneřáděné. Starosta
vypsal konkurs, že město zaplatí milion, když ho někdo holubů zbaví.
Přihlásil se jeden a povídá : “Zbavím vás holubů zadarmo, ale nesmíte mi dát žádnou otázku. Pokud mi nějakou otázku položíte, tak mi pak musíte ten milion vyplatit!”
Vytáhl z tašky žlutého holuba, vypustil ho a všichni holubi z města
letěli za žlutým holubem neznámo kam.
Starosta chvíli přemýšlel a pak řekl : “Vím, bude nás to stát milion,
ale stejně se Vás musím zeptat :”Nemáte náhodou ještě žlutého
cikána?!?”

Chlapec ve třetí třídě dostal za úkol napsat krátké pojednání o rození dětí. Zeptal se doma, jak se narodil, a rodiče mu řekli, že ho přinesl čáp. Ptal se tedy, jak se narodili oni, a oni zase, že je přinesl čáp. Stejnou odpověď dostal i na narození babičky a dědečka. O pár dní později předal chlapec učiteli pár stránek papíru. Učitel se zmateně zarazil, když přečetl úvodní větu: “Napsat tuto zprávu bylo velmi obtížné, neboť v naší rodině nedošlo k normálnímu narození dítěte za poslední tři generace.”

Ruw: Koukám, že tady někdo chodí na vtipy na lidé.cz ^__^.

Tlačí chlapík po peronu vozíček podél vlaku a křičí:
“Langošeee, čerstvé langoše!”
Najednou se někdo vykloní z okna vlaku a poblije mu je.
Chlapík křičí dál: “Pizza, čerstvá pizza!”

Přijde nevidomý do obchodu, na vodítku slepeckého psa. Postaví se doprostřed místnosti, popadne psa za ocas a roztočí ho nad hlavou. Prodavač se ho ptá:”Co to děláte?””Jenom se tak trochu rozhlížím,” odpoví slepec.

Jde ožralej z hospody a potřebuje chcát. Sáhne do poklopce, kam mu přes díru v kapse spadnul zavináč, co si koupil v bufíku.
Ty vole, že jseš smrsklej, to jsem věděl. Že smrdíš, to taky. Ale že máš vočička?!