Reportáž z letošního Festivalu Fantazie (tedy Parconu) je možná víc celkově o velkých conech – o náladě, atmosféře, o tom, co je na takových akcích k vidění. Dozvědět se, co všechno bylo na celém festivalu v programu a jací byli hosté, to můžete z našich předchozích upoutávek. :o) (+ 30 foto!)
Psaní reportáží z conů se pro mě stává čím dál tím těžší. Jsem příliš pohodlný na to, abych popisoval, co jsem tam dělal, a hlavně (aby to bylo zajímavé pro čtenáře), co se tam všechno dělat mohlo. Na těch největších akcích (například Festival Fantazie) je totiž tolik programů a tolik zajímavých lidí, že to jenom všechno vyjmenovat by bylo prostě nemožné. A zvláště u tak dlouhé akce (dohromady devět dní, absolvoval jsem sedm) je jasné, že si ani člověk pořádně nemůže zapamatovat, co všechno viděl a co zajímavého se dověděl. A krom toho – popis některých dnů na conech by mohl vypadat i takhle: „dnes jsem seděl celý den u baru a povídal asi se sto lidmi.“ A musím také zdůraznit, že se nezúčastňuji programových bloků, které jsou věnované konkrétní věci (Star Treku, Babylonu, Xeně…).
A tak vás ani teďka nebudu unavovat vyprávěním, jak jsem na con trajdal vlaky a autobusy (Žamberk je sice od Chotěboře relativně blízko, ale inteligentní spojení dopravními prostředky prostě neexistuje). Dorazil jsem v pondělí na večer na takový předjezd samotnému Parconu: filmový festival. A můžu vám říct, že jsem se chvílemi až do středy nudil. Lidí bylo v těchto dnech na místě opravdu málo (tak 150 kousků), takže když se rozptýlili po celém dějišti festivalu, v Chotěboři to ani nevypadalo, že se tam každou chvílí strhne velkolepá akce. S tou nudou to ale musím ještě objasnit – chodím hodně do kina, a tak se mi v programu nedařilo najít něco opravdu zajímavého, co by mne oslovilo, že jsem neviděl. Asi je to tím, že filmů byla sice strašná spousta, ale minimum z nich byly filmy normálně nesehnatelné. Každopádně, hodně lidí se bavilo – každý, kdo zas tak často jako já do kina nechodí. Nebo bydlí v malém městě, kam se nejnovější snímky dostanou opravdu za dloouuhý čas. Takže třeba promítání Matrixu Reloaded bylo hlavním bodem programu, alespoň co se týče návštěvnosti (dorazily i spousty místních obyvatel). Já jsem Matrix Reloaded viděl předtím a cpát se do narvaného sálu se mi nechtělo, tak jsem si raději poseděl na baru, kde jsem v tu chvíli byl snad jediný návštěvník (a obsluhovalo mě nejméně deset barmanů a organizátorů). Z programu mě nejvíce zaujal Animatrix, kterého jsem do té doby neviděl celého. Doporučuji všemi deseti.
Jak ubíhaly hodiny, místo konání se značně zaplňovalo. Pravý boom veškerého fanstva přišel ve středu a ve čtvrtek. V těchto dnech jsem pomáhal spoluorganizovat programovou linii věnovanou Pánovi prstenů. Přednášky a promítání (kterých bylo proti předešlými Parconům na Pána prstenů nezvykle mnoho) byly věnovány jak filmu, tak knihám, Tolkienovi a Středozemi vůbec. Moje práce většinou sestávala z vyhledání patřičného přednášejícího a řešení technických problémů (naprostá většina přednášejících se už v dnešní době neobejde bez počítače a projektoru). Jednu přednášku jsem si také odbyl – byla sice kratší, ale diváci se tvářili celkem spokojeně, takže možná časem přednášku protáhnu o další zajímavá fakta (co totiž nemám rád, je vata, kterou nás někteří přednášející krmí, ale takových přednášek je naštěstí vždy naprosté minimum). Abych nezapomněl – přednášel jsem o lokacích na Novém Zélandu, kde se Pán prstenů natáčel. Zlatý hřeb tolkienistické linie byla přednáška Františky Vrbenské. Jako vždycky. A co se týče informací o filmu, tak tam má prim Well, který dovede hodiny a hodiny chrlit zajímavosti – spoustu materiálů, obrázků a videí jsem sám předtím neviděl.
Také mě odchytl regionální Český Rozhlas, který dělal hodinový přenos z místa festivalu. Povídali si se mnou o Pánovi prstenů a s někým (sakra jak on se jmenuje) o záhadologii. Vzhledem k tomu, že první otázky byly mířené na záhadologa, musel jsem se pak setsakramentsky snažit, aby si posluchači nemysleli, že sci-fi je o nějakém ufu nebo pohádkách. Ale na to mi mých patnáct minut „slávy“ samozřejmě nestačilo (a hloupé dotazy také není lehké přebíjet – dělat si z reportérů srandu jsem se tak nějak neodvážil…).
Lidí přibývalo = zábavy přibývalo. Fanoušci, čtenáři, diváci, hráči, spisovatelé, redaktoři, vydavatelé, malíři, překladatelé, korektoři, knihkupci, distributoři, grafici, už-mě-nic-nenapadá přijížděli třeba jen na dva dny, jenom aby se mohli vidět se známými a domlouvat kšefty. Nejlepší na tuhle činnost je B A R. Naprosto univerzální místo, kde se všichni dobře baví, seznamují se s dalšími zajímavými lidmi, probírají všechna témata, která se vůbec dají vymyslet (od toho, jak je dneska krásně, přes drby o nové knize nevímkoho a zážitky z dětství až po politickou situaci v těchto krajinách). Jakýkoliv fanoušek má možnost poklábosit se svým oblíbeným spisovatelem, každý spisovatel má možnost poklábosit se svými čtenáři. K tomu všechny ty podpisovky, křty knih, vyhlášení literárních soutěží and so one. A samozřejmě ještě k tomu klasický přednáškový či promítací program v mnoha souběžných blocích. Z toho také pramení „stížnosti“ fanoušků, kteří na cony jezdí vyloženě jen a pouze kvůli programu – je ho prostě tolik, že člověk chvílemi neví, kam skočit. Opravdu největší nával byl v sobotu, den před koncem celé akce. Monstrózní vyvrcholení je vždy aditivované nejkvalitnějšími přednáškami a projekcemi, besedami se zahraničními hosty, různými párty a ceremoniemi. Není divu, že vždy poslední noc na conech má jedinou výraznou vlastnost – že se během ní příliš nespí. Zábava jedoucí do rána plynule přechází úbytkem návštěvníků až k mohutnému exodu a vylidnění města. Zvláště v Chotěboři je to vždy opravdu citelné vylidnění. Jedenáctitisícové město úbytkem dobrých devíti set letošních návštěvníků osamí.
Letošní Parcon skvěle navazoval na loňský úspěch Euroconu, i přesto (nebo právě proto?), že bylo všude o dost méně davů (oproti třinácti stům loňských hlav). Po Parconu zůstala velká otázka, zda opravdu fanoušci utáhnou devítidenní akci – ať už finančně, fyzicky či psychicky. Organizátoři Avalconu (tak se místní akce ve skutečnosti jmenuje, „Parcon“ a „Festival Fantazie“ jsou v podstatě krycí názvy) se však snaží, aby do budoucna lidé kolovali nejen mezi budovami, ale i mezi dny. Aby nebylo tolik programu najednou, aby si každý vybral, co ho zajímá nejvíce a který den Chotěboř navštívit. Uvidíme, jak bude akce navštěvovaná i bez přízviska Parcon – na příští rok putuje tento název do rukou jiných organizátorů (konkrétně Richarda Klíčníka), ovšem Festival Fantazie v Chotěboři bude samozřejmě opět. Letošek byl sázkou do budoucna. Organizátoři se snaží udělat akci, která je konceptuálně jedinečná. Vzhledem ke stovkám spokojených návštěvníků se jim podařilo i letošní „zahřívací“ kolo. Pokud bych měl ještě na závěr hledat nějaké chyby, tak přijdu stejně jenom na tradiční problémy, které v každé společnosti vznikají. Třeba neochota návštěvníků podřídit se určitým pravidlům. Třeba byrokracie při přihlašování mnoha lidem leze krkem, není se co divit. Jenom ?naivně? doufám, že je nezbytná. A samozřejmě i na straně pořadatelů najdeme spoustu malých nedostatků, které pramení z podstaty všech velkých akcí, ať už jsou věnovány čemukoliv. Všechny nedostatky mi však na letošním Parconu přišly tak podružné, že je nebudu ani zmiňovat. Všechno klapalo jak mělo, žádná vážná pochybení se nekonala. Realizační tým v čele s Vaškem Pravdou můžeme jen obdivovat, že to všechno umí takhle dobře zorganizovat. Všechna čest.
Teď už se v duchu pomalu přemísťuji do Bratislavy, kde se v půlce září koná Istrocon. Opět jedna z těch výjimečných událostí ve scifistickém roce. A za rok zase Festival Fantazie a Parcon – tentokrát ve dvou nezávislých akcích. Ťe bůch… to zas bude! :o)
Výběr z fotografií
(Převážně barové ksichtové foto)
Kliknutím zvětšíte
Ruce na prsa a běháme, běháme!
Silver zpovídá malíře Corriata
Robin Atkin Downes
Franta Fuka paří
Sebias o Warhammeru
Jméno: Shimpi, povolání: tlemit se
Tady se pěkně nakupuje
Silver na obvyklém místě
Robert Rameš (vlevo) s čísmi
Gudrun a alternativa sezení
Jarek Mostecký (dokončil román)
Honza Kantůrek (vešel se)
Pagi from Sarden
Současný šéfredaktor Pevnosti
Ondřej Neff, Jarek Mostecký, Vlado Ríša, Františka Vrbenská
Ostravaci a Skoroostravaci: Randalf, Robert Pilch, Libor Marchli(í)k
Heňka G. from B. in B.
Taky se vám tak líbí ty proužky?
Šimonovo biblické gesto
Kompromitující foto: JWP s kolou
Vašek Pravda se konečně zbláznil
Filip Gotfrid vzhlíží ke Gudrun
F.V. u baru (ojediněle)
Mira Žamboch přijel do Chotěboře na kole
Jarda Houdek na fotce se zapomenutým kontextem
Slováci, rodilí hip-hopeři
Pokud má někdo pocit, že byl přistižen mým foťákem a fotku chce, ať mi napíše: ondrej.jires@seznam.cz :o)
