Krvavé pohraničí

Krvavé pohraničí

Krvavé pohraničí

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď

Zanechat odpověď

Krvavé pohraničí

Vynikající fantasy – pouze zahraniční doména??? Už ne!!

Bohužel jsem nečetl Vladimírovu předchozí knihu Projekt Bersekr, ale zato jsem asi týden před čtením Krvavého pohraničí četl jeho povídku Ex-orkista. A u té jsem se velice dobře bavil. Tato nová kniha nadějného českého spisovatele se odehrává ve velice dobře promyšleném světě. Protože jeho schopnost vymyslet kompletně celou historii a oživit svůj svět do těch nejmenších detailů, to se moc často nevidí. V knize máte pár mezikapitol, ve kterých se dozvídáte informace o vývoji země, přečtete si životopisy slavných postav a celkově si uděláte globálnější pohled na tento nový svět. Další perličkou jsou obyvatelé. Setkáte se se skřety, orky, elfy, půlelfy, lidmi i trpaslíky. Ale co je na tom to nejlepší, ať jste už četli kolik chtěli různých fantasy knih, hráli x dobrodružství v Dračím doupěti nebo AD&D, nic z toho vás nepřipraví na to, jak si je V. Šlechta přizpůsobil. Orkové a skřeti jsou sice pořád ty hnusné a špinavé potvory, ale nejsou to ti zlí. Žijí si svůj vlastní život a jen a jen lidi je využívají a zabíjejí. Elfové jsou prakticky stejní jako všude jinde (až na tu srst, která jim roste na zádech :o), ale opět, lidé je nemají moc rádi a připravují se na budoucí válku s nimi. Trpaslíci, zde zwergové, ti jsou jedna velká neznámá, žijí v zatím neprozkoumané lokalitě, není známo, jak se stravují v pustých horách, vyrábí zbraně prvotřídní kvality a mají nadpřirozené schopnosti, o kterých vědí jen oni sami. Např. podle hmatu poznají typ kamene, jeho cenu, kvalitu atd. Snad jedině tato rasa zatím nemá nic osobního proti lidem, a proto se zatím nemusejí připravovat na pokus o jejich vyhlazení. Ale najdou se náznaky, že v budoucnu bude obrana jejich domovů tou nejvyšší prioritou. Co z toho všeho vyplývá? Že lidé jsou jak kobylky, uzurpují si cizí území a snaží se kolonizovat divočinu. Při tom ovšem neberou ohled na ostatní živé tvory a jen ničí, ničí a roztahují se dál a dál. Ale právě v téhle knize uvidíte lidstvo právě z té stránky, z které to vidí asi opravdu jen málokdo. Lidi by neměli přežít, řeknete si možná po dočtení, vždyť jen zabíjejí, devastují a demolují! Máte pravdu, ale právě o toto uvědomění si jde, pohlédněte na naši matičku Zemi a zapřemýšlejte, to je hrůza co??? A jaký příběh se odehrává v tomto novém českém počinu? Na pokraji už kolonizovaného území je městečko Rudenrog, ve kterém se zažijete všechno dobrodružství. Do něj se po roce vracejí Floyd a zwerg Thorpi. Zjišťují, že i jeden jediný rok stačí na to, aby se z útulného domova stalo smetiště lidských vyvrhelů, trosek, zlodějů, prostitutek a lidské zkaženosti. Donesli s sebou ještě kamarádku Alexandru, ovšem ta je ve zkamenělém stavu. To jsou jediní hrdinové, kteří přežili střet s mágem Alarich Tourainem, který praktikoval temnou magii a prakticky jen díky němu jsou na světě všechna ta zlá stvoření jako nemrtví, baziliškové a další stvoření, která jsou skoro v každé fantasy. Příběh je prostý. Prakticky chybí nějaká hlavní linie, snad jen mimo odkamenění Alexandry, což nakonec stejně bude šlápnutí vedle, jak poznáte sami :o). Floyd jen poznává své město po roční změně a setkává se s novými lidmi. Pomáhá řešit městské problémy a díky němu, jeho zvědavosti a inteligenci pochopíme podstatu světa, ve kterém žije. Celá kniha je prakticky jenom a pouze o mocenských ambicích lidských tvorů a korupci, která z toho plyne. Jsou zde popsány tak neuvěřitelně detailně a propracovaně vztahy mezi vládnoucími i ovládanými, a to často ani nikdo z nich netuší, kdo je kým, že se celou knihu musíte divit a bavit, protože nad každým je stejně ještě někdo mocnější, který ho zničí. Floyd je charakterní mladík, který má své ideály a snaží se žít ctnostně. I když je to těžké a často nebezpečné. Zažijete s ním pár bojů a dokonale se s ním sžijete, protože mu budete fandit. A když dočtete knihu až do konce, což určitě nebude dlouho trvat, tak si s klidem oddechnete, zapřemýšlíte a určitě budete nedočkavě čekat na další knihy, odehrávající se v tomto novém a zkaženém světě. Mimochodem, vsadil bych se, že Vladimír určitě hrával často hry na hrdiny, protože na mě z knihy přímo vyzařovala dříve naučená pravidla. A jestli vás nezaujme ani velice pěkně vyvedená kresba na obalu, tak potom nemáte to správné srdce, které vám tepe při vyslovení slov typu magie, meč, drak, válka, FANTASY. A ani to moc nestojí, takže pokud jste si této novinky na knižním trhu nevšimli, objednejte si ji, dokud můžete. Věřím tomu, že kvalitativně a určitě i kvantitativně (z hlediska prodejnosti) se V. Šlechta vyrovná J. Kulhánkovi.
Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

Zanechat odpověď