Žoldnéři fantasie 6 – Inteligentní ledovce a jiné zrůdy

Žoldnéři fantasie 6 - Inteligentní ledovce a jiné zrůdy
  • Autor:
  • Nakladatelství: Straky na vrbě
  • Cena: 250 Kč
  • ISBN: 978-80-87364-52-9
  • Vyšlo: 23. 10. 2015
  • Žánr: fantasy
  • Provedení: brož.
  • Autor obáky: Tomáš Kučerovský
  • Počet stran: 456

Pod temnými korunami Černého hvozdu řádí stvůry, jež není snadné polapit… Krysař si píská svou zvrhlou písničku… Mezi panáčky ze semaforů se prožene vlna sebevražd… Nejhorší zrůdy jsou prý sami lidé… Ale až přijde sedmnáctý bojovník, bude dokonáno. Ledovec o tom všem dumá stejně rychle, jako se šine k oceánu.

Již šestý ročník oblíbených Žoldnéřů fantazie vás vítá!

Obsah:

Věra Mertlíková – Deset
Jana Vaňková – Léčitel
Václava Molcarová – Poslepu házet kostkou
Ida Nekovaříková – Zrádné svědectví
Karel Doležal – Osberht
Viviana Stellata – Soumrak elfů
Robert Pytlík – Adventní povídka
Linda Koutová – Sedmnáctý
Anna „Ekyelka“ Mudrochová – Šperk pro princeznu
Lucie Lukačovičová – Výhonek růže
Jitka Ládrová – Pomoc osudu
Míla Linc – Proč mrtví nepláčou
Leonard Medek – Ecce monstrum (doslov)

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Jestli dobře vidím a počítám, tak to jsou spíš žoldnéřky než žoldnéři. Amazonky zřejmě nějaké. Pět hvězdiček za odvahu.

  2. Nerous
    Knihu už mám doma, ale barevnou obálku vidím prvně. A má to i jiný název. Sakra, budu si muset ten svůj podpultový kousek někam schovat. Už ted to má svoji cenu a co teprve za pár let 🙂

  3. Ha, vzácný exemplář! třeba to časem skončí na Aukru se stejnou cenou jako Vládci strachu!

  4. re: anonym
    Vzácným a ceným exemplářem se to stává pouze tomu, kdo o to má zájem. Pro všechny ostatní, je to jen kniha. Já jsem Vládce strachu koupil v antiku za 60 Kč a za poslední 2 roky, jsem je v antiku viděl znovu hned 2x, cena do stokoruny.

  5. Brno U Semilasa, antikvariát na Kopečné, v Olmíku jsem to onehdá viděl v těch jejich antikvasech kolem Hradu. Obecně na Moravě je to vcelku běžnej jev. A to nemluvím o různých výprodejových akcích a podobně. Nejnovějšího Saudka jsem pochytil za tři stokoruny v Porubě, Lipse Tuliana za dvěstěpáďo a tak dál…

    A jak říká Patejl – jde o to najít kupce, který je ochoten ty peníze zaplatit.

  6. to Michael Bronec:
    Já jo. Je fajn, že někdo podporuje nové autory a tak když vyjdou Žoldnéři, si je prostě koupím. Leč musím se přiznat, že ne vždy je přečtu celé. U těchto konkrétně jsem si přečetl Doslov a Mílu Lince. Na zbytek je času dost. 🙂

    Pokud bych mohl vyslovit přání do budoucna, potom by to byl sborník mikropovídek. Něco jako svého času Rychlý jako gepard a řvoucí jako lev, ale od našich autorů.

  7. Hm, oproti posledním novým ročníkům spousta nových jmen. No uvidím, teď na to čas nemám, ale určitě tomu brzy dám šanci.

  8. KarloviC: Je to matná vzpomínka, takže bez záruky. Před dvěma (třemi, čtyřmi) roky něco takového kdosi chystal, a tuším, že to i vyšlo – antologie mikropovídek, která se jmenovala nějak jako “52”… Ale jak říkám, bez záruky; v kterémkoli směru. Po “Žoldnéřích” ale nic takového nechtějte; sbírka nejlepších povídek ze soutěže je prostě daná tím, co se který rok sešlo. Jako jeden z porotců vím, že ty publikované jsou vskutku dobré… (V závěsu za nimi bývá tak dvacet, které by obstály v jakémkoli časopise, a potom široké spektrum od jakžtakž přijatelných po naprosté sračky… Ale tak je to v každé soutěži.)

  9. Karlovi: Teď čtu Přiznání iluminátů od Jana Pohunka, to jsou vlastně mikropovídky; jinak je tohle subžánr, který dneska málokdo tvoří a vůbec se neorientuju, kdo je v nich dobrý. Chce to hodně nápadů, což nemá každý autor.

    Svářečovi: Zas u nás došlo ke generační výměně. Ta odševší již pracuje na knihách a noví borci se derou do povídkářské arény. Snad zaujmou.

  10. Tlustý zlý strýc Leonard a Michael Bronec:
    Fantastická 55, září 2013, 9 euro, nakladatelství Hydra. Tehdy jsem na to narazil v Galantě cestou ku příbuzenstvu.

    Chtěli jste názor čtenáře chlapci 🙂 Obecně v povídky v Žoldnéřích jsou velice dobré a pestré, takže všechna čest a díky i práci porotců a otců zakladatelů. Jak jsem psal, tuhle sbírku nemám ještě přečtenou. A touha po mikropovídkách – to bylo jen takové přání jinak vděčného čtenáře. Chápu, že jejich tvorba je těžká.

    Nicméně tuto sbírku si čte momentálně moje nejstarší dcera a pochvaluje si ji.

    Neuvažujete zveřejnit na netu nějaké to dno? Opačný konec spektra, ať se pobavíme? Případně ať vím, co fakt neposílat! 🙂 🙂

  11. Obávám se, že to dost dobře není možné. Sice v zadání soutěže je, že “organizátoři si vyhrazují právo na jedno otištění”, ale bez svolení autora (autorů) by to nebylo zrovna košer – a vymáhejte po někom souhlas, aby bylo jeho dílo veřejně předváděno coby ukázka neschopnosti… (Byť v každém ročníku bývají jeden dva kousky, které si o to vyloženě říkají.)

  12. to Tlustý zlý strýc Leonard:
    Fakt je, že by to asi ty soutěžící spíše odrazovalo od posílání příspěvků.

    Ale mohlo by se to podat nějak kulantně. Jako třeba “Výběr z děl méně úspěšných soutěžících” a podobně.

  13. Aby mě pak nějaký autor nenáviděl ještě 10 let.
    To mi fakt nestojí za to.
    I když sem tam se najde kultuvně špatná povídka (něco jako literární Ed Wood).

  14. to Michael Bronec a Tlustý zlý strýc Leonard:
    V pořádku, pánové! Plně to chápu.

    Nicméně je to trochu škoda, neb budoucí soutěžící by alespoň viděli, jak to fakt vypadat nemá. A měl by nějakou sebekritickou vazbu při samohodnocení své práce.

    Ale je jasné, že by se to muselo doplnit o nějaký ten soutěžní dodatek. Autor by mohl vyslovit souhlas se zveřejněním negativního hodnocení na webu, třeba i v ukázkách a anonymně. A nebo by s tím nesouhlasil a nic by se nedělo. A čtenáři by tam potom pod tím mohli diskutovat a pronášet moudra. 🙂 Ale to je asi administrativně těžko zvládnutelná utopie.

  15. Navíc je to trochu mimo to, o čem jsem psal já.
    Zajímavá k vydání by byla kultovně špatná díla (dodnes si třeba vzpomínám na “Kletý šarišský kurník”), a to jsou takové bizarní kuriozity, na nichž by se ostatní autoři nic moc nenaučili, poněvadž sami by je nikdy nezplodili, nejsouce dosti šílení.
    Průměrná špatná povídka je prostě zabijácky nudná.
    Chyby v gramatice, chyby v sazbě, chyby ve stylistice prolínají (pod)průměrný příběh, na který se čtenář tím pádem ani nemůže soustředit. Oprava by připomínala spíš práci se školní slohovkou.

  16. Michaelovi: Kdyby aspoň tak… (Průměrná školní slohovka bývá lepší.) Navíc ve chvíli, kdy bys to začal opravovat, zůstal by už jen mizerný (ne)příběh; pak už by opravdu ani nemělo smysl takový příspěvek zveřejňovat.

  17. Probůh, drahý strýče, zásadně neopravovat! To by šlo potom veškeré kouzlo do ha..ha…eee..háje.

  18. na pranýř! na pranýř!
    Já myslel veřejně opravovat, aby byly vidět pro začínající autory ty nejběžnější chyby.
    Alespoň tak jsem předchozí návrh pochopil.
    Ale připadá mi to moc jako veřejné pranýřování, takže bych do toho nešel.

  19. K hodnocení:
    Tak jo. Přesvědčili jste mne, pánové. Uznávám že by to asi vážně byla buď nuda, nebo nekalé pranýřování. O to více obdivuji porotce i vydavatele, že to všechno musí přečíst. Nudnější už je snad jenom věstník zdravotní pojišťovny.

    Elf Xaxy je legendární! (Škoda, že zde na FP už není prostor pro zveřejňování povídek.)

    Nezapomenu, jak tu kdosi chtěl léčit mor pojídáním plesnivého chleba. Tomu jsem se chlámal ještě půl roku. 🙂

  20. Antibiotika na mor nezabírají? Nikdy jsem to nezkoumal… (Ano, já vím, že to nemůže být jakýkoli plesnivý chleba, že musí ještě taky zplesnivět tím správným způsobem. Ale na druhou stranu to mně, laikovi, zas tak úplně zcestné nepřipadá.)

  21. to Tlustý zlý strýc Leonard:
    Zcela laicky pro literární potřeby:

    1. Antibiotika nejsou plesnivý chleba!

    2. Yersinia pestis je citlivá na antibiotika. Tuším zejména na chloramfenikol, tetracyklin a streptomycin.
    Nicméně antibiotika jsou produkt! té které plísně.
    (Ovšem sám pojem plíseň je zcela zavádějící a leckdy nesmyslný. Konkrétně streptomycin se získává ze Streptomyces griseus ssp. griseus. Což je ovšem grampozitivní bakterie spadající pod aktinobakterie. Ta tvoří vláknité kolonie, které připomínají mycelium hub)

    Musel bys je nejprve patřičným způsobem izolovat. To znamená vlastnit nějakou primitivní laboratoř. V ní nějaký box a v něm udržovat odpovídající kultivační teplotu. Spoustu šikovných skleněných kádinek. Nějaké živné médium. (Zajít na jatka, vypunktovat mok z očních komor hovězího dobytka, by mohlo pro začátek stačit.) Infikovat patřičnou kulturou a potom titrovat a testovat účinnost titrátu v “morem” infikovaných kádinkách. Potom přejít na myši atd…)

    U plicní formy moru by to chtělo ovšem vyrobit si patřičnou jehlu. Tam to jde ráz na ráz a je třeba podávat antibiotika nitrožilně.

    Ale ani antibiotika nejsou jistota, že by ses při nákaze morem uzdravil. Pokud bys dostal mor v dnešní době, tak by jsi ležel v boxu na ARO, velmi pravděpodobně napojen na umělou plicní ventilaci a pravidelnou dialýzu.

  22. psaní
    Potíž je v tom, že psaní je příšerně subjektivní. Takže analýza textu vyžaduje maximální kázeň a odhled obou stran, jinak to nefunguje. Kdo nechce naslouchat(a platí i pro toho kdo posuzuje, protože ten též může dělat boty) slyšet nebude.

  23. to dva mraky:
    Jasně, máš pravdu, jenže…

    Občas mně někdo pošle na přečtení rukopis nějakého svého dílka. A musím otevřeně přiznat, že ne vždy se to dá číst, neřku-li dočíst.

    Mnohé řekne již průvodní dopis. Jako třeba: “Píšu to deset let, zatím to má tři tisíce stran, ale plánuji napsat ještě jednou tolik.” Nebo: “Napsal jsem první dva odstavce, má smysl pokračovat?” “Je to taková akční variace na Harryho Pottera.” “Babička říká, že je to skvělé!” “…je mi dvanáct, tak na to ber prosím ohled při hodnocení!” “Já jsem to nepsal, to psal kámoš.” “Jednou se mi zdál takovej divnej sen, tak jsem to hodil rovnou na papír. Nemůžu to upravovat, tak se mi to prostě zdálo!” “Tuhle pitomost sesmolil můj chlap. Můžeš mu prosím napsat, že je to dobré?”

  24. to Karel C
    No… řekněme, že některé věci se za literární text zkrátka považovat nedají. Ale i tohle je potřeba nějak umět sdělit. Naštěstí jsou sdělování špatných zpráv kurzy – pro zdravotníky, managery a jak se zdá i literárnímu znalci se hodí.

  25. dva mraky
    Proto máme taky cca 15 porotců a výsledek soutěže je průnikem jejich vkusu. Shodnou se i v tom, že některé práce zkrátka nedostanou body vůbec žádné. To myslím znamená, že jsou fakt na vyhození. Na druhé straně – není na vyhození autor; s 0 body u nás začínal i Jan Žlebek, který později Žoldnéře vyhrál, obsadil v dalších ročnících i všelijaká jiná místa a skončil tím, že už i jemu samotnému přijde, že píše příliš divně. Je to škoda, vnímal jsem ho jako velký talent (i když už jsem tomu, co psal, taky přestával rozumět 🙂 ); ale třeba ho psaní časem zase chytne.

  26. Michael Bronec
    Tak, víc očí víc vidí. A taky když o tom člověk s někým mluví dokáže formulovat, co je špatně a není to “protože proto”.
    Já myslím, že krom úzké skupiny opravdu talentovaných řemeslných psavců, se věci co za něco stojí píšou srdcem(samo je potřeba to obrobit) no a tomu člověk úplně neporučí. Takže pokud Žlebek začal psát divně, prostě se vnitřně vydal tam, kam ho většina lidí nemůže následovat a dokud se nevrátí, nebude nic.

  27. Na Legii už tenhle sborník začal hodnotit Svářeč, tak doufám, že se k němu časem dostanou i další čtenáři!

  28. Já neodolal a když jsem to viděl v knihkupectví, tak jsem si to prostě rovnou koupil 🙂

    Jinak Žlebkovi se nechce psát? To je škoda, jen ať zase začne 🙂 Ale musí to být něco ve stylu té novely z Knihoven, ta byla naprosto famózní. Bohužel u něj to je pro mě hodně “hit and miss”, protože některé z jeho povídek byly fakt hodně divné a měl jsem je problém dočíst…

  29. Žlebek
    Obávám se, že ta novela v Prokletých knihovnách je prozatím cosi jako vrchol jeho díla.
    Ono ostatně asi ani nejde, aby byl člověk ještě příčetný a stále psal takhle… 🙂

  30. Nežádám po autorovi, aby byl příčetný. Žádám aby mne bavil! 🙂

  31. Karlovi
    A četls Legendy: Prokleté knihovny?
    Tam je Žlebek ve vrcholné formě!
    (Ale nevím, zda člověk od něj už nemusí mít něco načteno, aby to dal.)

  32. Michael Bronec:
    Žlebka mi netřeba představovat. V Legendách zabodoval. Ovšem zbytek tvorby je sporný.
    (Je to umělecky “divné”, nebo je to prostě jenom nudné? Zůstává nepochopen, nebo prostě není co chápat?)

  33. Žlebek
    To ať pořeší literární kritici, já jsem pouhý nakladatel. 🙂

  34. Právěže v Knihovnách je ve vrcholné formě, protože se soustředí na příběh a postavy a divné nápady jsou jen kulisa. Ty kratší povídky jsou většinou prostě jen divné.

  35. Ale zas jak které… Třeba ta ze Žoldnéřů tuším 2011 (ta s těma figurínama) byla skvělá, že si na ni dodnes pamatuju 🙂

  36. A mohou mne zdejší mistři ohromit prohlášením, v čem že jsou ony povídky divné?

  37. Povídky od Žlebka?
    Mám-li jít k jádru věci; člověk má velmi divný pocit vykolejené reality, když je čte.
    Tohle jsem snad jinak zažíval jen u Philipa K. Dicka.
    A i když jsem coby nakladatel zvyklý obcovat s příběhy a mám v tom praxi, u posledních Žlebkových textů už jsem měl dojem, že jsem “pod nimi”; že si zkrátka nejsem jist, zda je chápu správně, zda je vůbec chápu či zda mi neunikají nějaké souvislosti.
    U čtenáře tohle samozřejmě nevadí, ale u redaktora knihy je to kapku průser. 🙂

  38. “divné”
    Fakt je ten, že třeba v personalistice, nebo sociální psychologii je výraz “divný” považovaný obecně za nevhodný, ve vztahu k lidem dokonce zapovězený. Řekněte to o kolegovi před supervizorem a nebudete se stačit divit.
    Osobně si myslím, že i ve vztahu ke knize to může evokovat negativní představy. Sám mám pochopitelně máslo na hlavě.
    Možná by bylo lepší popsat Žlebkovu tvorbu, jako vymezující se běžným standardům. Jinak řečeno, není to čtení pro všechny. Ale pokud jste naladění na tu správnou vlnu, tak je to přesně ta báseň, kterou chcete slyšet. A konkrétně v Legendách mi to úžasně sedlo!

  39. Žádný personalista-kádrovák tu není, klidně můžeme nazývat věci pravými jmény.
    (Obávám se, že poslední léta je jazyk opět používán spíše k tomu, aby věci zakrýval, než objasňoval.)
    Mně tedy většina Žlebkova díla divná přijde; ale jakožto nakladatel fantastiky s tím nemám problém; ba právě naopak, jsem hrdý na to, že jsem ho objevil! 🙂

  40. Tak tedy ke knize, tedy zatím aspoň k obálce. Jak tak koukám na šest žoldnéřů, tak ti nový jsou nejméně povedení, prostě to podle mě není vono. Ale to je věc vkusu a ostatní to mohou vidět jinak.

  41. Tak dočteno. Není to špatný, ale prostě mi tam chybí chlapy. Škoda, že už Tučka a Žlebek nesoutěží, ti tomu dokázaly dát drajv. Ani výborný Linc nakonec nezachrání.

  42. Taky doufám, že se zas muži zmuží! 🙂

    Jinak obálka je na mou objednávku; chtěl jsem tam stvůry, protože jsem měl poct, že trojice hrdinů už se začínají čtenářům plést…

  43. jinak těmto žoldnéřů by sedl podtitul detektivové v sukních, těch detektivních povídek od žen tam bylo dost.
    A dotaz na nakladatele, jak vypadá letošní ročník bude silný?

  44. Letošní ročník bohužel stále ještě nemám přečtený.
    Ohlasy jsou rozporuplné; od gratulací k vysoké kvalitě po znechucení některých porotců… 🙂

  45. Ještě bych se zeptal.
    Na konci knihy zmiňujete dva připravované sborníky.
    Jeden je mi jasný ten bude asi věnován povídkám o Praze.
    Ale co ten druhý? Tam jsem si z názvu nic neevokoval.

  46. Myslíte “Ve jménu Brožova!” ?
    Zlenice jsou larpový svět, na němž se podílím jako mistr válečník.
    Larp probíhá ve městě zvaném Brožov ve fantasy vesničce poblíž obce Čisovice.
    Chtěl by do tohoto prostředí vrhnout autory a udělat z jednoho ročníku sborník povídek.
    Je to smělý pokus, ale mohl by být zajímavý… 🙂

  47. Michael Bronec:
    Chystám novelu s názvem Zločin na Zlenicích hradě a bude se to odehrávat v roce 1318. Kam to můžu poslat?

    .-)

  48. KarelC
    Je mi to nějak povědomé, i když jsem viděl filmové zpracování; nikdy jsem to nečetl.

  49. Už se ví, jakou vazbu bude mít sborník “Ve jménu Brožova”? Děkuji.

  50. Zatím se o něm neví vůbec nic, než že ho chci zkusit vydat…
    Vazba záleží na rozsahu povídek, které dostane, a ten ještě neznám.
    Ale obecně bych raději (na rozdíl od Prahy) z něj měl lacinější zboží.

  51. to Michael Bronec:
    Já věděl, že tě nenachytám! 🙂 Já to měl v edici KOD a jako kluk jsem to četl několikrát. Ale zjišťuji, že mladší generace už se většinou nechytá.

  52. KarelC
    Já to znám ve velkém vydání v Karavaně.
    Ani jsem nevěděl, že to v KODu vyšlo.
    Někdy bych si chtěl tyhlety staré edice nasbírat!

Zveřejnit odpověď