Conan. To jméno zní dodnes s magickou silou, dopadá přímo do srdce s úderností kovářova perlíku a rezonuje v uších jako právě projetý vlak. Conan, jedna z nejdéle žijících postav z mnoha hrdinských světů R. E. Howarda. Ano, ten Conan, modrooký, černovlasý Cimmeřan, oddaný hýřivému životu stejně jako vlastní i cizí smrti, válečník, zloděj a piják, bloudící napříč hyborskými říšemi, ten, který kolikráte zabloudil i do české kotliny. Naposledy v knize Conan – Dcera pána mrazu a další povídky.
Jako bychom se vraceli na začátek: první (tedy ještě literární) Howardovy Conany z edice Poutník překládal v Klubu Julese Verna právě Jan Kantůrek, a jejich ještě sešitová vydání zdobily Saudkovy obálky… A howardovské epigony najdeme – tentokrát už v paperbackových vydáních Poutníka – na pultech dodnes. Semic Slovart stihl mezi roky 1992 a 94 vydat celkem 18 komiksových sešitů z původních sérií Conan the Barbrian a Savage Sword of Conan – byť v redakčně hodně rozčepýřené podobě. V roce 2000 zamachrovalo s velkoformátovým černobílým albem nakladatelství Barlow, a dva roky poté navázala CREW a Netopejr – vyšly dvě sebrané knihy starších prvních conanovských příběhů, načež černovlasý hromotluk pro slabý zájem čtenářů řady Comicsových legend opustil. A tak je možná celkem namístě se ptát, jestli už v té naší komiksové cimře není trochu přeconanováno…
Dlužno říci, že stejný pocit měli američtí čtenáři – než v roce 2004 přišly právě tyhle sešity. Conanovu resuscitaci dostal v nakladatelství Dark Horse na starost spolehlivý Kurt Busiek, při hledání kreslíře pak padla volba na Caryho Norda. Jakkoliv už musí skalní Cimmeřanovi fanoušci znát citáty z Nemedijských kronik i „otevírací“ Dceru pána mrazu nazpaměť, téhle dvojici se daří zaujmout čtenáře už na prvních stránkách… Busiek na osvědčené motivy z původních conanovských povídek narouboval vlastní příběhy, a byť má tempo jeho vyprávění tendenci sklouzávat k monotónnosti, v Conanově světě se pohybuje jako doma.
To větší podíl na rychlém čtenářově okouzlení má kreslíř Cary Nord; právě díky jeho péči s kompozicí každého políčka, která tak věrně odráží howardovský patos. Díky jeho nadsázce, která míchá tu správnou porci zjednodušení a realismu. Díky jeho dynamice, která statickým obrázkům dává obrovskou živost. Díky jeho schopnosti několika tahy naznačit, ale dokreslení ponechat na čtenáři. Prostě díky jeho kresebnému mistrovství se tahle kniha čte jedním dechem – stejně jako původní Howardovy příběhy. Kolorista Dave Stewart barví přímo Nordovu tužku, bez vytahování tuší – což jim umožňuje zachovat jak jemnější stínování, tak živější figury, kterým by černá linka zbytečně přidala na tvrdosti – kresba si tak zachovává bezprostřednost, vitalitu a náboj skic. Ve srovnání s nimi působí stránky Josepha Michaela Linsnera, oddělující jednotlivé sešity, jako žánrová klišé…
Ano, Nordovi příliš nejdou portréty, a ano, možná by si svět, tak silně založený na protikladu hrdinství a podlosti, síly a magie, nádhery a odpornosti, zasloužil méně popcornový koloring. Pastelové tóny koloristy Davea Stewarta příliš svádějí k idyličnosti, a místy až rušivě kontrastují se samotným o dost drsnějším dějem. Poctivá Stewartova práce s tabletem ale dokáže dát Conanovu světu potřebný glanc a plastičnost, a Nordova kresba je, přiznejme si, návyková. Svůj podstatný díl má na jejím vyznění samozřejmě vydavatelství Comics Centum, které technickou kvalitou svých tisků mnohdy předčí původní vydání.
Nuže, koluje-li vám v žilách aspoň trocha dobrodružné krve, a jako byste kdesi na hranici slyšitelnosti zaznamenali třesk mečů, vítejte. Tahle kniha vám bude po hyborských zemích zdařilým průvodcem…
Je to dost dobrý počteníčko a ty barvy se mi zdají v pohodě, ale přečetl jsem si to, a kupovat to nebudu…
Ono to není jen dobré počteníčko,ona je to doslova pecka v dobrým slova smyslu..Coloring Dave Stuarta dělaný počítačem je fakt něco nádhernýho a Comics centrum si s tím vyhrálo!!
uzdil88
nevíte někdo jestli náhodou nevyjdou i další knihy od dark horse? např “The God in the Bowl”