Hellboy: Podivná místa

Paranormální vyšetřovatel z pekla se vydal na sólo dráhu. Oproštěn od nacistického břemene pátrá po vlastní identitě, také však nezapomíná bojovat s hrůznými zrůdami. Mike Mignola se vrací i se svým rudým maskotem ve výjimečném dílu Hellboyovské komiksové série.

“Jaký může být v ruinách amerického impéria vhodnější symbol spásy a současně zatracení než Hellboy Mikea Mignoly?“ ptá se na zadní straně nejčerstvějšího ďábelského dobrodružství Joyce Carol Oates. Nádherný výrok charakterizující pulpového hrdinu procházejícího napříč různými mýty. Hellboy, plod vášnivého splynutí nacismu a okultismu, poslední jezdec Apokalypsy, jenž přichází na svém pekelném oři, aby nás neodsoudil k záhubě, nýbrž vykoupil. Příběh o démonovi vychovávaném člověkem k obrazu lidskému, k naslouchání pomíjivému svědomí. Zatímco celý svět prochází procesem odlidštění, on se snaží v sobě objevit duši člověka a stát se jedním z nich. Xenofobie a předsudky jsou silnější, lidé se mu neodváží podívat do jeho žhnoucích očí, i když z nich žhne touha stát tím, čím nikdy neměl být.

Po nacistických patáliích ve svazku Červ dobyvatel se Ruďoch vrací. Prásknul dvěma v centrále Ú.V.P.O., vykašlal se na tamější byrokraty a vydal se vlastní cestou. V prvním příběhu šestého svazku s pohádkovým názvem Tři přání Hellboy doputoval do Afriky, kde ho nevítá jenom dvě stě let mrtvý šaman, ale i entity podobné pavoučímu bohovi Anansimu. Hellboy přichází na křižovatku svého života a ani jedna cesta nevede na normální místa. Každá končí jenom na těch podivných. I když otcovi rudého ďábla, Mikeovi Mignolovi, jdou lépe kratší příběhy, čtenáře čeká příjemné překvapení. Na stránkách komiksu nám libretista servíruje směs národního folkloru, mýtů, pulpu, ale i hororu a poezie. Ve Třetím přání se k téhle koláži ještě připojuje i pohádkový motiv inspirovaný mořskou pannou a nenápadným závanem Lovercrafta – pirátské dobrodružství, které je více rozvinuto v následujícím příběhu Ostrov. Pohádka se mísí s okultními motivy a Hellboy se dostává do patové situace. Vědom si svého prokletí, které mu visí na pravé ruce, se stává vězněm v podmořském předpeklí, aby zbytek světa zůstal netknut jeho existencí. Souboj o život je zároveň soubojem o vlastní identitu. Ruďoch opět naděluje poučné lekce s neodmyslitelnou dávkou sarkasmu. Jelikož náš hrdina klouže po nejistém povrchu na pomezí pohádky a hororu, nezapomíná jak na drsnost, tak i na galantnost.

Další příběh s názvem Ostrov je přímým pokračováním. Již v úvodu se vysílený protagonista zaplete s partičkou užvaněných kostlivců. Vynikající vzpruha před nastávajícím dobrodružstvím. Tematika pirátského dobrodružství má rychlou dohru na tajemném hřbitově lodí, odkud je to jenom na skok na místo, kde se kříží dálnice minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Místo znovuzrození, temné reinkarnace. Ostrov je důležitou součástí Hellboyovské mytologie, jelikož ji konečně rozšiřuje a vnáší světlo do temných koutů Mignolova světa. Čtenáři i sám hrdina jsou obeznámeni s jeho skutečným původem a osudem, jemuž se postavil a vymanil se z jeho spárů. Ba co víc, máme možnost poznat stvoření světa a zrození jeho zániku, Ogdru Džaha. Právě proto mají Podivná místa významné místo v celé sérii, hlavně díky objasnění vzniku fiktivního univerza a rozšíření mytologie. Oba příběhy jsou navíc prokládány intermezzy z ,,jiného světa“ neboli ,,podivného místa“, jež formují i epilog, který není jenom mrknutím na fanoušky a věrné čtenáře, ale dost jasným signálem změn, jež začnou otřásat nejen Hellboyovým životem, ale i celým světem.

Typický kreslířský Hellboyovský rukopis se stal známým i mimo stránek komiksu. Mignola na rozdíl od svých současníků nezvýrazňuje důležitost detailu či předimenzované svaly svých postav. Pohrává si s ostrými konturami a prostorem. Proto i Alan Moore vyzdvihuje architekturu v Hellboyovské sérii a Mignolův styl přirovnává k německému expresionismu. Stejně důležitou funkci má na stránkách Hellboye i precizně vybíraná barva, která podtrhává expresionistické tendence. Přímo ukázkový příklad jsou Tři přání, odehrávající se v podmořském světě s dominancí modré barvy a její variací (zelená, tyrkysová). Barvy prostředí (a mořských postav) se dostává do konfrontace s barvou Hellboye, která nejenom odlišuje protagonistu a zdůrazňuje jeho ,,jinakost“, ale zároveň plní i symbolické funkce (při scénách se souboji je okolí kolorované do rudé barvy symbolizující vztek, hněv, akci, krev, adrenalin apod.). V příběhu Ostrov má zase své unikátní postavení zlatá barva, která spojuje minulost a přítomnost, zrůdnost a lidskost.

Comics Centrum již tradičně vybavilo i tenhle svazek obligátním úvodníkem, tentokrát z pera Garyho Gianniho, ke každému příběhu nechybí ani kontext vzniku a události, jež ho formovaly. Lahůdka nakonec, skici a náčrty z nepublikovaného příběhu, pro fajnšmekry a fanoušky skvělé nakouknutí přímo do Mignolovy kuchyně a alespoň fragment z produkčního a kreativního procesu komiksového scénáristy a kreslíře. Překlad obstaral Jan Kantůrek, což je záruka sama o sobě.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zveřejnit odpověď