Maxx 1 – Sam Kieth, Bill Messner-Loebs

Ne tak docela obyčejné superhrdinské počteníčko, které by si nenechal ujít ani sám veliký Freud.

Opláštění tajemní hrdinové zápasící se zločinem a ochraňující nevinné ke komiksu neodmyslitelně patří. Kromě notoricky známých jmen jako Superman, Batman, Spiderman, Ozymandias, Night Owl či Fantastic Four se mezi komiksovou elitou nacházejí i méně známá (komerční) jména, či pseudonymy. Malíř a libretista Sam Kieth, který se podílel na prvních sešitech Gaimanova Sandmana, si pro svůj sólový debut (za malé výpomoci kolegy a kamaráda Billa Loeb-Messnera) zvolil právě superhrdinský komiks. Na rozdíl od mainstreamových příběhů ho ale uchopil zcela odlišným způsobem a je třeba dodat, že i atraktivním.

Kieth promítá do svého hrdiny i svých příběhů autobiografické prvky. A jelikož je podivín, i jeho příběhy vybočují z běžné superhrdinské šablony. Hlavní postavou je bezdomovec Maxx, který tráví více času za katrem než ve své teplé lepenkové krabici. Jeho nadprůměrnou muskulaturu obepíná netradiční fialový kostým a extrémní předkus. Na druhé straně máme sličnou děvu, jež hrdinovi celkem imponuje. V Maxxově případě jde o Julii, sociální pracovnici se značně pohnutým vkusem obékání, která ho věčně vysvobozuje ze smrdutých městských cel.

Kouzlo Kiethova dílka spočívá v jeho netradičnosti. Dominantním prvkem je téma vztahů mezi mužem a ženou. Maxx je houmlesák dospěláckého vzezření, jehož intelekt je znatelně nižší. I Julia není jenom obyčejná kost se sexy zadnicí vyplňující nudnější panely. Na mužské straně dochází ke střetu a konfrontaci reality a fantazie, vyúsťující do jisté formy uzavřenosti. Něžná polovička zase čelí minulosti a tváří se přitom, že je naprosto vyrovnaná. Oba jsou však neurotické trosky. Ideální práce pro pana Sigmunda a jeho kouzelný kožený gauč, že?

Po přečtení prvního sešitu se čtenáři k valnému objevu nedopátrají, ale po krátké psychoanalýze hlavní hrdina dospěje k potlačování reality a setrvávání v dětském věku (ovšem mentálně, ne fyzicky), tudíž k bránění se dospívaní a převzetí zodpovědnosti. Zápletka hodná hlubšího bádaní v Maxxově duši. To autor provádí prostřednictvím exkurzů do temných hlubin podvědomí v podobě Pustiny, která nabírá transcendentních rozměrů. Autor ještě psychický aspekt posouvá o několik úrovní výš díky kresbě. Styl se střídá paralelně se stavy bdění/snění a s nimi i barva. Stejně jako básníci (hlavně v avantgardě) oživovali své verše pomocí netradičných metafor, Kieth zhmotňuje duši hrdiny kombinováním infantilní kresby s hyperbolou reality.

Feministický aspekt je sám o sobě zvláštní kapitola. Jak již bylo řečeno, libretista je fascinován genderovou tematikou a pro osobu mužského pohlaví je přirozené, že ho více zajímá ženský pohled na svět. Fascinace přerůstá v obsesi v jeho vyzrálejších dílech jako Zero Girl nebo Four Women, kde se mu daří hlouběji a pečlivě prozkoumávat každé zákoutí ženské psychiky. Julia se snaží přenést přes minulost (znásilnění v reálné či fantazijní formě je jedním z hlavních motivů Kiethovy sólové tvorby). I napříč vyzývavému oblékaní se Julie projevuje maximálně asexuálně a dochází k častému jevu takzvané sublimace (1) (sublimace je i tématem Ztracených dívek od Alana Moore a Melindy Gebbie).

V Maxxově případě můžeme mluvit o transferenci, jelikož sociální pracovnice o něho projevuje jenom kamarádský zájem (hnána jakýmsi pocitem lítosti), zatímco v jeho mysli figuruje jako spoře oděná amazonka, kterou zachraňuje. Pubescentní představy, neschopnost čelit realitě, vytvářejí tzv. coming-of-age příběh (příběh o dospívání) paradoxně dospělého jedince. Juliina životní pouť a její vystupování v příběhu má své specifické místo. V první knize je naznačeno jenom nevyhnutelné minimum. Stejně, jako tomu je i v případě sympatické nemesis Pana Pryč, který se označuje za studenta magických umění. Sama forma zla se tím pádem dostává do zcela jiného rozměru oproti běžnému černo-bílému zápolení kladných a záporných hrdinů, ale to už jsou příběhy z jiných sešitů.

Celkový koncept komiksové série Maxx se zcela odlišuje soudobé tvorbě (komiks vyšel poprvé před 10 lety, připravuje se i dotisk díky rozšířené fanouškovské základně) a stává se ještě zajímavějším díky undergroundovému a okrajovému pojetí. Absolutní tvůrčí svoboda bez obmezení (například i vydavatelem) umožňují nejen odlišný náhled na superhrdinský mýtus, ale prostor dostává i genderová analýza, spirituální pouť napříč kalnými vodami podvědomí a v neposlední řadě i psychické poruchy.

Pozn.autora: Vřele doporučeno zájemcům o psychoanalýzu.

Recenzní výtisk zprostředkovalo knihkupectví Brloh.