Temný rytíř Frank Miller

Frank Miller kdysi prohlásil, že jako teenager přestal číst komiksy a vstoupil do „skutečného dospělého světa“ čtením detektivek a sledováním filmů. Na kreslenou literaturu naštěstí nezanevřel a právě stará drsná škola se stala jeho inspirací při vytváření hrdinů, díky kterým se stal ikonou svého oboru a docílil komiksu jako vyzrálého dospělého média.

Sin City, Batman, Lynn Varley, syrovost, Raymond Chander, nenapodobitelné vyprávěcí prostředky a kresba. To všechno a pověstné „něco“ navíc v sobě má Frank Miller. (Při čemž Lynn je jeho oblíbená koloristka a zároveň manželka, ne ženské alter ego.)  Komiks bez Millera, to je jako Crew bez Pavlovského nebo Superman bez čistých spodků.

Celé to začalo jedné deštivé marylandské noci. Bylo 27. ledna a psal se rok 1957. Ve městě Olney bičovaly krůpěje vody střechu domu, ze kterého ze dral zápach z nedopalků a jekot budoucího několikanásobného vítěze Harvey a Will Eisner Award. Malý Frank nasál tamní atmosféru a už se ji nezbavil ani když se později přestěhoval do Vermontu, kde si s ostatními dětmi hrál na písku, před děvčaty se vydával za doktora a po nocích – když mu maminka předčítala z knih Spillana, Chandlera nebo Hammetta – snil o scénáristické kariéře. Měl to štěstí, že se jeho sny splnily.

V New Yorku se ze začátku sice trmácel z bláta do louže a paběrkoval v dnes již neexistujícím vydavatelství Gold Key (první datovaná tvorba vznikla  v roce 1977), postupně se ale propracoval až ke Spider-Manovi. Od něj to byl už jen krůček k zásadnímu počinu jeho kariéry – stal se kreslířem Daredevila a následně se chopil i scénáristických otěží série. Poprvé mohl rozvinout svůj talent a lásku k detektivkám, Matta Murdocka řádně přitvrdil a jako třešničku na dortu přidal nájemnou vražedkyni Elektru. Daredevilova osudová láska, kterou krutě ukončil i z filmové adaptace známý záporák Bullseye, se stala symbolem novodobého Daredevila. (I když ji později Marvel oživil, Miller zůstává věrný originálu a zásadně její vzkříšení odmítá.) Ve spolupráci s Klausem Jansonem se brzy stal uznávaným u fanoušků, kritiků i významných osobností komiksového průmyslu. V Millerových stopách dnes pokračuje Brian Michael Bendis, který společně s Alexem Maleevem tvoří úspěšnou slepeckou dvojici.

Kromě zmiňovaného Chandlera a detektivek staré školy byl pro Millera vzorem i Akira Kurosawa a manga Lone Wolf and Cub od Kazua Koikeho a Gosekiho Kojimy. Pod jejich vlivem (a na jejich počest) vytvořil začátkem 80. let mix cyberpunku a japonských legend Ronin. Mnohovrstevnatý příběh, který pro Millera znamenal první spolupráci s jeho budoucí ženou, ovšem nebyl doceněn. V 80. letech si vystřihl ještě minisérii s Wolverinem v hlavní roli.

V roce 1986 se Miller navždy zapsal do komiksové historie zlatým písmem. Vytvořil jedno ze dvou nejzásadnějších superhrdinských děl – Batman: The Dark Knight Returns. (Druhým jsou samozřejmě Watchmen Alana Moora.) Stárnoucí Batman se až fanaticky snaží zbavit Gotham zločinu, pomáhá mu při tom dívka Robin, z Arkhamu je propuštěn Two-Face i Joker, komisař Gordon v penzi a nad tím vším visí hrozba jaderného konfliktu, ve kterém figuruje i Batmanův dosavadní přítel Superman. Syžet dost komplikovaný na to, aby Miller předvedl svůj cit pro atmosféru a gradaci, neodpustil si rýpnutí do všudypřítomných médií a z Bruce Wayna nezbylo nic než maska temného rytíře. Tenhle atmosférický a nepříjemně syrový příběh ovlivnil celý žánr (i Tima Burtona při natáčení filmu) a samotného Batmana postavil na úplně jinou kolej. Na dalších 20 let udal směr, jakým se pak hrdina se znakem netopýra na hrudi ubíral a otevřel dveře pro další ambiciózní tvůrce: Alana Moora a jeho Kameňák nebo Granta Morrisona a jeho Arkham Asylum. Těžko uvěřit, že hlavním impulsem pro napsání posledního Batmanova dobrodružství byla (s trochou nadsázky) jen čistá ješitnost, Miller se totiž nemohl vyrovnat s tím, že časem bude starší než Bruce Wayne v komiksech. K Batmanovi se Miller o rok později vrátil a napsal pro změnu první osudy netopýřího muže Batman: Year One, z něhož čerpali tvůrci letošního filmového překvapení Batman začíná. Za zmínku stojí i méně povedené pokračování TDKR – Dark Knight Strikes Back z roku 2002.

Miller tvořil i dost menších, dalo by se říci nezávislých projektů. O demoličním Hard Boiled doprovázeném kresbou Geoffa „tomu se říká puntičkářství“ Darrowa si můžete přečíst i na Fantasy Planet. Kromě robotického cyberpunku vymyslel společně s Davem Gibbonsem vědeckou/kulturní/politickou fikci Give me Liberty nebo opět s Darrowem The Big Guy and Rusty the Boy Robot (1995), podle něhož v roce 1999 vznikl stejnojmenný animovaný seriál. Pro úplnost jmenujme ještě Marthu Washington (1990). Méně známou věcí je, že se velkou měrou zasloužil o prosazení mangy v USA. Již v roce 1990 kreslil obálky a psal předmluvy k Lone Wolf and Cub, když byla tato manga poprvé přeložena do angličtiny.

Roku 1991 spatřilo světlo světa Sin City, první střípek Millerova celoživotního díla, zahrnující šest knih a povídkovou sbírku Chlast, děvky a bouchačky. Na této tvorbě je nejvíc cítit inspirace Spillanem, Chandlerem nebo Hammettem. Kromě drsných detektivek ve stylu filmu noir, ve kterých se se svými hrdiny rozhodně nemazlí, SC ukázalo i Millerův neuvěřitelný smysl pro zkratku a obecné filmové cítění, podpořené ostrou černobílou kresbou, která je postavena na hře světla a stínu. Všechny díly společně tvoří pestrou mozaiku osudů obyvatel imaginárního města Basin City, kde se lidé dělí do dvou skupin – prominentní rodina Roarků a ti ostatní. Millerovi hrdinové jsou většinou vyděděnci společnosti, kteří bojují proti systému a jednají na hranici svých možností, často je překračují až do naprostého sebezničujícího konce.

Miller se v poslední době začíná dost citelně prosazovat i v Hollywoodu, scénáře k filmům Robocop 2 (1990) a Robocop 3 (1993) psal sice už v 90. letech, ale v poslední době, s obrovským boomem komikových adaptací, přichází na plátna kin Daredevil, Sin City nebo již zmiňovaný Batman začíná. V plném proudu je příprava druhého dílu Rodriguezova experimentu a převedení na filmové plátno čeká i grafické velkoformátové album 300 (1998), komiksové zpracování slavné bitvy u Thermopyl. Režie se ujme Zack „Úsvit mrtvých“ Snyder.

Velký návrat do komiksu možná nastartovala série All-Star Batman and Robin the Boy Wonder, na které spolupracuje s kreslířskou superstar Jimem Lee. To hlavní ale jistě přijde až s novou sérií Sin City a netopýřím Batman/Terrorist.

Frank Miller je komiksovou ikonou, klasikem, který je vzorem pro dnešní generaci nových tvůrců. Z jeho osobního života se moc věcí nedozvíte, projděte si tedy jeho knihy a zkuste z nich sestavit osobnost tohoto neobyčejného muže sami. Jak napovídá název článku, já už si svůj názor udělal…

Millerova česká bibliografie:
Batman: Návrat temného rytíře – Crew/Netopejr, 2003  
Sin City #1 – Crew, 1999
Sin City #1: Drsný sbohem (2.vydání) – Comics Centrum, 2005
Sin City #2: Dáma, pro kterou se zabíjí – Crew, 1999
Sin City #3: Velká tučná zabíjačka – Crew, 2000
Sin City #4: Ten žlutej parchant – Calibre Publishing, 2001
Sin City #5: Rodinné hodnoty – Calibre Publishing, 2002
Sin City #6: Chlast, děvky a bouchačky – Comics Centrum, 2003
Sin City #7: Pekelná jízda – Comics Centrum, 2004
300 – Calibre Publishing, 2001  
300 (2.vydání) – Comics Centrum, 2005

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. škoda, že ještě nevyšlo česky Hard Boiled… na to se těším jak malej(i když vlastně ještě docela malej jsem, ale je to jedno…)

Zveřejnit odpověď