Chmurný válečník je dílem pro literární fajnšmekry. Potrápí vaše mozkové buňky, zaútočí na nejnižší pudy, párkrát vás donutí zapřemýšlet, jak moc jste vlastně zvrácení a jestli jste nepřekročili zdravou hladinu šílenství; to vše vyvedeno v libozvučné češtině a v nádherném zpracování. A pokud z anotace usoudíte, že to bude něco jako česká braková škola, pak jste úplně vedle!
Alistair Rennie není pro českého čtenáře úplně neznámým autorem – s jeho povídkami jste se již mohli setkat v knize New Weird: Trochu divná fantastika a v časopisu Pevnost. A už tam tenhle skotský drsňák s duší existenciálního filozofa naznačil, o čem že vlastně Chmurný válečník bude.
Než se pustíte do čtení
Lidé odpovědní za vydání Chmurného válečníka z nakladatelství Planeta9 v jednom z rozhovorů prozradili, že vydávají příběhy, které baví je samotné. A Chmurný válečník je musel bavit neskutečně, protože se mu dostalo péče hraničící s posedlostí. A také zaznělo, že tahle kniha je dosud největší experiment – i tady nelze než souhlasit.
Vizuální kabátek i provedení knihy samotné je zkrátka úchvatné, a pokud potřebujete v dnešní době telekonferencí atraktivní knihu do knihovny v pozadí… Konec hloupých vtipů, nikoliv však ód na zpracování. Ilustrace na papírovém přebalu od Tomáše Kučerovského je působivá, pevné desky a dobrý papír také při prvním dojmu zapůsobí. „Vnitřek“ pak nezaostává přesto, že můžete namítat, že text (zejména nadpisy) je mnohdy roztahaný a nechává na stránkách mnoho volného prostoru. Pointa je v tom, že toto zpracování ladí s duchem příběhu, a nakonec si ho, pokud dočtete alespoň do půlky, zamilujete.
Samozřejmě se sluší (prozatím na půl pusy) utrousit i poznámku o skvělé překladatelské práci; to jen ať tu vymazlenost máme kompletní.
O čem že to vlastně je?
Jednoduchá otázka, strašně složitá odpověď.
Ze všeho nejdřív: pokud máte pocit, že to bude něco-jako-Kotleta/Kulhánek/Kopřiva a že z anotace je to přece jasné, pak jste dost vedle. Zhruba tohle by jmenovaná trojice napsala nejspíš po týdenní nepřetržité oslavě souběžného dokončení doktorátu z filozofie, psychologie a teoretické fyziky. Mluvíme o pořádném mejdanu plném drog, na kterém byli v družné debatě s Chinou Miévillem.
Tak předně: v určitém úhlu pohledu je Chmurný válečník čistokrevná fantasy se vším, co k ní patří. Pocta žánru, ve kterém řinčí meče, hrdinové i hrdinky se řežou jako koně na život a na smrt a sem tam si vezme slovo „magie“.
V jiném úhlu pohledu je to zase jasná new weird. Hemžící se neuchopitelná podivnost plná vzletných slov, jejímž účelem je ohromit a působit. Možná chvílemi nebudete úplně tušit která bije, ale zaručeně budete fascinováni.
Když tyhle dvě základní složky hodíte do jednoho hrnce, máte o Chmurném válečníkovi přibližnou představu. K tomu přidejte dochucovadlo v podobě filozofických pasáží, metafyzických zamyšlení, intelektuálních exhibicí…
O čem že to vlastně je podruhé
Dobře, zkusme to ještě jednou, tentokrát trochu srozumitelněji.
Pokud se budeme bavit o příběhu Chmurného válečníka, pak nezbyde než rozpačitě pokrčit rameny. Dějem se táhnou dvě linky, které drží celý příběh pohromadě – cesta Chmurného válečníka, který je puzen touhou pochopit, proč jeho druh, tedy Metaválečníci, musí zabíjet; a proti tomu stojí osud dvou Nemilosrdných sester, které se vražděním Metaválečníků snaží získat lék pro svoji prostřední sestru.
Rennie nejde v popisech světa nikterak do hloubky; ne, že by ho neměl promyšlený a vytvořený, ale konstrukce příběhu je zkrátka pojata jinak. Dozvíte se zhruba tolik, abyste si většinu dokázali uspokojivě domyslet, reálie zkrátka nehrají přílišnou roli.
Příběh je ve své podstatě slepencem scén. V každé se představí některý z Metaválečníků a utká se buď s Chmurným válečníkem nebo Sestrami. Jedná se o schéma známé z počítačových bojovek – sejmi jednoho, postoupíš k dalšímu. Berte tohle zjednodušení spíš jen jako popis schématu fungování knihy, protože vše je mnohem složitější a mnohem hůře popsatelné.
Jednotliví protivníci mají atributy superhrdinů – vždy mají „něco“, nějakou schopnost či libůstku, kterou disponují jen oni sami. Jenže příměr k superhrdinům kulhá na obě nohy – oni jsou to totiž superhajzlové s velmi specifickými schopnosti. Rennieho fantazie nezná hranic, a tak stvořil postavy jako Leptomanka či Já rád játra… Fajn, nebylo by úplně fér propálit předem schopnosti těchto „hrdinů“, přijdete tím o spoooustu zábavy. S jistotou však můžeme říct, že ačkoliv autor mává vzletnými větami a intelektuálními vložkami, které ne každý čtenář zvládne, nakonec si stejně odnesete dojem, že je to úchyl s dokonale zvráceným smyslem pro humor, protože postavy, které stvořil, jsou dokonalou ukázkou tohoto tvrzení.
O moc lépe asi Chmurného válečníka popsat neumím, celá věc je zkrátka dost neuchopitelná a buď vás rychle nadchne, nebo otráví.
… a ten jazyk, ten vám zní
Chmurný válečník je velmi specifický. Rozhodně se nejedná o klasické oddechové čtivo, ačkoliv ve smyčkách podivných vizí se tento druh čtení velmi umně ukrývá. Rennie nešetří sexem, násilí záměrně přepaluje a žene do (mnohdy až nechutných) extrémů, umí být vulgární na hranici únosnosti, záměrně obscénní a šokuje. Mnohdy si složitá souvětí musíte přečíst několikrát než zjistíte, CO to vlastně čtete – a mnohdy se budete divit co je v nich ukryto.
Na to konto musíme dopovědět to, co jsme načali na začátku. Roman Tilcer se s překladem neskutečně vyřádil. Text je plný slovních hříček (především jména postav jsou podařená), ale i odborných pojmů a přes všemožné odbočky a kličky neztrácí tah na branku. Vyprávění má dynamiku, jde od malé pointy k větší, baví, vyzařuje emoce i znechucuje. Za nás smekáme pomyslný klobouk, je vidět, že i pro Tilcera to byla srdcovka, na které si smlsnul (ostatně, více se dozvíte v rozhovoru s ním).
Říkáme to znova: Chmurný válečník je kontroverzní knihou, která zaujme každého. Otázka je na jak dlouho. Ne každý dokáže učíst celou knihu, ale pokud máte rádi násilí a explicitní scény zabalené do (pseudo)intelektuálního kabátku (jinými slovy – líbila se vám třeba Čepel entropie Viléma Koubka, což je možná to nejbližší z českých luh a hájů, k čemu se dá tato kniha přirovnat), pak budete žasnout, do jakých výšin se dá takováhle „primitivní zábava“ dotáhnout.
A pokud stále ještě váháte, koukněte se na stránky Planety9. Nejdete zde ukázku z knihy a také soundtrack. Ten je pozoruhodný tím, že autorem je sám Alistair Rennie s jeho hudební skupinou. V knize se na soundtrack dostanete prostřednictvím QR kódu. Zmínit musíme i poutavé ilustrace – i těch zde pár najdete. Inu, Chmurný válečník je zkrátka mazlík po všech stránkách.
Alistair Rennie: Chmurný válečník
Vydala: Planeta9, 2021
Překlad: Roman Tilcer
Obálka: Roman Kučerovský
Počet stran: 352
Cena: 399 Kč
