Gwilanina harfa a jiné povídky: Když píše mistryně

Ono se říká, že povídkové sbírky moc netáhnou. Ale poslední dobou se toto doposud obecně vžité tvrzení bortí jako domeček z karet, a i povídkové tituly se objevují na předních příčkách prodejních žebříčků. Ono jde totiž především o to, koho necháte ke čtenářům promlouvat a jak. V Gwilanině harfě a jiných povídkách se role „vypravěčky“ ujala legenda světové fantastiky, Ursula K. Le Guinová. Budete žasnout nad tím, kolik může mít jediná vypravěčka autorských tváří a imaginace.

Představovat Ursulu K. Le Guinovou je nošením dříví do lesa. Nejspíše budete znát cyklus Zeměmoří nebo některou z povídek této spisovatelské legendy; každopádně na kontě má množství knih i povídek z žánru sci-fi, fantasy, dětských titulů i non-fiction, za které posbírala spoustu cen Hugo (6x), Nebula (5x), Locus (19x!) i dalších prestižních žánrových cen. První povídka jí vyšla v roce 1962, první román pak v roce 1968. Inu, tahle dáma si zaslouží označení legenda plným právem.

A nyní trochu jiná historie: Jakub Němeček, coby „muž pro všechno“ a nakladatelství Gnóm! v jedné osobě, má pro Le Guinovou zřejmě slabost. Její povídka se objevila hned v první vydané knize Gnómu, povídkové antologii Plameňák na konci léta, následovalo Vyprávění (téměř vyprodáno), devítka úspěšných esejů Proč číst fantasy…. (ty si dokonce vysloužily reedici!) – a nyní je tady Gwilanina harfa a jiné povídky. Dílo Le Guinové je zkrátka s Gnómem spjato…

S láskou a péčí

… a už od úvodních stran je jasné, že pro Jakuba Němečka byla tahle kniha prostě „mazlík“.

Jakub Němeček je totiž zároveň překladatelem a editorem této knihy. A velmi rychle pochopíte, že i znalcem díla Le Guinové, protože vybrat z toho množství textů, které autorka vydala, nejde bez komplexní znalosti. Povídky rozčlenil editor do několika oddílů. Nazval je podle barev a dal jim i podtitul podle toho, jaké povídky typově obsahují a jakou autorčinu „tvář“ ukazují. Pár příkladů: Zelená – Fantazie bez hranic, Modrá – Poezie a nostalgie nebo Oranžová – Feminismus a sarkasmus.

Jednotlivé „barevné“ sekce obsahují jednu až čtyři povídky, kniha pak celkem dvacet čtyři textů. Každý text je ještě graficky odlišen symbolem hodin, jejichž ručička ukazuje konkrétní hodinu; druhá dvanáctka má pak temnější podklad. Kromě toho má každá sekce i předmluvu editora, kde je stručně vysvětleno, co (a proč) vlastně obsahuje.

K tomu přidejme předmluvu, medailonek autorky, poznámky psané přímo její rukou k vybraným povídkám a informace ohledně vydání jednotlivých textů… Člověk chtě nechtě musí obdivovat všechnu tu péči, která byla knize věnována. A to jsme ještě ani nenahlédli do povídek.

Co to vlastně čtu?

Dvacet čtyři textů. Většina z nich dokonale odlišných – rozhodně nebudete mít pocit, že čtete dokola monotematické náměty. Le Guinová má bohatou imaginaci a není vyloženě žánrově vyhraněná. Sci-fi, horor, humor, možná i trocha new weird, magický realismus… Čert sper žánrové škatulky. Tyhle texty totiž mají jiného společného jmenovatele než snahu o jednotný žánr (ostatně, sám editor se je snažil evidentně vybírat tak, aby byly různorodé a zároveň reprezentativní) – přenášejí emoce.

Pokud se začtete, emoce tam prostě jsou. Mnohdy sladkobolné přímo v textu, mnohdy obdivné vyplývající z vašeho vnímání. Ale je jich tam ukryta celá škála. Budete žasnout, kterak se dá pár větami postavit zárodek nového vesmíru, ve kterém ožívá příběh. Forma tetu je vypilovaná, nese poselství a promlouvá ke čtenáři. Zvláštní je, že občas budete vnímat právě a jen emoci, ale příběh samotný budete muset párkrát převrátit v hlavě, abyste zjistili, co jste to vlastně četli.

Navíc Le Guinová nabízí ve svých textech mnohdy netradiční pohledy na tradiční věci. Uvidíte svět očima hlodavce nebo třeba stromu, podíváte se na člověka očima mimozemšťana; tisíckrát pochopené a objevené dostane nový význam a rozměr. V tom je síla autorčiných textů. Nebojí se pracovat s lehkou snovou iluzí stejně jako se sci-fi proprietami, utahovat si i být smrtelně vážná…

Ne, povídky v Gwilanině harfě a jiných povídkách rozhodně nejsou lehké a odpočinkové čtivo. I když – ono je asi možné řádky jen tak prolétnout, sklouznout se po povrchu a olíznout ten dojem, který budete mít na první dobrou. Ale v tomhle případě se vyplatí zanořit pod povrch a vychutnávat si slova a věty.

Pokud bych měl zcela subjektivně vyzdvihnout některou autorčinu tvůrčí polohu, pak by to byl asi překvapivě oranžový oddíl s podtitulem Feminismus a sarkasmus. Tyhle dvě věci jdou totiž úžasně dohromady a zábavné texty si během nezávazné lehkosti dokážou řádné bolestivě rýpnout.

Abychom si to shrnuli

Nedokážu zodpovědně říct nakolik jsou texty obsažen v knize skutečně reprezentativní, ale budete moci porovnat osm tvůrčích poloh, osm bloků textů s různými společnými jmenovateli. A když pak nahlédnete do zadní části knihy, možná vás překvapí rok vydání některých kousků – protože dílo Ursuly K. Le Guinové je nadčasové a promlouvá ke čtenáři s obrovskou intenzitou a naléhavostí i přes propast času (mnohdy i přes téměř 60 let!).

Gwilanina harfa a jiné povídky je sbírka skvělých, různorodých a především působivých povídek Ursuly K. Le Guinové, tedy něco, co nadchne většinu milovníků „nekonzumní“ fantastiky. A když k tomu přidáme skvělý překlad a editorskou práci Jakuba Němečka i provedení knihy, nelze jinak než chválit. Je totiž za co!