Nejlepší den – Šlechta Vladimír

Dnešní den věnujeme nové knize českého spisovatele Vladimíra Šlechty. Na knížku se podíváme hned ve dvou recenzích. Tady je jedna z nich.

Šlechta Vladimír - Nejlepší denPo dlouhé době se příznivci Šlechtova Krvavého pohraničí dočkali čerstvé porce příběhů. Jak už se stalo tradicí, nové příběhy čtenáře opět posouvají o kousek do minulosti „Pohraničí“ a tvoří jakýsi doplněk k chystanému cyklu Gordonova země. Vyprávění, rozdělené podle ročních dob, nás postupně seznamuje s příběhem půlelfa Thompsona (ostatně na titulním listu je jako podtitul uveden „Thompsonův rok“) a jeho rodiny.

Příběh první je zimní. Thompson se svou rodinou přijal zakázku od tehdy ještě relativně mladého a tudíž nepříliš praktického čaroděje Rônarda na doprovod do osady Abilugron. Výprava ale dorazí do důkladně „vyčištěné“ osady a hrdinové s překvapením zjišťují, že se ocitli ve válce, kde na jedné straně stojí věhlasný mág Alarich Touraine se svými orky a na druhé již více legendární než skuteční pterrové.

Druhý příběh je jarní. Thompson se svými nejbližšími vyráží do Thonnieriky vyřídit si účty. Před třemi lety ji po pogromu na nelidi musel opustit a zanechal tam mrtvé příbuzné a většinu majetku. Nyní se vrací, aby vykonal svou osobitou pomstu.

Třetí, letní příběh se vrací do divočiny. Thompson se s „rodinkou“ nechává najmout členem jakési náboženské sekty k ulovení podivné bytosti, sužující jeho vesnici. Všechno je ale jinak a Thompsonův elfský dědeček Skjúwink má nečekaně příležitost dokončit „práci“ rozdělanou před dvěma sty lety.

Poslední příběh je podzimní. Skjúwink má náhle smrt na jazyku a touží po svém stříbrném rohu, který byl nucen před mnoha lety zanechat ve své osadě. Thompson vyráží pro roh a čtenář s překvapením zjišťuje, že elfům není nic lidského cizí (zejména co se týká špatností).

Čtenář dostal po delší době do ruky další díl oblíbeného cyklu. Profesionální provedení, dostatek dobrodružství, intrik, soubojů a jisté opodstatněné zahořklosti hlavního hrdiny vůči okolnímu světu jsou spolu s vyvážeností obsahu, solidně vykreslenými charaktery a suchými popisnými pasážemi vytaženými do jakýchsi faktografických vsuvek tou tradiční „výrobní značkou“ Vladimíra Šlechty. V textu nechybí celá řada odkazů na další příběhy z této řady, události a osoby zmíněné v této knize jsme už potkali dříve, nebo se s nimi zaručeně setkáme v dalších dílech.

Všechny příběhy (vyjma prvního) jsou uváděny „encyklopedickými“ texty, které čtenáře uvedou do historie místa, oblasti, či dávno minulých událostí, na jejichž základě se ten který příběh odehrává. Součástí každého příběhu je také velmi přehledná mapka, případně několik ilustrací osobitě doplňujících text. Doslov nahrazuje rozhovor s autorem na téma „Gordonova země“ s příslibem prvního dílu, který by se měl objevit před Vánocemi (ale před kterými?). Vysoce profesionální obálka Jana Patrika Krásného i vnitřní ilustrace a  mapky Ladislava Hrdiny skvěle doplňují text a zvyšují hodnotu celé knihy, kterou mohu tímto doporučit všem milovníkům dobrodružství, meče a magie.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. já si myslím, že 7,5 – 8 by bylo příhodnější. Možná.

Zveřejnit odpověď