Roboti nemají ocas – Kuttner Henry

Henry Kuttner sice není nejuznávanějším a nejslavnějším klasikem fantastiky, jeho knihy však za pozornost stojí. Zvlášť když se autor rozhodne provětrat začpělé a nevelké pole humorné scifi. Málokdy se člověk dokáže od srdce zasmát. Ještě méně se tak stává při četbě knihy. Takže otevřeme stránky tohoto titulu a nechme se překvapit, zda se to tentokrát podaří.

Roboti nemají ocas

S hlavním hrdinou, vynálezcem Gallowayem Gallegherem, se seznamujeme postupně, v úvodní povídce Časová schránka totiž hraje vedlejší roli. Hlavního hrdinu zde představuje bezpáteřní právník, který umně využije jeden z Gallegherových vynálezů. Právníka nebudete mít od prvního okamžiku rádi, takže vás potěší, že dopadne tak, jak dopadne.

Už v tomto příběhu se ovšem seznámíte s hlavním konstrukčním bodem, který je společný všem povídkám. Gallegher je totiž vědec, který funguje takzvaně na baterky. A ony baterky zde představuje alkohol. Nedivte se pak, že po vystřízlivění si vynálezce nepamatuje, k čemu onen vynález slouží, což vytváří ony zapeklité a zároveň humorné situace.

Ostatní texty jsou už v režii věčně nachmeleného Galleghera. V druhé povídce se však seznamujeme i s hrdinovým dědečkem násoskou (jablko nepadlo daleko od stromu) a s trojicí roztomilých mončičáků z Marsu. Svět patří mně patří k vrcholům sbírky. Zápletka se stále objevujícími se a mizejícími mrtvolami Galleghera zaujme sama o sobě, navíc je nápaditě vykonstruována a má ze všech textů asi nejvtipnější závěr.

Povýšenci pak vedle hlavního hrdiny kraluje nesnesitelný narcistický robot Joe, s nímž se hrdina trápí až do závěru knihy. Sám Gallegher se dostává do klasických problémů způsobených jeho opileckou zapomnětlivostí. Tentokrát si ho najal majitel televizní společnosti. Navíc Gallegherovi Joe způsobuje potíže, z nichž se může dostat jen tak, že prohlédne robotovu podstatu. Rozhodně nejde o špatnou povídku, jen se trochu ztrácí mezi lepšími texty.

Mezi ony bravurní práce patří Gallegher plus. Druhý vrchol sbírky oplývá skvělou zápletkou, v níž hrdina musí čelit třem lidem, od nichž vzal zálohy na zakázky. Tentokrát se Gallegher ujímá tak trochu funkce detektiva, když odhaluje totožnost oněch osob a podstatu zakázky, kterou od nich přebral. Skvělý text, v němž je hrdinovi horko jak nikdy dříve, zaujme a v závěru výborně graduje.

Knihu uzavírá povídka Ex machina, která byla uveřejněna v odstupu pěti let. Povídky totiž původně vyšly v časopise Astounding a až později v jedné knize. Přesto Kuttner neztratil nic ze své fazóny. Podobně jako v první povídce je zde nejvíce zastoupen absurdní právní šiml. Hrdina je tentokrát obviněn z vraždy člověka, který byl naposledy viděn v jeho přítomnosti. Nicméně ve sborníku jsou lepší texty, takže tato práce tak trochu mezi ostatními zapadne.

Z Kuttnerovy sbírky je patrno to, co už v dnešní době není příliš vidět. Z textů je cítit, že vznikaly v chvatu, všimnete si určité neučesanosti a pozoruhodné improvizace, ale také inteligence, což se dnes také už moc nevidí. Humor je založený na situační komice, nesetkáte se zde s břitkými slovními přestřelkami, takže se nekonají výbuchy smíchu. Spíše se tu a tam zaculíte či v duchu usmějete. Můžete Kuttnerovi vyčítat technickou naivitu, jenže právě ta u humorně laděných povídek vadí nejméně. A tak Roboti nemají ocas se i po létech čtou skvěle a my čtenáři můžeme být rádi, že tento útlý svazek aspoň částečně splatil dluh, který mají tuzemští nakladatelé vůči klasické sci-fi anglofonní produkce.

Setkejte se Gallowayem Gallegherem – geniálním vynálezcem a pijanem. Oprava – geniálním vynálezcem, když je opilý. Ovšem jediným Gallegherovým důvodem, proč vůbec něco vynalézat, jsou peníze. Na nákup alkoholu, pochopitelně. A v okamžiku, kdy je už úplně pod obraz, přebírá otěže podvědomí a vynález je na světě… Většinou. Není to samozřejmě zrovna spolehlivá pracovní metoda a výsledkem zpravidla nebývá vynález, jenž by se dal předem očekávat. Bohužel, aby se svérázný vědec vůbec dozvěděl, co to sestrojil a jak to vlastně funguje, musí se znovu dostat do nálady a celá věc se mnohdy ještě více komplikuje… K nemalé potěše klientů. Henry Kuttner je mezi odborníky jedním z nejváženějších klasiků science fiction a zde dokazuje, že byl mistrem i v notně odlehčeném pojetí žánru. Spolu s dobovou patinou jsou jeho humorné kreace jednoduše neodolatelné. (anotace)

Povídky:

Časová schránka (Time Locker)
Svět patří mně (The World Is Mine)
Povýšenec (The Proud Robot)
Gallegher plus (Gallegher Plus)
Ex machina (Ex Machina)

  • Roboti nemají ocas
  • Autor: Henry Kuttner
  • Překlad: Miroslav Valina
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 256
  • Cena: 229 Kč
  • Vydal: Laser-books, 2010

Jan Michálek (redaktor)

jan.michalek@fan­tasyplanet.cz

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentářů

  1. humor
    Kniha prečítaná, odporúčam, ešte vydať sériu o Hogbenoch a budem maximálne spokojný.
    Pri Svět patří mně som nejaký ten výbuch smiechu mal a myslím, že slovné prestrelky medzi s Joeom a dedkom niesli všetky znaky komického humoru.

  2. Kuttner ma pri Elakovi nepresvedcil, ale touto zbierkou si ziskal moje vrele sympatie 🙂 velmi dobre som sa zabavil

  3. Elak
    Elak bol fakt veľmi slabý, skoro sa to ani nedalo čítať

Zveřejnit odpověď