František Kotleta: Perunova krev I

Měla to být obyčejná facha. Předat Izraelci dodané a z Ameriky vyvezené diamanty za pár mega euro ukrajinské mafii. V gruzínské restauraci kdesi v Praze. Jenže pak se objevila podezřelá blondýnka a chlápek s mečem. Martin Fridrich si myslel, že to je nadrogovaný larper, ale pak zůstal sám uprostřed naporcovaných mafiánů a svých stejně naporcovaných spolubojovníků. Čímž jeho problémy teprve začaly…

Perunova krev

Že bruntálský řezník Kotleta otevře svou nejnovější knihu scénou bourání mafiánského masa s dodatkem masakru českých vysloužilců z misí v Iráku a Afghánistánu, to je prostě tak nějak symbolické. Hned je jasné, že nás čeká další zběsilá akční jízda; pořádná lidová zabijačka, o jaké si hysterik Troška ve svých kecech o duši českého národa může nechat jen zdát.

Samozřejmě, Kotleta opět selhal, když nepochopitelně ignoroval Barthésovy teorie a Doležalovy koncepty, dokonce selhal nadvakrát, když nevyřešil sociokulturní extrapolaci naší angažovanosti ve složkách NATO… a dokonce selhal i natřikrát, když ani na straně 199 nenabídl léčbu rakoviny. To prostě u nás intelektuálů podělal.

Na druhou stranu, každý kdo čeká od Kotlety něco z výše uvedeného, není v prvé řadě intelektuál, ale debil.

František se po butyovském masakru odkopal jako přívětivý brakař ze sousedství bydlící hned vedle Playboy Girl Next Door 2013 a nám (mně a Císaři veškerenstva, který nademnou přebírá kontrolu v 23.13 každý den) nezbývá než uznat, že tvoří třetí roh vražedného trianglu české akčně-popkulturní školy.

Tam, kde je Jiří Kulhánek otcem zakladatelem a průkopníkem a Štěpán Kopřiva jediným, kdo je schopen do tohohle subžánru narvat anem i předem i pupkem i dalšími deseti otvory něco jako literární modernu, je Kotleta oslavou vlastního mýtu jedné linie české tvorby. Kdyby neexistoval, museli bysme si ho, čeče, vymyslet.

Takhle před námi leží jen grandiózní úkol napsat něco smysluplného a obsáhlejšího než: „Franta jede, řeže, střílí, bouchá, souloží (body navíc za orál) a poznává Prahu ve svém typicky lehkém stylu a dělá to líp, než v celém Bratrstvu.“ Asi v Bruntále zboural kouzelnou jalovičku a z její placenty pojedl vtipný prejt, ale tohle je fakt jeho nejlepší věc.

Abychom parafrázovali nebohého policistu ze strany 41: Kotleta nezanechal svého protiliterárního jednání. On drze dupnul na plyn. Jeho příběh je ještě zběsilejším sledem akčních scén, které propojuje mile nekorektními hláškami a postřehy na téma ukrajinských uklízeček, vietnamských prodavačů a židovských znalců přes diamanty.

Ale hlavně je tu cosi vyhlížejícího jako skutečná interakce mezi trojicí hlavních postav – bijcem Fridrichem, tlustou ostřelovačkou Markétou aka Pouštní růží a Liborem, z principu nakrknutým a nenávistným kriplem na vozíčku, jinak doručovatelem zbraní a zprostředkovatelem kontaktů. Tahle trojice si dává Jana Bezzemka a jeho grupu ke snídani. Opravdu mají něco jako minulost, kterou lze brát vážně (na poli žánru, neberte mě úplně za slovo, jo?), a události na ně mají nějaký kvazipsycholo­gický dopad.

A proč? Protože tahle kniha se drží zásadní kulhánkovské poučky: ta nejneuvěřitelnější akce je nejúčinnější v nejuvěřitel­nějších kulisách. Takže je tu Praha a blízké okolí. Jiřák, Mírák a další fleky na tváři staré dobré stověžaté. A jezdí tady super sympatičtí taxikáři, co se nechaj okrást a svléct do naha, teda do chlupata, právníci, co se nechaj roztrhat vlkodlaky, vodníci, slovanští bohové a démoni…

Ehm, to už ta uvěřitelnost naráží na požadavek mít opravdu tuhé protivníky, ale již zmíněná trojice hrdinů to vyvažuje víc než dostatečně. A s nimi doslova tuny hlášek, nad jejichž zatrháváním si do konspiračních teorií můžete připsat, že u Kotlety nakupují Monty Pythoni a spoléhají na klasický výměnný obchod – ty mně krkovičku, já tobě bonmot, vole.

Perunova krev má navíc uměřený rozsah necelých tři sta stran, kdy jednoduchý princip další a další akční scény ještě pořád připomíná jízdu na tobogánu bez plavek do bazénu plného středoškolských krásek, ale ještě ne zadrhávající kolovrátek, který jede jen tu jednu…

V takhle napsané knize není čas si nějak pohrát s mytologií, takže jestli čekáte, že Perunova krev vám zasupluje Jiráska, tak to odchod, ale to bychom zase hledali hůl na špatného psa. Konkrétně zmutovaného rotvajlera.

Jediné, co se dá vytknout, je to, že Franta je fakt strašně hodnej kluk, kterej má spíš silácké řeči… Třeba když Fridrich propíchne tu holku pohrabáčem, tak sice mluví o penetraci, ale přitom nedojde k průniku vagínou, ale jen pobřišnicí. To je klamavá reklama! A přitom není třeba se krotit, ta postava byla větrnice a nelidé, jak známo, třeba Němci a právě větrnice, necítí bolest jako skuteční lidé, takže jejich týrání můžete doporučit i dětem.

No co, třeba příště. Kde bych prosil víc orálu a s uzeným prasečím jazykem, pane řezníku. Do té doby to bude jen za osm z deseti.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

12 komentářů

  1. Čím starší člověk je, tím víc se mu (mi) tohle vzdaluje. Podle hesla Krakatitu (RIP) “Kulhánka já žeru” a čtu více méně z nostalgie a protože prostě umí, Kotleta je tímhle neskutečným tlačením prostě jen marketingovým autorem co je potřeba prodat, když Kulhánek zrovna nepíše, takže je mezara na trhu.

    Nejsem yntelektuál, mám rád samoserky tj. akční knihy s rychlým spádem, které mozku po celodenní práci uleviti mohou, leč Kotleta je mi od začátku nesymaptický a ta neúměrná propagace jeho knih a osoby jako takové mi prostě nesedí.

    “Perunova krev má navíc uměřený rozsah necelých tři sta stran”, tiše před vydáním 2x násobený druhým dílem.

    Kotletu (až už je to kdo je to) a podobné masové následovníky nechám mladšímu publiku, už mi to neleze do hlavy.

  2. to Herne
    Takže, jen pro shrnutí. Knížku jsi nečetl a nevíš jaká je. 🙂

    Já to četl. Bratrstvo krve se s tím nedá srovnávat.

    Pokud se ti líbila Cesta Krve, nebo Vládci strachu, tak přečtením neprohloupíš.

  3. 🙂
    Takže jen pro shrnutí. Knížku jsem četl a vím jaká je. 🙂

    A musím sebekriticky přiznat, že Herne došel ke zcela stejnému závěru jako já, a ani to číst nemusel. Holt je lepší:-).

    A abych nezapomněl, když tu jde vlastně o komentáře k recenzi…recenze mě pobavila víc než celý Perun, protože je fakt úžasné, jak mohou dva lidé po přečtení jedné a té samé knihy mít tak rozdílné pocity. Tohle se mi stávalo doposud jen se Spáčilovou:-))).

  4. to MichaekS
    U tebe je to samozřejmě v pořádku, když jsi to četl. 🙂 To už je pak o osobním vkusu. Jsou lidi, co nemaj rádi Vládce strachu a vychvalujou Cestu krve a obráceně. Ale celkově se hodnocení obou knih drží velmi vysoko.
    Herne psal všeobecné pocity u recenze. Přitom to nečetl. Pár dní je tady rozhovor, kde by se to hodilo…

  5. 🙂
    Tak vkus má každý nějaký…já mám třeba rád Stroncium:-).

    Fakt ale je, že ta recenze sama o sobě mi přijde opravdu docela děs běs, podobně jako ten “hustokrutěvtipný” recyklovaný “rozhovor” s Kotletou. Takže s Hernem vcelku soucítím.

    Nicméně blbnutí s Krkovičkou je tu poslední dobou více než dost a předvedené dílo tomu humbuku zdaleka neodpovídá …. takže by mě podstatně víc zajímalo jak to vypadá s Kulhánkem. A možná je nás víc.

  6. Souhlas s MichaelS. Taky mi ty rádoby vtipné recenze a rozhovory už lezou krkem – ze začátku jsem se bavil, ale čeho je moc toho je příliš. Perunovu Krev si přečtu, ale tu bych si přečetl i bez těch podle mne již zbytečných “vtipných keců” okolo. A taky bych rád věděl jestli se chystá nějaká novinka od pana Kulhánka…

  7. Asi tak: jakože ftipné rozhovory s Kotletou mi ftipné nepřijdou. Bratrstvo krve mi přišlo super na poprvé, právě proto, že bylo první, další díly byly už hlavně sterilní: řemeslně možníá lepší ale necítím potřebu číst to znova. Jenže… Perunova krev splnila přesně to, co člověk čekal: zábava a drajv, kniha mi nevydržela ani 24 hodin. Hustej nářez je zpěv, přitom je Franta vypsanější. Za mě naprostá spokojenost a těším se na pokračování – narozdíl od Nářezů.

  8. A dodatek: byl tu zmíněn Kulhánek… Ano, patřím mezi ty, které oslovil naposled Noční klub – s tím, že kdyby Vyhlídka na věčnost byla osekána to tu děsnou vatu, byla by pro Perunovu krev konkurencí. Takhle je pro mě Perunova krev nejlepší žánrovou knihou od dob Asfaltu!

  9. re Dardalion
    Perunovu krev jsem nečetl a ani jí nehodnotím. Hodnotím Kotletu a jeho nepřiměřenou propagaci jako takovou.

    I když knihu nečtu, klidně hodnotím autora z předchozí tvorby. Když si dám ve stejné restauraci třikrát jídlo které mi moc nechutnalo, tak tam po čtvrté nemusím chodit abych věděl, že se kuchaři jídlo zase moc nepovede. Četl jsem tři předchozí knihy a z toho si umím udělat obrázek, nevěřím že se zázračně Perunova krev od Bratrstva o 100% liší ve stylu psaní.

    Kotleta je pro mě prostě jako pizza kdy je základ z kečupu. Člověk má hlad, sníst to jde, moc dobré to není a doma se člověk diví proč si to dal, když za rohem je pizzerie, kde jí dělá Ital.

    Klidně si to přečtu, ale vypůjčené, kupovat určitě nebudu. Jak jsem psal jinde, Bratrstvo šlo taky do antiku.

  10. To Herne
    Vtip je v tom, že se ten styl fakt hodně liší….až tak, že si myslím, že to psal někdo jiný. A jak jsem zjistil, nejsem sám. Ono když to vezmu zpětně, tak i u těch tří Nářezů by mne rozhodně nepřekvapilo, kdyby těch autorů bylo víc….min dvojka byla dost jinak napsaná než jednička i trojka. Brát jako čistě technickou poznámku, ne jako nabádání ke koupi:-)

    Jinak Asfalt bych do subžánru nedával …. protože to je týmovka, což je prostě mým viděním jiný příběh, než “one man show”. Což vůbec neznamená, že se mi A nelíbí, ale prostě mi to srovnání třeba s Kuhánkem vždy u něj přišlo divné. U Kellera to sedí:-))).

    A ještě k Perunovi …. koukám, že tu máme novou módu. Dřív kdo nepsal o upírech jakoby nebyl, teď jsou zase v módě veteráni naší slavné armády. Není nad tvůrčí kreativitu:-).

  11. to MichaelS
    Ano, taky si myslím, že autorů je víc. Asfalt se mi taky na chvíli vybavil, ale taky jsem ho zavrhl, protože jako přirovnání nevystihuje atmosféru a vyznění Perunovi krve. No, ono není moc možností, kde vzít hrdinu, který by byl plně vybaven na bojový střet. Buď věnuješ půl knihy výcviku, nebo můžeš použít už vycvičenou postavu. Že někdo vyleze z kanclu, dostane poprvé do ruky zbraň a vyřídí partu zabijáků, tak to mi vždy přišlo dost směšný. 🙂

    Tak nějak jsem to vše shrnul zde:
    http://deti-noci.cz/2013/12/literatura/lit-recenze/frantisek-kotleta-perunova-krev-i-2/
    http://deti-noci.cz/2013/12/literatura/lit-zajimavosti/krvavy-reznik-opet-uderil/

  12. Děsná recenze
    Ta recenze je omezená jako její autor. Pravděpodobně novinářský prostitut.

Zveřejnit odpověď