Talpress hbitě dohání své letité resty vůči čtenářům, a tak zde máme další (v původním pořadí druhý) díl vorkosiganské ságy. Příběh o původu Milese Vorkosigana pokračuje v románu „Barrayar“.
Vyprávění začíná prakticky ve chvíli, kdy skončil předchozí díl. Aral Vorkosigan je jmenován regentem a tím se i se svou manželkou Cordelií dostává do soukolí moci na nejvyšší úrovni. Jak už to bývá, má plné ruce práce s tím, aby se soukolí moci neproměnilo v mlýnské kameny a on se svou ženou a sotva počatým synem v zrna mezi nimi. Problémy na sebe nenechají dlouho čekat a vysoká barrayarská politika nabírá směr ke krvavému kataklyzmatu. Podaří se Aralovi a Cordelii zabránit nejhoršímu?
Druhý díl vorkosiganské ságy vyšel poprvé v roce 1991 a časový odstup od prvního dílu (1986) je na celkovém stylu a propracovanosti výrazně znát. Osvěžující syrovost vyprávění, jak jsme ji poznali v „Cárech cti“, do značné míry ustoupila plynule navazujícím epizodám a popisným pasážím. Exotiku cizích planet a vesmírných bojů nahradila spletitost barrayarské vysoké politiky, provázané s místními zvyky a specifickými společenskými normami. Na pozadí Vordarianova puče autorka mezi spoustou akce předznamenává vzdálenou budoucnost dalších dílů, které budou mít postupně blíže ke společenskému románu či detektivce, než ke scifi. O dobrodružství zde ale rozhodně není nouze, stejně jako o humorné scénky. Většině vyprávění však dominuje hrůza občanské války, zprostředkovaná (a notně utlumená) očima Cordelie.
Bohužel celé dílo tratí na tom, že u nás vyšlo v nesprávném pořadí. Čtenář seznámený s celou sérií tak přichází o mnohá překvapení, protože výsledky popisovaných akcí zná z narážek či interpretací v již vydaných románech. Dějové zvraty si tak může vychutnat hlavně z pozice historika, který má přehled o dějinách, ale v kronikách, kupách listin a archeologických zprávách pátrá, jak se události asi seběhly doopravdy.
Celkové provedení knihy je tradiční jak rozměry, tak grafickou úpravou. Obálka od Martiny Pilcerové je ještě lepší, než obvykle – dokonale vystihuje pochmurnost i dynamiku obsahu. Překlad i redakční práce jsou sice lepší, než tomu bylo u „Civilní služby“, ale zhruba první třetina knihy působí dojmem, že ji překládal někdo jiný, než zbytek. Liší se v řadě detailů (např. pohřební obřady jsou líčeny jinak na začátku a jinak na konci, místy nesedí terminologie), což může na pozorného čtenáře působit poněkud rušivě.
To ovšem nic nemění na skutečnosti, že jde o solidní dobrodružný román, který by neměl žádnému příznivci vorkosiganské ságy chybět v knihovně.
Ale ne
Barrayar je “druhý díl vorkosiganské ságy” v pořadí VNITŘNÍ CHRONOLOGIE. Před ním Bujoldová vydala (vedle Shards of Honor a u nás nevydané boční dobrodružné mileseprosté epizody Ethan of Athos, “Cestou svobody” nepočítaje) “Učedníka války”, Hranice nekonečna, Hru vorů a Bratry ve zbrani – a pozadí měla dávno rozplánované (tuším, že v doslovu k omnibusu cordeliovských románů i říká, že Barrayar vznikl ze závěrečné části první knížky, kterou musela useknout, protože se jí moc rozrůstala). Ta soustavná obvinění, že “dílo tratí na tom, že u nás vyšlo v nesprávném pořadí”, jsou zhola nesmyslná.
Taky to nechápu 🙂
Já sem spokojenej. Náhodou se znalostí Milesových dobrodružství je to zajímavé a osvěžující čtivo. Přečetl jsem to prakticky na jeden zátah.
Re: Ale ne
Problém je, že důležité narážky na “Barrayar” jsou v “Civilní službě”. Kdyby u nás cyklus vycházel podle “barrayarské chronologie” (a to ryze teoreticky mohl – tedy až na povídky), byla by celá řada dějových zvratů pro zasvěceného čtenáře překvapivá. Takhle si může jen povzdechnout -“áá, takhle to tedy bylo doopravdy!”, prvek překvapení je ale nenávratně ztracen.
Nemohu se nezeptat. Poslední díl vyjde snad ještě letos, ale kdo vydá tu zbývající noveletu?
Re: Narážky v Civilní službě
Jo tak; teď nevím, jak moc detailně jsou tam události rozebírány, ale to by opravdu mohlo působit problémy.LOJR: Už jsem to psal posledně: žádná velká ztráta to není – kdyby existoval český fanklub LMB, pro jejich bulletin by to bylo ideální. A je to plnorozměrová novela.
Mě se tedy série zatím líbí tak jak je, naopak mám rád “tajemné” narážky na minulé události, knihy tím získává určitou hloubky a nějak mi nepřišlo že bych se v Civilní službě nechytal to už mi více vadilo to se seržantem Botharym (to bylo takové moc záhadné). A když si teď můžu přečíst jak to vlastně bylo, tím líp.