Greg Keyes – The Elder Scrolls: Pekelné město

Na knižní zpracování počítačových her si čtenáři již začínají zvykat. Diablo, Warcraft, StarCraft, Halo, Mass Effect. To je pouze malý výčet známých herních značek, které nakoukly do světa literatury. Není tedy divu, že došlo konečně také na jednu z nejznámějších RPG sérií, The Elder Scrolls. První díl z dvojsvazkového románu určitě stojí za pozornost a to nejen pro počítačové hráče, autorem je totiž v zahraničí známý a zkušený spisovatel sci-fi i fantasy Greg Keyes.

Elder

Co si budeme povídat, většina literárních adaptací počítačových či konzolových her většinou nepatří mezi to nejkvalitnější čtivo. Ale to se od takových děl ani nedá čekat. Pokud si však knihu vezme pod svá křídla nějaký zkušenější autor, vždycky je nějaká naděje, že výsledný produkt bude alespoň na úrovni kvalitního braku. A v případě Pekelného města je tento důležitý bod úspěšně splněn.

Příběh se odehrává zhruba 40 let po událostech Oblivionu (čtvrtého dílu herní série The Elder Scrolls). Bohužel se ale příliš nedozvíme o tom, co se celou tu dobu v Tamrielu (svět, ve kterém se kniha a hry odehrávají) dělo. Je jasné, že po smrti Martina Septima na trůn usedl nový císař. Děj se však nezabývá událostmi minulými a rovnou čtenáře vrhá do víru událostí nových. Vše začíná v Černém močálu, jedné z provincií Tamrielu a domově ještěří rasy Argonianů. Tam se blíží záhadné létající město s názvem Umbriel. A že to nebude jen tak ledajaké město je zřejmé již z názvu knihy.

Ve stínu Umbrielu se totiž šíří smrt a povstává armáda nemrtvých. Po té, co zničí Černý močál, se město přesouvá do Morrowindu, další z provincií, která je celá poničená po erupci Rudé hory. V troskách chrámového města Vivec se tam však nachází důležitý artefakt. Meč, který je důležitý pro město i pro ty, kteří jej touží zastavit. Mimochodem, pokud se na chvíli zastavíme u onoho podivného názvu města a přítomnosti jakéhosi mocného meče a k tomu ještě prozradím, že to má co dočinění s vysáváním duší, tak to některým hráčům možná bude stačit, aby si dali dvě a dvě dohromady. Pokud však nejste opravdovými fanoušky světa Elder Scrolls, je vysoce pravděpodobné, že vám tyto indicie nic neřeknou. Tak či tak, už jsem možná prozradil až až.

Jak již bylo naznačeno, v Tamrielu nežijí pouze lidé, ale tento svět obývá celá řada roztodivných ras. Přesněji řečeno hratelných jich je ve hrách deset. Z toho asi nejpodivnější jsou již výše zmínění Argoniané, vypadající jako přerostlé ještěrky, či Khajiitové, kteří naopak pobrali více z kočky než z člověka. Není se tak čemu divit, že výčet hlavních postav knihy je celkem pestrý. Setkáme se s mladou bretonkou Annaïg, argoniáncem Glimem, temným elfem Sulem, následovníkem císařského trůnu princem Attrebem či císařským špehem Colinem. Každá z těchto postav hraje v příběhu svoji roli, a třebaže se může zdát, že z tohoto výběru bude mít navrch nad ostatními především korunní princ, po té, co Attreba poznáme z jeho lidské stránky, už to nebude tak jasné. Autorovi se podařilo vytvořit veskrze samé sympaťáky, a tak jsem ani já neměl větší problém se o hrdiny bát, či prožívat s nimi jejich radosti i strasti na cestě za dobrodružstvím.

Začátek knihy působí trochu nudně, je to víceméně čekání na to, než se na scéně objeví ono létající město. Postupně se však Keyesovi daří šponovat atmosféru a obzvláště zajímavá část přichází, když Annaïg s Glimem prozkoumávají Umbriel. Kromě napětí a dobrodružství dojde časem i na city, především vztah mezi Annaïg a princem směřuje do těch rozměrů, kterým by se dalo říkat láska. V tomto případě však láska na dálku, protože tihle dva se bohužel v Pekelném městě za celou dobu osobně nepotkají. Ke komunikaci používají magického plechového vrabčáka Kuku, který možná bude trochu připomínat Buba ze Souboje titánů – až na to, že tahle chytrá sovička neuměla přenášet videohovory. Popravdě, romantika hraje v knize asi tak třetí housle, a kdo se v tom nebude rýpat, nejspíš něco takového ani nezaregistruje. Pokud jde o fanynky teenage romancí a zároveň The Elder Scrolls (ne, že bych nějakou takovou znal) mohla by je tato zpráva alespoň částečně potěšit. Pokud jde o fanoušky drsnějších škol, ty asi budu muset zklamat, pár bojových scén by se sice našlo a obzvláště temný elf Sul má potenciál krájet všechno okolo sebe na tenké plátky, ale na více akce (a krve) si budeme muset počkat do druhého dílu, kde již půjde o všechno.

Za pochvalu rozhodně stojí překladatelská práce Jakuba Kováře, který vycházel z fanouškovského překladu hry The Elder Scrolls IV: Oblivion a oficiálního překladu hry The Elder Scrolls V: Skyrim. Hráči, kteří mají rádi češtinu, se tak budou cítit na stránkách jako ryba ve vodě a žádný výraz je zřejmě nepřekvapí. Ačkoliv máme ve zvyku podobné knihy inspirované počítačovými hrami vídat v jiném nakladatelství, Epocha udělala v tomto případě velice dobrou práci a my se můžeme pouze těšit na druhou část, která by naštěstí měla brzy vyjít, za což patří taky díky!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Zanechat odpověď