Keltská brána – Vladimír Šlechta

Po lehce zdramatizovaném několikaměsíčním čekání se konečně na trhu objevila Šlechtova Keltská brána. Zatím poslední (chronologicky i fakticky) román ze světa po druhé energetické válce nám předkládá nové dobrodružství známého komanda ve složení Oggerd, Hal Hargo a Pěnkavka Gowery.

Keltská brána - Vladimír Šlechta

Major Oggerd, zvaný Orlosup, který byl kdysi vylepšen mozkovým implantátem, je prakticky (do značné míry uměle) soustředěn na bojový výkon. Na schopnost jednání s běžnou populací (ani s opačným pohlavím) nějak nezbylo mnoho místa. Na „styk s veřejností“ měl proto profesionálního vyjednavače – Pěnkavku Goweryho. Tomu jakožto profesionálnímu psychologovi žádná běžná forma komunikace nedělala potíže. Dohled nad Oggerdovými „drátky v hlavě“ měl technolog Hal Hargo. Zaujetí vědou a zkoumáním zapomenutých technologií z jeho mysli vytlačilo cokoliv jiného, tudíž Pěnkavkovy služby potřeboval také….

Století po druhé energetické válce („Století válek“) přineslo zbytkům evropské populace boj o přežití a budování nové civilizace. Ta se alespoň místy povznesla z doby kamenné na úroveň 19. století – s občasnými úlety do iracionálna předapokalyptic­kého věku.

Evropa přeoraná starým konfliktem je plná pustin, reliktů staré civilizace, nejrůznějších anomálií a problémů, k jejichž řešení slouží komanda podobná tomu Oggerdovu. Ač „Století válek“ bylo právě ukončeno císařským verdiktem a komanda se formálně stala minulostí, výskyt anomálií a problémů neskončil…

Oggerd a Pěnkavka jsou nuceni předčasně ukončit dovolenou. Na rozkaz z vyšších míst mají pomoci při realizaci univerzitního výzkumu. Hal Hargo byl jmenován profesorem a po zesnulém kolegovi převzal výzkum anomálií, zvaných Ossianova linie a Polygon. Průzkum Ossianovy linie sice přináší jakési výsledky, ale zároveň končí katastrofou (viz obálka knihy). Po rychlém ukončení vyšetřování „mimořádné události“ vojenskými orgány jsou naši hrdinové překotně přesunuti k druhému předmětu výzkumu – Polygonu. Podobně jako v případě Ossianovy linie jde o časoprostorovou anomálii, krytou silovým polem. Výzkum ale není skutečnou prioritou, v pozadí celé akce je hra o moc na nejvyšších místech Císařství. Ukazuje se, že císař, armáda, ani tajná služba nejsou jedinými hráči. Kdo sleduje naše hrdiny? Co je za podivnými událostmi v okolí Polygonu? Kdo na univerzitě zcizil dokumenty o výzkumu?

Svižný postapokalyptický román z oblíbené řady se tentokrát rozjíždí ve stylu „Šutráka“ (tedy Marka Stona) a vedle nastolení nových otázek poskytuje i řadu odpovědí na některé z předchozích částí – hlavně ve formě reminiscencí. Samotná zahajovací scéna, tedy poněkud jednostranný rozhovor Ajny (Kyborgovo jméno) s Oggerdem, odehrávající se v posteli, asi některé čtenáře překvapí. Další děj pak zabíhá do poněkud vyjetějších kolejí, ač si zachovává notnou dávku nestandardnosti. Mimořádka u Ossianovy linie graduje děj v úvodních pasážích a pak se vyprávění relativně zpomaluje, byť na pozadí zůstává řada zneklidňujících detailů. V blízkosti Polygonu se vyprávění opět dostává do tempa, dějové linie se větví a ke slovu přichází řetěz překvapivých odhalení a akcí.

Postavy v novém románu prodělávají další vývoj, ale na počátku ho (jak je naznačeno výše) determinuje hlavně vztah k ženám. O Oggerdovi již zmínka padla. Pěnkavku dopis Ajny vytáhne do akce z nepříliš úspěšného vztahu s Jorikou (Projekt Berserkr), zatímco Hargo je jako čerstvě jmenovaný profesor a šéf výzkumu civilizován dvojicí sličných asistentek, což svým způsobem nezůstane bez následků.

V příběhu roste i význam intrik a politiky v pozadí. Ne, že by politika nehrála roli již v předchozích částech, ale zde je politické pozadí přímým hybatelem děje a vyvstává otázka, do jaké míry ovlivní případné budoucí texty z „oggerdovského“ světa (Poslední velkoměsto).

Zdá se, že v textu je ještě méně humoru a ironie, než dříve, byť se pár veselejších míst najde. Není to ale na závadu. Významnou roli hraje spíše několik vzpomínek, které postupně posouvají do jiné roviny vyznění celého cyklu a zároveň předznamenávají překvapivý výsledek tradičně úderného finále.

Máme tedy před sebou patrně jeden z nejlepších kusů letošní akční sci-fi nabídky tuzemského původu, který by neměl v knihovničkách příznivců tohoto druhu literatury chybět. Redakční práce je odvedena v pro Brokilon obvyklé normě, obálka Michala Ivana je dramaticky akční a celkem věrně zobrazuje vyvrcholení akce u Ossianovy linie. Autorské slovo závěrem slibuje neméně zajímavou budoucnost, takže se máme na co těšit.

Druhá polovina třiadvacátého století, dvě stě let po Apokalypse. Po nekonečných válkách zavládlo Století míru, které už trvá šest let. Pro Oggerda však (jak říká jeho přítel Gowery) „není míru pod lipami“. Jeho tým je znovu shromážděn a odeslán do nitra vylidněné Evropy, aby tam odkryl tajemství další předapokalyptické anomálie. (anotace)

  • Keltská brána
  • Autor: Vladimír Šlechta
  • Překlad: –
  • Série: Oggerd
  • Forma: paperback
  • Počet stran: 338
  • Cena: 258 Kč
  • Vydal: Brokilon, 2012

Michael Střelec Pešťák (redaktor)

Strelec.M.P@sez­nam.cz

Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář!

Kupte si Keltskou bránu s 15% slevou (ušetříte 39 Kč)!

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

3 komentářů

  1. Už mám přečteno a doporučuji.
    Dobré “postapo” nápady, svižný příběh, prokreslené postavy – ať už “hlavní trojky” u kterých zjistíte, že je zas tak dobře neznáte, nebo antagonistů o kterých máte pocit, že byste je dost dobře mohli potkat i dnes a tady.

    Navíc má knížka realisticky hořký podtext – dobrodružství není nic krásného ani jásavého, ale prostě nutnost do které se nikomu nechce, protože tak jak jsou “karty rozdány”to vlastně nikdy nemůže dopadnout (úplně) dobře. A tak každý dělá co umí….

  2. Doporučuju. Autor sice (znovu) poměnil psychologii postav, dohání to ale chytlavou čtivostí.

Zveřejnit odpověď