Kniha prokletých – Rečková Jana

Nakladatelství „Straky na vrbě“ připravilo pro vyznavače české fantasy pravou lahůdku – „Knihu prokletých“ od Jany Rečkové.

Rečková Jana - Kniha prokletýchNeobvyklý příběh začíná uprostřed boje s loupežníky. Žoldnéři pod velením bojovnice Wairin, dcery hrdiny Wairona, se nechávají najímat na různé úkoly “bezpečnostního” charakteru (čištění lesů od oblud a loupežníků, atd.). Wairin hledá nějaký úkol, kterým by získala stejnou proslulost jako její otec. Když se k ní donese zpráva o okřídleném démonovi, který má přepadat v horách poutníky, nezaváhá ani chviličku. Obstará si smlouvu s králem, sestaví novou družinu a vyrazí do akce.

Výpravu od počátku pronásledují problémy; zanedbaná “zpravodajská” příprava a rozpory mezi některými bojovníky se pojí k prvním ztrátám. Vzápětí se ukazuje, že nejen něco, ale všechno je jinak a pro čtenáře začíná nový příběh, vracející se do minulosti.

Čarodějové kdysi mocného národa Zránů prohráli boj s podsvětními bytostmi a celý národ díky tomu zmizel v podzemí. V lidském světě po něm zbyla dobře ukrytá kniha bílých kouzel, zvaná Albethaneum, jež byla objevena v době, kdy se odehrává tento příběh. Problémem knihy obsahující mocná zaklínadla je jazyk Zrán, kterým nikdo nemluví (později se ukazuje, že nestačí ani prostý překlad), problémem lidského světa je nový útok bytostí z podzemního světa. Nálezem Albethanea se rozjíždí řetězec událostí, vedoucí ve svých důsledcích k událostem, popsaným v úvodu.

Jana Rečková zde čtenářům předkládá v mnoha směrech nezvyklý příběh. Souboje, bitvy, černá i bílá magie, “živé”, pečlivě vykreslené postavy, romantika a dobrodružství zde tvoří zvláštní a svým způsobem dokonalé dílo.

Hlavní hrdina Ysquanir je nevšední kombinací mága a bojovníka. Bojuje stejně s nepřáteli jako se svým svědomím (ale není, jak by si mohl někdo myslet, kopií Sapkowského Geralta z Rivie). Pro vítězství ve válce se sluhy podzemních bytostí mění své bojovníky v jakousi obdobu berserkrů. “Bojové šílenství” v jeho lidech svým způsobem přetrvává i po skončení války a je příčinou jejich postupné likvidace (a řady pozdějších hrdinových potíží).

I další, byť často epizodní postavy mají své osobité a leckdy velmi barvité osudy a charaktery. Tradiční pojetí dobra a zla je zde opuštěno – nic není jednoznačně bílé, černé zůstává černým (i když i ta černá má jisté odstíny).

Prostředí, v němž se děj odehrává, je popisováno dost úsporně, což je do značné míry dáno nezvyklou formou vyprávění, tvořeného zdánlivě nezávislými epizodami, které by často obstály i jako samostatné povídky.

Ač tento popis působí dosti neohrabaně, kniha se čte skoro sama, nemá přes svůj úctyhodný rozsah (491 stran) hluchá místa (vše na sebe dokonale navazuje – posuny v čase jsou řešeny neskonale lépe a přirozeněji než např. v Kresově  Králi Nesmírna) a navíc je “zpestřena” černobílými ilustracemi Jany Kvardové, které budou pro svůj charakter možná zdrojem kritiky. Obálka od Zdeňky Bouškové dobře vystihuje obsah a redakční práce byly odvedeny na obvyklé  (solidní) úrovni. Cena 225,- Kč je lépe než přiměřená a knihu lze tudíž (po všech stránkách) doporučit.

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

  1. Opravdu?
    Recenze mi připadá jako pouhá obajoba, poněkud přehlížející veškeré zápory…proč ještě k tomu to zvýrazněné písmo?Vypadá to jako reklama, nebo propagační leták:-)To aby si čtenář snadno zapamatoval důležitá fakta(?), nejsme snad, ehm,tak málo důvtipní, abychom to potřebovali…Podle mého úroveň příběhu sráží těžko zapamatovatelná, umělá jména, která jako by se snažila napodobovat jazykovou propracovanost např.Trůnu z dračích kostí nebo i Tolkiena.Používání někteých písmen je nesmyslné, není to epos takové propracovanosti světa, aby to mělo nějaký význam, proč se nedržela jednoduchých českých hlásek? to, že někam plácnu množství q,y,x a přehlasovaných písmen ze mě Toliena tedy neudělá. 9 bodů z 10 tady dostala i Jenny Nowak, jejíž sloh je tedy mnohem vytříbenější. Ode mě by kniha dostala max7/10, a to jsem dost tolerantní-když přihlédnu k dobré výpravě, příběh se topí v high-fantasy klišé a rozhodně nepřináší nic nového.Zvláštní zamyšlení by si zasloužil i název knihy samotné, nic oslnivého! Stejně tak jména kapitol, ovšem je to nesmírně těžké, vytvářet výstižná a dobře padnoucí jména.Že by kniha, jak píše p.Vrbenská v Ikarii měla nějakou zvláštní energii co vás nutí číst dál je eufemismus jak noha, taková barokní metafora velmi daleká pravdy…

  2. originální
    Knihu jsem zatím nečetl. Proto s opravdovou hrůzou vyslovuji jednu pochybnost, ke které mne svedla dost nadšená recenze – co je na tom, proboha, originálního? Možná je originální kniha – ale pak zřejmě v něčem jiném, než že “neobvyklý příběh začíná bojem s loupežníky…” nebo “v mnoha směrech nezvyklý příběh. Souboje, bitvy, černá i bílá magie”. Někdy by nebylo špatné, kdyby si i recenzenti uvědomili, že i oni jsou odpovědni za to, co říkají.

  3. Ke kritice se nepřidám
    Mě se tahle kniha hodně líbila. Ano, asi to není geniální dílo nabité novými myšlenkami ( ostatně pamatujete si, kdy něco takového naposledy v oblasti fantasy vyšlo?), ale je to rozhodně velmi dobré řemeslo, s kouskem něčeho navíc. Za dobré řemeslo zaplať pánbůh, ani to se zase tak často nevídá. Výhrady proti jménům a názvům kapitol mi nepřipadají důležité, to je hodně subjektivní dojem. Já bych asi knize vytknul to, že bez postavy Wairin a dění kolem ní ( tedy první a poslední kapitoly) by se hlavní příběh klidně obešel. Jinak musím říct, že se mi to četlo dobře, postavy jsou věrohodné, události a jednání lidí také, prostě dobré čtení.

  4. Re: Ke kritice se nepřidám
    hmm treba Steven Erikson – Mesicni zahrady. Zamboch – Dlouhy sprint.

  5. Ale když se bude jenom nekriticky přijímat každá další taková kniha, tak je fantasy odsouzený k zániku. “Řemeslo” je sice hodně proklamovaná věc, ale to se dá po letech naučit, dneska bych spíš oceňovala nějakou novou myšlenku…není pravda, že ve fantasy takové věci nevycházejí, spíš se je nikdo neodváží označit za fantasy, ale je to na pomezí třeba hororu, military, nebo rovnou science fiction.ˇTahle high fantasy je prostě žánr s tématy předem danými a těžko se v rámci toho dá něco převratnýho uplatnit.

  6. Musím říci, že principiálně nesouhlasím. Sebelepší myšlenky jsou nanic, pokud autor neumí řemeslo a tedy je nedokáže podat…

  7. Nova myšlenka?
    M. Bronec má pravdu. Jenomže to platí i obráceně. K čemu dobrý řemeslo, když je to blábol o ničem (mluvim obecně, ne o této knize). Omílání stejného nápadu najdeme v červené knihovně (tam se to očekává), nebo ve westernových románech (taktéž), ale v žánrech SF či fantasy bych něco takového očekával. Alespoň snahu. Nebo pokus o netradiční řešení časté zápletky… Tohle umí Žamboch, Mostecký, Pavlovský, ale u pí Rečkové to postrádám (ostatně u pí Vrbenské taky).

  8. Myslimže u pí Rečkové byla nejzajímavější kniha Syndrom malé mořské víly. V ní bylo nejvíce radikálních kroků a originálních nápadů. Navíc měla ke své útlosti patřičný švih. Škoda jen, že pí Rečková u tohoto tématu nezůstala a k vytřibenému stylu nepřidala i tolik žádoucí novost.

  9. V tomhle s Vámi samozřejmě souhlasím – protože samotný nápad člověk vydat nemůže!:-) mistrovství ve formě tvoří stejně důležitou polovinu díla jako samotný námět, ale zráhám se mluvit o rečkové jako o mistryni české fantasy, vždyť takový Žamboch a Šlechta do tho dokáží přinést čerstvý vítr, kdežto knihy Rečkové jsou pouhé…čtivo. I to si zaslouží svůj prodejní úspěch a požitek z četby, ale kdo může s čistým svědomím říct, že je v tom něco víc.

  10. Jarda Hošek má samozřejmě rovněž pravdu. Snažil jsem se vypíchnout důležitost řemesla, protože je podle mě základní. Asi jako by zeď měla být rovná a bota nepropouštět, než na ně začnete klást nějaké další nároky. Říkám to i proto, že zvlášť u nás je mezi částí začínajících autorů rozšířeno (podle mého názoru) mylné přesvědčení, že nejdůležitější je “psát ze sebe”. Ale když chce člověk oslovit široké publikum, je třeba o hodně víc.K samotnému tematu kvality knihy se nebudu vyjadřovat, poněvadž jsem to učinil již tím, že jsem ji vydal… 🙂

  11. Přece jen se mi chce něco málo podotknout. Léta se pokouším udat věci napsané jinak, vybočující ze zvyklostí fantasy, možná i semtam s originálním nápadem. Nebýt CKČ a její kategorie román, ležely by v šuplíku všechny. Udala jsem takto 3. Plus jednu loni v Kočase. Ostatní leží. Tolik má zkušenost s “konzumní fantasy” a věcmi, které se liší.

  12. No, alespoň čtenáři mohou vidět, že ani autoři, kteří jsou vnějškově považováni za známé a možná i slavné (já bych se tedy Kulhánka ani Žambocha za mistryně české fantasy neodvážil označit), nemají rovněž na růžích ustláno. Ale jako nakladatel můžu jen tak na okraj poznamenat, že ani jeden z textů, o nichž se zmiňuje Jana Rečková jako vydaných v Mlocích a v Kočasu, neměl potřebný rozsah, aby vyšel jako samostatná kniha…

  13. Proc se ve sci-fi a fantasy nevydavaji 150 strankove knihy? Z ekonomickeho hlediska? Nechapu. Kde je napsano, ze kniha musi mit alespon 250 stranek? To nema byt ustepacna poznamka, ale proste dotaz, protoze tohle mi fakt jasne neni.

  14. To je možná jeden z důvodů, proč pak dochází k “nastavování” textů, a ředění obsahu…taková novelka samotná když vyjde v knižní podobě, to se asi moc neprodává, je jiný trend,ne? Mám osobně pocit, že třeba povídkové sbírky se teprve dostávají do obecného povědomí, ale je to škoda, protože na románových cyklech čtenář může akorát pozorovat vývoj autora,odstraňování nevhodných postav,opakování témat,díry v souvislostech…:-)Z pohledu fanouška to opravdu vypadá, že nejuznávanější a nejlepší jsou ti co jsou nejvíce na očích, což je prostě omylem naší doby…a originalita-měli by se zamyslet především ti, co utváří názory mas, a v našem případě vyloženě porotci Mloka,co je vlastně neotřelé,na Drakobijcích se mi velmi líbí, že se dotýkají i sousedních žánrů a”diskriminací”novot rozhodně netrpí.V Čechách je každý nakladatel pomalu hrdina:-)

  15. Pokusím se nějak pokud možno stručně zodpovědět dotaz Ondřeje Jireše.Je to ekonomická záležitost, proč se nevydávají tenké knihy. Jde o to, že vyroní-li tiskárna čtyřistastránkovou knihu za dejme tomu 40 Kč, nevyrobí dvěstěstránkovou za 20 kč a stostránkovou za 10 Kč. Ty ceny budou spíš tak 30 a 23 Kč nebo tak nějak. V tom je prostě to, že tiskárna dá spousty peněz nikoli za papír, ale za rozjetí strojů, mzdy, vytištění barevné obálky, zkrátka věci, které s tloušťkou knihy přímo nesouvisí. Takže při vzrůstu cen papíru by se třeba cena prvních Drakobijců pohybovala někde u 120 Kč. Přitom ta knížka měla opravdu asi 150 stran. Když si vedle toho dám pětisetstránkového Fabiana nebo Rečkovou za 225 Kč, je mi dost jasné, co si čtenář vybere. V takhle malých nákladech se prostě tenké knihy nevyplatí vydávat…

  16. Noiře:
    Děkuju za chválu… 🙂 Ale trochu se mýlíš v tom, že by autoři svá díla natahovali nějak záměrně kvůli tomuhle. Někteří se prostě rozepíší do větších celků a dělá jim spíš problémy přestat…

  17. Myslím, že s těmi tenkými knihami je to pěknej nesmysl, Asprínovy mithy vycházejí 200 stránkový od začátku a prodávaj se, Jinak by to nevydávaly ne?

  18. A jestli se to fakt nevyplácí, co takhle vydávát dva tří noveloromány v jedné knize, mylsím, že za pokus by to stálo.

  19. 200 stránek je tak zhruba dolní hranice toho, co se dá normálně vydat. Víc novel lze samozřejmě taky spojit, ale obecně platí, že romány se prodávají lépěji…

  20. To Noira: tak pardon, možná to Vrbenská kapku přepískla, to je takovej její styl, vona prej přehání, i když doma koření polívku, ale třeba mě se to taky líbilo. Četlo se mi to fakt dost dobře – to je prostě individuální záležitost :-)). Jináč plně souhlasím s Michaelem – vydávat u nás krátký věci je vo hubu a povídkový sbírky taky dvakrát neberou.

  21. Povídky
    Nevím jak ostatní, ale je škoda, že povídkových sbírek je tak málo. Radši si přečtu nějaké povídky, než sáhodlouhý román, na který stejně teď nemám čas a vždycky zapomenu, kde jsem přestal. Doufám, ale že to vydavatelé nevzdají, hlavně se těším na další díl Drakobijců, doufám že brzo vyjde.

  22. No, vzhledem k tomu, že zrovna probíhá uzávěrka přijímání povídek do soutěže, tak si asi ještě nějakou chvíli počkáš… :-). Ale obecný trh je bohužel jiného názoru a sborníky fakt moc nejdou.

  23. Pitva
    Tak jste to tu pěkně rozpytvali, povězte mi někdo….co z toho teď víte? Plácání o názvech, diskuze na téma řemeslo….co takhle říc kniha je dobrá…protože mě zaujala tim a tim, nebo je blbá protože vyzněla prapodivně nebo neřekla vůbec nic….aha…rpomiňte….já zapoměl že neám doktorát z jazykovědy takže tomu všemu vůbec nemůžu rotumět…no nic, tak já zase bežim…..

  24. Askaelovi
    Doktorát z lingvistiky po tobě nikdo nechce, ale kdyby sis promrskal vyjmenovaná slova po P, aspoň mně bys udělal radost…

  25. Konečně jsem si udělal čas a přečetl si tuto knihu, jako že na mě čekala tak měsíc dva ve vitrínce. Hodnocení mluví samo za sebe, když řeknu, že knihu jsem přečetl jedním dechem, což se mi v poslední dobou zas tak často nestává, vlastně skoro vůbec. Svým prostředím mi kniha připomíná Podvržence od Zeleznyho.Jen doufám, že nevýjde druhý díl, protože by podle mě, jak u druheho dílu o rytíři Chastovi neměl už co říci. Jinak ale bravo!

  26. Povídky o rytíři Chastovi jsem jako nakladatel četl najednou a vybral jich pár do první knížky, přičemž, když se chytla, jsem vzal další povídky pro knížku další, která, přiznávám, už zdaleka tak velký komerční úspěch neměla. Ale nebylo to dopisované pro velký úspěch až po vydání jedničky. U Ysquanira ovšem o žádném dalším pokračování nevím a myslím, že tenhle příběh už ho ani nepotřebuje, že je v něm toho právě tolik, kolik dobrý příběh má mít…

  27. Co na té knížce je?
    Já to tady asi píšu s křížkem po funuse, už se asi nediskutuje, ale řeknu jedno – tahle knížka určitě není dokonalá, ale má jednu velkou výhodu. Má duši. To se třeba o Žambochových knížkách říct nedá, račte prominout. Ta knížka má něco (kousek z toho), co měl první díl Pána prstenů (knihy!), ale čehož se ani Tolkienovi do dalších dílů pro samé “světodějné” události už moc nevešlo.

  28. TO NOIRA
    Jsem uprostred Knihy Prokletych a myslim si, ze je to po vsech strankach skvela kniha.Nejsem samozrejme profi kritikem jako porad zde psajici Noira. Muzu se zeptat, ktera kniha by od tebe dostala 9/10?? To se radsi neptam na 10/10. Je videt, zes tu knihu poradne neprectl(a), protoze musim s p.Vrbenskou souhlasit v tom ,ze kniha te doslova nuti cist dal a to se podle me u knih ceni, ne?? Dost tlachani, nechci byt jako Noira, podle me je 9/10 dobre hodnoceni.

  29. dodatek
    Tak jo, přečetl jsem to, a dost se mi to líbí. Je to tak pěkné, že si to zasloužilo lepší recenzi… která už naštěstí tak vyšla. Takže je vše OK.

  30. Kniha se opravdu čte jednim dechem a má něco do sebe. přesto ale také souhlasím se siccem. Připomíná mi Zelazneho (ikdyž spíš Dilviše), ale to jsem už psala v té druhé recenzi.

  31. Ehm, tak nějak mi nedochází, co na té Knize prokletých všichni vidíte. Faktem sice je, že se to (docela) dobře čte, ale to je na tom asi tak všechno pozitivní. Jinak je to schématické, totálně předvídatelné, dětinsky naivní a vzhledem k příběhu i nepatřičně dlouhé. Právě i ten příběh se mi nějak nezdá. Jaksi mi v této knize od Rečkové chybí nějaká ústřední dějová linie, nějaký cíl, nějaký středobod, motiv všech událostí a konání jednotlivých postav. Je to taková uměle nastavovaná kaše bez nějakého ucelenějšího dějového pouta postrádající jakékoliv věrohodné zacílení. Je to takové vyprávění z fantaskního světa od ničeho k ničemu. I když tady se přiznám, že nejsem tak úplně správným soudcem, neb na konci ještě nejsem, zbývá mi asi 150 stránek, nicméně mám upřímné pochyby, jestli to vůbec budu ještě dočítat, poněvadž s tím, co jsem řekl v předhozích řádcích, samozřejmě souvisí neustále stupňující se nuda a absence jakékoli chuti příběh nadále sledovat. Taky ty ilustrace Jany Kvardové jsou předmětem mé kritiky. Ty jsou tak infantilní, až se to na nich stydím na veřejnosti otevřít. Možná, že trpím nějakými těmi předsudky, ale přesto si myslím, že vydavatel mohl rozhodně zvolit lepší obrazový doprovod. I když abych byl upřímný, ony tomu příběhu docela i odpovídají. I ten je takovou pseudopohádkou. Ale pak mě trochu uniká, pro koho je ta kniha vlastně určená. Pro malé děti asi ne, toho “temna” a “erotična” je tam pro ně přeci jen příliš. A pro starší, o tom taky pochybuji. Alespoň mně ta bezbřehá naivita celého příběhu nezměrně vadí. I když, jak vidím ty kladné reakce tady na fóru, tak to nikoho nijak zvlášť neobtěžuje, nebo ji snad vůbec nevnímá. Já nevím.., asi nejsem ten správný hard-core fantasy čtenář, který bez jakýchkoli pochyb konzumuje jeden více či spíše méně kvalitní titul za druhým (jinak je mi 22 a intelektuály, hlavně akademiky rozhodně nemusím, to jen tak na okraj pro případné rejpaly). Ještě k těm ilustracím. Ta na obálce od Zdeňky Bouškové je skvělá. Žel, o to je ten kontrast s Kvardovou ještě větší. Ještě si nemůžu odpustit jednu věc. To vítězné tažení do severních zemí s necelými dvěmisty (třebas v berserku) vojáky proti zmiňovaným (určitě mnohem početnějším) hordám seveřanů se mi moc věrohodné nezdálo. A podobných nelogičností je tam víc. Tohlo to můžu akceptovat tak max. ve filmu, ale v knize, to určitě ne. Přesto přes všechno, co se mi na této knize nelíbí, se to dá docela v pohodě číst. I když ani v tomto aspektu nejde o nijak zázračný počin. Hlavně ze začátku mně ty věty k sobě nějak moc nešly. Ale dosti toho, číst se to dá, otázka zní, zda to někomu stačí nebo ne…. Já si radši hodím Stephena Kinga a jeho Čtyři roční doby. Už se na ně těším….snad mě nezklamou :-)).

  32. Se shadow souhlasím určitě aspon v jednom bodě.Ty ilustrace se mi také nelíbí.Ale kniha se mi moc líbila.

  33. Skvělá kniha
    Kniha se mi vždycky moc líbila a čas od času se k ní vracím, stejně jako moje mať, které už táhne sedmdesátka a načetla toho v životě víc než dost. Myslím, že to o kvalitě knihy (resp. o tom, jak umí vtáhnout do děje) něco vypovídá. Ilustrace – ocenila jsem, že vůbec nějaké byly. Lepší nějaké než žádné.

Zveřejnit odpověď