Legenda o Ráhovi a Mudlech – Stouffer Nancy K.

S odstupem času si můžete přečíst recenzi, jež původně vyšla v Ramaxu. Nedalo mi to a něco jsem k ní doplnil. Aby však nevznikl nějaký omyl: tahle kniha opravdu nestojí za koupi, čtení ani cokoli jiného.

Stouffer Nancy K. - Legenda o Ráhovi a MudlechNa příbojové vlně zájmu o Harryho Pottera , na níž zatím s bravurou surfovalo pouze nakladatelství Albatros, se rozhodli svézt i další zájemci , mezi něž patří i pražské vydavatelství Adonai. To se rozhodlo zařadit do svého edičního plánu mezi další skvosty typu Malé dějiny pornografie nebo životopisu Martina Maxy i Legendu o Ráhovi a Mudlech. Tato kniha by se českého vydání pravděpodobně nikdy nedočkala, nebýt toho, že její autorka vede soudní spor s J.K.Rowlingovou. Kamenem úrazu jsou jména ‚ Larry Potter‘ a ‚ mudlové‘, jež Stouferová bezpochyby použila jako první. Rowlingová ovšem tvrdí, že o tom nevěděla, což je při objemu knih vydávaných v angličtině docela dobře možné. Kde je pravda, to se asi nikdy nedozvíme, ale jeden podstatný rozdíl tu je, a tím je velikost úspěchu. Po přečtení Legendy o… není těžké uhodnout, proč tomu tak je.

Bylo, nebylo, v zemi Aura (není těžké v ní poznat Ameriku) vypukla válka, v níž se většina obyvatel s gustem vyhubila za pomoci atomových zbraní. Kdo mohl, utekl a z potomků těch, kdo zůstali, se vyvinuli mudlové. Během postnukleární zimy následkem ozáření zmutovali do podoby tvorů vysokých asi jeden metr, s velkými bezvlasými hlavami a s podivnou barvou kůže, živořících dlouho na pokraji smrti hladem. Uplynulo mnoho let, když oceán vyvrhnul na pobřeží primitivní vor s dvěma nemluvňaty. Mudlové je přijali za svá a vychovali je, ovšem zatímco jeden z nich, Ráh, se stal ztělesněním všech představitelných ctností, s jeho bratrem Zynem to tak nebylo. Ten, takříkajíc, konvertoval na temnou stranu síly, obstaral si partu podobně zaměřených kamarádů, a jako takový byl pochopitelně ve finále poražen. Podobnost s Biblí čistě náhodná. Jaké z toho plyne poučení, milé děti? Straňte se špatné společnosti, a děláte-li něco (i zlo), čiňte tak důsledně.

Příběh je dosti řídký a já dlouho čekal, až se začne něco zajímavého dít, avšak marně. O žánrovém zařazení této knihy nemám pochybnosti. Je pravda, že autorka použila motivů ze sci-fi i fantasy, výsledkem je však pohádka, navíc hodně nudná. O cílové skupině, jíž jsou děti, svědčí i velká písmena a použité řádkování. Nevím také, zda za to může autorka, překladatelka nebo odpovědný redaktor, ale čtení této knihy pro mě bylo opravdovým utrpením. Ano, zde skutečně není něco v pořádku, a snad právě vy mi můžete zodpovědět otázky, jež se mi nyní honí hlavou. Kdo je to velitel největší národní infanterie? Může smoking splývat ke kolenům? Co je to rybářská past? Mají mangrovníky radioaktivní pyl? Mohu se koupat v moři s popáleninami 2. a 3. stupně? Musí být v titulu, určeném malým dětem, tolik cizích slov? Kdo má na svědomí přihlouplé básničky, u nichž jsem pouze frustrovaně plakal? Kde je ten slavný Larry Potter, o něhož se vede spor? Proč se zde vyskytují scény jako vystřižené z růžové knihovny našich babiček? Proč? Vždyť právě knihy pro děti by měly být, podle mého názoru, vzorně jazykově upravené. Technické zpracování je slušné, dokonce zde jsou i barevné ilustrace, a cena je odpovídající . Odpovídající schránce, ale ne obsahu, bohužel. Ve světle výše uvedených skutečností tedy musím konstatovat, že veškerá podobnost Harryho Pottera s tímto titulem je nejspíš čistě náhodná. Rowlingová prostě hraje úplně jinou ligu než Stoufferová. Hodnotit Legendu o …. nebudu, necítím se k tomu dostatečně kompetentní a možná, že tahle kniha opravdu má nějaké skryté kvality, na které jsem ale já nenarazil. Prostě, alespoň pro jednou není originál lepší a (domnělé) kopii nesahá ani po kotníky.

Tato recenze již vyšla v časopisu RAMAX, nicméně bych k ní – s odstupem takřka dvou měsíců – přece jen něco doplnil. Pokud by tuto knihu chtěl někdo hodnotit (a někteří lidé tak učinili), musí jako měřítko kvality použít ty nejlepší knihy pro děti. Mezi špičku například počítám: Ronju, dceru loupežníka, Alenku v říši divů, Medvídka Pú, Petra Pana, Hobita, Nekonečný příběh a pochopitelně Harryho Pottera. Na laťku nastavenou těmito klasikami Stoufferová v žádném případě nedosáhne, spíše se plazí někde v prachu s ostatní žouželí. Opravdovou kvalitu však prověří jedině čas….

Sdílet...Share on FacebookShare on Google+Tweet about this on TwitterPin on PinterestEmail this to someonePrint this page

Žádné komentáře

Zveřejnit odpověď