Magazín Fantasy & Science Fiction na trhu žánrových periodik v kvalitě povídek bezkonkurenčně vede. Otázkou je, kdy si toho všimnou i naši akademici. Myslím, že i takové ocenění by Tritonu pomohlo v rozhodování, zda nepříliš výdělečný produkt vydávat dál, nebo ne.
Poslední číslo Jaro/léto 2010 považuji za nadprůměrné, a to i v rámci vysokého průměru, který si časopis stabilně udržuje. Minimálně povídky Nová Rakeťákova dobrodružství, Čerpadlo šest a Ansarské roční doby mi v paměti zůstanou ještě dlouho. Pojďme se ale na povídky, novelety i jednu rozsáhlou novelu podívat postupně.
Pacient nula Tananarive Due je povídkou, která doplácí na hvězdné okolí, ve kterém se ocitla. Číst tenhle text někde jinde, budu nadšená. V periodiku této kvality mi dlouho předem jasná pointa přišla trošku málo, na druhou stranu se příběh dobře čte a atmosféra světa, kterému zvoní umíráček, navíc vnímaná očima nic nechápajícího dítěte, je vystižena přesně.
Ted Kosmatka nás v Umění alchymie zavede prostřednictvím mladého vědce přímo do centra války nadnárodních korporací o technické vynálezy s obrovským potenciálem a mezi agenty, jejichž měkčí varianty se pohybují i v současných vývojových laboratořích. Po dočtení mě jen maně napadlo, kolik prototypů aut na vodíkový pohon, případně schémat daleko levnějšího modelu výroby elektřiny leží bezpečně uklizeno v trezorech velkých firem. Vynikající text.
Povídka Krysoň od Jamese Patricka Kelly je pamětnickým kouskem publikovaným v původní edici v roce 1986. Kyberpunk byl tehdy mladým, ambiciózním žánrem. Jeho hlavní devizu, blízkou budoucnost ve velmi temných barvách, a hrdiny, kteří se pohybují na okrajích společnosti, najdete i zde. Čeho se naopak nedočkáte, to jsou tradiční kyberpunkové rekvizity. Zrcadlovky a neurální přípojky do virtuální reality ne, drsný příběh s drsným rozuzlením ano.
Následující noveleta vzbudí zřejmě velmi rozporuplné ohlasy. Najde vášnivé zastánce i ty, kteří ji znuděně odloží po dvou stránkách. Daniel Abraham ve svém textu Curandero a Švéd vzdává hold příběhům, které se musí vypravovat, aby povýšily lidskou existenci nad prosté přežívání a daly jednotlivým životním etapám smysl. V mysteriózních příbězích, které jsou vyprávěny v této noveletě, rezonují snad všechna traumata, které si Spojené státy americké nosí sebou – od likvidace Indiánů přes černošské otroctví až po soužití s latinoamerickými přistěhovalci. Schází tu snad jen Vietnam a Ground Zero. Mně osobně se příběh složený z jednotlivých příběhů jako korálky na niti velmi líbil, katarzní momenty ho navíc povyšují nad konzumní čtivo.
Novela Pohřební pochod marionet od Adama-Troy Castra přibližuje marnou snahu o přiblížení se k velmi exotickému inteligentnímu druhu na vzdálené planetě. Nechybí tu nic: netradiční prostředí, smrtelné rituály, zapálený a obětavý vypravěč i dívka, která je ochotna pro pochopení obětovat i život. Pokud vám nevadí lehký patos a pomalé tempo vyprávění, je Castrova novela čtením pro vás.
Další noveleta je dílem, pro který stojí zato si magazín koupit, i kdyby vás nic jiného nezaujalo. Daryl Gregory nás v Nových Rakeťákových dobrodružstvích přesvědčuje, že Ray Bradbury má zdatné následovníky. Sledujeme ve zpětném pohledu přátelství dvou chlapců, nadšených fanoušků vesmírných letů, i jeho tragické rozuzlení. A to je v podstatě všechno. Fantastiky v tomto příběhu odehrávajícím se víceméně v současnosti není ani za nehet, zato „bradburyovského“ pochopení pro vnímání a ideály dospívajících chlapců dost a dost. A v intencích Mistra se nese i krutá pointa,
Klasickou scifi v moderním kabátě zastupuje John Herbert Varley s povídkou Retrográdní léto. Exotické prostředí Merkuru si lidé už dávno podmanili, přesto kromě netradičních sportů (plavání v rtuťovém jezírku) zde hrozí i mnohá, dosud neznámá rizika. Rizikovými jsou však i rodinné vztahy, kterým často nerozumějí ani ti, jichž se týkají. Přiměřeně svižný text, ovšem ve srovnání s některými dalšími v tomto čísle nijak výjimečný.
Důkazem může být například hned následující noveleta Čerpadlo šest od Paola Bacigalupiho. Mladý autor, který se vyšvihl raketovou rychlostí mezi největší naděje žánru, tu neopouští svou parketu v podstatě sociologické sondy exploatující současné trendy do nepříliš vzdálené budoucnosti. Moře zábavy, málo práce a nulová odpovědnost, to je krédo doby. Ruku v ruce s tím klesá mentální kapacita lidí, exaktní školy se zavírají pro nezájem a společnost přežívá víceméně na technických výdobytcích předků. Existuje ještě cesta ven, nebo celá civilizace uvízne v kanalizačních splašcích – a to jak v přeneseném, tak v doslovném slova smyslu? Bacigalupiho text představuje jeden z vrcholů magazínu.
To samé, byť ve zcela jiné podobě, se dá říci i o další povídce. Jméno Ursuly Kroeber Le Guin je samo o sobě zárukou kvality a povídka Ansarské roční doby to dosvědčuje. Mimozemská civilizace žije podle jiného řádu a jiného žebříčku hodnot, neuspěchaně, tradičně a bez víry ve všespasitelný pokrok. Jen na čas ji z jejího hodnotového žebříčku vykolejí jiná rasa. Na pomalu plynoucím příběhu je znát, že Le Guin stejně jako Bacigalupi ve svém psaní o jiných světech či jiných dobách reflektují, byť každý zcela jiným způsobem, problémy, se kterými se potkává náš svět právě teď a tady.
Na samý závěr přináší magazín kratší hororovou povídku Nancy Etchemendy Nimitseahpah. Těžařské městečko na jihozápadě USA a začátek dvacátého století poskytují kulisy pro poměrně přímočarý, jednoduchý příběh o kletbě a vykoupení prostřednictvím indiánského chlapce. Nijak objevná, nicméně příjemná tečka na závěr. V paměti vám však zřejmě zůstanou jiné texty tohoto čísla.
Součástí Magazínu jsou jako obvykle i pravidelné nebeletristické rubriky. Jiří Popiolek se opět bude dívat Očima kritika a Jiří W. Procházka nám přiblíží své Čtvrtstoletí s Kenem Woodem.
Nezbývá než znovu konstatovat, že ve výběru povídek nemá Magazín Fantasy & Science Fiction v současné době konkurenci. A není divu, jeho domovská americká edice je již šedesát let jedním z nejlepších zdrojů fantastické povídky ve světě. Pevně věřím, že česká podoba, za kterou se obětavě bije Martin Šust a kterou Triton zatím drží nad vodou (byť ze šesti čísel ročně klesla periodicita na dvě), nedopadne stejně smutně jako první pokus nakladatelství Polaris. To se v devadesátých letech snažilo periodikum vydávat, mizerné tržby a klesající prodej však po několika letech ukázaly palcem k hlíně.
Závěrečný apel si proto nemůžu odpustit. Magazín se rozsahem vyrovná středně velké antologii a kvalitou většinu z nich předčí. Z tohoto pohledu není jeho cena vůbec přemrštěná. Osud výjimečného periodika máme v rukou my, čtenáři, a nehlasujeme ničím jiným než svým nákupem. Pokud ho opět necháme padnout, těžko se najde další blouznivec, který by šel potřetí do dvakrát prohraného boje.
Jaro/léto 2010 je nadto výjimečným číslem s několika výbornými, několika dobrými a dvěma průměrnými texty. I průměr v tomto případě však ve skutečnosti znamená velmi slušné čtení.
Martina Šrámková (redaktor)
msramkova@centrum.cz
Děkuji za pěknou recenzi, notoval jsem si s vámi.
Jediné, co na tuto recenzi můžu říci je, že mi naprosto mluví z duše.
Díky všem zainteresovaným
Recenze, která přesně vystihuje mé pocity z magazínu. Díky za ní. Přijít o magazín do budoucna by byla obrovská škoda. Doufejme, že Triton je natolik silný, že ekonomika nebude jediným hlediskem pro úvahy o zachování tohoto skvělého čtení. Nevládnu angličtinou natolik, abych byl schopen číst tato díla v originále. Proto doufám, že Triton bude v roli vizionáře a zřejmě i sponzora ohromné kvality v kontextu celého žánru i moderní literatury jako celku. Já mu za to jsem a doufám, že budu, neskonale vděčen.
F&SF je jediné povídkové periodikum, které se dá číst. Ikarii všechna čest, občas se tam nejdou slušné kusy, ale i hodně vaty. Povídky v pevnosti člověka fakt pobaví, jenže asi jinak než editoři zamýšleli. F&SF pod Šustovou taktovkou v ničem nezaostává před kusy z Polarisu a navíc jde s dobou. Doufám, že nikoho nenapadlo, že by to snad zrušil 🙁