Šlechtovo Krvavé pohraničí je jeden z nejpropracovanějších fantasy světů, který se zrodil v hlavě českého autora a podařilo se ho vydat. Nejlepší den je už čtvrtou knihou z tohoto světa, který navíc doplňuje slušná řada povídek vydaných různě po sbornících a časopisech. V minulé knize z tohoto světa – Orcigardu – jsme se mimo jiné seznámili s rodinou půlelfa Thompsona. Ve čtyřech textech sbírky Nejlepší den odhaluje autor čtenáři krvavou minulost téhle povedené rodinky.
Nejlepší den není pravým prologem trilogie Gordonovy Země, jak by mohl čtenář mylně z obálky pochopit. Autor spíše rozvíjí svůj svět a nastiňuje prostor k historickému a politickému dění, na jehož pozadí se bude cyklus Gordonovy Země odvíjet. Ústřední témata knihy jsou dvě. Povídky Největší záhada Orcigardu a Prastarý nepřítel odhalují další tajemství rasy Pterrů, zatímco Zkáza Thonnieriky a Stříbrný roh popisují vztahy mezi půlelfy a rasami, ze kterých vzešly. Vlastně je rasová nesnášenlivost prostoupena celým sborníkem a zatím nejsilněji ze všech vydaných knih o Krvavém pohraničí. Neděje se tak samoúčelně, ale je to dáno psychikou a původem hlavních postav. Čtveřici povídek dělí vsuvky popisující minulost a zákonitosti světa Krvavého pohraničí a zároveň tvoří úvod k jednotlivým povídkám.
Právě rasismus mi u každé další povídky vadil čím dál víc. Hlavní hrdina Thompson díky tomu působí ploše jako nepředvídatelný zabiják s čtenáře ubíjejícím světáckým sarkasmem, až ho člověk po čase přestane mít rád. Daleko pozoruhodnější je postava mladého Čolka zmítající se mezi nenávistí, soucitem a strachem, ale ten zase v knize nedostává tolik prostoru. Vzhledem k emočnímu náboji je nejzajímavější povídkou Stříbrný roh. Dějově nejvýraznější je pak novela Zkáza Thonnieriky a do budoucna by bylo zajímavé její pokračování. Zároveň však musím říct, že žádná z povídek není tak dobrá jako Zimní zakázka z Drakobijců 5, ve které vystupuje také Thompsonova rodina.
I když Šlechta zůstává sám sebou, jeho styl se vyvíjí a přizpůsobuje se trendům moderní fantasy. Akční scény, které kdysi psal z donucení, jsou mu nyní denním chlebem, a přibylo i „miliskování“, do kterého se pouští stále odvážněji. Neochvějně si pak stojí za moderními výrazy v rozhovorech hrdinů a svižným stylem bez únavných popisů nechává hodně pracovat čtenářovu představivost.
Přestože se v této knize, stejně jako v předešlých, dostáváme stále hlouběji do minulosti Krvavého pohraničí, čím dál více se dovídáme o záhadách nastolených v předešlých knihách. Zvláště odhalení otázek kolem tajemné rasy Ptteru mi připadá jako předčasné a autor si je měl možná nechat pro samotnou trilogii. No, snad si autor nevystřílel prach a cyklus Gordonova Země bude opravdovým vrcholem započatého díla. Zatím v každé knize Šlechta mimoděk nabízí indicie budoucího děje Gordonovy Země. Svět Krvavého pohraničí bude působit celistvě, pokud se mu podaří tyto střípky poskládat dohromady. Možná nás ovšem Šlechta přechytračí a některé minulé zápletky použije v jiných knihách a povídkách, a tak největším lákadlem pro koupi dalších knih zůstává otázka, o čemže vlastně bude děj Gordonovy Země.
“Právě rasismus mi u každé další povídky vadil čím dál víc. Hlavní hrdina Thompson díky tomu působí ploše jako nepředvídatelný zabiják s čtenáře ubíjejícím světáckým sarkasmem, až ho člověk po čase přestane mít rád.” S tímhle osobně vůbec nesouhlasím, jinak bych se pod to podepsal. Mě právě otázky rasismu, které jsou řešeny bez jediného momentu moralizování nebo přiklánění se na tu “správnou” stranu, přišly jako vynikající obohacení dobrodružného příběhu. Stejně tak špatné vlastnosti Thompsona u mě nevedly k pocitu zploštění postavy. Měl jsem při čtení pocit, že podle autorových náznaků vím, proč Thompson dělá, co dělá.
přesně tak %)
Souhlasím s Ondřejem.
No ono to “zploštění” je celkem hloupé slovo, vlastně je to hovadina. Možná jsem měl říci tohle když někdo vydá sborník povídek a věnuje ho jednomu hrdinovy, dá se očekávat,že se bude s hrdinou dít i něco vnitřně. Takhle si Šlechta celkem ulehčil práci, za tím „vševědoucím rasismem“ je schováno to, že se Thompson jako postava nevyvíjí. Proto jsem i vyzdvihl kvalitu zmiňované Zimní zakázky, s té jsem měl pocit,že hrdina někam spěje.
A ještě k hodnocení: Fakt je, že já osobně dával tuším 8/10, protože si jí podle mě zaslouží.A teď už trochu neoběktivně:A další fakt je, že táto kniha předběhla v přečtení mnohé 9-kové knihy, které mám doma v záloze. Zkrátka, jestli mám nějaký ideál odpočinkové fantastiky, tak je to právě Šlechta.
přesně tak. šlachta je bůůůůůůh!!!
ehm, Šlechta…ale jinak souhlas
Nejsem žádný recenzent ani kritik, takže můžu říct jen sám za sebe, jakožto obyčejnýho čtenáře, že Nejlepší den jsem přečetl takřka na jeden zátah.
je to nádherná kniha jenom půlelfové je trochu divný a ještě že tam neni žádnej čistokrevnej elf (kromě dědečka)
a jujda, Šlechta…