Představte si následující: je vám třináct a právě jste se ocitli v pekle. To jednomu docela může zkazit den, některým dost možná i věčnost. A těm ostatním, kteří se dostali ke čtení nového románu Chucka Palahniuka Prokletí, naopak dost zvednout náladu.
 |
Je jedno, jestli jste si párkrát prdli ve výtahu, x-setkrát zatroubili v koloně, jestli jste ukradli plíny nebo sprostě nadávali, stejně jste všichni předurčení po smrti šlapat pěkně dolů, kde budete pravděpodobně pracovat jako operátor, volající lidem v čase oběda s nabídkou, kterou nemohou odmítnout. Tak jako Madison, nedávno zesnulá otylá třináctiletá dcera dvou ex-hippies/rastafariánů/anarchistů, toho času celebrit, zazobanců, buddhistů, feťáků a Bůh ví (zase to slovo na B, promiň, Satane) čeho ještě. Jenomže Madison je moderní teenagerka a ti jsou pevně rozhodnutí si užívat kdekoliv a kdykoliv, i třeba v pekle a za cenu menší rebelie. Je důležité být sám sebou, za každou cenu.
„Být mrtvý je vrcholná podoba cestování nalehko.“
Knihy Chucka Palahniuka jsou de facto kouzelné. Ony totiž očišťují duši způsobem, jaký by nikoho ani v nejmenším nenapadl – očišťují ji skrze ten nejhlubší hnus. Také v *Prokletí *se vám dostane vaše oblíbená dávka tělních tekutin (co dávka, jako příklad budiž celý Oceán promarněného spermatu, který má, světe div se, jenom příliv, a díky němuž je možné nalézt spojitost mezi pornem a globálním oteplováním), stejně jako té nejútočnější satiry, díky nimž Palahniuka tolik milujeme. Opět se tak jako v předchozím románu Pygmej trefuje do amerických rodin, tentokrát však do těch slavnějších, těch, které adoptují dalšího nešťastného sirotka z východu ve chvíli, kdy vychází jejich nový film.
Prokletí je teprve první díl plánované dilogie, přesto působí jako celek víceméně uzavřeně (o to víc čtenáře zajímá, jakým způsobem se bude dále vyvíjet). Nejde však o nejsilnější příběh z Palahniukovy truhlice, doufejme proto, že ve druhé části si autor více vyhodí z kopýtka. Prokletí místy vypadá jako vtipný turistický průvodce peklem i s výčtem jeho zajímavých osobností (od Darwina po Cobaina), plus jako bonus pár návodů, jak se do této oblíbené (Jsou tam skoro všichni!) turistické destinace snáze dostat. Tento rámec je pak doplněn o vyprávění z Madisonina života. Nu, počkejme si se soudy na další díl.
Přestože se však Prokletí pravděpodobně nezařadí na piedestal Palahniukových veleděl mezi Klub rváčů a Program pro přeživší a Zalknutí, není třeba pochybovat o knize, kterou napsala jedna z nejvýraznějších person moderní západní literatury. Kopa bonmotů hodna vytesání do kamene („Cesta do pekla je dlážděna reklamními triky.“), nápaditost až na půdu, sympatická úchylnost. Palahniuka může člověk-čtenář buď milovat, anebo nenávidět, nic mezi tím. První možnost je však mnohem zábavnější.
Tušíte, za co se můžete ocitnout v pekle? Vůbec nemusíte někoho podříznout nebo hodit v sudu do přehrady, ani nemusí jít o sexuální zneužívání, o nějakých „odkloněných milionech” ani nemluvě! Vsaďte se, že do pekla půjdete už za to, když si párkrát uprdnete v přeplněném výtahu. Když 500× řeknete sprosté slovo. Když budete furt troubit v autě. Když budete močit do bazénu. A nebojte se – právníci nebo novináři tam jdou všichni, troubení netroubení. Dvanáctý román Chucka Palahniuka je váš průvodce peklem. Připravte se, černá limuzína čeká. (anotace)
- Prokletí
- Autor: Chuck Palahniuk
- Překlad: Richard Podaný
- Forma: hardback
- Počet stran: 224
- Cena: 249 Kč (v našem e-shopu již za 212 Kč)
- Vydal: Odeon, 2012
Četli jste tuto knihu? Nezapomeňte ji u nás ohvězdičkovat a napsat k ní komentář.
Josef Horký (zástupce šéfredaktorky)
josef.horky@fantasyplanet.cz
