Stephen King: Tommyknockeři

Poprvé u nás vyšli Tommyknockeři v roce 1997 v překladu nechvalně proslulého Iva Reitmayera. Teď, po šestnácti letech, nám je nakladatelství Beta nabízí znovu, a abychom o nich nemohli říct, že jsou držgrešlové, nechali román znovu přeložit. A to nikým menším než Milanem Žáčkem, který má na kontě taková jména, jako je China Miéville, Dan Simmons, Clive Barker, H. P. Lovecraft či Richard Matheson. Takže už jen proto stojí za úvahu, jestli pod jeho dohledem nebude román fungovat jinak, než před řadou let.

Spisovatelka Bobbi Andersonová jednoho dne náhodně zakopne v lese o cosi kovového. Nedá jí to a pokusí se předmět zvednout, ten však drží pevně v zemi. Když se následně ukáže, že to asi nebude plechovka od piva, rozhodne se odhrabat trochu zeminy a vybrat podivný železný odštěpek z náruče Matky přírody. Jenže ten je větší, než původně očekávala. Z odštěpku se stává kus, z kusu stěna a ze stěny – vesmírný koráb. Nedaleké městečko Haven se tak stává nebezpečnou zónou. Málokdo si to uvědomuje, málokdo to vnímá přímo, ale pravdou je, že nález je všechny začne měnit. V lese byly probuzeny síly, které jsou nad lidské chápání, a všichni havenští obyvatelé se brzy stávají pilnými mravenci v něčím teráriu. A ten někdo/něco jim hodlá dát pořádně zabrat…

Přestože román slibuje ideální kombinaci ingrediencí z Mistrovy kuchyně, nakonec doplácí na to nejprostší – postrádá hlavního hrdinu. Čtenář takřka sedm set stran pozoruje osudy různých lidí, kteří buď postupně propadají vlivu mimozemšťanů, nebo se mu naopak snaží postavit. Jenže místo toho, abychom sledovali nějaký plán, jak situaci řešit, vidíme pouze průběh událostí. Jako ústřední postava románu zde působí novodobý básník Jim Gardener, který se snaží zachránit svou přítelkyni Bobbi, ale krom závěrečného finálního střetnutí celou dobu buď jen chlastá, aby učinil zadost své závislosti, nebo pomáhá zmagořeným obyvatelům Havenu, protože mu nic jiného nezbývá. Zbylí adepti na hlavní role (a že jich tu pár je) naneštěstí dostávají rychle za vyučenou. Holt vystrkovat hlavu z davu není nejlepší způsob, jak se dožít rána.

I když pomineme absenci hrdiny, zůstává nám až příliš ze široka rozepsaná zápletka, která by se ve výsledku dala shrnout do pár vět. Prvních dvě stě stran se prokousáváme k jádru vyprávění, pak dvě stě sedmdesát stran sledujeme hemžení a posledních dvě stě třicet konečné střetnutí – a i to je rozvržené tak, že autor dopředu prozradí finální zvrat, takže už tak nějak tušíme, že nás na konci asi ničím zásadním nepřekvapí…

Naštěstí toto všechno autor vyvažuje bravurně zvládnutými popisy postav, prostředí, atmosféry, charakterů… a o brutálních scénách nemluvě. Díky tomu všemu člověk nejednou cítí mrazení v zátylku. Obzvláště pak apokalyptické finále stojí za to, jednoznačně patří k nejsilnějším momentům celého románu. Prostě klasický Stephen King. V některých momentech Tommyknockeři dokonce tak trochu připomínají vyhlášené Nezbytné věci, kdy podobně jako v Castle Rocku i atmosféra v Havenu nebezpečně houstne a vy se připravujete na ničivou bouři, která se sice pomalu, ale neodvratně blíží.

Patříte-li ke skalním fanouškům, nebudete hledět na mouchy a Tommyknockery si užijete i přes jejich nešvary. Ti, kteří jsou trochu vybíravější, se jimi budou prokousávat o poznání hůře, než jinými autorovými tlustosvazky. Faktem ale zůstává, že se Kingovi nikdy nedalo upřít perfektně zvládnuté řemeslo. A to platí i tentokrát. Což je taky pravděpodobně hlavní důvod proč po dočtení Tommyknockery nevyneste z knihovny v zubech.

Ovšem co ten, kdo se s autorovou tvorbou dosud neseznámil? Osobně bych mu poradil sáhnout po jiných dílech. Vybírat je rozhodně z čeho. Tohle si nechte na později, až zjistíte, do jaké kategorie fanoušků patříte.