Gantz

PŘÍBĚH:

Vše začíná v metru. Student prváku na střední Kei si tak stojí na nástupišti a prohlíží si plakát vnadné slečny v plavkách. Hlavou se mu honí myšlenky jeho věku vlastní a okolí si moc nevšímá, protože každý člověk je v tomhle věku vlastně blbec. Pak si vedle něj stoupne čahoun (shodou okolností o tři hlavy vyšší a stejně starý klučina), kterého zná Kei z mládí. Jmenuje se Kató. V tu chvíli spadne do kolejiště nějakej ožralej obejda a Kató je jediný, kdo se vrhne ho zachránit dřív než přijede vlak.

V nejnevhodnější chvíli pozná i Kaie, a tak tam toho humusáka zachraňují dva a nakonec se jim to skutečně povede. To už se ovšem blíží vlak. Po krátkém pokusu o útěk se s hlasitým ČVACHT! Kei a Kató rozlétnou po stanici metra. Těla ovšem nikdo nemůže po chvíli najít. Místo toho se dva hrdinové ocitnou v místnosti plné cizích lidí, kteří měli také zemřít, a aby toho nebylo málo uprostřed toho pokoje je veliká černá koule.

NAHOTA:

Víc z příběhu Vám prozradit úplně nemůžu a hlavně nechci. A proto se podíváme na další aspekty, které jsou téhle manze vlastní. Prvním je nahota. Víte, když otevřete knihu a na první stránce na vás vejrá víc než vnadná slečna v bikinách, takže jí ty prsa div nevyskočej ven a nerozmáčknou vás, tak potom si můžete být jistý, že tahle kniha není pro puritány. Ale nebojte se, rozhodně to není žádný porno. Dokonce ani přímý záběr na vagínu nebo penis tu není. Naopak autor a kreslíř v jedné osobě si umí s nahotou pohrát tak, že je dráždivá a ne vulgární.

Prsa obou pohlaví nijak nezakrývá a dokonce se dostane i na nějaké to skrovné dámské ochlupení pubické, ale tím to končí (teda jeden charakter něžnějšího pohlaví má fakt vobrovský kozy, takže nevim jestli se dá říct „končí“ tváří v tvář těmhle… balónům). Celkem vtipně pak působí scéna, při níž je Kei nahatej a převlíká se, přičemž jeho dařbuján je precizně zakostičkovaný, protože penis v Japonsku, to nikdy!

NÁSILÍ:

Ono na první pohled může být tahle část trochu zavádějící, protože když začnete první Gantz číst, tak zjistíte, že kromě rozplácnutí dvou hlavních hrdinů se tam pořád jenom řeší, kde vlastně se ona místnost nachází a zda jsou naši hrdinové skutečně mrtví. Ale nebojte se. Kniha má devět kapitol a osmá se jmenuje Masakr. Při čtení prvního dílu vám to možná nepříjde, ale věřte mi, že kdyby tahle série nevycházela černobíle, tak se vám dost často zdá, že je kresba červenobílá. Však uvidíte sami. Gantz se totiž s nikým nesere!

RESUMÉ:

Ačkoliv sem se rozepsal o násilí a nahotě, tak to rozhodně není to jediné, čím je Gantz vyjímečný. Hiroja Oku bere zřetel na emoce, a když na to přijde, tak umí citově vydírat jako každý správný autor mangy. Zároveň je potřeba se smířit s tím, že Gantz je manga na pokračování a knihy nejsou uzavřené ( jak už mají ti východní kulišáci ve zvyku). A dost často bude konec tak brutální, že vám čekání na další díl přijde nekonečné. A první kniha není v tomto ohledu jiná.

Gantz je jedna z mých nejoblíbenějších mang a doporučuju ji všem fanouškům comicsu i těm, kteří jinak mangu odvrhují, protože tohle je něco uplně jiného, než na co je tuzemský čtenář zvyklý. Gantz vás chytne a nepustí, a když pustí… tak jste dávno mrtví.